Rozmanitost létavkovitých
Létavkovití je čeleď žab. Dělí se na dvě podčeledi, japonečky a létavky, a na devatenáct rodů. Je známo přes 400 druhů a počet popsaných létavkovitých stále roste. Čeleď je rozšířena ve východní, jižní a jihovýchodní Asii a také v Africe. Žáby obývají především lesy, ale přizpůsobily se i jiným biotopům včetně krajiny změněné lidmi. Zaznamenány byly v zemědělských oblastech včetně plantáží palem olejných, adaptovaly se i na život ve městech.
K létavkovitým patří malé i velké žáby o délce 15 až 120 mm. Jejich zploštělé tělo může být různě zbarvené. Mezi prsty mají blány a některé druhy jsou známé tím, že pomocí nich dokáží plachtit ze stromu na strom. Létavkovití jsou stromové žáby, žít však mohou i na zemi. Aktivní jsou v noci a živí se převážně
bezobratlými, zejména
hmyzem. Způsob rozmnožování se různí podle rodů. Některé žáby kladou
vajíčka do dutin stromů naplněných vodou, jiné pro ně nad vodní hladinou vytvářejí pěnovitá hnízda, z nichž vylíhlí
pulci vypadávají do vody, a další ukládají snůšku na zem a prodělávají přímý vývoj. O popularizaci létavkovitých se zasloužil vědec
Alfred Russel Wallace. Lze je chovat v zajetí, jinak je jejich užitečnost pro člověka malá. Některé druhy jsou loveny pro maso.
Mezinárodní svaz ochrany přírody roku 2018 hodnotil 18 druhů jako
vyhynulých a 25 jako
kriticky ohrožených. Nebezpečí představuje hlavně ztráta přirozeného prostředí.
Americký 
Při nehodě autobusu na 
Bývalý 
V 
