Švédsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Švédské království
Konungariket Sverige
vlajka Švédska
vlajka 		znak Švédska
znak
Hymna
Du gamla, du fria
Geografie

Poloha Švédska v Evropě a EU Poloha Švédska v Evropě a EU

Hlavní město Stockholm
Rozloha 449 964 km² (54. na světě)
z toho 8,67 % vodní plochy
Nejvyšší bod Kebnekaise (2 097 m n. m.)
Časové pásmo UTC +1
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 10 182 291 (90. na světě, 2018)
Hustota zalidnění 22,8 ob. / km² (158. na světě)
HDI ▲ 0,933 (velmi vysoký) (7. na světě, 2018)
Jazyk švédština (úřední), laponština
Náboženství křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení konstituční monarchie
Vznik 860 n. l. (neznámo, starý státní útvar)
Král Karel XVI. Gustav
Předseda vlády Stefan Löfven[1]
Měna švédská koruna (SEK)
HDP/obyv. (PPP) 46 704[2] USD (15. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 752 SWE SE
MPZ S
Telefonní předvolba +46
Národní TLD .se
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Švédsko (švédsky Sverige, zvuk sværːjɛ), oficiálně Švédské království (švédsky zvuk Konungariket Sverige), je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem unikátním mostem-tunelem přes průliv Öresund.

Švédsko je se svou rozlohou 449 964 km² třetí největší zemí Evropské unie. Celkový počet obyvatel je zhruba 10 milionů, přičemž hustota osídlení je nízká (20 obyvatel na km²). Obyvatelstvo je koncentrováno především v jižní polovině země. Zhruba 85 % populace žije v městských oblastech. Hlavní město Švédska je Stockholm, které je zároveň i největší město.

Švédsko se vyvinulo v nezávislý a jednotný stát již během středověku. V 17. století země rozšířila svá teritoria, což vedlo ke vzniku Švédského království. Říše se úspěšně rozvíjela a během 17. století a na počátku 18. století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností. O většinu držav dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18. a 19. století. Východní polovina Švédska, dnešní Finsko, byla roku 1809 podrobena Rusku. Švédsko naposledy vstoupilo do války roku 1814, kdy vojenskými prostředky donutilo Norsko vstoupit s ním do personální unie. Od té doby je ve Švédsku mír a země uplatňuje zahraniční politiku nezúčastněnosti v době míru a status neutrality v době války.

Dnes je Švédsko konstituční monarchií s parlamentní demokracií a vysoce rozvinutou ekonomikou. V roce 1960 bylo jednou ze zakládajících zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a od 1. ledna 1995 je členskou zemí Evropské unie.

Švédsko je součástí zeměpisné oblasti Fennoskandinávie. Podnebí je obecně velmi mírné kvůli své severní šíři i kvůli značnému vlivu moře. Navzdory vysoké zeměpisné šířce má Švédsko často teplá kontinentální léta; leží mezi Severním Atlantikem, Baltským mořem a obrovskou ruskou euroasijskou pevninou. Obecné se klima a prostředí výrazně liší od jihu k severu v důsledku obrovského rozdílu v zeměpisné šířce a velká část Švédska má spolehlivě chladné a zasněžené zimy. Jižní Švédsko je převážně zemědělské, zatímco sever je silně zalesněn a zahrnuje část Skandinávského pohoří, které se rozkládá na západě země. Velkou část země pokrývají lesy. Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska patří voda, dřevo a železná ruda. Švédsko má poměrně vysokou úroveň sociální politiky a je považováno za ekologicky šetrnou, moderní a liberální zemi. Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Karlem XVI. Gustavem.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název země (Sverige) se odvozuje od germánského kmene Sveů (švédsky svear, latinsky suiones), který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska (Svealand) – Swerige (Svea rike, říše Sveů) bylo původně označení pro tuto oblast. Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského *swihoniz s významem „my sami“.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Švédska.
Švédská území mezi lety 1560 až 1815. Čísla na mapě udávají rok, kdy se dané území dostalo pod nadvládu Švédska. Číslo uvedené v závorce značí rok, kdy Švédsko o území přišlo.

Území Švédska bylo obýváno již v době bronzové. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře).

Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n. l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik Vítězný (970–995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Švédští Vikingové pronikající na východ byli známí jako Varjagové a v Rusku založili vládnoucí dynastii Rurikovců. Pokřesťanštění v 11. a 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. Švédské křížové výpravy proti pohanským kmenům začlenily ve 13. století do švédského státu i území dnešního Finska. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa.

17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Švédsko se úspěšně angažovalo v třicetileté válce a švédská vojska operovala i v českých zemích,[3] kde porazila císařská vojska v bitvě u Jankova a neúspěšně obléhala Prahu a Brno.[4] Švédsko se pokoušelo expandovat i do zámoří a v Severní Americe byla založena kolonie Nové Švédsko. Ve snaze rozšířit švédská území vedl Karel X. Gustav války proti Polsku a Dánsku a dánská provincie Skåne tehdy natrvalo připadla Švédsku. Velmocenská pozice Švédska se však začala hroutit v 18. století, kdy carské Rusko bojovalo se Švédskem ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska.

Novodobá historie Švédska je převážně pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Švédska.
Norrbotten v severním Švédsku
Stockholmské souostroví se skládá z více než 20 tisíc ostrovů a ostrůvků

Švédsko sousedí s Kattegatem, státy Norsko a Finsko a Baltským mořem; od otevření mostu přes Öresund v roce 2000 existuje také přímé pozemní spojení s Dánskem. Švédsko má asi 221 800 ostrovů, tři největší jsou Gotland (2994 km²) a Öland (1347 km², oba v Baltském moři) a Orust (346 km², severně od Göteborgu). Největší délka Švédska od severu k jihu je 1572 km, z východu na západ 499 km. Pozemní hranice s Norskem je dlouhá 1619 km, s Finskem 586 km.[5]

Švédsko se dělí na tři hlavní oblasti. Norrland zabírá na severu asi tři pětiny země. Jedná se o hornatou krajinu s rozlehlými lesy a velkými zásobami rud. Svealand má zvlněné hřebeny ledovcového původu a většinu z více než 90 tisíc švédských jezer. Götaland na jihu zahrnuje kamenité vrchoviny Smålandu a bohaté roviny Skåne. Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem. Jižní část země je převážně zemědělská, směrem na sever se zvyšuje podíl lesů.

Zatímco velké části země jsou ploché až kopcovité, podél norských hranic se Skandinávské pohoří zvedá na více než 2000 m n. m. Nejvyšším vrcholem je Kebnekaise s asi 2 097 m. Po celém Švédsku se nachází 30 národních parků. Největší parky leží na severozápadě země.

Topografie[editovat | editovat zdroj]

Rapadelta, ledovcová říční krajina v národním parku Sarek, součást světového dědictví UNESCO Laponské území

Jižní a střední Švédsko (Götaland a Svealand), které pokrývá dvě pětiny Švédska, je rozděleno z jihu na sever na tři velké části, severní Švédsko (Norrland), které zahrnuje zbývající tři pětiny, je rozděleno od západu na východ na tři části.

Nejdelší řeky ve Švédsku jsou Klarälven, Torne, Dalälven, Ume a Ångermanälven. Největší jezera jsou Vänern, Vättern, Mälaren a Hjälmaren.

