Jeff Halper | Palestine Chronicle, 10 června 2011
Představte si, že 22. září (nebo 23., případně 24.), den poté, co Rada bezpečnosti uzná Palestinu jako členský stát OSN v hranicích z roku 1967 a co toto usnesení bude schváleno ve Valném shromáždění více než 150 státy, se stanou tyto události:
- Palestinská vlajka se zařadí mezi vlajky 192 členských států, jejichž územní celistvost zaručuje Organizace spojených národů. To je totiž jeden ze základních úkolů OSN.
- Zhroutí se celý systém kontroly vybudovaný Izraelem za posledních 44 let. Přestanou existovat takzvané zóny A, B, C stejně jako zákazy vstupu do Jeruzaléma, neboť celý takzvaný Západní břeh, takzvaný Východní Jeruzalém a pásmo Gazy budou od nynějška součástí území svrchovaného státu Palestina. Desítky tisíc Palestinců se vydají na pochod svou zemí doprovázeni tisíci svých přívrženců ze zahraničí a budou procházet a rušit kontrolní stanoviště, která vyhlášením palestinského státu ztratila své právní opodstatnění. Aby nedocházelo ke zbytečným srážkám, vyhnou se židovským osadám. Palestinská vláda sdělí osadníkům, že mohou zůstat ve svých domech a na svých pozemcích, bude jim nicméně objasněno, že jejich obce od nynějška spadají pod palestinské zákony a mohou se do nich nastěhovat palestinští občané. Domy stojící na soukromé palestinské půdě budou odstraněny, případně po odškodnění jejich palestinských vlastníků odevzdány uprchlíkům nebo rodinám, jejichž domy byly zničeny izraelskými úřady (týká se asi 25 000 domů od roku 1967).
- Všechny kampaně na ochranu palestinských práv, včetně BDS se nyní zaměří na jeden jediný cíl: vypudit Izrael z Palestiny. Žádné rozhovory o otázce hranic (ledaže by palestinská vláda usilovala o úpravu hranic), žádná jednání o osídlování. Podobně jako kterékoli dvě sousední země budou Palestina a Izrael jednat o bezpečnostních otázkách, avšak z hlediska vzájemných výhod. Nebude třeba přijímat žádná bezpečnostní opatření – jako je například izraelská vojenská přítomnost v údolí Jordánu, změny oproti hranicím z roku 1967, jejichž smyslem je umožnit Izraeli ponechat si hlavní osady, či izraelská kontrola palestinského vzdušného prostoru – která by jakýmkoli způsobem narušovala svrchovanost palestinského státu.
- Palestinské “zástupce” v hlavních městech zemí světa a v OSN nahradí velvyslanci nového palestinského státu. Ve snaze o dosažení spravedlnosti a odškodnění za desítky let okupace se palestinská vláda od nynějška bude moci obracet na mezinárodní soudy a bude moci využívat mechanismy OSN, aniž by musela jednat prostřednictvím třetích stran. Všechny prostředky Izraele jak obcházet mezinárodní právo budou nyní nepoužitelné. Palestina bude od nynějška beze všech pochybností okupována. Bude konec všem hádkám o samotný fakt okupace, nebude možné nadále využívat dvojznačné termíny, které kalí vodu, jako “sporná” nebo “spravovaná území”. Nebude možné mluvit o “anexi” Východního Jeruzaléma. Nejen zástupci občanských společností, ale i vlády a OSN budou nyní moci vyzývat k účinným mezinárodním sankcím proti Izraeli, včetně bojkotu vojenského zboží. V neposlední řadě bude možné uplatňovat nároky vůči Izraeli, zejména právo palestinských uprchlíků na návrat, zpětně až do roku 1948.
- Palestinská samospráva, která bude od nynějška vládou národní jednoty, uspořádá volby, jichž se budou moci zúčastnit Palestinci z celého světa. Palestinské občanství bude uděleno každému Palestinci, který o ně požádá a do země budou pozváni jak uprchlíci žijící v táborech v zahraničí, tak diaspora.
- Ještě před zářijovým hlasováním musí být jasně řečeno, že Palestinci nevidí ve dvou státech konečné řešení, nýbrž spíše určitou fázi procesu, jehož výsledkem bude nakonec jeden stát – demokratický, dvounárodní, případně stát, který bude součástí regionální konfederace. Sama dynamika dvou národů, které žijí na jednom území v míru a vzájemných vztazích, spolu s existencí palestinské menšiny v Izraeli a s právem uprchlíků na návrat, vede k dalšímu vývoji. Může to trvat ještě desítky let, ale konečným cílem by mělo být vytvořit jeden státní celek zahrnující obě země na celém území mezi Středozemním mořem a řekou Jordánem.
Usilovat v září o palestinskou státnost se zdá být součástí agendy Palestinské samosprávy, ačkoliv – jakkoli je to pobuřující – tím zároveň zůstává otevřená cesta k “jednáním”. Zatímco někteří Palestinci mají výhrady k rozumnosti či rozsahu tohoto kroku – tvrdí například, že neřeší problém uprchlíků a nemůže vynutit ukončení okupace – je již příliš pozdě je vyjádřit. Neodstraníme-li všechny překážky na cestě k zářijovému hlasování a nespojí-li se palestinské vedení s občanskou společností, aby mobilizovaly masy lidí na celém světě, kteří podporují palestinskou věc, může se zářijová iniciativa stát pouhým vtipem, polovičatým pokusem dosáhnout za každou cenu svého, prázdným gestem, které především odhalí neschopnost palestinského vedení účinně vzdorovat Izraeli. A to by byla skutečná katastrofa.
