krátky príbeh o nutnosti gravitácie / a short story about necessity of gravity ------------------------------------------------------------------- idea choreography danced by Jaro Viňarský thanks for great support and professional help to Karine Ponties light design Pavel Kotlík costume Ondrej Bederka a Mirek Žitník music A Silver Mt.Zion, Artango duration 22 minutes premiere november 2004, Duncan Centre, Prague ------------------------------------------------------------------- Posledný krok pred je príbehom o jednom z mnohých ľudských pokusov vzlietnuť. Aktér tohto skúšania trávi dlhý čas premýšľaním o tom ako doletieť k neurčitému, preňho však podstatnému bodu. Pokusov je mnoho a k cieľu sa dá priblížiť niekoľkými spôsobmi. Napriek tomu sa zdá, že je stále na začiatku, akoby sa za celý čas nikam neposunul. Netuší, že najväčšou prekážkou v uskutočnení sna, je jeho schopnosť vytvárať si ilúzie o niečom, čo človeku jednoducho nie je vlastné. Na druhej strane má odvahu, vďaka ktorej neprestáva veriť, že za istých okolností dokáže aj nemožné. Práve táto nesmierna odvaha mu napokon dopomôže k prelomeniu hrubej steny jeho vlastných ilúzií a k jasnému poznaniu. ------------------------------------------------------------------- A story about one of many human attempts at flying. Our hero contemplates long about how to fly towards an indistinct but fundamental goal. There are many attempts and several ways of reaching this goal. But still, it seems as if he is always at the beginning, as if he has failed to get anywhere. He does not realise that the greatest barrier in achieving his dream is his ability to create his own illusions about something that people were not meant for. But he also possesses the courage to continue to believe that, under certain circumstances, he can achieve the impossible. It is just this tremendous cuourage which finally helps him to break through the wall of his own illusions and achieve enlightenment. ------------------------------------------------------------------- REVIEWS: After seeing Jaro Vinarsky's The Last Step Before I will never see light in the same way again We are in the dark long enough for our eyes to adjust and register how deep it goes. When light comes, it comes slowly, floating red in space. It begins to register as body parts and their disappearance, like a slow motion strobe light. The images change from one space to another so sharply, and with such sculptural variation that it seems physically impossible. As the light strengthens, the body parts merge into a single moving body that seems to float, suspended in the dark velvety space. It is only later, watching what looks like a glowing head bobbing on the surface of this black ocean, that I consciously recognize darkness as its own tangible entity. Vinarsky is an incredible dancer. He unites breath, being, form and movement in a way that resonates as texture, vibration, memory, and feeling. I am moved deep within my being. But the brilliance of the collaboration between Vinarsky's choreography, Pavel Kotlik's lighting and Ondrej Bederka and Mirek Zitnik's costume cannot be ignored. It transforms the dance into an extraordinary visual and visceral experience. The program notes tell us The Last Step Before is "a story where one of many human beings attempts to fly." It refers to the character as "our hero" (I hate heroes! I even hate the “idea” of heroes.) To me, they imply a glamorization of struggle that I find self-aggrandizing and infantile -- blatantly false. But this hero is tenderly loved by his creator. This hero is so honest, sincere and vulnerable that he cuts through even my entrenched aversion. ------------------------------------------------------------------- „Když tančí Jaro Viňarský, vysílá signály, které v nás vyvolávají silné pohnutí a vybízejí k pohybu, k otevření se. My – diváci – tak můžeme vstoupit přímo do vztahu s Jarovým tančícím tělem a jeho škubavými, vymršťujícími se, kluzce unikavými, stroboskopickými pohyby. Je to právě Jarova schopnost navodit stav okamžitého vzájemného vcítění mezi tanečníkem a divákem, která z něho činí úchvatného tanečníka a z jeho tance drama v prvotním slova smyslu…“ Pierre Nadaud o predstavení Posledný krok pred (Taneční zóna, leto 2005) "Jaro Viňarský tvoří jako básník a dokumentarista zároveň. Jeho tvorba je velmi osobní a odráží soukromé úvahy a dilemata, je obrazem existenciálního i duchovního prožitku mladého středoevropana. Díky osobnímu zaujetí pro téma a hluboké potřebě jej sdělit podává Viňarský jeden ze svých vrcholných výkonů. Naplno využívá možností výrazu svého školeného subtilního těla a jeho plasticity, tanečně rozehrává celou škálu poloh i extrémů. Tento mladý tanečník a choreograf budí tý největší oč