Jižní a střední Švédsko

Nejjižnější část, historická provincie Skåne, je pokračováním Středoevropské nížiny severního Německa a Dánska. Ve Skåne je nejnižší bod Švédska (bez vodstva) 2,4  metrů pod hladinou moře a nejjižnější bod Švédska, Smygehuk. Severně od ní se rozprostírá jižní švédská vysočina, náhorní plošina obklopená zvlněnými kopci s velkým počtem protáhlých jezer vytvořených ledovcovou erozí. Třetí hlavní krajinou je střední švédská deprese, plochá, členitá krajina rovin, útesů, stolových hor, fjordů a řady jezer.

Severní Švédsko

Na západě severního Švédska dominuje Skandinávské pohoří, které tvoří hranici s Norskem. Horský řetěz - jehož horská tundra se ve Švédsku nazývá fell - má výšky mezi 1 000 a 2 000 m n. m. Ve Skandinávském pohoří se také nachází nejvyšší hora Švédska, asi 2097 m vysoká Kebnekaise. Přímo na trojmezí Norsko/Švédsko/Finsko leží nejsevernější bod Švédska Treriksröset.

Na východě, která zahrnuje podhůří, leží nejrozsáhlejší švédská zonální krajina. Podél hor v nadmořské výšce 600 až 700 metrů se rozprostírají rozsáhlé vysočiny , které se spojují do zvlněné kopcovité krajiny, která se svažuje na východ. V této krajině se také nachází švédská velká ložiska rud (železo, měď, zinek, olovo). Velké řeky Švédska, které mají vytékají z Skandinávského pohoří, tečou téměř paralelně v hlubokých údolích směrem k Baltskému moři.

Podél pobřeží Baltského moře leží rovná pobřežní krajiny, která je mezi Härnösandem a Örnsköldsvikem přerušena vysokým pobřežím Höga kusten, kopce padající až na pobřeží Baltského moře.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Kebnekaise, nejvyšší švédská hora
Pohled na údolí Tarfala v Laponsku

Největší část švédského území s výjimkou jihozápadního výběžku a hraničního hřebene Skandinávského pohoří náleží k Baltskému štítu, složeného především ze žul a rul. Ledovec, který pokrýval celé Švédsko a dosahoval mocnosti až 3000 m, odstranil pokryv starých zvětralin, zbrousil krystalické horniny skalního podkladu do zaoblených tvarů a zanechal po sobě rozsáhlé morény. Hlinitojílovité nánosy z tavných vod ledovce a mořských usazenin dnes představují nejlepší orné půdy ve Švédsku – vyskytují se především ve středním Švédsku mezi Stockholmem a Göteborgem. V Jämtlandu a částech středního a jižního Švédska (stejně jako na ostrovech Öland a Gotland) najdeme místy rozsáhlé silurské vrstvy.

Skandinávský poloostrov byl občas úplně ledem pokrytý ledem. Tlak a pohyb ledových mas pomohl mnoha způsoby utvářet krajinu. Prostřednictvím velkého skandinávského ledovce v poslední době ledové (doba Weichsel) vznikla současná krajina Švédska s četnými jezery, řekami (viz také seznam řek ve Švédsku) a vodopády. Související obrušování a hloubení zanechaly za morénami charakteristická ložiska oblázků a kulatých kamenů, které se ve Švédsku nazývají åsar (esker).

Ještě důležitějším faktorem v současnosti je postglaciální vzestup. Tání ledových mas, které předtím stlačovaly zemskou kůru, vedlo od poslední doby ledové (asi 10 000 př. n. l.) k vyvýšení o 800 m. Dnes je vzestup země až 8 mm ročně na Höga kusten; ve Stockholmu je to ročně asi 6 mm.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Skandinávie - Norsko, Švédsko a Finsko v zimě

Švédské klima je pro svou geografickou polohu poměrně mírné. Je určováno hlavně blízkostí Atlantského oceánu s teplým Golfským proudem. Velké části Švédska mají proto vlhké klima s bohatými srážkami a relativně nízkými teplotními rozdíly mezi létem a zimou. Kontinentální podnebí ovlivněné podnebím s menšími srážkami a vyššími teplotními rozdíly lze nalézt ve vnitrozemí jižních švédských vysočin a v některých částech podhůří Skandinávského pohoří. Polární klima se vyskytuje pouze na severu ve vysokých horách. Průměrná lednová teplota je 0 °C až -2 °C na jihu a -12 °C až -14 °C na severu (s výjimkou vysokých hor) a průměrná červencová teplota 16 °C až 18 °C na jihu a 12 °C až 14 °C na severu. Nejchladněji bylo naměřeno 2. února 1966 ve Vuoggatjålme, komuna Arjeplog s -52,6 °C nebo 13. prosince 1941 v Malgoviku, komunat Vilhelmina -53 °C.[6]

Ve Švédsku, nacházejícím se mezi 55. a 69. zeměpisná šířkou, kdy část země leží severně od polárního kruhu, je značný rozdíl mezi dlouhým denním světlem v létě a krátkým dnem v zimě.

Flóra, fauna, ochrana životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Jezero v národním parku Norra Kvill v kraji Kalmar
Rys ostrovid
Los evropský v Smålandu

V severním Švédsku dominují boreální jehličnaté lesy. Od jihu k severu se siluety stromů v důsledku adaptace na delší zimy stále zmenšují. Zvyšuje se podíl bříz, které tvoří přechod k bezlesým skandinávským fellům a úplnému severu. Čím více se přichází na jih, tím častěji jsou smíšené lesy. Čistě listnaté lesy se vyskytují pouze v jižním Švédsku. Mnohé z nich však musely ustoupit rychle rostoucímu zemědělství nebo byly nahrazeny jehličnatými lesy. Výraznou příhraniční oblastí flóry a fauny je biologické hraniční pásmo zvané limes norrlandicus.

Na ostrovech Gotland a Öland se v důsledku klimatických a geologických podmínek vyskytuje zvláště bohatá flóra. Existuje zde jedinečný mix, včetně existence rostlin, které se jinak v Evropě vyskytují pouze na Balkáně. Za zmínku stojí zejména četné druhy orchidejí.

V jižním Švédsku se opět stihli silně rozšířit divočáci, i když byli v 18. století zcela vyhubeni. Po vypuštění divokých prasat v 40. letech 20. století se v 70. letech vytvořila životaschopná divoká populace, která má dnes přibližně 80 000–100 000 zvířat. Populace od 90. let 20. století rostla o 13 % ročně a dodnes se stále zvyšuje. Kromě toho se stále šíří na sever, a tak kanci migrují do Dalarny a Hälsinglandu. Přitom je ve Švédsku každoročně zabito asi 25 000 divočáků.

Stejně jako divočák i jelen evropský žije ve Švédsku hlavně v jižní polovině země. Vyskytuje se hlavně v Götalandu, izolované populace se vyskytují také v Dalarně, Jämtlandu a dokonce i Västerbottenu. Většina stavu je založena na cílených vypouštěních do přírody, pouze ve Schonenu je stále původní stav. Srnec je o něco běžnější ve srovnání s jelenem a je rozšířen na sever až k Dalarně.

