Lukáš Borl // archiv

Read more »

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Policejní zákrok v Teplicích, při kterém zemřel Stanislav Tomáš, rozvířil debatu o rasismu a policejním násilí. Ta mnohdy redukuje agresi policie na pouhý projev rasistických předsudků některých policistů. Tímto se však upozaďuje otázka historické úlohy policie. Je třeba se k ní vrátit abychom policejní násilí byli schopni nahlížet jako širší problém než jen jako ojedinělé rasistické excesy.

Read more »

zdroj: a2larm.cz

Po více než dvou letech skončilo hlavní líčení v kauze nazvané Síť revolučních buněk. Obžalovaní byli zproštěni obžaloby, pouze jeden z nich byl uznán vinným za drobné delikty, a soud upustil od jeho potrestání.

Read more »

zdroj: lidovky.cz

Stát se musí omluvit levicovému aktivistovi Lukášovi Borlovi za to, že mu ve vazební věznici neposkytoval veganskou stravu. Ve středu o tom pravomocně rozhodl pražský městský soud. Na dotaz ČTK to uvedl mluvčí instituce Adam Wenig. Podle rozsudku stát zasáhl do Borlových osobnostních práv, konkrétně do práva na svobodu myšlení a svědomí.

Read more »

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Každý dělá chyby, které si těžko přiznává. Já také. Každý se občas
stylizuje do pozice, která neodpovídá realitě. Já také. Každý občas něco
jiného hlásá, než pak dělá. Já také. Pohled do zrcadla nám všem může
mnohé prozradit o nás samých. Může to pomoci k tomu, abychom pojmenovali a následně zpracovali vlastní nedostatky. Tak jen do toho. Pohlédněte do zrcadla a nastavte mi ho také.

Read more »

zdroj: advokatnidenik.cz

Nejvyšší soud (NS) zveřejnil dne 23. března svůj rozsudek 30 Cdo 4133/2019-160, podle kterého se zastal aktivisty Lukáše Borla, který ve vazbě nedostával veganskou stravu a následně žádal omluvu od Ministerstva spravedlnosti. Odvolací Městský soud v Praze jeho nárok zamítl, podle Nejvyššího soudu však nezohlednil některé důležité aspekty.

Read more »

zdroj: oafed.noblogs.org

Kniha Dějiny anarchosyndikalismu vydaná Nakladatelstvím Anarchistické
federace není žádnou novinkou, ale snad je stále k sehnání a doufám, že touto upoutávkou přispěji k zájmu o ni.

Read more »

Svět obletěla dobrá zpráva. V pátek 12. března 2021, devět měsíců po zatčení během represivní operace Bialystok byli propuštěni z vězení Flavio, Roberto, Nico a Francesca. Byla jim udělena povinnost zůstat v místě bydliště a vracet se v noci domů.

Ještě nedávno jsem apeloval, aby Nico Aurigemma obdržel další dopisy do basy. Nyní je již venku a s ním i další anarchisté a anarchistka. Je to skvělé zjištění. Nesmíme ale zapomenout, že jejich kauza ještě není u konce. Pořád jim hrozí  mnoho a navíc Claudio Zaccone je stále vězněn. Určitě uvítá dopis nebo pohlednici.

Claudio Zaccone
C. C. di Siracusa
strada Monasteri 20
96014 Cavadonna (SR)
Italia – Italy

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Před deseti lety se na japonském pobřeží vzedmula velká vlna tsunami,
která způsobila ohromné škody a ztráty lidských životů. Mimo jiné důsledkem této živelné pohromy došlo také k havárii v jaderné elektrárně Fukušima I. Naštěstí nedošlo k nejhoršímu, ale stačilo málo a mohlo to být jinak.

Read more »

Nejlepší dopisy z vězení jsou ty, kde je napsáno “NEDORUČENO – PROPUŠTĚN”. Tedy ty, které jsou zaslány vězněnému, ale on je nemůže přijmout, jelikož už běhá venku a tak jsou navráceny odesilateli. Jeden takový dopis se mi nedávno vrátil od Lukáše Kaliny. Vítej venku kamaráde! Vím, “venku” znamená, že uvěznění pokračuje, avšak jen v jiném režimu. Přesto je skvělé, že se to stalo.

Read more »

Vězeňská zkušenost mě jen utvrdila v tom, jak důležitá jsou i tak zdánlivě malá gesta jako je psaní dopisů lidem do vězení. Pro lidi “venku” to není náročné a lidem “uvnitř” to dokáže řádně pozvednout náladu a dodat tolik potřebnou sílu.

Vedu korespondenci s uvězněnými v různých částech světa. Například v tzv. Česku, Německu, Itálii, Řecku, Francii, Bělorusku, Rusku atd. Plánuji občas sdílet vzkazy těchto lidí, abych motival druhé k psaní dopisů.

