„Pokud bude každá skupina ve svém oboru – a možná to jednoho dne zasáhne i představitelé turismu, obchodu, kultury a sportu – bojkotovat Izrael, možná nakonec Izraelci pochopí, i když pod tlakem, že za okupaci se platí. A cena bude účtována z jejich kapes a na úkor jejich postavení.“ — Gideon Levy
Přinášíme první kapitolu z knihy izraelského novináře Gideona Levyho The Punishment of Gaza (Potrestání Gazy), která vyšla v r. 2010 v nakladatelství Verso. Text vyšel v deníku Haaretz 4. června 2006.
Levy psal článek v době, kdy parlamentní volby do Palestinské národní správy vyhrál Hamás, v důsledku čehož bylo na Palestinu uvaleno mezinárodní embargo trvající do doby, než byl Hamás vnitřním převratem na Západním břehu Jordánu odstaven Fatahem od moci a stáhl se do Gazy. Šlo o doposud jediné embargo vyhlášené na mezinárodně uznané okupované území.
4. června 2006 | Haaretz, Gideon Levy
Je to výsměch osudu: státem vedená široká mezinárodní kampaň ospravedlňující bojkot je zároveň doprovázená paralelní kampaní, o nic méně důraznou, proti bojkotu. Bojkot, který způsobuje značné škody milionům lidí je v očích státu legitimizován tím, že je namířen proti údajným nepřátelům, zatímco bojkot, který sotva otřese akademickou věží ze slonoviny je v týchž očích nelegitimní, protože je veden proti státu, který bojkot vyhlásil. Jde o dvojí morální standard. Proč by měla být v očích Izraele kampaň namířena proti palestinským představitelům – včetně blokády základní ekonomické pomoci a vyhýbání se zastupitelům řádně zvolených v demokratických a legitimních volbách – přípustným nátlakem, zatímco bojkot izraelských univerzit je zakázán.
Izrael nemůže tvrdit, že prostředky bojkotu jsou nelegitimní, protože je sám značně využívá a jeho oběti trpí v těžkých podmínkách nedostatku od Rafahu po Dženín. V minulosti vyzýval Izrael svět k bojkotu Jásira Arafata, nyní vyzývá k bojkotu vlády Hamasu a skrze ní k bojkotu všech Palestinců v oblasti. A toto přitom Izrael nepovažuje za etický problém. Kvůli bojkotu nedostaly desítky tisíc Palestinců čtyři měsíce svou výplatu, ale když se ozvou hlasy po bojkotu izraelských univerzit, jde rázem o nelegitimní prostředky.
Avšak i ti, kteří volají po bojkotu Izraele jsou často zasaženi dvojím morálním standardem. Britská Asociace učitelů vyššího a vysokoškolského stupně (The National Association of Teachers in Further and Higher Education, NATFHE) a kanadský Svaz zaměstnanců veřejné správy (Union of Public Employees) v Ontariu, kteří se rozhodli bojkotovat Izrael, nepostupovali stejně v případě válečných zločinů a okupací vedených jejich vlastními zeměmi – britské armády v Iráku a kanadské armády v Afghánistánu. I přesto by však měla být hrstka lidskoprávních aktivistů a oponentů okupace v Izraeli těmto dvěma organizacím za kroky, ke kterým se odhodlaly, vděčná.
Byl bych samozřejmě raději, kdyby odpůrci okupace v Izraeli nepotřebovali pro svůj zápas pomoc ze zahraničí. Není zrovna jednoduché vyzývat svět k bojkotu své vlastní země. Bylo by lepší, kdyby zde nebylo potřeba Rachel Corrieové, Jamese Millera ani Toma Hurndalla, odvážných lidí svědomí, kteří zaplatili svými životy, když se postavili destruktivní práci buldozerů v Rafahu. Tito mladí cizinci dělali nebezpečnou, ale nezbytnou práci, kterou měli odvést Izraelci samotní.
To samé platí i pro těch pár mírových aktivistů, kteří jsou stále schopni pohybovat se po oblasti, protestovat a často pomáhat obětem okupace v rámci organizací jako je Mezinárodní hnutí solidarity (International Solidarity Movement, ISM) – které Izrael potírá a zabraňuje jejím členům v překročení hranic. Bylo by jistě lepší, kdyby se namísto těchto aktivistů mobilizovali a bojovali samotní Izraelci. Ale až na pár umírněných skupin není v Izraeli nikdo, kdo by protestoval a už vůbec ne kdo by skutečně mobilizoval [světlou vyjímku tvoří organizace jako jsou Anarchists Against The Wall a jiné – pozn. ISM ČR]. Takže jediné co zbývá, je doufat v pomoc světa.
Svět ale může pomoct zachránit Izrael před sebou samým jen v omezené míře. V situaci, kdy vlády západních zemí, navzdory svým prohlášením, efektivně podporují pokračování okupace, se tato role přesouvá na občanské iniciativy. Když skupina amerických advokátů, včetně Židů, volá po bojkotu firmy Caterpillar, jejíž buldozery kompletně vyhladily obytné čtvrtě v Khan Yunis a Rafahu, mělo by ji být poděkováno. Stejně je to s požadavky na bojkot univerzit: měli bychom ocenit asociaci britských vysokoškolských pedagogů, jenž bojkotovala své izraelské kolegy, kteří nebyli ani ochotni odsoudit okupaci. Pokud bude každá skupina ve svém oboru – a možná to jednoho dne zasáhne i představitelé turismu, obchodu, kultury a sportu – bojkotovat Izrael, možná nakonec Izraelci pochopí, i když pod tlakem, že za okupaci se platí. A cena bude účtována z jejich kapes a na úkor jejich postavení.
Okupace není pouze záležitostí vlády, armády a bezpečnostních složek. Pošpiněno je od ní vše: soudní instance a zákon, lékaři, kteří mlčí zatímco je oblast odříznutá od zdravotní péče, učitelé, kteří neprotestují proti uzavření škol a omezení pohybu svých vrstevníků, novináři, kteří neinformují, spisovatelé a umělci, kteří zůstávají zticha, architekti a inženýři, kteří se podílejí na okupační výstavbě – osad, plotů, bariér a dvouproudých silnic, a taktéž universitní lektoři, kteří nedělají nic pro své zavřené kolegy, ale místo toho vedou speciální studijní programy pro bezpečnostní složky. Pokud by všichni tito lidé okupaci bojkotovali, nebylo by potřeba mezinárodního bojkotu.
Svět sleduje velkou a trvající nespravedlnost. Měl by zůstat zticha? Ovšemže, nejde o jedinou a ani nejhorší nespravedlnost na světě. Ale dělá to snad potřebu postavit se proti ní méně naléhavou?
Je snadné zbavit se své morální odpovědnosti a přisuzovat, jako obvykle, každou kritiku antisemitismu. Jistě mohou být u některých z těch, kteří po bojkotu volají jisté rysy antisemitismu. Ale stejně tak jsou mezi nimi skupiny a jednotlivci, včetně několika málo Židů, kterým leží Izrael na srdci. Lidé, kteří chtějí spravedlivý Izrael a vidí místo něj Izrael, který okupuje a je jasně nespravedlivý a kteří věří, že by měli něco dělat. Měli bychom jim za to z celého srdce poděkovat.
Související články:
James Brooks: On Boycotts, Activism and Moral Standards
Gideon Levy: Boycotting the boycotters
Stephen Hawking: Poprask kolem bojkotu Izraele se zvětšuje
Stephen Hawking se připojil k akademickému bojkotu Izraele
