Orel klínoocasý živící se na mršině klokana
Orel klínoocasý (Aquila audax) je druh jestřábovitého ptáka, který se vyskytuje v Austrálii a Tasmánii, na jihu Nové Guineje a blízkých ostrovech. Patří mezi největší druhy orlů vůbec a je to největší dravý pták Austrálie. Rozpětí jeho křídel se pohybuje od 182 do 232 cm, přičemž samice bývají větší než samci. Druh je monogamní, páry jsou stálé a drží si jedno území. Doba hnízdění se mění se zeměpisnou šířkou a místními podmínkami. Vejce orel většinou klade mezi červencem a srpnem, v nejsevernějších oblastech Austrálie i během ledna a února, na Tasmánii mezi zářím a říjnem. K hnízdění nejčastěji využívá vysoké stromy, kde si staví mohutné hnízdo z větví. Po inkubační době 42–45 dní se líhnou mláďata, která se přepeří za dalších asi 70–95 dní, ale i poté tráví ještě několik měsíců s rodiči, než se z rodných oblastí rozptýlí. Orel klínoocasý je schopný lovec, který se specializuje na lov středně velkých savců a ptáků, ale při spolupráci více orlů dokáže zabít i velkého klokana. Nejoblíbenější potravu představují nepůvodní králíci. Zejména v zimních měsících se pak přiživuje i na mršinách.
Orel klínoocasý představoval důležitou součást domorodé mytologie a mnoha snových příběhů. Nejstarší záznam o druhu od západních výzkumníků pochází pravděpodobně již ze zprávy
Williama Dampiera z roku 1699. Vědecky druh poprvé popsal
John Latham roku 1801 pod jménem
Vultur audax, tedy jako zástupce supů. V současnosti platná systematika řadí orla do rodu
Aquila. S rozvojem pastevectví na přelomu 19. a 20. století začal být systematicky pronásledován a za jeho zabíjení byly dokonce vypláceny odměny, což vedlo k vybití desítek tisíc jedinců. Teprve roku 1979 se mu dostalo plné ochrany. V současnosti jeho populace na australské pevnině narůstá, pravděpodobně následkem vytváření otevřenějších stanovišť odlesňováním a rozšířením králíků. Tasmánský poddruh je hodnocen jako ohrožený, protože má menší areál a specifičtější požadavky na biotop.