Read more »

noticiasanarquistas.noblogs.org

Reflexões não apenas sobre como melhorar a situação dos anarquistas presos na chamada Bielorrússia, mas também sobre como contribuir para a queda da ditadura local.

Read more »

malacoda.noblogs.org

Riflessioni non solo su come migliorare la situazione dei detenuti anarchici nella cosiddetta Bielorussia, ma anche su come contribuire alla caduta della dittatura locale.

Read more »

anarquia.info

Reflexiones no solo sobre cómo mejorar la situación de los anarquistas presos en la llamada región de Bielorrusia, sino también sobre cómo contribuir a la caída de la dictadura local.

Read more »

Reflections not only on how to improve the situation of imprisoned anarchists in so-called Belarus, but also on how to contribute to the fall of the local dictatorship.

Read more »

Chtěl bych tímto oznámit, že jsem se rozhodl opustit anarchistickou skupinu ve které jsem působil a nechci být součástí žádné jiné. Důvodů mám více a nebudu zde všechny jmenovat. Pozastavím se jen u jednoho.

Již delší dobu jsem se setkával s tím, že jisté osoby ke mně chovají antipatie a nemohou mě vystát. Vlastní nepřátelský přístup pak plošně uplatňují také na skupiny ve kterých jsem působil i na jejich členskou základnu. Přinejmenším si udržují odstup, ale velmi často také aktivně komplikují a maří činnost skupin se mnou spojených. Přistupují ke mně jako bych byl toxický jed, který automaticky kontaminuje všechny se kterými spolupracuji. A podle toho také pak s mými přáteli jednají: bez respektu a ignorantsky. Opouštím skupinu aby toto dále nepokračovalo. Dělám to z úcty k mým přátelům a hodnotám, které zastáváme.

Nechci více rozvádět, proč přístup některých lidí je nespravedlivý vůči osobám ve skupinách kterých jsem byl součástí a proč to v důsledku škodí lidem, kterým ty skupiny poskytují důležitou podporu. Bylo by to na dlouhé vyprávění. Ti, kterých se to týká stejně takové věci nechtějí slyšet. Natož aby si z toho něco praktického odnesli a sebekriticky reflektovali své chyby. Samotné vyslovení pravdy prostě nestačí k tomu aby se něco změnilo.

Odcházím a už nejsem v žádné anarchistické skupině, protože nechci být překážkou. Každý ať si to přebere po svém. Vždy existovali anarchisté, kteří jednají jako nepřátelé anarchie. Myslím, že právě oni se společně s policisty budou z mého rozhodnutí radovat. Počítám s tím, ale neznepokojuje mě to. Vysmívám se jejich povrchní naivitě, která jim nedovolí pochopit, že toto žádný důvod k radosti není.

25. 12. 2020

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Zamýšlení nejen nad tím, jak zlepšit situaci vězněných anarchistů v takzvaném Bělorusku, ale také jak přispět k pádu místní diktatury.

Read more »

Dokonce ani anarchistické prostředí není zcela imunní vůči kultuře drbů, překrucování a dezinformování. Někdy to vypadá, jako by naše komunikační a publikační zvyklosti byly do detailu okopírované od bulvárních medií. A to mě dost znepokojuje. Proto jsem napsal tento otevřený dopis určený všem, kteří se na tom podílí.

–

• Nikdy jsem nebyl léčen v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
• Nejsem povstalecký anarchista a nikdy jsem neřekl, že bych se jím cítil být.
• Nikdy jsem se nehlásil k proudu povstaleckého anarchismu.
• Nenadřazuji ilegální a násilné přímé akce nad ty legální a nenásilné.
• Nemyslím si, že zápasy ozbrojených minorit nebo jednotlivců jsou důležitější než zápasy kolektivní a masové.
• Nefotil jsem civilní osoby, které byly mylně na Fluff festu označeny jako by šlo o policisty. Neinicioval jsem, aby k takovému veřejnému označení prostřednictvím fotek došlo. Nemyslím si, že takové označení bylo správné.
• Není pravda, že Vítězslav „Vitex“ Dvořák byl označen za osobu, která neospravedlnitelným způsobem spolupracovala s policií, jen z toho důvodu, že mě před policií označil za magora.
• Není pravda, že je veřejně známou skutečností moje údajné spojení s weby, blogy, nebo aktivitami, které se soustředí na ilegální přímé akce, sabotáže, expropriace a ozbrojený boj. Není pravda, že dohady některých lidí o takovém spojení jsou něco jiného než nepotvrzené spekulace. Není pravda, že mi nevadí, když se takové spekulace mezi některými lidmi běžně komunikují způsobem, kdy je moje jméno přiřazeno k jednotlivým projektům, ke kterým jsem se nikdy veřejně (ani před těmi konkrétními lidmi) nepřihlásil…