Švédsko je známé zejména pro největší populaci losů v Evropě. Představují hlavní hrozbu v silniční dopravě - v roce 2006 bylo napočítáno 4 957 dopravních nehod s losem. Los také způsobuje velké škody na lesních plantážích. V období lovu na podzim je zabito až čtvrtina populace losů. Stavy nejsou ohroženy díky vysoké míry reprodukce.

Šelmy, jako jsou medvědi, vlci, rysi a rosomáci, jsou v posledních letech díky přísným ekologickým zákonům opět na vzestupu. Mnoho jezer a na dlouhá pobřeží poskytují dostatek prostoru pro vodní život: sladkovodní a mořské ryby jsou hojné a bobři, vydry a tuleni jsou běžní.

Ve Švédsku byly v roce 1909 jako v první zemi v Evropě vytvořeny první národní parky. Téměř 15 % země je nyní chráněno přírodními rezervacemi nebo 30 národními parky. Pokud by se rozhodlo o zřízení jedenácti nových národních parků a rozšíření sedmi stávajících, podíl chráněných oblastí by se zvýšil na 15,5 %.[7]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Švédska.
Švédský parlament
Král Karel XVI. Gustav
Švédský premiér Stefan Löfven na Gay Pride ve Stockholmu v srpnu 2014

Švédsko je konstituční monarchií a králem je Carl XVI. Gustaf. Role krále je pouze ceremoniální a reprezentační, poslední zbytky moci ztratil monarcha v roce 1974.[8] Král zahajuje výroční zasedání parlamentu, předsedá Zvláštní radě, která se schází během změny vlády, pořádá pravidelné informační schůzky s předsedou vlády a předsedá zasedáním Poradní rady pro zahraniční věci (Utrikesnämnden). Zákonodárná moc je svěřena jednokomorovému parlamentu zvanému Riksdag. Má 349 členů volených na čtyřleté funkční období. Obecné volby se konají vždy druhou neděli v září. Riksdag se skládá na základě principu poměrného zastoupení. Základní zákony (ústavu) může Riksdag změnit, ale změnu musí potvrdit další Riksdag, v novém složení po volbách. Vláda (regeringen) je držitelem výkonné moci. Předsedu vlády jmenuje a odvolává předseda Riksdagu. Ministry jmenuje a odvolává předseda vlády zcela dle vlastního uvážení, bez možnosti kohokoli jeho personální rozhodnutí ovlivnit, jeho pozice se v tomto podobá například pozici amerického prezidenta a je silnější než v některých republikánských systémech (včetně českého), kde odvolání ministra musí často nějak akceptovat ještě prezident. Unikátní vlastností švédské státní správy je to, že ministři nenesou individuální odpovědnost za činnost vládních agentur, jež mají značný vliv - nejde jen například o národní knihovnu a podobné instituce, ale třeba i o daňovou agenturu, která odpovídá za správu daní. Generální ředitelé těchto agentur odpovídají pouze vládě jako celku a jejich resortní ministr má zakázáno do jejich chodu zasahovat. Švédsko je označováno za jednu nejliberálnějších zemi Evropy (ve smyslu sociálního liberalismu). Od roku 1932 se u moci vystřídaly jen čtyři strany. Dlouhodobě nejvlivnější je Švédská sociálně demokratická strana dělnická (Sveriges socialdemokratiska arbetareparti). Premiéra měla v letech 1932-1936, 1936-1976, 1982-1991, 1994-2006 a od roku 2014 dosud. Od kormidla se jí podařilo odstrčit jen několikrát, v minulosti se to dařilo zvláště Straně středu (Centerpartiet), straně s agrárnickými kořeny, která vládla v letech 1936, 1976-1978 a 1979-1982. V letech 1978-1979 vládu řídila pravostředová Liberální lidová strana (Folkpartiet liberalerna, dnes Liberalerna). Od 90. let dvakrát vládla i liberálně-konzervativní Umírněná strana (Moderaterna), v letech 1991-1994 a 2006-2014.

Soudní systém[editovat | editovat zdroj]

Švédsko má dvě soustavy soudů – obecné soudy, které se zabývají trestními a občanskoprávními případy, a obecné správní soudy, které se zabývají správními věcmi. Existují tři stupně obecných soudů – okresní soudy (tingsrätt), odvolací soudy (hovrätt) a nejvyšší soud (Högsta domstolen). Rovněž správní soudnictví je trojstupňové a sestává z krajských soudů (länsrätt), správních odvolacích soudů (kammarrätt) a nejvyššího správního soudu (Regeringsrätten).

Zahraniční vztahy[editovat | editovat zdroj]

  • členství v mezinárodních organizacích – v EU od roku 1995

Ozbrojené síly[editovat | editovat zdroj]

Bojové vozidlo pěchoty Stridsfordon 90

Švédsko je od roku 1814 neutrální stát, a proto není členem žádné vojenské aliance, ale úzce spolupracuje s NATO a účastní se vojenských cvičení aliance. Podle oficiální brožury švédské armády z roku 2016 se Švédsko připravuje na možnou válku s Ruskem.[9] Švédští vojáci se účastní mírových misí v Demokratické republice Kongo, Kypru, Bosně a Hercegovině, Kosovu, Libérii, Libanonu, Afghánistánu a Čadu.

Švédská armáda je rozdělena na tři složky: pozemní vojsko, námořnictvo a letectvo.

Švédsko mělo brannou povinnost od 18 do 47 let věku. Ta byla 1. července 2010 zrušena. Každý Švéd musel absolvovat minimálně 7 měsíců vojenské služby. U pozemních vojsk bylo nutno sloužit sedm a půl měsíce, u námořnictva mezi 8 a 15 měsíci a u letectva se délka služby pohybovala od 8 měsíců do jednoho roku. Po splnění povinné služby mohl být v případě potřeby každý povolán, a to do věku 47 let. Od roku 2009 mohly do vojenské služby vstoupit i ženy.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kraje ve Švédsku.

Území Švédska se dělí na dvou úrovních místní správy na 21 krajů (län) a 290 samosprávných obcí (kommun). V každém kraji působí krajské představenstvo (länsstyrelse) v čele s guvernérem (landshövding), jmenované vládou na 6 let, a krajská rada (landsting), volená na 4 roky. Kraje se dále dělí na samosprávné obce (kommun), které zajišťují státní správu na místní úrovni (např. školství, sociální služby, zásobování vodou, odvoz komunálního odpadu). V čele obce stojí zastupitelstvo (kommunfullmäktige), volené na 4 roky, které jmenuje obecní radu (kommunstyrelse) a jejího předsedu (kommunstyrelsens ordförande). Samosprávná obec zahrnuje obvykle město či větší sídlo a jeho okolí, včetně dalších obcí bez vlastní samosprávy. V málo osídlených oblastech na severu země mají samosprávné obce značnou rozlohu. Největší rozlohu má území města Kiruna (19 446 km²).

Kraje:          Samosprávné obce:
SverigesLän2007mKod.svg      SWE-Map Kommuner2007.svg

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Švédska.