Má-li být zářijový “okamžik” plně využit, musí palestinská vláda jednoty jednoznačně a neprodleně vyjádřit úmysl ucházet se v září o nezávislost a přijetí do OSN. Po tom musí následovat skutečná mobilizace občanské společnosti na celém světě. Mahmoud Abbas a Palestinská samospráva by v tom měli spatřovat nedílnou součást palestinské strategie.
Mezinárodní občanská společnost je nejdůležitějším spojencem Palestinců, ale jako nepalestinci se můžeme organizovat pouze na základě palestinské výzvy. Mobilizace by tedy měla začít “výzvou k podpoře” danou volenými zástupci palestinského lidu na okupovaných územích (tj. vládou národní jednoty), spolu s Palestinci z utečeneckých táborů, z Izraele a z diaspory. Bezprostředně poté by aktivisté z celého světa měli vydat výzvu občanské společnosti k podpoře palestinské iniciativy v OSN, již by měly podepsat tisíce podporovatelů a jež by v září měla být doručena do OSN.
Tato mobilizace by měla vyvrcholit v OSN ohromným “doprovodným programem” souvisejícím s žádostí o členství, demonstrací podpory konanou v sídle OSN v New Yorku za účasti desítek tisíc lidí z celého světa. Tím vznikne ohlas a očekávání, které znemožní USA a Evropě vzdorovat. Času je nesmírně málo, ale existují prostředky, jak to uskutečnit, budeme-li jednat rychle.
A konečně by Palestinská samospráva měla jmenovat důvěryhodného vysoce postaveného úředníka s organizačním talentem a se schopností jasně se vyjadřovat, který by organizoval kampaň a mobilizoval občanskou společnost. Nedostatek mluvčích schopných objasnit palestinskou věc veřejnosti – v čemž Izrael naopak vyniká – desítky let snižuje naši schopnost informovat a přesvědčovat veřejnost. Tento úředník, jehož úkolem by bylo informovat veřejnost, by měl mít možnost sestavit tým schopných mluvčích, a to jak v Palestině, tak v zahraničí, který poskytne rámec celé kampani a bude čelit kampani Izraele a jeho podporovatelů proti zářijové iniciativě. Dostatek aktivních spřízněných lidí v palestinském diplomatickém sboru by rovněž přispěl ke zlepšení dobře známých špatných vztahů Palestinské samosprávy s veřejností.
Nezávisle na svém názoru na září – a musíme se zeptat sami sebe, zda si můžeme dovolit zahazovat takovéto příležitosti – bude-li se Palestinská samospráva ucházet o přijetí do OSN, musíme udělat vše pro to, aby uspěla. A i když její iniciativa neuspěje (všichni víme, že veto Spojených států je nevyhnutelné), prospěje palestinské věci dvěma způsoby.
Zaprvé odstraní dosavadní neplodná “jednání”. Mezinárodní podpora zářijové iniciativy, včetně podpory velkých evropských zemí, pramení právě z toho, že si tyto země uvědomily, že jednání byla znemožněna Izraelem a jeho americkým ochráncem. Mlha se zvedla. Takzvaná jednání již nadále nebudou moci být zástěrkou pro izraelskou okupaci. Samy požadavky formulované Netanjahuem – uznání Izraele jako židovského státu, ponechání si osad Izraelem, “sjednocený” Jeruzalém pod izraelskou kontrolou, demilitarizovaný palestinský stát, který by neměl žádnou kontrolu nad svými hranicemi, územím, zdroji a pohybem svých obyvatel, řešení problému uprchlíků mimo Izrael a konečně žádná jednání s vládou, jíž se účastní Hamás – jsou totiž zjevně nepřijatelné.
Za druhé by odmítnutí přijmout nový palestinský stát do OSN znamenalo konec řešení založeného na existenci dvou států. Dokud možnost dvou států zůstávala ve hře, byly všechny ostatní možnosti – jeden stát, případně regionální konfederace – prakticky vyloučeny. Učiníme-li v září tento krok, uvolní se tím cesta k jedinému správnému a možnému řešení celého konfliktu: k jednomu společnému státu.
Zdá se, že září je politickým okamžikem, kterému se nelze vyhnout a který, bude-li k němu přistoupeno seriózně, může palestinské věci přinést jednoznačný prospěch, ať se věci vyvinou jakkoli. Buď bychom měli najít dobré důvody, proč do zářijového hlasování nejít, a předložit účinnou náhradní strategii, nebo bychom do něj jít měli. Rozhodnutí ucházet se v září o přijetí do OSN záleží na vedení Palestinské samosprávy, které nikdy nejevilo zájem mobilizovat občanskou společnost a které, jak se zdá, stále ještě váhá. Kéž je masivní podpora, kterou palestinskému vedení v září vyjádříme, dostatečná, aby mu dodala odvahu prosadit palestinskou státnost – respektive její fázi spočívající v existenci dvou států – v OSN.
