IBM
IBM (International Business Machines) je americká mezinárodní technologická společnost s hlavním sídlem v Armonku, New York, Spojené státy americké. Společnost dnes operuje ve více než 170 zemích světa. Korporace se původem rozvinula ze společnosti CTR = Computing – Tabulating – Recording a až v roce 1924 byla přejmenována na IBM.
| IBM | |
 Logo | |
 | |
| Základní údaje | |
|---|---|
| Právní forma | akciová společnost |
| Datum založení | 16. června 1911 |
| Zakladatel | Charles Ranlett Flint |
| Adresa sídla | Armonk, 105 04, USA |
| Souřadnice sídla | 41°6′29″ s. š., 73°43′13″ z. d. |
| Klíčoví lidé | Ginni Rometty |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | softwarový průmysl, hardware, Manažment služieb IT a information technology consulting |
| Produkty | Modem, software, serverovna, Unit record equipment a Direct access storage device |
| Tržní kapitalizace |
124 mld. $ (2017) 157,8 mld. $ (2016)[1] |
| Obrat |
79,6 mld. $ (2018)[2] 79,1 mld. $ (2017)[3] |
| Provozní zisk | 15,9 mld. $ (2015) |
| Výsledek hospodaření |
11,9 mld. $ (2016)[1] 13,2 mld. $ (2015)[1] |
| Celková aktiva |
123,4 mld. $ (2018)[2] 125,4 mld. $ (2017)[3] |
| Zaměstnanci | 350 600 (2018) |
| Majitelé |
Berkshire Hathaway (8,4 %) The Vanguard Group (6,0 %) State Street Corporation (5,1 %) |
| Dceřiné společnosti |
SoftLayer (100 %) IBM India (100 %) IBM Internet Security Systems Lotus Software Rational Software IBM Denmark (100 %) Compagnie IBM France (100 %) Companhia IBM Portuguesa (100 %) IBM Nederland (100 %) IBM Deutschland (100 %) … více na Wikidatech |
| Ocenění |
Národní medaile za technologii a inovace (2000) Národní medaile za technologii a inovace (2004) Národní medaile za technologii a inovace (2009) |
| Identifikátory | |
| Oficiální web |
www |
| ISIN | US4592001014 |
| LEI | VGRQXHF3J8VDLUA7XE92 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obsah
Základní informace[editovat | editovat zdroj]
IBM vyrábí a uvádí na trh počítačový hardware, software (a middleware) včetně moderace a poradenských služeb v široké oblasti od počítačů až po nanotechnologie. Společnost se také zabývá rozsáhlým výzkumem, za což drží i rekord v oblasti vývoje v nejvyšším počtu patentů za 25 let. Některé z vynálezů z produkce IBM: bankomaty, osobní počítače, diskety, hard disky, kreditní karty, relational database, programovací jazyk SQL, čárový kód či DRAM paměť. Dominantou v 60. a 70. letech minulého století byl pak IBM mainframe, například Systém/360.
IBM několikrát upravilo své pole působnosti podle změn dynamicky fungujícího trhu se zaměřením na více výnosné oblasti, které trh nabízí. Tyhle změny souvisely například s podílením se na výrobě tiskáren se společností Lexmark v roce 1991, s prodejem značky počítačů ThinkPad a serveru x86 firmě Lenovo a nákupem společností jako PwC Consulting (2002), SPSS (2009) a Weather Company (2016). Spolu s výše uvedeným vyhlásila společnost v roce 2014, že bude i nadále pokračovat ve své „dokonalé“ cestě v designu polovodičů, zároveň však přiznala, že ustoupí od produkce pro firmu GlobalFoundries.
S přezdívkou „Velká modrá (Big Blue)“ je IBM jednou ze 30 společností uvedených v standardu Dow Jones Industrial (někdy vzpomínány i ve zkratce DJIA) jako jedna z největších světových společností s téměř 380 000 zaměstnanci. Někteří z nich pod záštitou jména společnosti IBM získali ocenění světového významu jako: 5 Nobelových cen, 6 Turingových cen, 10 národních medailí v technologické oblasti a 5 národních medailí za vědu.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Během 2. světové války[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Krátce po nástupu Hitlera k moci se nacistické Německo stalo druhým nejdůležitějším trhem pro IBM, hned po tom americkém. Registrační automaty IBM (modely Hollerith, ze závodu Dehomag) se postupně začaly používat v 78 koncentračních a vyhlazovacích táborech nacistického Německa.[4] IBM spolu s nimi dodávala kompletní servis a jejich instalace v koncentračních táborech zahrnovala i „workflow“ přizpůsobený zvládnutí zpracování obrovského množství dat. Registrační stroje IBM byly licencovány (nebyly prodávány – po celou dobu války zůstaly majetkem IBM), obnášely servis od IBM v místě zákazníka, a byly upraveny „na klíč“ požadavkům Třetí říše, aby vyhovovaly tehdejší dokumentaci (tzv. Haftlingskartei – karty pro vězně internované v koncentračních táborech, dokumentace pro koordinaci transportů, formulářové karty ze sčítání obyvatel či pro účely rasového oddělení SS a další).[5] Tehdejší ředitel IBM, Thomas J. Watson, několikrát navštívil Německo, několik měsíců po nástupu Hitlera zařídil finanční injekci Dehomagu, která vedla až k zakoupení pozemků u Berlína a zřízení první továrny IBM v Třetí říši. Dehomag v polovině 30. let nabízel nacistickému režimu pomoc v identifikaci „rasově nežádoucích“ obyvatel Třetí říše ze sčítání lidu z dubna 1933. V červenci 1937 se ředitel Watson v Berlíně osobně setkal s Adolfem Hitlerem, aby s ním u jednoho stolu vyjednal speciální smlouvy na dodání licencovaných registračních strojů od IBM.