Kavkaz je mohutné velehorské pásmo v jihozápadní Asii mezi Černým a Kaspickým mořem, které měří na délku více než 1 200 km. Vznikl během alpínsko-himálajského vrásnění, dělí se na Velký a Malý Kavkaz. Hlavní kavkazský hřeben, případně jeho severní úpatí, je v některých zdrojích považováno za hranici mezi Evropou a Asií. Rozšířená a na českých školách vyučovaná koncepce nicméně vede tuto hranici o něco severněji Kumomanyčskou sníženinou. Nejvyšší oblastí Kavkazu je jeho boční hřeben (Bokovyj chrebet), v němž se nachází i nejvyšší vrchol Elbrus.
Kavkaz má velmi rozmanitou krajinu, která se mění především podle nadmořské výšky a vzdálenosti od velkých vodních ploch. V oblasti se vyskytují biomy od subtropických nížinných bažin přes podhorské a horské lesy až po alpínské louky, ledovce a vysokohorské pustiny. Jsou zde též bohaté louky, stepi a na jihu a východě i polopouště. Vzhledem k mimořádnému přírodnímu bohatství s množstvím endemitních druhů živočichů a rostlin byl kavkazský ekoregion zařazen mezi nejvýznamnější oblasti projektu WWF Global 200.
O Kavkazu jsou zmínky již v řeckých pověstech; dle řecké mytologie Zeus v tomto pohoří přikoval Prométhea, kterého později osvobodil Héraklés. Po celá staletí bylo pohoří přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem. Území je národnostně a nábožensky velice pestré. Za dob Sovětského svazu byl Kavkaz turisticky oblíbený, ale po jeho rozpadu se stal nestabilní zónou. Podle Kavkazu je pojmenováno pohoří Montes Caucasus na přivrácené straně Měsíce.
