Krize Covid-19 znovu zdůraznila, že tento svět patří jim, protože je přijatý od nás. Bohatí a mocní vyvstanou silnější a podporovaní státem. A my budeme ještě chudší než předtím. Jsme na tom tak, protože tu jsou boháči. Krize tyto procesy pouze prohlubuje.
Berou od nás všechno, protože existuje soukromé vlastnictví. Vlastnictví země, domů, prostorů … A na základě tohoto vlastnického práva regulovaného státem, nás nutí platit za to nejzákladnější: jídlo , bydlení atd. Nutí nás pracovat pro ně, pokud chceme peníze, abychom v tom přežili. Co by se stalo, kdyby miliony pracovníků nepracovalo v naprostém uvěznění? Politici a novináři hovoří o umírněnosti, jednotě a odpovědnosti, ale s horizontem vystěhování, propouštění a nejistoty. Zdravotní krize zmizí, ale převažují podmínky vykořisťování i bídy, kterým jsme vystaveni, a ty exponenciálně vzrostou. Zdravotní krize zanechává další otázku: Věří někdo, že Amancio Ortega [miliardář a obchodník] nebo Esperanza Aguirre [politik] nebudou mít své lůžko na jednotce intenzivné péče, pokud je postihne virus?
Nemůžeme se vrátit k normálu, už nebude nic normálního. Moc se připravuje na to, co přijde. Pojďme do toho: stávky nájemníků, stávky v práci a ve školách i divoké stávky; už žádné strany, odbory a rigidní struktury. Pojďme, nečekejme. Vezměme si prázdné nemovitosti, které jsou předmětem kapitalistické spekulace realitek, bank a investičnímich fondů. Budujme sítě solidarity a vzájemné podpory.
Udělejme to s vědomím, že stát je již připraven s tisíci vojáků, policie, kamer a dronů na ochranu pořádku. Ochranu majetku a práce, protože autorita je garantem vykořisťovatelů, aby pokračovalo potlačování vykořisťovaných. Převzít ulice, nezapomenout, neodpustit. Nebude tady žádná vláda, hlasovací urna, armáda, policie, novinář nebo soudce, kteří by dokázali potlačit epidemii vzteku a vzpoury. Je na nás, abychom znovu zasáhli. Vyplenit boháče.