Václav Zelenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Václav Zelenka
Ing. Václav Zelenka – etnograf a cestovatel
Ing. Václav Zelenka – etnograf a cestovatel
Narození 11. února 1892
Pluhův Žďár
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. září 1979 (ve věku 87 let)
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Jaroslav Zelenka (11. února 1892 Pluhův Žďár[1] u Jindřichova Hradce19. září 1979 Pardubice) byl český cestovatel, orientalista, arabista, hudebník a středoškolský učitel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Václav Zelenka absolvoval Učitelský ústav a Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. Zpočátku působil jako učitel na několika obecných a měšťanských školách, než v roce 1919 přijal místo vyučujícího na Veřejné obchodní škole v Pardubicích (pozdější Obchodní akademii). Zde působil jako středoškolský profesor až do svého odchodu do důchodu.

Již od svých studijních let se zajímal o jazyky, dějiny a kulturu muslimských zvláště pak arabských zemí. Během první poloviny dvacátého století uskutečnil celkem 16 výzkumných cest, které zpočátku vedly na Balkán a posléze na Blízký východ a do severní Afriky. Při své nejdelší cestě podél východního pobřeží Afriky dospěl až na ostrov Zanzibar. Výsledkem jeho cest byly čtyři cestopisy a národopisná díla, jimiž obohatil českou populárně-naučnou literaturu. Poznávání kultury a místních zvyklostí bylo u Zelenky doprovázeno také hlubokým teoretickým i praktickým studiem arabského jazyka. Zatímco tehdejší český výzkum arabštiny byl orientován spíše na oblast klasické a standardní arabštiny, byl Zelenka průkopníkem studia nepsaných arabských dialektů. Zde byl odkázán na vlastní práci v terénu, jež spočívala v získávání nezprostředkovaných informací od samotných rodilých mluvčích. Výsledkem jeho terénního jazykového výzkumu bylo vydání čtyřdílné učebnice nářečí arabského jazyka mluveného v Egyptě a Sýrii. Jeho zřejmě nejvýznamnějším odborným dílem však bylo vydání vůbec prvního česko-arabského slovníku. Ten vyšel ve dvou vydáních, z nichž to první bylo tištěno arabsky v Káhiře v roce 1938 a česká část tištěna roku 1939 v Pardubicích, druhé vydání vyšlo v Káhiře roku 1947, kde byla vytištěna i česká část díky vytvoření českých písmen v Kahiře.

Václav Zelenka choval také lásku k hudbě, které se věnoval teoreticky i prakticky. Jeho studium arabského písňového folklóru vyvrcholilo vydáním zpěvníku arabských písní. Během svého posledního ročního pobytu v Egyptě po druhé světové válce se stal spolu se svou ženou členem káhirského osmdesátičlenného orchestru Musica viva, ve kterém hrál na violu a jeho žena na cello. Hudbě se oddával i po svém odchodu do důchodu, kdy spolu s několika hudebníky založil a vedl domácí orchestr.

Cestovatelská a publikační aktivita Václava Zelenky ustala po roce 1948 z důvodu pro něj nepříznivých politických podmínek. Během posledních třiceti let se tak vedle hudby věnoval převážně svému učitelskému poslání, soukromému malování obrazů reflektujících jeho předchozí cesty a občasným přednáškám pro veřejnost.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Arabské národní písně z přední Asie. Pardubice 1933.
  • Srdce orientu. Praha 1935.
  • Ostrov vůně. Zanzibar. Praha 1938.
  • Slovník česko-arabský. Kairo 1938 – Pardubice 1939 (2. vydání Káhira 1947).
  • Alláhovo království. Praha 1941 (2. vydání 1948).
  • Kurs mluvené levantské arabštiny. Pardubice 1945. (4 sešity)
  • Návod ke čtení arabského písma. Káhira 1947.
  • Káhira ve snu a probuzení. Praha 1948.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bříza, A.: Cestovatel a etnograf. In: ZÁŘ, pondělí 17. února 1992, s. 6.
  • Kunský, J.: V Alláhově království. Václav Zelenka, * 1892. In: Čeští cestovatelé. Orbis, Praha 1961, s. 386–396.
  • Poutník po Alláhově království (k osmdesátinám inž. V. Zelenky). In: Nový Orient, 27, 9/1972, s. 284–285.
  • Rodr, J.: Komu se nelení. In: Cestovatelé a dobrodruzi Pardubického kraje. OFTIS, Ústí nad Orlicí 2004, s. 122–123.
  • Všeobecná encyklopedie DIDEROT, heslo ”Zelenka Václav“ (8.svazek t/ž), Praha 1999, s. 438.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]