Oleg Homola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oleg Homola
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1953 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození31. ledna 1921
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí8. prosince 2001
RodičeBedřich Homola otec
DětiOleg Homola
Zdeněk Homola
PříbuzníMatěj Homola[1] a Jan Homola[1] (vnoučata)
Profesepolitik, spisovatel, malíř, literární teoretik a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Oleg Homola, též Oleg Bedřichovič Homola (31. ledna 1921 Praha – 8. prosince 2001[2][3][4]) byl český a československý literární vědec, spisovatel, ředitel Památníku národního písemnictví. Do roku 1969 působil i jako politik Komunistické strany Československa, poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jeho otcem byl generál a popravený odbojář Bedřich Homola, matkou Galina rozená Faddějeva. Vystudoval malostranskou reálku a započal studium architektury, které ale bylo přerušeno po studentských bouřích v listopadu 1939. Byl internován v koncentračním táboře Sachsenhausen, kde pod vlivem spoluvězňů dospěl k levicovým názorům. Po návratu zjistil, že ho mezitím opustila dívka a krátce nato byl popraven jeho otec. Po pražském povstání v květnu 1945 se profiloval jako studentský vůdce. Působil jako malíř a spisovatel (erotická novela Třešňový andílek, román z prostředí koncentračního tábora Slunce v aspiku[5] nebo detektivní novela Modelka).[4] K roku 1954 se profesně uvádí jako ústřední tajemník Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství.[6]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[7] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. V nich se poslancem nestal. Poslanecké křeslo ovšem nabyl dodatečně v březnu 1953 za KSČ ve volebním kraji Praha jako náhradník poté, co rezignovala poslankyně Marie Šplíchalová.[8] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha-venkov),[9] volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR)[10] a volbách do Národního shromáždění roku 1964.[11] X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ (1962) ho zvolil kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa.[12]

V Národním shromáždění zasedal do roku 1968, kdy se v souvislosti s federalizací Československa přesunul do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. V prosinci 1969 na mandát rezignoval.[13] Dne 18. října 1968 se při hlasování o dočasném pobytu vojsk Varšavské smlouvy zdržel hlasování[14] (spolu s 9 dalšími poslanci, 4 hlasovali proti pobytu), za tento čin dostal stranickou důtku, byl přesunut z místa náměstka ministra kultury a informací (ředitel odboru knihovnictví a muzejnictví, literátní a zámecké archivnictví) na post ředitele Památníku národního písemnictví (PNP). Zpracoval zde slovník českých nakladatelů (Přehled osob a institucí zajišťujících náklad, výrobu a prodej českých tisků, 1460–1918) a zabýval se restaurátorstvím.[4],[15] Po vyloučení z KSČ dne 13. srpna 1970 byl sesazen z místa ředitele na místo odborného pracovníka literárního archivu PNP.[4] Byl také zařazen na Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice.[16]

V dubnu 1990 mu ministr kultury Milan Lukeš předal rehabilitační dekret za „neohrožené hájení demokratických principů“.[4] Polistopadový ředitel Památníku Národního písemnictví Pravoslav Kneidl poděkoval při příležitosti narozenin Olega Homoly dne 30. ledna 1991 takto: „Jsme si vědomi toho jak jste svým pevným postojem a osobní statečností zabránil postihu pracovníků PNP a represáliím, které byly v jiných organizacích běžné“.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ Oleg Homola [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) 
  3. ↑ Záhlaví : Homola, Oleg, 1921- [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c d e f Oleg (Bedřichovič) Homola (31.1.1921 - 8.12.2001) [online]. zhola.com [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  5. ↑ Oleg Homola: Slunce v aspiku [online]. zhola.com [cit. 2021-03-15]. Dostupné online. (česky) 
  6. ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  7. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. (česky) 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  11. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  12. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-20]. Dostupné online. (česky) 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. (česky) 
  14. ↑ CIGÁNEK, František; FELCMAN, Ondřej. Národní shromáždění. Srpen 1968 - leden 1969. Praha: Ústav pro soudobé dějiny a nakl. Doplněk, 2009. ISBN 978-80-7285-109-6. Kapitola poznámka č. 8, s. 287. 
  15. ↑ HOFFMANNOVÁ, Jaroslava; PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů ČESKÝCH ZEMÍ. Praha: Libri s. r. o., 2000. ISBN 80-7277-023-3. Kapitola HOMOLA Oleg, s. 238. 
  16. ↑ Seznam exponentů pravice [online]. www.totalita.cz [cit. 2018-10-24]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oleg_Homola&oldid=20724323“