K pilířům prosperující švédské ekonomiky patří přírodní zdroje – voda, dřevo a železná ruda. Švédsko má rovněž poměrně štědrou sociální politiku a svým občanům poskytuje vysoký životní standard. Výnosy z daní tvoří 51,3 % HDP, což je nejvyšší číslo ze všech ostatních zemí.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělská krajina ve Skåne na jihu Švédska

Nejdůležitějším odvětvím primárního sektoru ve Švédsku je lesní hospodářství a těžba dřeva. Hospodářsky je využíváno 45 % rozlohy země, tj. asi 2/3 lesních ploch. Lesy pokrývají celkem 62 % plochy země. Těžba i zpracování dřeva jsou kontrolovány vládou. Nejdůležitější produkční oblastí je Norrland, jehož řeky zásobují elektrickou energií množství pil a také papírny na pobřeží Botnického zálivu. Produkce zahrnuje vedle stavebního dříví a dřevní hmoty pro výrobu celulózy a papíru také pryskyřice, terpentýn, barviva a umělé hmoty.

Podmínky pro zemědělskou výrobu jsou příznivé pouze na jihu, celkem orná půda tvoří méně než 7 % plochy země. Zemědělství dokáže uspokojit téměř 90 % domácí spotřeby. Nejintenzivněji je půda využívána v úrodném Skåne v zázemí Malmö a dále v nížinách ve středu země. V krátkém vegetačním období se pěstuje cukrovka, na jihu pšenice, dále ječmen, oves, brambory a další krmné plodiny. Na farmách o průměrné velikosti 35 ha totiž jasně dominuje chov skotu a vepřů. Menší je rozsah chovu ovcí. Významný je chov norků a lišek včetně polárních. Rybolov stačí pokrýt domácí spotřebu, ale větší hospodářský efekt nemá. Loví se zejména sledi, makrely a tresky. Vysoká mechanizace a produktivita výroby podíl zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybolovu snížila.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Most přes Öresund mezi švédským Malmö a Kodaní v Dánsku

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Evropská silnice E45 ve švédském Laponsku

Švédsko disponuje sítí kvalitních a dobře udržovaných silnic, která je hustá v jižní části země. Málo zalidněné oblasti ležící na severu jsou s jihem spojeny mezinárodní silnicí E4, vedoucí podél pobřeží Botnického zálivu, a vnitrozemskou E45. Dálnice se vyskytují pouze v jižní části země. Spojení po souši má Švédko především s Norskem a na severu s Finskem. Od roku 2000 funguje silniční a železniční spojení s Dánskem přes Öresundský most a tunel. S dalšími zeměmi je možné spojení pomocí trajektů a letecké dopravy. Lodní doprava rovněž zajišťuje spojení s ostrovy (např. Gotland) a funguje i na mnoha jezerech.

Veřejnou dopravu zajišťuje železnice a autobusy. Ve Stockholmu je v provozu metro.

Rychlostní limity na silnicích jsou 50 km/h v obci, 70 km/h mimo obec a 110 km/h na dálnici. Rychlost na hlavních silnicích je často místní úpravou zvýšena až na 110 km/h a na dálnicích na 130 km/h.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Švédska.
Švédské dívky
Svatojánské slavnosti v období letního slunovratu

Počet obyvatel: 9 995 350 (k 30. říjnu 2012), z toho většina obyvatel (cca 8 730 000) jsou Švédové a 562 000 cizinci. Podíl osob s imigrantským původem (osoby narozené v zahraničí a osoby narozené ve Švédsku s oběma rodiči narozenými v zahraničí) činí 20.1% (k 31. prosinci 2012), přičemž nejpočetnější skupiny tvoří Finové, lidé z bývalé Jugoslávie a Iráčané a žije zde také na 7000 Čechů.[10] Velmi rychle stoupá počet muslimských imigrantů a ve Švédsku dnes žije okolo 500 000 muslimů.[11] Tyto přistěhovalce do země přivedl štědrý švédský sociální systém a vcelku benevolentní přistěhovalecký režim švédských vlád.[zdroj?]

Dále jsou v zemi menšiny Dánů v jižní části země, Finů a Sámů na severu.

Největší hustota zalidnění je v oblasti Öresundu na jihu Švédska a v údolí jezera Mälaren ve středním Švédsku.

Plodnost v zemi kolísá okolo 1,9 dítěte na ženu v plodném věku, čímž je sice Švédsko na předních příčkách v přírůstku obyvatelstva v Evropě, ale v podprůměru na světě.

Nejrozšířenější křestní jméno při narození je Erik a William.

Jazyk[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku švédština.
Typický švédský dům

Švédština je severogermánský jazyk, podobný norštině a dánštině, kterým hovoří většina obyvatel Švédska. Základem švédštiny je de facto dánština a všechny tři jazyky jsou si vzájemně bez potíží srozumitelné. Zajímavé je, že švédský parlament švédštinu nikdy neschválil jako úřední jazyk Švédska.[12] Označuje se pouze jako „hlavní jazyk“ (huvudspråk). Od roku 1999 je ovšem schváleno 5 jazyků menšin (finština, meänkieli – tornedalská finština, romština, laponština a jidiš), které je možno používat v úředním styku ve vybraných regionech.[13]

Urbanizace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam měst ve Švédsku.

Ve městech žije 85 % obyvatel Švédska, přičemž podle švédských hledisek je městem uzavřené sídlo s více než 200 obyvateli. Největšími městy jsou Stockholm, Göteborg a Malmö.

Největší města[14]

Stockholm 8721-B (9870833193).jpg
Stockholm
Göteborg 2503 stitch (28573994096).jpg
Göteborg

 # Město Městská oblast (populace) Metropolitní oblast (populace)

Västra hamnen–flygbild 06 september 2014-2.jpg
Malmö
Uppsala cathedral, northern side, from the Fyris river.jpg
Uppsala

1 Stockholm 1 372 565 2 019 182
2 Göteborg 549 839 926 654
3 Malmö 280 415 635 224
4 Uppsala 140 454
5 Västerås 110 877
6 Örebro 107 038
7 Linköping 104 232
8 Helsingborg 97 122
9 Jönköping 89 396
10 Norrköping 87 247

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islám ve Švédsku.

Pokřesťanštění Švédska, které probíhalo od poloviny 9. století (Olof Skötkonung) do 12. století, přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1527 přestoupilo Švédsko pod vládou Gustava I. Vasy k luteránství. K luterské církvi se v současnosti hlásí kolem 80 % obyvatel Švédska.[zdroj?] Druhým nejrozšířenějším náboženstvím se stává islám. Muslimského vyznání je přibližně 9 % obyvatel Švédska, čili 900 000 osob.[15]

Imigrace[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dopady evropské migrační krize ve Švédsku.
Děti přistěhovalců ve Švédsku v září 2016

Imigrace byla jedním z hlavních zdrojů růstu populace a kulturních změn během nedávné historie Švédska. V posledních letech se země transformovala ze země emigrace, s koncem první světové války, na zemi přistěhovalectví od konce druhé světové války. Ekonomické, sociální a politické aspekty imigrace vyvolaly polemiku ohledně etnické příslušnosti, hospodářského přínosu, pracovních míst pro původní obyvatele, systému osídlení, dopad na vzestupnou sociální mobilitu, trestnou činnost a volební právo.[16]