• published: 22 Oct 2011
• views: 0

krátky príbeh o nutnosti gravitácie / a short story about necessity of gravity ------------------------------------------------------------------- idea choreography danced by Jaro Viňarský thanks for great support and professional help to Karine Ponties light design Pavel Kotlík costume Ondrej Bederka a Mirek Žitník music A Silver Mt.Zion, Artango duration 22 minutes premiere november 2004, Duncan Centre, Prague ------------------------------------------------------------------- Posledný krok pred je príbehom o jednom z mnohých ľudských pokusov vzlietnuť. Aktér tohto skúšania trávi dlhý čas premýšľaním o tom ako doletieť k neurčitému, preňho však podstatnému bodu. Pokusov je mnoho a k cieľu sa dá priblížiť niekoľkými spôsobmi. Napriek tomu sa zdá, že je stále na začiatku, akoby sa za celý čas nikam neposunul. Netuší, že najväčšou prekážkou v uskutočnení sna, je jeho schopnosť vytvárať si ilúzie o niečom, čo človeku jednoducho nie je vlastné. Na druhej strane má odvahu, vďaka ktorej neprestáva veriť, že za istých okolností dokáže aj nemožné. Práve táto nesmierna odvaha mu napokon dopomôže k prelomeniu hrubej steny jeho vlastných ilúzií a k jasnému poznaniu. ------------------------------------------------------------------- A story about one of many human attempts at flying. Our hero contemplates long about how to fly towards an indistinct but fundamental goal. There are many attempts and several ways of reaching this goal. But still, it seems as if he is always at the beginning, as if he has failed to get anywhere. He does not realise that the greatest barrier in achieving his dream is his ability to create his own illusions about something that people were not meant for. But he also possesses the courage to continue to believe that, under certain circumstances, he can achieve the impossible. It is just this tremendous cuourage which finally helps him to break through the wall of his own illusions and achieve enlightenment. ------------------------------------------------------------------- REVIEWS: After seeing Jaro Vinarsky's The Last Step Before I will never see light in the same way again We are in the dark long enough for our eyes to adjust and register how deep it goes. When light comes, it comes slowly, floating red in space. It begins to register as body parts and their disappearance, like a slow motion strobe light. The images change from one space to another so sharply, and with such sculptural variation that it seems physically impossible. As the light strengthens, the body parts merge into a single moving body that seems to float, suspended in the dark velvety space. It is only later, watching what looks like a glowing head bobbing on the surface of this black ocean, that I consciously recognize darkness as its own tangible entity. Vinarsky is an incredible dancer. He unites breath, being, form and movement in a way that resonates as texture, vibration, memory, and feeling. I am moved deep within my being. But the brilliance of the collaboration between Vinarsky's choreography, Pavel Kotlik's lighting and Ondrej Bederka and Mirek Zitnik's costume cannot be ignored. It transforms the dance into an extraordinary visual and visceral experience. The program notes tell us The Last Step Before is "a story where one of many human beings attempts to fly." It refers to the character as "our hero" (I hate heroes! I even hate the “idea” of heroes.) To me, they imply a glamorization of struggle that I find self-aggrandizing and infantile -- blatantly false. But this hero is tenderly loved by his creator. This hero is so honest, sincere and vulnerable that he cuts through even my entrenched aversion. ------------------------------------------------------------------- „Když tančí Jaro Viňarský, vysílá signály, které v nás vyvolávají silné pohnutí a vybízejí k pohybu, k otevření se. My – diváci – tak můžeme vstoupit přímo do vztahu s Jarovým tančícím tělem a jeho škubavými, vymršťujícími se, kluzce unikavými, stroboskopickými pohyby. Je to právě Jarova schopnost navodit stav okamžitého vzájemného vcítění mezi tanečníkem a divákem, která z něho činí úchvatného tanečníka a z jeho tance drama v prvotním slova smyslu…“ Pierre Nadaud o predstavení Posledný krok pred (Taneční zóna, leto 2005) "Jaro Viňarský tvoří jako básník a dokumentarista zároveň. Jeho tvorba je velmi osobní a odráží soukromé úvahy a dilemata, je obrazem existenciálního i duchovního prožitku mladého středoevropana. Díky osobnímu zaujetí pro téma a hluboké potřebě jej sdělit podává Viňarský jeden ze svých vrcholných výkonů. Naplno využívá možností výrazu svého školeného subtilního těla a jeho plasticity, tanečně rozehrává celou škálu poloh i extrémů. Tento mladý tanečník a choreograf budí tý největší oč

• published: 22 Oct 2011
• views: 0