V poklidu mezi náměstím a party zónou: centrum města

Jádro historické části Mönchengladbachu tvoří Starý trh, Alter Markt, a Kapucínské náměstí, Kapuzinerplatz, spolu s katedrálou, Münster. Toto rozlehlé prostranství však dnes působí moderním a velmi příjemným vzhledem. Vyšperkováno je pěknými detaily jako je Teplotní sloup, umělecké dílo „Člověk a čas“ či „čtvercově-kruhovou kašnou“. Další velmi zajímavou pamětihodností je socha Heinze Macka na Kapucínském náměstí. Třikrát do týdne se tu konají trhy a po večerech lákají veřejnost kavárny, bary a hospůdky, zejména do Waldhausener Straße – party zóny v centru města. Radost ze života je, jak víme, jednou z mistrovských disciplin Porýnských – nepřekvapí proto, že i obyvatelé Mönchengladbachu rádi slaví. Například karneval, který je v místním podání jedním z nejlepších. Průvod o Fialkovém úterý je atrakcí, která v této podobě existuje jen tady.

Monument moderny a kostelní poklady několika století

Zlatým hřebem kulturní nabídky Mönchengladbachu je bez pochyby „Městské muzeum Abteiberg Mönchengladbach“, jedno z nejvýznamnějších německých muzeí výtvarného umění 20. a 21. století: bylo postaveno v roce 1982 podle projektu a pod taktovkou Hanse Holleina, hvězdy postmodernismu, a střeží díla umělců jako Joseph Beuys, Richard Serra, Andy Warhol, Sigmar Polke, Gerhard Richter, Martin Kippenberger, Markus Oehlen, Heinz Mack, Ulrich Rückriem a Gregor Schneider. Stejně velkolepé, i když daleko starší umělecké poklady přechovává katedrála Sv. Víta, povýšená v roce 1974 papežem Pavlem VI. na baziliku minor. Nacházejí se tu nejen významné zlatnické práce, ale i nádherné rukopisy, dále germánská runová deska, pečeť Alberta Velkého, a v bezpečí pozlacené svatyně ubrus ze stolu poslední večeře Páně, který podle legendy pokrýval stůl během Poslední večeře Páně.

Procházku po pamětihodnostech Mönchengladbachu zakončíme u dvou zámků: zámku Rheydt, nejlépe dochovaném renesančním zámku na Dolním Rýnu, a zámku Wickrath, vodním zámku na řece Niers obklopeném romantickým parkem. Nechybí ani pěkná restaurace v příbytku někdejšího správce zámeckého hřebčína, který je sám o sobě v podstatě zámkem. Neboť jídlo a pití by – kultura sem nebo tam – také neměly přijít zkrátka.