Císař Wan-li z dynastie Ming vládl v letech 1572–1620 mingské Číně. Nastoupil na trůn po svém otci, císaři Lung-čchingovi, v 9 letech. Během prvních 10 let císařova panování vládu vedl schopný státník Čang Ťü-čeng s podporou panovníkovy matky paní Li a palácových eunuchů. V éře Wan-li došlo k velkému rozmachu průmyslu, zejména výroby hedvábí, bavlny a porcelánu. Rozvíjelo se zemědělství, významně stoupl meziregionální i zahraniční obchod. Dopad rozvoje byl nejsilnější na dolním toku Jang-c’-ťiang, kde vzkvétala města, především Su-čou, Sung-ťiang, Ťia-sing a Nanking. Ale přes vzestup mingského hospodářství státní finance zůstávaly ve špatném stavu a masy rolníků a nádeníků žily v chudobě.
Ve vojenské oblasti konci 16. století dominovala tři velká tažení éry Wan-li, všechna vítězná. První z nich byla porážka povstání posádky v Ning-sia roku 1592. Poté se mingská vojska přesunula na opačnou stranu říše, do Koreje. Téhož roku 1592 totiž faktický vládce Japonska Hidejoši Tojotomi podnikl invazi do Koreje. Boje s Japonci trvaly do roku 1598. Třetím významným konfliktem byla likvidace povstání Jang Jing-lunga v jihozápadní Číně v letech 1587–1600. Za Wan-liho vláda trpěla spory mezi ministry a úředníky i spory úředníků s panovníkem, císař prosazoval za korunního prince syna své oblíbené konkubíny a až po 15 letech ustoupil ministrům hájícím práva jeho nejstaršího syna, pozdějšího císaře Tchaj-čchanga. Od roku 1596 Wan-li budoval paralelní administrativu složenou z eunuchů, nezávislou na úřednících, pokus však roku 1606 vzdal. Řízení země tak zůstalo v rukou konfuciánských vzdělanců, kteří se utápěli ve sporech o morálních prohřešcích, zatímco na severozápadní hranici nebezpečně sílil stát Džürčenů.
