Gejza byl od začátku 70. let 10. století až do své smrti v roce 997 uherský velkokníže z rodu Arpádovců. Narodil se jako syn uherského velkoknížete Takšoně a jeho chazarské, pečeněžské, nebo volžskobulharské manželky. Oženil se se Sarolt z Transylvanie, dcerou transylvánského vládce Gyuly II. Po nástupu na trůn uzavřel mír s císařem Svaté říše římské Otou I. Velikým. Stal se prvním křesťanským uherským panovníkem a podporoval zájmy křesťanských misionářů ze západu. Ve styku byl i s pražským biskupem svatým Vojtěchem, který mu pomohl při založení benediktinského kláštera v Pannonhalmě. I přesto, že se Gejza nechal pokřtít a při křtu přijal jméno Štěpán, pokračoval v pohanských rituálech. Smrt císaře Oty I. Velikého v roce 973 na čas přerušila další christianizaci jeho země. Mnoho Maďarů se proto postupně znovu začalo vracet k pohanství.
Za Gejzovy vlády v Uhersku došlo k politické konsolidaci, jež podle zdrojů z 10. století probíhala velice krutě a nemilosrdně. Gejza možná nechal vyvraždit většinu svých příbuzných. S výjimkou konfliktu s Bavorskem v 80. a 90. letech 10. století nepodnikl žádné válečné tažení proti jiným panovníkům. Obezřetně zachovával mír a uzavíral spojenectví s ostatními knížaty. Na uherském velkoknížecím stolci ho následoval syn Štěpán I. Svatý, který se v roce 1000 stal prvním uherským králem.