V polovině osmdesátých let 20. století tu počty zahraničních pracovníků silně kolísaly v závislosti na nabídce. Imigrace pokračovala i po zákazu přistěhovávání zahraničních pracovníků v roce 1972. Zákaz platil jen pro pracovníky stěhující se z třetích zemí ležících mimo jednotný skandinávský trh pracovních sil, který tvořily státy Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko. K zahraničním pracovním silám se ve Švédsku vždy přistupovalo jako k imigrantům. Jak vyplývá z imigračního zákona z roku 1975, Švédsko samo se považovalo za multikulturní přistěhovaleckou zemi. Jeho hlavní myšlenkou bylo zrovnoprávnění imigrantů ve státě blahobytu a sociálního zabezpečení a právo na jejich kulturní sebeurčení. Časový souběh rostoucí imigrace, hospodářské krize a nezaměstnanosti vedl i zde k vnitropolitickým konfliktům provázeným výtržnostmi proti imigrantům. Přestože hlasitěji zaznívaly požadavky na omezení imigrace, Švédsko se stalo multikulturní a přistěhovaleckou zemí. [17]

V roce 1998 zde bylo 1 746 921 obyvatel cizího původu (narozených v cizině a děti přistěhovalců ze zahraničí), což bylo přibližně 20% švédské populace. Okolo 1 216 659 nebo 70% pocházelo ze Skandinávie a ze zbytku Evropy, 530 262 či 30% ze zbytku světa.[18] Okolo 27% či 2 000 000 obyvatel Švédska mělo v roce 2011 plně nebo částečně původ v zahraničí.[19][20][21] Z nich; 1 427 296 bylo narozeno v zahraničí. Dále 430 253 obyvatel se narodilo ve Švédku rodičům narozeným v zahraničí a dalších 666 723 obyvatel mělo jednoho z rodičů narozeného v zahraničí (s druhým narozeným ve Švédsku). Celkový počet obyvatel v roce 2011 byl 9 482 855 a zhruba 15% obyvatel se narodilo v zahraničí, 4,5% obyvatelstva se narodilo ve Švédsku s oběma rodiči narozenými v zahraničí, a dalších 7% se narodilo ve Švédsku jednomu z rodičů narozenému v cizině. Přibližně 26,5% švédské populace je, alespoň částečně, cizího původu.[19]

V roce 2016 bylo ve Švédsku 3 060 115 obyvatel cizího původu, kteří se narodili v cizině nebo ve Švédsku jednomu či dvěma rodičům narozeným v cizině.[22] Nejčastějšími zeměmi původu imigrantů jsou Finsko, Sýrie, Irák, Polsko, Írán, Somálsko a Bosna.[23] V roce 2015 přijalo Švédsko více než 163 000 žadatelů o azyl z Blízkého východu a Afriky.[24] V listopadu 2015 obvinil švédský premiér Stefan Löfven z údajné sobeckosti země východní části EU, které zastávají odmítavý postoj k přijímání imigrantů.[25] S rostoucím počtem imigrantů souvisí nárůst kriminality a vznik ghett a „no-go zón“ jako jsou Rinkeby nebo Tensta ve Stockholmu nebo Rosengård v Malmö, které obývají převážně přistěhovalci.[26][27] V únoru 2017 propukly nepokoje v Rinkeby. Švédsko čelilo nepokojům již v minulých letech.[28] Dne 7. dubna 2017 spáchal přistěhovalec z Uzbekistánu teroristický útok ve Stockholmu.[29]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

August Strindberg

Světové literatuře Švédové dodali klasika moderního dramatu Augusta Strindberga a zřejmě nejslavnější autorku literatury pro děti Astrid Lindgrenovou. U počátků švédského písemnictví stál Olaus Magnus, též významný diplomat. Ve Švédsku je velmi ctěn Hjalmar Söderberg. Básnířka s avantgardními inspiracemi, Edith Södergranová, zemřela na tuberkulózu v 31 letech a stala se tak pro Švédy symbolem poezie. Symbolem křehké intimní poezie s homosexuálními akcenty je Karin Boyeová. Sociálně laděné prózy psal Ivar Lo-Johansson, feministicky laděné Carl Jonas Love Almqvist. Dosti často švédští autoři získali Nobelovu cenu za literaturu: Tomas Tranströmer, Carl Gustaf Verner von Heidenstam, Erik Axel Karlfeldt, Eyvind Johnson, Harry Martinson, Pär Lagerkvist, Selma Lagerlöfová. Švédské občanství měla i německo-židovská laureátka Nelly Sachsová. Významnými současnými autory jsou Per Olov Enquist, Artur Lundkvist a Bo Carpelan. Švédské písemnictví je velmi silné i v oblasti populární literatury, zvláště v posledních letech. Pojmy jako severská detektivní škola, scandinoir, nordic noir apod. vznikly díky dílu autorů jako je Stieg Larsson, Henning Mankell či Camilla Läckbergová.[30] Jan Guillou získal přízeň čtenářů pro svého špiona Carla Hamiltona.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Skupina ABBA

Za klasika švédské hudby je považován Carl Michael Bellman.[31] Ze skladatelů vážné hudby se nejvíce prosadil Franz Berwald.[32] Z interpretů operní pěvkyně Malena Ernmanová, Jenny Lindová či Birgit Nilssonová. Marie Taglioniová byla klíčovou osobností dějin baletu, v němž zavedla tanec na špičkách.[33]

Ve 2. polovině 20. století se Švédové ukázali být mistry ve schopnosti natlačit se do oblasti, které tradičně dominovali Američané a Britové – do populární hudby. Byť přitom museli většinou obětovat rodnou mateřštinu. Revoluční průlom učinila v 70. letech skupina ABBA, tvořená čtveřicí umělců: Agnetha Fältskogová, Björn Ulvaeus, Benny Andersson a Anni-Frid Lyngstadová.[34] ABBA bývá označována za druhou nejprodávanější kapelu v historii pop music.[35] Ovšem nezůstala osamocena, následovaly další úspěšné švédské kapely jako Roxette, Ace of Base, Europe či Cardigans. Později učinila podobný průlom do globálního popu zpěvačka Loreen, vítězka soutěže Eurovision Song Contest v roce 2012.[36]

Za hudebním producentem Maxem Martinem stojí úspěchy s interprety jako jsou Backstreet Boys, Britney Spearsová nebo 'N Sync.[37]

Švédsko má silnou také metalovou scénu, zvláště v Göteborgu. Právě v Göteborbu vznikl v 90. letech žánr melodic death metal. Mezi nejvýznamnější švédské metalové interprety patří Bathory, In Flames, Amon Amarth, HammerFall, Yngwie Malmsteen, Meshuggah nebo Sabaton.

Ve Švédsku se každoročně koná jeden z největších rock/metalových festivalů - Sweden Rock Festival.

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

Počátky švédského výtvarného umění lze vystopovat až k pravěkým skalním rytinám v Tanum. V roce 1994 byly zapsány na seznam Světového dědictví UNESCO.[38]

Zvláštní postavení má ve Švédsku malíř John Bauer, který na počátku 20. století ilustroval soubor národních pohádek Mezi skřítky a trolly (Bland Tomtar och troll). S jeho zvláštními melancholickými kresbami se identifikovaly celé generace Švédů a staly se tak součástí národního vědomí.[39] Nejvýznamnějšími švédskými portrétisty byli Alexander Roslin a Anders Zorn. Součástí hnutí Arts and Crafts byl Carl Larsson, jeho dílo ovlivňuje švédský design až do současnosti.[40] Karikaturami proroka Mohammeda proslul Lars Vilks.[41] K nejvýznamnějším švédským architektům patří Erik Gunnar Asplund.[42][43]

Největší švédskou galerií je Národní muzeum ve Stockholmu, kde se nachází nachází kolem 16 000 maleb a soch. Moderní umění je soustředěno především v Muzeu moderny na ostrově Skeppsholmen v centru Stockholmu.