[5] S vědomím o poměrech v Německu po roce 1933 (stupňující se rasové diskriminaci, již tehdy existujících koncentračních táborech pro odpůrce Hitlerova represívního režimu) a toho, k jakému účelu budou registrační stroje jeho firmy použity, koordinoval a dohlížel na jejich výrobu v pobočkách IBM v Evropě[6] a po roce 1942 nechal své evropské pobočky porušovat tehdy vydaný americký výnos Trading With Enemy Act (of 1941) (zakazující obchodování s nepřítelem). Technologie IBM zásadně usnadnila a po technologické stránce byla rozhodujícím prvkem k umožnění nacistické genocidy v míře, v jaké se odehrála – bez ní by nebylo možné zpracovat takové množství osobních údajů v řádu stovek tisíců až milionů lidí.[7] Podle rozhodnutí soudce: „Zdá se, že nelze vyloučit spoluúčast IBM v materiální a intelektuální asistenci při zločinech nacistů během druhé světové války prostřednictvím své ženevské pobočky, neboť je zde obrovské množství důkazů indikujících, že ženevská pobočka (IBM) si byla těchto činů vědoma a podporovala je.|[5]“ Ortel soudní žaloby, podané proti IBM hromadně z 40 zemí v únoru 2001, mimo jiné řekl: „Přesnost, rychlost a spolehlivost strojů IBM, zejména ve vztahu ke (zpracování) dat ze sčítání lidu, byly samy o sobě vychvalovány v publikacích Dehomagu. Nezdá se tedy nelogické dospět k závěru, že technická asistence IBM usnadnila úkony nacistů při páchání jejich zločinů proti lidskosti, činů též se týkajících účetnictví a třídění pomocí strojů poskytnutých a instalovaných od IBM.“[5] Pro IBM bylo legální provozovat obchodní činnost s Německem, dokud Amerika nevstoupila do války v prosinci 1941.
V 50. letech se zapojila do výroby sálových a od roku 1981 osobních počítačů (IBM PC kompatibilní), které ji nově definovaly ve věku počítačů.
IBM PC[editovat | editovat zdroj]
Dne 12. srpna 1981 byly firmou IBM uvedeny na trh IBM PC kompatibilní (PC – Personal Computer) osobní počítače jako odpověď na úspěch firem Commodore, Atari, Apple a dalších. Počítače IBM PC se rychle staly nejrozšířenějším typem mikropočítače na trhu spotřební elektroniky, protože firma IBM zveřejnila zcela volně technickou dokumentaci a došlo k velmi rychlému rozvoji výroby laciných klonů, což byly identicky funkční počítače jiných výrobců.
Firma IBM chtěla licencovat BIOS počítače, ale tuto možnost záhy ztratila díky legálně provedenému reverznímu inženýrství, pomocí kterého mohl být do PC umístěn BIOS levnějších výrobců beze ztráty kompatibility (tj. možnosti bezproblémového provozování software).
Úspěch počítačů PC byl způsoben jejich nízkou cenou a vysokou mírou kompatibility i přes to, že z technického hlediska byl návrh PC jednoduchý až zastaralý, k dispozici byly pouze velmi nedokonalé operační systémy bez grafického uživatelského prostředí a též nedokonalé uživatelské programy.
Firma IBM přestala PC vyrábět, jedním z důvodů byl problém efektivně konkurovat asijským výrobcům. Posledním krokem bylo v prosinci 2004 prodání divize výroby notebooků ThinkPad čínské firmě Lenovo. IBM se nyní zaměřila především na prodej serverového řešení a služeb s tím spojených, což ve výsledku přináší vyšší zisky, díky vyšší přidané hodnotě outsourcování služeb a komplexních řešení pro zákazníky.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Na přelomu století postupně rozšířila své portfolio na počítačové komponenty a datová média, kde v několika ohledech posunula technologické hranice (miniaturizace, zvyšování kapacity, …). V roce 2008 IBM vyrobila fungující elektronickou paměť SRAM technologií 22 nm.[8] V současnosti se zaměřuje mj. na cloud computing.
IBM představila svůj první komerční kvantový počítač IBM Q System One v lednu 2019.[9]
IBM Česká republika[editovat | editovat zdroj]
IBM Česká republika[10] je název pobočky IBM v České republice. Sídlí v Praze na Chodově a jejím generálním ředitelem je Zuzana Kocmaníková.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ http://www.acsa.net/ibm_and_hitler.htm
- ↑ a b c d http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/gypibm.html
- ↑ http://hbr.org/product/thomas-j-watson-ibm-and-nazi-germany/an/807133-PDF-ENG
- ↑ Edwin Black: IBM and the Holocaust, ThriftLit, 2001, ISBN 0-316-85769-6
- ↑ IBM Builds World's Smallest SRAM Memory Cell [online]. IBM, 2008-08-18 [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IBM ukázalo svůj kvantový počítač Q System One. Svethardware.cz [online]. 2019-01-11. Dostupné online.
- ↑ http://www.ibm.com/ibm/cz/cs/
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu IBM ve Wikimedia Commons - Oficiální stránky IBM
