Klementinum

Klementinum
Klementinum, východní strana, vstup z Mariánského náměstí
Základní informace
Sloh	baroko
Architekti	Johann Lucas von Hildebrandt, Carlo Lurago, poté a jeho synovec Francesco Lurago, Giovanni Domenico Orsi. Tiskárna od roku 1709 Pavel Ignác Bayer. Nový portikus kostela Nejsvětějšího Salvátora, zřejmě František Maxmilián Kaňka, Giovanni Antonio Lurago. Zrcadlová kaple s astronomickou věží snad František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.
Výstavba	1556, (1722 astronomická věž)
Stavitel	císař Ferdinanda I.
Současný majitel	návrhářská škola
Poloha
Adresa	Praha, Česko Česko
Souřadnice	50°5′11″ s. š., 14°24′56″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klementinum (dříve psáno Clementinum) bylo jezuity vystavěno postupně jako kolej, která byla založena roku 1556 na podnět krále Ferdinanda I. Habsburského. Kromě koleje sídlily v areálu školy (gymnázium, Ferdinandova akademie, později sjednocená s Karlovým učením), knihovna, tiskárna, lékárna s laboratoří, špitál a dvě kaple. Od roku 1622 zde sídlí knihovna Karlových kolejí, základ dnešní Národní knihovny založené v roce 1781. Ta dnes využívá většiny prostor v Klementinu a areál (kromě kostelů) také spravuje.

Klementinum má dějinný význam pro rozvoj humanitních a přírodních věd, zejména matematiky a astronomie. Do roku 1938 sídlila ve zdejší Astronomické věži hvězdárna, do začátku 20. století prakticky jediná významná u nás. S astronomií spjatá i zdejší meteorologická pozorování, která zde začala v polovině 18. století a systematicky jsou zaznamenávána od roku 1775, což je nejdelší souvislá řada pozorování ve střední Evropě.

Historie

Klementinum s kostelem Nejsvětějšího Salvátora v roce 1750

První sondou pro příchod jezuitů do Čech byla cesta řádového provinciála Německa, Rakouska a českých zemí Petra Canisia, který shledal prostředí jako velmi příznivé a vybral pro kolej strategicky výhodné místo při patě Karlova mostu a při hlavní komunikaci. Kolej byla formálně založena 20. června roku 1556, kdy zakladatel řádu, Ignác z Loyoly přijal pozvání krále Ferdinanda I. Habsburského a vypravil do Prahy dvanáct bratří v čele s prvním rektorem pražské koleje Ursmarem Goissonem z Lutychu. Tato skupina bratří vytvořila první konvent a dala si upravit západní křídlo budovy, zvané po přestavbě Canisium. Ostatní budovy areálu dnešního komplexu byly postaveny v letech 1653–1726. Vyrostly na místě dvou bloků měšťanských domů, jedné kaple a kláštera dominikánů, kteří se zde usadili v roce 1227 při kostele sv. Klementa, a opustili klášter v době husitských válek. Jezuité dostali zpustlé budovy darem od krále Ferdinanda I., další jim z příkazu císaře Rudolfa II. museli prodat zbývající majitelé.

Velkoryse pojatý raně barokní areál byl dokončen ve vrcholném baroku. Nepotřeboval žádné větší úpravy až do odchodu řádu roku 1773, dílčími úpravami prošel v období klasicismu v 19. století a na počátku 20. století, razantní dostavbou od roku 1932.

Výstavy

V letech 1791–1938 hlavní sál knihovny, někdejší jezuitský refektář, příležitostně sloužil výstavám. Roku 1791 se zde konala první průmyslová výstava v Evropě, opakovaná ještě roku 1829 a 1831.

Architektura

Práce na výstavbě Klementina jsou spojeny se jména několika architektů a stavitelů Prahy. V letech 1654–1669 stavební celek navrhl a začal stavět Carlo Lurago, kterého pro zaneprázdnění vystřídal jeho synovec Francesco Lurago, spolupracoval s nimi Giovanni Domenico Orsi. Tiskárnu od roku 1709 stavěl Pavel Ignác Bayer. K západnímu průčelí koleje byl přičleněn nový portikus přestavěného kostela sv. Salvátora, jako architekt se uvádí František Maxmilián Kaňka, stavitelem byl Giovanni Antonio Lurago. Poslední stavbou byla Zrcadlová kaple s astronomickou věží, jejíž projektant není bezpečně znám, v úvahu přichází opět František Maxmilián Kaňka nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Interiéry

Barokní knihovní sál

Sochařské práce

provedl zejména Karel Josef Hiernle, mramorové lavabo v předsíni před refektářem vytesal Jan Jiří Bendl, jehož dílna vytvořila také všech 14 soch na atice kostela Nejsvětějěího Salvátora a dřevořezby světců na zpovědnicích. Matyáš Bernard Braun vytesal pískovcovou sochu Atlanta nesoucího zemskou sféru na Astronomické věži a dále sochy světců na oltářích v kostele sv. Klimenta.