Do světa se již značně rozšířilo povědomí o specificky švédském estetickém (a životním stylu) zvaném lagom. Ten ovlivňuje zvláště průmyslový design, módu a architekturu. Lagom lze přeložit zhruba pojmem "tak akorát". Je protějškem dánského stylu hygge. Stojí na úspornosti, nezdobnosti, minimalismu.[44]

Film[editovat | editovat zdroj]

Režisér Ingmar Bergman

V oblasti umění filmového mezi nejslavnější evropské režiséry patří Ingmar Bergman.[45] V jeho stopách šli Sven Nykvist, Bo Widerberg nebo Jan Troell.

Za prezentací skupiny ABBA stál režisér Lasse Hallström, který se později dočkal i dvou oscarových nominací (1985, 1999). Cenu Oscar získal dokumentarista Malik Bendjelloul. Ke známým tvůrcům patří Lukas Moodysson. Důležitým tvůrcem éry němého filmu byl Victor Sjöström, z režisérů "předbergmanovské" éry lze jmenovat Alfa Sjöberga.

Bergmanovy filmy proslavily herce Maxe von Sydowa či Erlanda Josephsona. Známými se staly herečky Greta Garbo, Ingrid Bergmanová, Ann-Margret či v posledních letech herec Stellan Skarsgård. Naopak v evropském filmu, zejména ve Felliniho Sladkém životě, se prosadila Anita Ekbergová. Dolph Lundgren je typickou hvězdou akčních snímků.

V modelingu a mezinárodních soutěžích krásy se prosadila Victoria Silvstedtová.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Drottningholmský palác

K nejvýznamnějším švédským architektonickým památkám patří Drottningholmský palác nacházející se na ostrově Lovön v jezeře Malar, na předměstí Stockholmu. Od roku 1981 je soukromou rezidencí švédské královské rodiny, v roce 1991 byl zapsán na seznam Světového dědictví.[46] Všechny další švédské architektonické památky na seznamu jsou buď architekturou lidovou (zdobené farmy v Hälsinglandu, kostelní městečko Gammelstad), nebo industriální (železárny Engelsberg, rádiová stanice Grimeton). Na seznamu jsou i některá celá města: hanzovní město Visby a přístavní město Karlskrona. Ovšem ve Švédsku jsou i jiné významné stavby vyhledávané turisty. Barokní Stockholmský palác je oficiálním sídlem královské rodiny.[47] U jezera Mälaren na jihu středního Švédska, v obci Strängnäs, asi 60 km západně od Stockholmu, se nachází renesanční zámek Gripsholm, založený Gustavem I. Vasou. V Kalmaru je opečováván místní Kalmarský zámek, kde kdysi vznikla Kalmarská unie. Nejvýznamnější sakrální stavbou ve Švédsku je gotická katedrála v Uppsale, do roku 1620 korunovační místo švédských králů (od té doby tuto funkci plnila katedrála svatého Mikuláše ve Stockholmu) a také místo posledního odpočinku Gustava I. Vasy. Nejvíce švédských panovníků je ale pohřbených v jiném chrámu, v Riddarholmskyrkanu ve Stockholmu. Jedním z nejstarších velkých kostelů je katedrála v Lundu. Z historistních staveb 19. století patří k nejvýznamnějším novorománská Stockholmská radnice nebo budova Severského muzea na stockholmském ostrově Djurgården, kde se nachází i populární muzeum pod otevřeným nebem Skansen, jež dalo jméno všem podobným muzeím na světě, a řada dalších muzeí (např. námořní Muzeum Vasa). Švédsko přeje i modernistickým experimentům, k odvážným stavbám patří například průkopnická hala Globen otevřená roku 1989 nebo mrakodrap Turning Torso v Malmö. Chloubou technického stavitelství je most přes Öresund spojující od roku 2000 dánské hlavní město Kodaň se švédským přístavním městem Malmö nebo Ölandsbron.

Kuchyně[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Švédská kuchyně.
Knäckebröd

Tradiční gastronomické speciality jsou ryby a plody moře, ale třeba i sobí a hovězí maso. Mnoho tradičních jídel také souvisí se švédskými oslavami a svátky.

Mezi speciality patří renstek (sobí steak s brusinkami a se smetanovými bramborami), köttbullar (masové kuličky s brusinkami a brambory nebo salátem z červené řepy s majonézou), makka (druh obloženého chleba), smöra bröd (chléb s máslem). Na severu Švédska je velmi oblíbena pochoutka z fermentovaných sleďů surströmming (silně zapáchající, v sudech kvašení sledi). Podávají se buď s chlebem a máslem, nebo vařenými bramborami a cibulí.

U Švédů nejběžnější svačina, ale dokonce i oběd, smöra bröd je připravován s vařenými malými krevetami, vařeným vajíčkem a majonézou nebo s rostbífem a červenou řepou. Gravad lax (marinovaný losos, často podávaný s koprem, podává se často jako předkrm). Rökt lax (uzený losos), fisksoppa (rybí polévka s trochou majonézy, chlebem s máslem a salátem, existuje spousta různých druhů, ale nejběžnější je s rajčaty a lehce pikantním kořením, nebo se smetanou), smörgåsbord (doslova bufet, my ho označujeme jako švédský stůl, tzv. brunch).

Vzhledem k vysoké imigraci do Švédska z různých zemí je zejména v jižním Švédsku a Stockholmu spousta etnických restaurací. Celkově jsou Švédové zvyklí jíst exotická jídla, ale také italská, řecká nebo španělská.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Tenisová legenda Björn Borg
Golfistka Annika Sörenstamová

Švédové se prosadili i v mnoha sportovních odvětvích. Šest zlatých olympijských medailí má kanoista Gert Fredriksson, čtyři lyžaři Sixten Jernberg, Gunde Svan a Thomas Wassberg a jezdec na koni Henri Saint Cyr, tři zlaté mají krasobruslař Gillis Grafström, střelci Vilhelm Carlberg, Alfred Swahn a Oscar Swahn, kanoistka Agneta Anderssonová, rychlobruslař Tomas Gustafson, lyžař Marcus Hellner, zápasníci Ivar Johansson a Carl Westergren a oštěpař Eric Lemming.

Ve Švédsku je bezesporu nejvíce rozšířený florbal ve kterém Švédi vládnou celému světu. Jejich bilance na všech 12 uskutečněných mistrovstvích světa je až k neuvěření. Mají dohromady 8 zlatých a 4 stříbrné medaile a to znamená, že se Švédsko na všech 12 šampionátech dostalo do finále. Mezi nejslavnější osobnosti Švédského florbalu patří Kim Nilsson, Alexander Galante Carlström nebo Alexander Rudd.

