Filipíny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Filipínská republika
Repúbliká ng̃ Pilipinas
Vlajka Filipín
Vlajka		 Znak Filipín
Znak
Hymna: Filipínská hymna
Motto: Maka-Diyos, Maka-Tao, Makakalikasan, at Makabansa
(„Pro Boha, lid, přírodu a stát“)
Geografie

Philippines (orthographic projection).svg Poloha Filipín
Hlavní město: Manila
Rozloha: 300 000[1] km² (72. na světě)
z toho 0,61 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Apo (2 954 m n. m.)
Časové pásmo: +8
Poloha: 11°19′60″ s. š., 123°1′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 102 624 209[2] (12. na světě, 2016)
Hustota zalidnění: 343.24 ob. / km² (38. na světě)
HDI: ▲ 0,745 (střední) (102. na světě, 2007)
Jazyk: filipínština, angličtina (úřední), španělština, arabština (ostatní)[3]
Náboženství: 80 % římští katolíci, 10 % ostatní křesťané - IFI a další, 5 % muslimové, 5 % menšiny a vyznání nezjištěno
Státní útvar
Státní zřízení: unitární prezidentská republika
Vznik: 12. června 1898 (nezávislost na Španělsku)
Prezident: Rodrigo Duterte
Měna: filipínské peso (₱) (PHP)
HDP/obyv. (PPP): 3300[4] USD (123. na světě, 2008)
Giniho koeficient: 45,8[4] (2006)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 608 PHL PH
MPZ: RP
Telefonní předvolba: +63
Národní TLD: .ph
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Mořské úžiny je dělí od Tchaj-wanu na severu, od Malajsie (Sabah) na jihozápadě a Indonésie (Sulawesi) na jihu.

Filipíny jsou dvanáctou nejlidnatější zemí na světě s 98 miliony obyvateli (2013)[5]. Filipínská ekonomika je 47. největší na světě a jejích hrubý domácí produkt (HDP) činil v roce 2008 nominálně 168,6 miliard amerických dolarů.[4]. Dle posledních analýz mají Filipíny do roku 2050 přeskočit celou řadu vyspělých zemí včetně ČR a posunout se na 16. místo ve velikosti ekonomiky.[6] Odhaduje se, že mimo Filipíny žije po celém světě na 11 milionů Filipínců.

Filipíny, dříve španělská a posléze americká kolonie, jsou jednou ze dvou převážně katolických zemí v Asii (druhou je Východní Timor). Existuje zde množství menšinových náboženských skupin vyznávajících islám, buddhismus, hinduismus a další víry. Na filipínských ostrovech lze nalézt četná etnika a kultury.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Ve středověku byly Filipíny rozdrobené na řadu drobných knížectví, v jejichž čele stáli rádžové (vesničtí předáci se nazývali dato). V 15. století se zde začal hlavně z Bruneje šířit islám (Suluské ostrovy, Mindanao).

Španělská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

V roce 1521 při své cestě kolem světa objevil ostrovy Fernão de Magalhães. V roce 1565 se staly španělskou kolonií Španělská Východní Indie (spolu s Marianami a Karolínami). Ve 2. polovině 19. století zesilovaly snahy místních obyvatel o získání nezávislosti. První povstání v roce 1872 bylo neúspěšné. Národním hrdinou, který je symbolem odboje proti Španělům byl lékař a básník, dr. José Rizal. Převážně muslimské Mindanao nebylo Španěly nikdy plně ovládnuto.

Americká nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Po španělsko-americké válce v roce 1898 a po americké invazi a filipínsko-americké válce se v roce 1901 Filipíny staly kolonií Spojených států amerických. V roce 1916 byla Filipínám udělena tzv. omezená autonomie. Roku 1934 byl domluven desetiletý přechodný stav, během něhož se měly Filipíny připravit na nezávislost a byl jim udělen statut dominia (Philippine Commonwealth, statut podobný dnešnímu Portoriku) které ale přerušila válka. Na jejím počátku byly Filipíny obsazeny Japonci, kteří zde zřídili loutkový stát. V roce 1944 zahájili Američané znovudobývání Filipín. Během bitvy o Manilu roku 1945 zahynul velký počet vojáků a přes 100 000 filipínských civilistů. Odhaduje se, že během japonské okupace zemřel alespoň jeden z 20 Filipínců.

