Quido Mánes
Quido Mánes | |
Narození | 17. července 1828 Praha |
---|---|
Úmrtí | 5. srpna 1880 (ve věku 52 let) Praha |
Povolání | malíř |
Příbuzní | bratr Josef Mánes sestra Amalie Mánesová |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
strýc | Václav Mánes |
---|---|
otec | Antonín Mánes |
bratr | Josef Mánes |
sestra | Amalie Mánesová |
Quido Mánes (17. července 1828 Praha – 5. srpna 1880 Praha) byl český malíř, kreslíř a ilustrátor doby romantismu a realismu.
Obsah
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn malíře Antonína Mánesa a jeho ženy Magdalény, a jako nejmladší ze tří dětí, starší a slavnější byl bratr Josefa Mánesa, nejstarší sestra Amalie Mánesové. Díky otci a strýci směl již od deseti let studoval na pražské Akademii, u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena. V letech 1870–1871 podnikl pozdní studijní cestu k B. Vautierovi do Düsseldorfu. Pět let trávil léto u rodiny Kotzových z Dobrše a u Wallisů v Kolešovicích. Rodinu Antonína Veitha navštěvoval v Liběchově, a vymaloval skupinovou podobiznu Veithových dětí,
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Maloval nejdříve historické a bitevní scény, později také studoval lidové typy pro galerii slovanských krojů. Jeho hlavním oborem se však stala romantická a později naturalistická malba žánrových scén s postavami z městského i vesnického života. Pitoreskní figurky z městského prostředí dokázal malovat se smyslem pro humor (Spící ponocný, Starý mládenec, Zlatník), věnoval se také karikaturám (Svatolukášská kniha cechu pražských malířů). Ilustroval několik knížek, nejúspěšnější z nich byly Babička Boženy Němcové (1858), Cervantesův Don Quijote (1869) a Goethův Herrmann a Dorotka. Po smrti svého bratra Josefa žil v Praze se sestrou Amálií jako svobodný starý mládenec, trpěl srdeční chorobou[1].
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Čínský císař Kien-long skládá chvalozpěv na čaj (1858), NG; mistrovské dílo druhého rokoka; zářivá barva je rozvedena do jemných přechodů a světlo do široké stupnice odrazů
- Pouť u sv. Prokopa v Prokopském údolí (1861)
- Nuselská pouť Fidlovačka (1861)
- Zlatník (1861)
- Starožitník (1861) - lze najít ve stálé expozici galerie v Liberci
- Spící ponocný (1862)
- Starý mládenec (1863), NG
- Křesťanské cvičení na Domažlicku (1869)
- Návštěva babičky a dědečka (1871)
- Selské děvče před zrcadlem (1872), NG
- Děvčátko s krůtami (1874)
- Student
- Labužník
- Zvědavý posel
Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]
- Národní galerie Praha
- Muzeu hlavního města Prahy
- Národní muzeum, Praha
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 479-480.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jan Loriš, Quido Mánes, Praha 1937
- Olga Macková, Q. Mánes a S. H. Pinkas, Katalog výstavy NG Praha 1977
- L. Ševeček, Q. Mánes a S. H. Pinkas, OGVU Gottwaldov 1977
- Jiří Kotalík, Rodina Mánesů, Praha 1988, katalog výstavy NG a MKS Beroun
- Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), Malířská rodina Mánesů, Praha 2002, 335 s., NG v Praze, ISBN 80-7035-236-1
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 479-480.
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Quido Mánes ve Wikimedia Commons
- Autor Quido Mánes ve Wikizdrojích
- Informační systém abART: Mánes Quido
- ČT, 2012, dokument Quido Mánes: Starožitník
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Quido Mánes