Björn Borg patří k nejlepším tenistům historie. Ač ukončil kariéru v pouhých 25 letech, vyhrál pětkrát Wimbledon a celkem 11 grandlamových turnajů.[48] Také Stefan Edberg a Mats Wilander vzorně reprezentovali švédskou tenisovou školu, oba si taktéž připsali wimbledonské vítězství, Edberg dvakrát, Wilander jednou. Thomas Johansson vyhrál Australian Open.[49] Ingemar Stenmark sebral mnoho úspěchů ve sjezdovém lyžování, jeho kolegyně Anja Pärsonová je desetinásobná mistryně světa. Kent Andersson je dvojnásobným mistrem světa v závodech silničních motocyklů. Cyklista Gösta Pettersson vyhrál Giro d'Italia. Boxer Ingemar Johansson byl profesionálním mistrem světa v těžké váze. Annika Sörenstamová patří k nejúspěšnějším golfistkám historie, Jan-Ove Waldner má podobné postavení ve stolním tenisu.

Velmi populární je ve Švédsku hokej. Švédská hokejová reprezentace, často zvaná „tre kronor“, dvakrát vyhrála olympijský turnaj (1994, 2006) a jedenáctkrát mistrovství světa. K nejznámějším švédským hokejistům patří Peter Forsberg, Mats Sundin, Daniel Sedin, Niklas Bäckström, Nicklas Lidström, Daniel Alfredsson nebo Henrik Zetterberg. Do výběru nejlepších hráčů 20. století zařadila Mezinárodní hokejová federace Börje Salminga.[50] Švédsko má též řadu vynikajících gólmanů, o tuto reputaci se zasloužila brankářská hokejová škola GDI. Mezi úspěšné švédské hokejové brankáře patří Henrik Lundqvist, Viktor Fasth, Jonas Gustavsson.

Švédská fotbalová reprezentace dosáhla největšího úspěchu na mistrovství světa v roce 1958, kde vybojovala stříbrnou medaili. Krom toho na světovém šampionátu získala dva bronzy (1950, 1994), třetí místo je též jejím nejlepším výsledkem na mistrovství Evropy (1992). Zlatan Ibrahimovič je zřejmě nejslavnějším švédským fotbalistou.

Švédská házenkářská reprezentace mužů čtyřikrát vyhrála mistrovství světa (1954, 1958, 1990, 1999) a čtyřikrát mistrovství Evropy (1994, 1998, 2000, 2002). Na olympiádě brala čtyři stříbra. Magnus Wislander byl v roce 2000 vyhlášen nejlepším házenkářem 20. století. Mia Hermanssonová-Högdahlová byla vyhlášena nejlepší házenkářkou světa pro rok 1994.

eSport[editovat | editovat zdroj]

Švédsko je jedna z nejúspěšnějších zemí ve hře Counter-Strike: Global Offensive

Věda a školství[editovat | editovat zdroj]

Alfed Nobel

Švédsko je tradiční baštou přírodních, exaktních a technických věd. Svědčí o tom jména badatelů, jakými byl fyzik Alfred Nobel, zakladatel moderní biologie Carl Linné, zakladatel moderní chemie Jöns Jacob Berzelius, tvůrce Celsiovy stupnice Anders Celsius, zakladatelé spektroskopie Johannes Rydberg a Anders Jonas Ångström, objevitel kyslíku, dusíku a wolframu Carl Wilhelm Scheele či objevitel lithia Johann Arfvedson. Výzkum radiace vedl Rolf Sievert, proto je po něm pojmenována její jednotka v soustavě SI. Axel Fredrik Cronstedt objevil nikl, Johan Gottlieb Gahn mangan, Per Teodor Cleve holmium a thulium, Carl Gustaf Mosander lanthanum, erbium and terbium. Teorii funkcí významně rozvinul matematik Gösta Mittag-Leffler. Zakladatelem moderní teorie integrálních rovnic byl Erik Ivar Fredholm, fraktálům se věnoval matematik Helge von Koch, autor známé Kochovy vločky, harmonické analýze Lennart Carleson, teorii lineárních parciálních diferenciálních rovnic Lars Hörmander. Hmotnost Merkuru a Venuše odhadl astronom Johan Oskar Backlund, rotaci galaxií zkoumal Bertil Lindblad. Do dějin zoologie se zapsal Carl Jakob Sundevall, do těch botanických Adam Afzelius, Carl Peter Thunberg či Carl Adolf Agardh. Studium lišejníků zakládal Erik Acharius. Průkopníkem chemie byl Torbern Bergman. Všestranným renesančním učencem a otcem švédské vzdělanosti byl Olaus Rudbeck. Odstředivku a parní turbínu vynalezl Gustaf de Laval, na vývoji faxu se podílel Harry Nyquist, Gideon Sundback vynalezl zdrhovadlo.

Nobelovy ceny za fyziku získali Gustaf Dalén, Hannes Alfvén, Manne Siegbahn a Kai Siegbahn, za chemii pro Svante Arrhenius, Hans von Euler-Chelpin, Theodor Svedberg, Arne Tiselius a Tomas Lindahl, za fyziologii pro Ulf von Euler, Sune Bergström, Torsten Wiesel, Bengt I. Samuelsson, Ragnar Granit, Allvar Gullstrand, Hugo Theorell a Arvid Carlsson. Široce diskutovaná je též Kaluza-Kleinova jednotná teorie pole, jejímž spoluautorem je Švéd Oskar Klein. Švédské občanství měla i rakouská fyzička Lise Meitnerová, která významně přispěla k výzkumu štěpení atomových jader.

Prvním a dosud jediným švédským kosmonautem se stal Christer Fuglesang. Dobrodruh Salomon August Andrée zahynul při pokusu dosáhnout severního pólu v balónu.

V oblasti humanitních a sociálních věd byl vlivný Švéd filozof a teolog Emanuel Swedenborg. Ve 20. století se důležitým představitelem analytické filozofie stal Georg Henrik von Wright. Politolog Rudolf Kjellén zavedl pojem geopolitika, politický filozof Erik Gustaf Geijer proslul jako zastánce liberalismu. Bertil Ohlin a Gunnar Myrdal získali Nobelovu pamětní cenu za ekonomii, Myrdalova manželka, socioložka a politička Alva Myrdalová, získala Nobelovu cenu za mír za svůj boj za odzbrojení. Celosvětové známosti dosáhly knihy psychiatra Axela Muntheho. V posledních letech na sebe upozornil svými názory na umělou inteligenci a transhumanismus filozof Nick Bostrom.

Švédsko má jednotný vzdělávací systém, který koordinuje univerzitní a odborné studium s programy škol druhého stupně. Existuje povinná školní docházka od 7 do 16 let. Od 3. třídy se vyučuje angličtina a později se přidává němčina nebo francouzština. Již v 7. třídě si žáci mohou částečně volit skladbu předmětů.

Ve Švédsku působí třináct univerzit, z nichž nejstarší je v Uppsale (založena roku 1477). Velmi rozšířené a kvalitní je vzdělání dospělých v rámci denních, večerních, dálkových i domácích kursů a na lidových univerzitách.

Ve Stockholmu jsou v prosinci každoročně udělovány Nobelovy ceny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schweden na německé Wikipedii.