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Roku 1946 získala země nezávislost. V letech 1966–1986 zde diktátorsky vládl prezident Ferdinand Marcos podporovaný Spojenými státy. Po jeho svržení jsou voleni prezidenti, kteří jsou hlavou státu. Ze 14 prezidentů byly 2 ženy (Corazon Aquinová a Gloria Macapagal-Arroyová).

Násilné střety na druhém největším filipínském ostrově Mindanao mezi vládními jednotkami a muslimskými povstalci z Fronty islámského osvobození Morů (MILF) si od 70. let vyžádaly přibližně 150 tisíc lidských životů.[7]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Filipíny jsou souostroví skládající se ze 7107 ostrovů na celkové ploše 300 tisíc km2. Nacházejí se mezi 116. a 126. stupněm východní délky a 4. a 21. stupněm severní šířky a z východu je ohraničuje Filipínské moře, ze západu Jihočínské moře a z jihu Celebeské moře. Několik set kilometrů jihozápadně se nachází ostrov Borneo a severně od Filipín se nachází Tchaj-wan. Jiho-jihozápadně se nacházejí ostrovy Moluky a Celebes a východně se nachází Palau.

Hora Talinis na ostrově Negros

Filipíny se dělí do tří ostrovních skupin: Luzon, Visayas a Mindanao. Přístav Manila v části Luzon je hlavním a druhým největším městem země.

Většina hornatých ostrovů je vulkanického původu a jsou pokryty tropickým lesním pralesem. Nejvyšší hora Apo, která se nachází v části Mindao, měří 2954  m. Je zde mnoho aktivních sopek, jako například Mayon Volcano, Pinatubo či Taal Volcano. Ostrovy se nachází v tajfunovém pásmu západního tichomoří a každý rok zde udeří na devatenáct tajfunů.

Filipíny se nacházejí v severozápadním vnějším okraji pacifického ohnivého kruhu a jsou tak častým místem seismické a vulkanické aktivity. Každý den proběhne na 20 zemětřesení, z nichž většina je natolik slabá, že je není možné pocítit. Poslední velké zemětřesení proběhlo v roce 1990.

Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přes tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.

Pláž na ostrově Samar
Rýžové terasy ve vnitrozemí ostrova Luzon

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Na Filipínách existují tři roční období: „Tag-init“ či „Tag-araw“ (teplé období nebo léto od března do května), „Tag-ulan“ (období dešťů od června do listopadu) a „Tag-lamig“ (chladné období od prosince do února). Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Jihozápadní monzun (od května do října) je známý jako „Habagat“ a suché větry severovýchodního monzunu (od listopadu do dubna) jsou známé jako „Amihan.“[8] Nejchladnějším měsícem je leden a nejteplejším květen. Teplota a vlhkost dosahují maxima v dubnu a květnu. Manila a většina nížinatých oblastí jsou od března do května prašná s velmi teplým počasím. V tomto období teplota zřídkakdy klesne pod 37 °C a teplota u moře jen vzácně klesne pod 27 °C. Roční úhrn srážek dosahuje v hornatých oblastech východního pobřeží 5000 mm, zatímco v některých údolích se jedná o hodnoty pod 1000 mm. Velké nebezpečí představují tajfuny, které jsou zde poměrně časté.

Tajfuny[editovat | editovat zdroj]

Na Filipínách jsou označovány jako baguio (psáno také bagio, vaguio, bagyo) podle města Baguio, kde během bouře v roce 1911 napadlo za jeden den 116,8 cm srážek.[9] Ve dvacátém století zasáhla Filipíny řada tropických bouří, které pokaždé způsobily velké ztráty na životech a materiální škody. V říjnu 1970 se územím přehnal tajfun Sening, který zničil řadu měst, přičemž rychlost větru dosahovala až 275 km/h, což bylo nejvíc v zaznamenané historii.[10] Na podzim 1991 zasáhla Filipíny tropická bouře Uring, která přes relativní slabost (rychlost větru 95 km/h) způsobila rozsáhlé záplavy a počtem obětí (odhadem až 8 tisíc) překonala všechny dosavadní bouře.[10] Začátkem listopadu 2013 zasáhl pobřežní město Basey v provincii Samar tajfun Haiyan, který si vyžádal přes 5000 životů. Na místě ihned zasáhly mezinárodní organizace, za Českou republiku přispěly pomocí, financemi a prostředky ze sbírek humanitární organizace ADRA, Charita, Červený kříž či Člověk v tísni, který zatím shromáždil přes 17 milionů korun.[11] Mezi zničenými městy byl Tacloban či Guiuan v provincii Leyte, problémem zůstává i bezpečnost.[12]