Nechci tady sestavit kompletní seznam toho, co se o mě tvrdí a není to pravda. Je toho příliš. Téměř vždy jsou způsoby jak si věci ověřit, než se tato tvrzení někdo rozhodne šířit dál. Velmi často však lidmi tyto způsoby nejsou využity a tak kolem mé osoby vzniká obrovský spletenec dezinformací, lží a polopravd. Používám e-mail lukynda @ riseup.net . Koho zajímá pravda, nikoli neověřené drby, může mi napsat nebo se mě osobně zeptat až mě uvidí. Nebráním se diskuzi ani otázkám. Rád sdělím informace, které z nejasného a spekulativního mohou učinit jasné a ověřené.

Koho pravda nezajímá a vědomě šíří drby dál, ten jedná bezohledným a zraňujícím způsobem. Každý, kdo v tom chce pokračovat nemůže očekávat, že k němu budu mít vřelý a ohleduplný vztah.

• Lukáš Borl, 25. listopad 2020

zdroj: voiceofanarchopacifists.noblogs.org

Vždy existovali jedinci, kteří překračovali hranice povoleného. Někdo se ozbrojil, aby vzdoroval tyranům důraznějším způsobem. Někteří u toho i nasadili vlastní život. Někdo zase způsobil destrukci věcí, které pomáhají utlačujícím institucím ovládat naše životy. Někteří odmítli přistoupit na platby, neposlouchají příkazy, neakceptují přidělené role a často dělají opak toho, co je označené za normální či legální.

Read more »

V posledních dnech mě pořádně trápí zpráva o zadržení 4 anarchistů v Bělorusku. Rád bych vyjádřil své pocity a úvahy.

Osobně jsem se s těmi anarchisty asi nikdy neviděl, ale tahle zpráva mě
přesto opravdu moc zabolela. A stále bolí. Už když mi Igor Oliněvič před několika roky napsal do vězení hodně povzbudivá slova, cítil jsem silné spojení mezi našimi životy. Věděl jsem, že to přetrvá. A teď je opět ve vězení on a spolu s ním nám podobní.

Nemohu cítit radost, když se tohle děje. Cítím vztek a smutek. Jsem nasraný. Dráždí mě i to, kolik vidím paralel s tím, co dělo a děje tady v Česku. Jen s tím velkým rozdílem, že v takzvaném Bělorusku zažívají ještě mnohem větší sračky.

Cítím ohromné napětí. Mám chuť sundat každého zmrda zodpovědného za tuhle situaci, pokud mi přijde do cesty. Mám chuť rozmlátit každou věc, kterou ti zmrdi používají pro svoje zmrdoviny. Je to iracionální a nekonstruktivní výbuch vzteku? Neplodná agresivita? Možná. Seru ale na to, do jakých psychologických kategorií spadá to, co teď cítím a prožívám. Protože já chci žít a cítit radost, ne se nechat kategorizovat, třídit, řídit, usměrňovat, domestikovat. Nechci a nebudu se pořád podřizovat očekávání zmrdů, kteří mě tlačí do situací, co se mi hnusí a berou mi chuť k životu. Seru i na to, jak moc se moje reakce vymykají tomu, co se ode mě ve společnosti očekává. Tohle jde prostě ze mě. Je to moje součást. Nebudu to v sobě dusit. Nebudu zabíjet kus sebe jen proto, aby mě okolí přijalo. Necítím povinnost se za to komukoli omlouvat nebo cítit výčitky.

Zmrdi, kteří mučí, terorizují a vraždí druhé by možná rádi, abych se vyjadřoval s větším klidem. Abych volil kultivovaný jazyk. Abych nepůsobil agresivním dojmem. To je ale jejich problém a já jim s řešením nehodlám pomoct. Oni jsou zase můj problém a já vím, že na tomhle světě jsou lidi, se kterými ten problém budeme chtít vyřešit.

Daly by se moje emoce vyjádřit kultivovanějším způsobem, který bude
stravitelnější pro okolí? Ano, daly. Jenže já nejsem politik, který se
snaží za každou cenu zalíbit, aby mohl velet davu. Jsem anarchista a
upřímně říkám, co si myslím. Nečekám, že každý bude mít pochopení.

___________________________________

Poznámka pod čarou pro každého, kdo chce tento text použít k sestavování psychologického profilu, aby mohl i nadále útočit na mně a lidi, kterých si vážím: Cítím k vám nenávist a přeju vám to samé, co vy mně – zkázu, rozklad, nepochopení, bolest…

Společně s dalšími skupinami a jednotlivci se připojuji k Otevřenému dopisu na podporu běloruských anarchistických revolucionářů. 

Read more »