IBM

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Logo společnosti IBM.
IBM Personal System/2 Model 25.

International Business Machines Corporation (IBM) – přezdívaná Big Blue neboli Velká modrá, fungující od roku 1888, akciová společnost od 15. června 1911 – je přední světová společnost v oboru informačních technologií. Mezi hlavní činnosti společnosti patří v současnosti výroba a prodej počítačového softwaru, hardwaru a desítky služeb.

Základní informace[editovat | editovat zdroj]

Společnost IBM sídlí v Armonk v New Yorku, USA. V roce 2007 vykázala zisk 41,7 z celkových výnosů o výši 98,8 miliard amerických dolarů. S majetkem v hodnotě 120,4 mld dolarů a 355 766 zaměstnanci[1] patří mezi největší společnosti na světě. Její akcie se účastní obchodování na NYSE (kód: IBM).

IBM PC[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců.

Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software).

Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy.

Firma IBM přestala PC vyrábět, jedním z důvodů byl problém efektivně konkurovat asijským výrobcům. Posledním krokem bylo v prosinci 2004 prodání divize výroby notebooků ThinkPad čínské firmě Lenovo. IBM se nyní zaměřila především na prodej serverového řešení a služeb s tím spojených, což ve výsledku přináší vyšší zisky, díky vyšší přidané hodnotě outsourcování služeb a komplexních řešení pro zákazníky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V počátcích existence, dlouho před vytvořením prvních elektronických počítačů, se společnost jmenovala Computing Tabulating Recording a zabývala se výrobou předmětů denní potřeby jako vah, automatických kráječů masa, hodin pro kontrolu pracovní doby a rozličného dalšího vybavení. V roce 1924 se přejmenovala na International Business Machines Corporation a pokračovala s výrobou zařízení na zpracování děrných štítků, k čemuž zužitkovala svou akvizici z roku 1911 – podíl ve firmě Dehomag (Deutsche Hollerith Maschinen Gesellschaft) Hermanna Holleritha, pionýra této technologie. Automaty pracující s děrnými štítky byly využívány zejména pro statistické účely, kde o ně byl velký zájem – mezi největší a nejlukrativnější zakázky IBM tehdy patřilo zpracování údajů ze sčítání lidu, kdy korporace získala exkluzivní smlouvu na dodání registračních automatů a (řádově milionů) děrných štítků v několika evropských zemích. Během té doby se IBM (nejen) v Evropě rozrostla o několik poboček a později výrobních úseků, například v Paříži, Bukurešti, Ženevě nebo Praze. Zastoupení pro Evropský trh bylo přesunuto z Paříže do Ženevy.

Krátce po nástupu Hitlera k moci se nacistické Německo stalo druhým nejdůležitějším trhem pro IBM, hned po tom americkém. Registrační automaty IBM (modely Hollerith, ze závodu Dehomag) se postupně začaly používat v 78 koncentračních a vyhlazovacích táborech nacistického Německa.[2] IBM spolu s nimi dodávala kompletní servis a jejich instalace v koncentračních táborech zahrnovala i „workflow“ přizpůsobený zvládnutí zpracování obrovského množství dat. Registrační stroje IBM byly licencovány (nebyly prodávány – po celou dobu války zůstaly majetkem IBM), obnášely servis od IBM v místě zákazníka, a byly upraveny „na klíč“ požadavkům Třetí říše, aby vyhovovaly tehdejší dokumentaci (tzv. Haftlingskartei – karty pro vězně internované v koncentračních táborech, dokumentace pro koordinaci transportů, formulářové karty ze sčítání obyvatel či pro účely rasového oddělení SS a další).[3] Tehdejší ředitel IBM, Thomas J. Watson, několikrát navštívil Německo, několik měsíců po nástupu Hitlera zařídil finanční injekci Dehomagu, která vedla až k zakoupení pozemků u Berlína a zřízení první továrny IBM v Třetí říši. Dehomag v polovině 30. let nabízel nacistickému režimu pomoc v identifikaci „rasově nežádoucích“ obyvatel Třetí říše ze sčítání lidu z dubna 1933. V červenci 1937 se ředitel Watson v Berlíně osobně setkal s Adolfem Hitlerem, aby s ním u jednoho stolu vyjednal speciální smlouvy na dodání licencovaných registračních strojů od IBM.[3] S vědomím o poměrech v Německu po roce 1933 (stupňující se rasové diskriminaci, již tehdy existujících koncentračních táborech pro odpůrce Hitlerova represívního režimu) a toho, k jakému účelu budou registrační stroje jeho firmy použity, koordinoval a dohlížel na jejich výrobu v pobočkách IBM v Evropě[4] a po roce 1942 nechal své evropské pobočky porušovat tehdy vydaný americký výnos Trading With Enemy Act (of 1941) (zakazující obchodování s nepřítelem). Technologie IBM zásadně usnadnila a po technologické stránce byla rozhodujícím prvkem k umožnění nacistické genocidy v míře, v jaké se odehrála – bez ní by nebylo možné zpracovat takové množství osobních údajů v řádu stovek tisíců až milionů lidí.[5] Ortel soudní žaloby, podané proti IBM hromadně z 40 zemí v únoru 2001, mimo jiné řekl:

„ Přesnost, rychlost a spolehlivost strojů IBM, zejména ve vztahu ke (zpracování) dat ze sčítání lidu, byly samy o sobě vychvalovány v publikacích Demomagu. Nezdá se tedy nelogické dospět k závěru, že technická asistence IBM usnadnila úkony nacistů při páchání jejich zločinů proti lidskosti, činů též se týkajících účetnictví a třídění pomocí strojů poskytnutých a instalovaných od IBM. “
— [3]
„ Zdá se, že nelze vyloučit spoluúčast IBM v materiální a intelektuální asistenci při zločinech nacistů během druhé světové války prostřednictvím své ženevské pobočky, neboť je zde obrovské množství důkazů indikujících, že ženevská pobočka (IBM) si byla těchto činů vědoma a podporovala je. “
— [3]

V 50. letech se zapojila do výroby sálových a od roku 1981 osobních počítačů (IBM PC kompatibilní), které ji nově definovaly ve věku počítačů. Na přelomu století postupně rozšířila své portfolio na počítačové komponenty a datová média, kde v několika ohledech posunula technologické hranice (miniaturizace, zvyšování kapacity, …). V roce 2008 IBM vyrobila fungující elektronickou paměť SRAM technologií 22 nm.[6] V současnosti se zaměřuje mj. na cloud computing.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

IBM Česká republika[editovat | editovat zdroj]

IBM Česká republika[7] je název pobočky IBM v České republice. Sídlí v Praze na Chodově a jejím generálním ředitelem je Branislav Šebo.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ (česky)Financial information, zhlédnuto 22. 5. 2008; údaje se vztahují k roku 2007, kromě počtu zaměstnanců, který je z roku 2006
  2. ↑ http://www.acsa.net/ibm_and_hitler.htm
  3. ↑ a b c d http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/gypibm.html
  4. ↑ http://hbr.org/product/thomas-j-watson-ibm-and-nazi-germany/an/807133-PDF-ENG
  5. ↑ Edwin Black: IBM and the Holocaust, ThriftLit, 2001, ISBN 0-316-85769-6
  6. ↑ IBM Builds World's Smallest SRAM Memory Cell [online]. IBM, 2008-08-18, [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ http://www.ibm.com/ibm/cz/cs/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=IBM&oldid=13194588“