Peroxidy

Na tento článek je přesměrováno heslo Peroxid. O sloučenině kyslíku s vodíkem pojednává článek Peroxid vodíku.

Peroxidy jsou sloučeniny obsahující jednoduchou vazbu kyslík-kyslík. Nejjednodušším stabilním peroxidem je peroxid vodíku. Jejich sirné analogy se nazývají disulfidy. Superoxidy, dioxygenyly a ozonidy jsou samostatné skupiny sloučenin.

Organická chemie

Podrobnější informace naleznete v článku Organické peroxidy.

Organické peroxidy jsou sloučeniny se specifickou funkční skupinou nebo molekulou obsahující jednoduchou vazbu kyslík-kyslík (R-O-O-R'). Je-li na jeden z kyslíků navázán vodík, říká se tomu hydro(gen)peroxid (R-O-O-H). Radikál HOO· se nazývá hydroperoxidový radikál a myslí se, že je přítomen při spalování uhlovodíků na vzduchu. Organické peroxidy se snadno rozkládají na volné radikály:

RO·

Jsou proto užitečné jako katalyzátory některých typů polymerizace, například u polyesterových pryskyřic používaných ve skelných laminátech. Často se pro tento účel používá MEKO (methylethylketonperoxid).

Tytéž vlastnosti však také znamenají, že organické peroxidy mohou nechtěně iniciovat explozivní polymeraci v materiálech s nenasycenými chemickými vazbami. Protože se peroxidy mohou v takových materiálech tvořit samovolně, je třeba dbát zvláštní opatrnosti. Triacetontriperoxid a hexamethylentriperoxiddiamin jsou výbušné organické peroxidy; TATP se může nechtěně tvořit reakcemi v odpadních látkách. Navím mnoho kapalných etherů za přítomnosti vzduchu, světla a kovů pomalu (během měsíců) tvoří etherové peroxidy (např. diethyletherperoxid), které jsou extrémně nestabilní. Proto se doporučuje skladovat ether na hydroxidu draselném, který nejen že zlikviduje vznikající peroxidy, ale současně působí i jako silný desikant. Extrémní opatrnost je třeba v případech, kdy se při práci s ethery objevují krystaly nebo sraženiny.

TATP je snadno syntetizovatelné, levná, výbušná sloučenina, kterou je normálními detekčními metodami obtížné odhalit. Proto je to oblíbená výbušnina teroristů. TATP byl použit při výbuších v londýnském metru v roce 2005 a také "botovým bomberem" v roce 2001. V roce 2002 byla vyvinuta detekční metoda založená na jednoduché hmotnostní spektrometrii.[1]

Anorganická chemie

V anorganické chemii se jako peroxid označuje aniont O₂²⁻. Je to silná zásada přítomná v iontových sloučeninách. Čisté peroxidy (obsahující jen kationty a peroxidové anionty) obvykle vznikají při hoření alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin ve vzduchu nebo kyslíku. Typickým příkladem je peroxid sodný, Na₂O₂.

Peroxidový iont obsahuje o dva elektrony více než molekula kyslíku. Tyto dva elektrony, v souladu s teorií molekulárních orbitalů, doplňují dva π* antivazebné orbitaly. To má za následek oslabení vazeb peroxidového iontu a větší délku vazby O-O : od Li₂O₂ 130 pm, až po BaO₂ 147 pm. Peroxidový iont je navíc diamagnetický.

Peroxidy alkalických kovů a vápníku, stroncia a barya jsou iontové. Peroxidy různých elektropozitivních kovů, například hořčíku, lanthanoidů a uranylu mají přechodný charakter mezi iontovou a kovalentní vazbou. Peroxidy kovů jako je zinek, kadmium a rtuť jsou v zásadě kovalentní.

Peroxidy jsou silnými oxidačními činidly a obvykle jsou poměrně nestabilní. Iontové peroxidy reagují s vodou a zředěnými kyselinami za tvorby peroxidu vodíku. Organické sloučeniny jsou oxidovány na uhličitany, a to i za normálních teplot. Peroxid sodný silně oxiduje kovy, např. železo.

Oxidy, peroxidy a superoxidy jsou si poměrně blízké, tvoří řetěz kyslíkových iontů s rostoucím oxidačním číslem.

Peroxid barnatý se používá v pyrotechnice a značkovací munici, dříve se používal při výrobě peroxidu vodíku. Peroxid sodný se používá k pohlcování oxidu uhličitého a jako regenerátor kyslíku (např. v ponorkách) pomocí reakce:

2 Na₂O₂ + 2 CO₂ → 2 Na₂CO₃ + O₂

Související články

• Kataláza
• Peroxidáza
• Kyslík
• Ozón
• Peroxid vodíku
• Karbamidperoxid
• Peruhličitan sodný
• Hydrogenperoxosíran draselný

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peroxide na anglické Wikipedii.