Vojáci moskevských střeleckých pluků, rok 1674
Rusko-čchingská válka v letech 1652–1689 byly boje mezi kozáky, kolonisty a vojáky ruského carství a vojsky říše Čching o kontrolu nad územím na levém (severním) břehu řeky Amur. Počátkem 40. let 17. století Rusové při průzkumu a zabírání Sibiře a Dálného východu kolonizovali povodí Amuru. Mandžuové z říše Čching, kteří toto území počítali do své sféry vlivu, se je rozhodli vyhnat a roku 1652 zahájili válku. Do roku 1658 vysídlili většinu domorodců z horního a středního toku Amuru na jih k řekám Non a Sungari a rozbili ruské vojsko na Amuru. Po několika letech se však Rusové vrátili a roku 1665 na horním toku řeky vystavěli městečko Albazin. Současně ruská vláda vyslala do Pekingu několik diplomatických misí, otázka hranic však zůstala nevyřešená.
Po porážce povstání v Číně roku 1681 si Mandžuové uvolnili síly pro další boj s Ruskem. Roku 1683 vybudovali základnu na středním toku Amuru,
Ajgun, a zničili blízké ruské pevnůstky na
Zeje. Roku 1685 čchingská armáda vytáhla na Albazin a během několika dní ho dobyla a zničila, načež se vrátila na jih. Rusové vzápětí Albazin obnovili a čchingský císař
Kchang-si nařídil nový útok. V květnu 1686 jeho armáda začala Albazin obléhat, v polovině roku 1687 však Kchang-si nechal obléhání ukončit a dal přednost diplomatickému jednání. Současně – pod čchingským tlakem – v letech 1685–1688 na ruské osady a pevnosti v
Zabajkalsku útočili
Mongolové, než byli roku 1688 poraženi Rusy u
Seleginského ostrohu. Ruská vláda roku 1686 vyslala
Fjodora Golovina k jednání o míru, se zástupci říše Čching se setkal v
Něrčinsku v srpnu 1689. Čchingští vyslanci donutili ruské vyjednavače přijmout většinu svých požadavků.
Něrčinská smlouva, podle které sporné území přešlo k říši Čching, válku definitivně ukončila.