Vláda a politika[editovat | editovat zdroj]

Filipíny jsou zastupitelskou demokracií, prezidentskou republikou. Filipíny jsou unitární stát mimo Autonomní region Muslimské Mindanao. Prezident je hlava státu i hlava vlády a vrchní velitel, je volen přímou volbou na 6 let. Bikamerální Kongres se skládá z horní komory, Senátu Filipín, a komory dolní, Sněmovny reprezentantů Filipín, která je volena na 3 roky.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Hlavní město Manila

Geograficky se 7 tisíc filipínských ostrovů dělí do 3 skupin ostrovů: Luzon, Visayas a Mindanao. Ty se dále dělí na 18 regionů, 81 provincií, 144 měst, 1490 obcí a 42029 malých obcí zvaných barangay (stav v červnu 2015).[13]

Dne 24. července 2006 oznámila tehdejší filipínská prezidentka Gloria Macapagal-Arroyo návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů, zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí.[14]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

500 pesos

Nerostné bohatství[editovat | editovat zdroj]

Co se nerostného bohatství týče, jsou Filipíny velmi bohaté. Nachází se zde naleziště rud železa, mědi, zinku, olova, manganu, chromu, zlata, stříbra, rtuti a kobaltu. Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv, ropy a černého uhlí.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Filipíny patří k rozvojovým zemím. Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský, textilní, dřevařský a částečně chemický. Od 70. let 20. století začíná na významu nabírat strojírenství. Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů, televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů. Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila, zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa dominantních etnik podle provincií

Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci (96%), kteří mluví jazyky malajsko-polynéské jazykové skupiny (Tagalogové 28,1 %, Cebuanové 13,1 %, Ilokanové 9 %, Bisajové 7,6 %, Hiligajnon Ilongové 7,5 %, Bikolové 6 %, Warayové 3,4 %).[15] Zbytek tvoří nespočitatelné menšiny (např. Číňané). Mezi původní obyvatele se řadí Negritové nebo horští Ifugaové, kteří byli až do počátku 20. století obávanými lovci lebek. V pobřežních oblastech žijí tzv. mořští cikáni. K římskokatolické církvi se v současnosti hlásí 80,9 % Filipínců.[15].Celkem 11,6 % obyv. jsou věřící dalších křesťanských církví. Nejpočetnější je Nezávislá filipínská církev (IFI, má asi 5 milionů věřících-národní katolická církev nezávislá na Římu, je ve svátostném společenství jak s anglikány, tak i s Utrechtskou unií starokatolických církví. Další jsou :Filipínská episkopální c.(anglikáni) a další. Muslimští Morové obývají především oblasti na jihu země - muslimové celkem tvoří 5 % obyvatel. A ostatní víry(též animisté) a obyvatelé nezjištěného vyznání - celkem 2,5 % .

Filipíny mají přes 100 milionů obyvatel a jenom mezi lety 1990 a 2008 vzrostl počet obyvatel Filipín o 28 milionů.[16] Filipíny mají rychle rostoucí mladou populaci a populační růst podporuje i katolická církev.[17] Po liberalizaci imigračních zákonů v USA po roce 1965 se několik milionů Filipínců přestěhovalo do Spojených států.

Obyvatelé mají svá sídla především v pobřežních nížinách. Střední délka života mužů je asi 65,3 let, u žen asi 71,1 let. Spolu s Východním Timorem vyznávají jako jediní v jihovýchodní Asii převážně křesťanství.

Největší města[editovat | editovat zdroj]

  • Manila (hlavní město) - 11,5 mil. obyvatel (i s aglomeracemi)
  • Quezon - 2,2 mil. obyvatel
  • Caloocan – 1,2 mil. obyvatel
  • Davao – 1,2 mil. obyvatel
  • Cebu – 730 000 obyvatel
  • Zamboanga – 620 000 obyvatel
  • Bacolod – 430 000 obyvatel

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Oblíbenou zábavou místních obyvatel jsou kohoutí zápasy.
  • Název sopky Apo se často vyskytuje v křížovkách.
  • Pražské jezulátko (Bambino di Praga) je dobře známo na Filipínách. Je tam ctěnou náboženskou ikonou známou jako Santo Niño.
  • Na velikonoce se na Luzonu poblíž Manily nechávají domorodci dobrovolně zaživa ukřižovávat, někteří to absolvovali i několikrát

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippines na anglické Wikipedii.

