Plst

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Různé druhy plsti

Plst (filc) je plošná textilie ze vzájemně zaklesnutých vláken. Prolnutí a propojení vláken se dá dosáhnout:

  • valchováním (plstěním za mokra)
  • vpichováním (suchým plstěním)

Pro svoji šupinatou strukturu a pružnost jsou k plstění nejvhodnější živočišná vlákna. Umělá vlákna se zplsťují ve směsi s vlnou nebo jen vpichováním.

Plsti se vyrábějí z vlákenného rouna jako netkaná textilie nebo zplstěním povrchu tkanin a pletenin.

Valchovaná plst[editovat | editovat zdroj]

Vlákenné rouno se napouští párou, aby získalo určitou vlhkost a teplotu a potom se plstí na válcovém nebo plotýnkovém stroji. Pracovní orgány působí na textilii tlakem a třením za současného přísunu páry. Po dosažení dostatečné hustoty se rouno valchuje.

Vlastní valchování je zhušťování a zplsťování povrchu textilií tlakem, tlučením, vlhkostí a teplem na valchovacích strojích.

Známé jsou: kladivové a válcové valchy, pleteniny se valchují na bubnových strojích. Například na válcovém stroji probíhá zboží rychlostí 100-150 m/min. po dobu 60-90 minut.

Způsoby valchování:

  • Neutrální valchování se provádí v alkalickém prostředí mýdlem a uhličitanem sodným.
  • Na kyselou valchu se používá kyselina mravenčí, octová nebo sírová. Tento postup je vhodný pro silné zplstění, které zcela zakryje strukturu vazby textilie.

Textilie se může valchováním srazit až o 40 %.[1]

Vpichovaná plst[editovat | editovat zdroj]

Plsticí jehly

Do rouna z textilních vláken se vpichují jehly zvláštního tvaru. Jehly jsou konstruovány tak, aby při každém vniknutí do rouna zachytily vlákna a protáhly je kolmo nebo šikmo ke směru průchodu materiálu, aby se vlákna vzájemně zauzlila. Při výstupu jehel z rouna se z nich vlákna vysmeknou, takže se jehly bez odporu vrátí do původní polohy. Rouno se pak případně dále zpevňuje účinkem chemikálií nebo páry.

Touto technologií se v současné době vyrábí téměř všechny plsti, protože je podstatně levnější než valchování. Jako surovina se zde dají používat i vlákna bez šupinatého povrchu, proto je u velké části výrobků vlna nahrazena chemickými vlákny.[2]

Použití[editovat | editovat zdroj]

zejména na

  • podlahové krytiny, filtry a izolace
  • Dříve se v poměrně značném rozsahu valchovaly těžší vlněné tkaniny (loden, hubertus), ze kterých se šily zejména stejnokroje, například pro lesníky nebo i pro armádu. Pro tyto účely se v posledních desetiletích používají jiné druhy textilií, jen v některých regionech Bavorska a Rakouska se stále ještě nosí kroje z lodenu.
Plstěný klobouk
  • Plstěné klobouky (obrázek vpravo), fezy a jiné pokrývky hlavy se dnes nosí mnohem méně než ještě v polovině minulého století. (Kloboučnictví se staletou tradicí v Novém Jičíně si však stále ještě udržuje silné postavení ve světové konkurenci [3].)
  • Speciální plsti: např. kulečníkové sukno apod.
  • Plstěné doplňky a dekorace[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroba valchované plsti (německy): http://www.neufilz.de/files/se016.pdf
  2. Výroba vpichované plsti (slovensky): http://www.refima.eu/main.php?lang=sk&action=proces-vyroby-vlnenej-plsti
  3. Historie firmy Tonak: http://www.tonak.cz/historie-spolecnosti/
  4. A je to také umění!

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981) str.806-812 a 906-907
  • Kießling/Matthes: Textil-Fachwörterbuch, Schiele & Schön Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]