Císař Čeng-te (26. října 1491 – 20. dubna 1521), vlastním jménem Ču Chou-čao, z dynastie Ming vládl v letech 1505–1521 čínské říši Ming. Nastoupil po svém otci Chung-č’ jako jeho starší (a jediný přeživší) syn. Záhy po převzetí moci se ukázal jeho odpor ke konfuciánsky orientované byrokracii. Ve stálých sporech s ministry a velkými sekretáři se opíral o eunuchy, zejména o tzv. „osm tygrů“ s nimiž vyrůstal. V letech 1506–1510 tak v čele vlády fakticky stál eunuch Liou Ťin, který ministerstva a důležité úřady obsadil svými spojenci a podporovateli. Císař se odstěhoval ze Zakázaného města do nedalekého nově postaveného „Leopardího paláce“, kde se obklopil svými eunuchy a důstojníky. Po pádu Liou Ťina zaujali přední místa mezi císařovými oblíbenci herec Cang Sien a důstojníci Čchien Ning a Ťiang Pin, běžnou administrativu řídil velký sekretář Jang Tching-che.
Zájem o zdroje příjmů vyústil v uvolnění
zákazu soukromého zahraničního obchodu, současně do jižní Číny připluli
portugalští mořeplavci a začali obchodovat s čínskými partnery. Daňový tlak a oslabení autority vlády vedly k několika rozsáhlým vzpourám:
povstání knížete z An-chua,
povstání v severní Číně roku 1510,
povstání knížete z Ning. Od roku 1517 císař trávil většinu času na čínsko-mongolské hranici severozápadně od
Pekingu, především v posádkovém městě
Ta-tchungu. Zde mimo jiné koncem roku 1517 odrazil velký mongolský nájezd
Dajan-chána. V roce 1519 se vydal do
Nankingu, kde strávil většinu dalšího roku. Na zpáteční cestě opilý spadl do vody, onemocněl a po několika měsících zemřel.