  1. ↑ MOLDAVA, Tadeusz a kolektiv. Státy světa. 2. vyd. Praha : Fragment, 2002. ISBN 80-7200-669-X. S. 97.  
  2. ↑ [1]
  3. ↑ http://www.chanrobles.com/article14language.htm The 1987 Constitution of the Republic of the Philippines
  4. ↑ a b c Philippines [online]. Central Intelligence Agency, [cit. 2009-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ http://www.popcom.gov.ph/
  6. ↑ http://business.blogs.cnn.com/2012/01/12/worlds-top-economies-in-2050-will-be/ HSBC Analysis - World’s top economies in 2050 will be...
  7. ↑ "Filipínští muslimové chtějí nezávislost. Kvůli bojům uprchlo na 16 tisíc lidí". Hospodářské noviny. 25. října 2010.
  8. ↑ Climate of the Philippines [online]. PAGASA, [cit. 2009-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ http://glossary.ametsoc.org/wiki/Baguio
  10. ↑ a b http://web.archive.org/web/20080522105810/http://www.typhoon2000.ph/stats/10WorstPhilippineTyphoons.htm
  11. ↑ http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/filipiny
  12. ↑ http://www.reuters.com/article/2013/11/11/us-philippines-typhoon-idUSBRE9A603Q20131111
  13. ↑ PROVINCIAL SUMMARY: NUMBER OF PROVINCES, CITIES, MUNICIPALITIES AND BARANGAYS, BY REGION, As of June 2015 [online]. Philippine Statistics Authority, [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ State of the Nation Address of President Gloria Macapagal-Arroyo during the 3rd Regular Session of the 13th Congress of the Republic of the Philippines Gov.Ph. Accessed September 15, 2006
  15. ↑ a b "Filipíny: Národ ohnivých ostrovů". 100+1 zahraniční zajímavost. 16. dubna 2013.
  16. ↑ CO2 Emissions from Fuel Combustion Population 1971–2008 (pdf page 86); strana 86, IEA (OECD/ World Bank) (original population ref OECD/ World Bank e.g. in IEA Key World Energy Statistics 2010 strana 57)
  17. ↑ "Církev hrozí prezidentovi Filipín exkomunikací kvůli antikoncepci". Zdravotnictví a medicína: zdravi.e15.cz. 16. května 2011.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Filipíny – Republika ng Pilipinas – (PHI)
Regiony
Provincie
Abra • Agusan del Norte • Agusan del Sur • Aklan • Albay • Antique • Apayao • Aurora • Basilan • Bataan • Batanes • Batangas • Benguet • Biliran • Bohol • Bukidnon • Bulacan • Cagayan • Camarines Norte • Camarines Sur • Camiguin • Capiz • Catanduanes • Cavite • Cebu • Compostela Valley • Cotabato • Davao del Norte • Davao del Sur • Davao Oriental • Dinagat Islands • Eastern Samar • Guimaras • Ifugao • Ilocos Norte • Ilocos Sur • Iloilo • Isabela • Kalinga • La Union • Laguna • Lanao del Norte • Lanao del Sur • Leyte • Maguindanao • Marinduque • Masbate • Misamis Occidental • Misamis Oriental • Mountain Province • Negros Occidental • Negros Oriental • Northern Samar • Nueva Ecija • Nueva Vizcaya • Occidental Mindoro • Oriental Mindoro • Palawan • Pampanga • Pangasinan • Quezon • Quirino • Rizal • Romblon • Samar • Sarangani • Shariff Kabunsuan • Siquijor • Sorsogon • South Cotabato • Southern Leyte • Sultan Kudarat • Sulu • Surigao del Norte • Surigao del Sur • Tarlac • Tawi-Tawi • Zambales • Zamboanga del Norte • Zamboanga del Sur • Zamboanga Sibugay
Státy a území v Asii
Nezávislé státy
Teritoria, kolonie a
závislá území
Územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Filipíny&oldid=14252910“