  1. ↑ JACOBSEN, Henriette. Löfven confirmed as Sweden's next prime minister [online]. Euractiv.com, 2014-10-03 [cit. 2014-10-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Rok 1648 – konec třicetileté války. Česká televize. 8. května 2008.
  4. ↑ Patnáct stovek Brňanů pobilo osm tisíc Švédů. Přesilu porazili lstí. Technet.cz. 12. prosince 2012.
  5. ↑ Alle Angaben dieses Absatzes aus SCB – Geografiska uppgifter, Seite 20 (PDF; 733 kB)
  6. ↑ Svenska temperaturrekord [online]. SMHI. Dostupné online. 
  7. ↑ Naturvårdsverket: Önskelista om 13 nya nationalparker [online]. Dostupné online. 
  8. ↑ RIKSDAGSFÖRVALTNINGEN. The Constitution. www.riksdagen.se [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Švédsko se připravuje na válku, prozradil generál. Novinky. 29. ledna 2016.
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.scb.se [online]. [cit. 2009-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-12. 
  11. ↑ International Religious Freedom Report 2009 : Sweden Archivováno 20. 1. 2012 na Wayback Machine, Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických.
  12. ↑ Svenskan blir inte officiellt språk [online]. Stockholm: Sveriges Television, 2005-12-07, rev. 2005-12-07 [cit. 2007-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-14. (švédsky) 
  13. ↑ Språkpolitik och språklagar [online]. Stockholm: Språkrådet, rev. 2007-11-13 [cit. 2007-12-12]. Dostupné online. (švédsky) 
  14. ↑ 2010A01B – Statistiska centralbyrån [online]. Scb.se [cit. 2012-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-06. 
  15. ↑ International Religious Freedom Report 2014 : Sweden, U.S. Department Of State.
  16. ↑ Immigrants: The ins and the outs. www.economist.com. The Economist, 2 February 2013. Dostupné online [cit. 10 June 2013]. (anglicky) 
  17. ↑ BADE, Klaus L. Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-559-5. S. 330-332. 
  18. ↑ WESTIN, Charles. Settlement and integration policies towards immigrants and their descendants in Sweden [online]. International Labour Organization, 6 October 2000 [cit. 2013-06-09]. S. 23. Dostupné online. 
  19. ↑ a b Number of persons with foreign or Swedish background (detailed division) by region, age in ten year groups and sex. Year 2002–2011 [online]. Statistics Sweden [cit. 2013-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-04-2013. 
  20. ↑ Statistikdatabasen [online]. Statistics Sweden [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-16. (Swedish) 
  21. ↑ Antal personer med utländsk eller svensk bakgrund (grov indelning) efter region, ålder i tioårsklasser och kön. År 2002–2011 [online]. Statistics Sweden [cit. 2013-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 15-05-2016. (Swedish) 
  22. ↑ Number of persons by foreign/Swedish background and year. Statistiska centralbyrån (Statistics Sweden).
  23. ↑ Statistics Sweden [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Biden chválil švédského ‚prezidenta‘ za přijímání velkého počtu migrantů. Echo24. 25. srpna 2016.
  25. ↑ Chováte se sobecky, kárá švédský premiér východ EU. Týden. 4. listopadu 2015.
  26. ↑ Švédsko bývalo ráj, ale teď se bojím jezdit metrem, říká Češka. iDNES.cz. 29. ledna 2016.
  27. ↑ Švédský policista na Facebooku vyjmenoval národnosti zločinců a je v maléru. Novinky. 9. února 2017.
  28. ↑ Trumpova „věštba“ se vyplnila, dva dny po projevu Stockholm zažil nepokoje. iDNES.cz. 22. února 2017.
  29. ↑ Jsme si jistí, že strůjcem útoku je zadržený Uzbek, tvrdí švédská policie. iDNES.cz [online]. 2017-04-10 [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ KADLECOVÁ, Kateřina. Populární severská literatura? Především závěje dobrých detektivek. Reflex.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  31. ↑ HELLSTRÖM, Pär; TAUBE, Agneta. Carl Michael Bellman | Store norske leksikon. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (norsky) 
  32. ↑ Swedish Musical Heritage - Franz Berwald. www.swedishmusicalheritage.com [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  33. ↑ Taglioniová Maria. encyklopedia.sme.sk [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. ↑ ABBA | Members, Songs, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Skandinávská hudba: exkurze do míst, kde potkáte trolly a víly. iDNES.cz [online]. 2008-03-26 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  36. ↑ Vítězkou Eurovize je Švédka Loreen, poraženým Ázerbájdžán. iDNES.cz [online]. 2012-05-27 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  37. ↑ LEVINE, Nick. Max Martin: The secrets of the world’s best pop songwriter. www.bbc.com [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ Rock Carvings in Tanum. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ John Bauer Art: Trolls, Fairy Tales and Folk Tales - Swedish (1882 - 1918). artpassions.net [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ BRONESOVÁ, Anna. Žijme lagom. [s.l.]: Mladá fronta 226 s. Dostupné online. ISBN 978-80-204-4917-7. (česky) Google-Books-ID: zlBaDwAAQBAJ. 
  41. ↑ JENKINS, Lin. Lars Vilks: maverick artist who knows what it is to be a target. The Guardian. 2015-02-14. Dostupné online [cit. 2019-11-29]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  42. ↑ Archiweb - Erik Gunnar Asplund. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. (česky) 
  43. ↑ Erik Gunnar Asplund | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  44. ↑ Víte, co je lagom? Stojí za skandinávskou spokojeností se životem. iDNES.cz [online]. 2017-11-26 [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  45. ↑ Ingmar Bergman — Lidé — Česká televize. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  46. ↑ Royal Domain of Drottningholm. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Královský palác ve Stockholmu: Královské korunovační klenoty a oficiální rezidence krále. Radynacestu.cz [online]. [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. (česky) 
  48. ↑ Bjorn Borg | Bio | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  49. ↑ Johansson pokazil Safinovi narozeniny. iDNES.cz [online]. 2002-01-27 [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 
  50. ↑ Nejlepší tým století IIHF ovládli Rusové. iSport.cz [online]. [cit. 2019-11-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Švédsko ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Švédsko ve Wikislovníku
  • Kategorie Švédsko ve Wikizprávách
  • Švédsko na OpenStreetMap
  • Průvodce Švédskem
  • O Švédsku
  • Sweden - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of European and Eurasian Affairs. Background Note: Sweden [online]. U.S. Department of State, 2011-07-19 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Sweden [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Stockholmu. Souhrnná teritoriální informace: Švédsko [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11. (česky) 
  • ENANDER, Henrik, a kol. Sweden [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
Švédsko – Sverige – (S)
Kraje (län) a jejich správní centra
Státy a území v Evropě
nezávislé státy Europe (orthographic projection).svg
teritoria, kolonie a
závislá území
územní celky se sporným
mezinárodním postavením
* stát leží větší částí v Asii
Členství v mezinárodních organizacích
Členské státy Evropské unie Evropská unie
Severská rada
Členové
Přidružená území
Alandy (FIN) • Faerské ostrovy (DK) • Grónsko (DK)
Monarchie
Afrika
Evropa
Asie
Oceánie
Commonwealth
realm
Autoritní data: AUT: ge134629 | GND: 4077258-5 | ISNI: 0000 0001 2299 7436 | LCCN: n79021184 | VIAF: 159364209 | WorldcatID: lccn-n79021184
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Švédsko&oldid=18593671“