V USA je použití fair use posuzováno soudem, který zkoumá, jak se v daném případě uplatňují čtyři faktory fair use.
1. Účel a charakter použití (včetně toho, zda se jedná o komerční využití nebo o neziskové vzdělávací účely)
Soudy se většinou zaměřují na skutečnost, zda je použití „transformativní“. To znamená, zda byl k původnímu materiálu přidán nový výraz či význam, nebo zda byl původní materiál prostě jen okopírován. Komerční využití pravděpodobně nebude „fér“, i když existují případy, kdy je možné video zpeněžit a přitom se hájit principem fair use.
2. Charakter díla chráněného autorskými právy
Použití materiálu z děl faktografické povahy bude povoleno s vyšší pravděpodobností než použití díla, jehož povaha je čistě beletristická.
3. Rozsah a významnost použité části ve vztahu k dílu chráněnému autorskými právy jako celku.
Vypůjčení krátkých úryvků původního díla bude povoleno s vyšší pravděpodobností, než vypůjčení velkých částí. Nicméně i krátký úryvek může v některých případech porušit princip „fair use“, pokud představuje podstatu díla.
4. Vliv použití na potenciální trh nebo na hodnotu díla chráněného autorskými právy
Použití, které poškozuje možnost vlastníka autorských práv profitovat z původního díla, pravděpodobně povoleno nebude. V rámci tohoto faktoru již soudy udělaly několik výjimek v případech parodií.