Malířské práce

Zrcadlová kaple (kaple Zvěstování Panny Marie)

Nástropní fresky na chodbách koleje s iluzivním řešením prostor maloval Jan Hiebel podle vzorů svého učitele, jezuitského malíře Andrey Pozza; jeho druhý žák, řádový bratr Kryštof Tausch roku 1710 vymaloval čelnou stěnu refektáře obrazem Svatba v Káni galilejské a protější stěnu vyzdobil jiný řádový malíř Jan Kuben malbou Kristovy návštěvy v domě Lazarově. Refektář je největším prostorem celého Klementina a slouží jako Všeobecná studovna Národní knihovny. Giovanni Bartolomeo Cometa vytvořil štukatury. Nedochovaný cyklus obrazů s portréty slavných jezuitů namaloval Jan Jiří Heinsch, obrazy dodali také Ignác Raab a Josef Kramolín. Zrcadlovou kapli vyzdobili malbami Jan Hiebel a Václav Vavřinec Reiner a štukaturami se zrcadly Bernardo Spinetti. Oválnou stavbu Vlašské kaple navrhl pravděpodobně římský architekt Ottavio Mascherino.

Rozsáhlý komplex obsahoval učebny a sály jako knihovní sál jedné z tehdejších největších knihoven, letní refektář, matematický sál nebo hudební sál. Dále zde byl provoz tiskárny (jedné z významných a největších své doby), hospodářské budovy, prostory pro ubytování, budovy pro cla a samozřejmě liturgické prostory, především trojlodní Nejsvětějšího Salvátora, dále kostel sv. Klimenta, ke kterému byla přistavěna Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie, a Zrcadlová kaple,, drobnou domácí svatyni představovala sv. J. Nepomuckého, z níž po poslední přestavbě zůstal jen výklenek s oltářem na schodišti 2. patra směrem ke Slovanské knihovně. Kaple sv. Eligia cechu zlatníků byla zrušena a vyvlastněna roku 1593, po jejím zboření mezi léty 1650 - 1653 zůstala jen symbolická památka v podobě jedn nástropní malby Jana Kubena.

Výuka, astronomie a meteorologie

Jezuité v Klementinu provozovali svoji školu, později povýšenou na univerzitu, která byla protiváhou (soupeřem) tehdy protestantské Karlovy univerzity. V roce 1618 byli jezuité reformátory z Prahy vypovězeni. Po svém brzkém návratu v roce 1620 po Bílé hoře byli, v rámci pokračující rekatolizace, pověřeni i správou Karlovy univerzity. V roce 1654 se pak obě univerzity sloučily do univerzity Karlo-Ferdinandovy. V roce 1622 sem byla přemístěna knihovna Karlových kolejí.

Astronomická věž z roku 1722

V roce 1722 byla postavena nejvyšší stavba Klementina, astronomická věž. Ta však původně astronomii příliš nesloužila a ani se tak nejmenovala – byla používána především jako vyhlídková věž. Ve stejném roce bylo v Klementinu založeno tzv. Matematické muzeum – Museum mathematicum Collegii Clementini, které se kromě sbírkové činnosti staralo především o výuku matematiky a astronomie na univerzitě, a věž zřejmě i k výuce používalo, i když je o ní jen málo informací. Muzeum bylo zrušeno roku 1785. Muzejní sbírky byly podle inventáře na svoji dobu všestranné, od přírodnin a kuriozit až po umělecká díla a exotické památky z cest řádových misionářů. Po zrušení tovaryšstva byly sbírky z části rozprodány, v dražbě je pro své Museum technologicum zakoupil například pražský vydavatel J.Schönfeld Z větší části byly sbírky ponechány univerzitě a po roce 1818 převedeny do Národního muzea v Praze.

Systematičtější astronomická pozorování začala v Klementinu o tři desetiletí později, když zde byla v roce 1751 nebo 1752 zřízena Astronomická observatoř, což byl v podstatě předchůdce astronomického ústavu. Jejím iniciátorem a prvním ředitelem byl matematik a fyzik Joseph Stepling (v areálu je socha anděla se zhašenou pochodní, která jej připomíná). Věži Klementina se začalo říkat matematická věž. Podle jiných zdrojů nebyl zpočátku pojem matematická věž názvem věže, ale názvem nově zřízeného ústavu.

Od roku 1752 jsou v Klementinu prováděna systematická meteorologická měření a pozorování. Od roku 1775 je začal zaznamenávat astronom Antonín Strnad, Steplingův žák a pozdější rektor Karlovy univerzity. Jde o nejdelší souvislou řadu pozorování ve střední Evropě. Od 1. ledna 1784 se zde měří počasí již podle moderních kritérií – 3× denně, což pro klimatologii představuje cenný zdroj informací o stavu počasí a podnebí.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 jej využívala sekularizovaná univerzita, částečně také Arcibiskupský seminář. Knihovna byla Marií Terezií prohlášena za Císařskou a královskou veřejnou a universitní bibliotéku. Hvězdářské práce pokračovaly pod vedením Astronomické observatoře.

Do rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882 v něm sídlily Filozofická a Teologická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity, na které se vyučovalo především, ne-li výlučně, německy. Po rozdělení zde zůstala pouze česká část a od roku 1930, po přestěhování Filosofické fakulty na nynější Palachovo náměstí, pak jen rozšířená univerzitní knihovna.

Novodobá historie

Současná meteorologická stanice na nádvoří Klementina

Do roku 1946 zdejší prostory zčásti využívala Karlova univerzita. Klementinum je sídlo dnešní Národní knihovny, která se tak jmenuje opět od roku 1990 (předtím od roku 1935 šlo o Národní a univerzitní knihovnu, od roku 1939 to byla Zemská a univerzitní knihovna, od roku 1958 část Státní knihovny ČSR). Založil ji v roce 1781 Karel Rafael Ungar, pozdější rektor Karlovy univerzity, pod jménem Národní knihovna – Bibliotheca nationalis. Stavebně byla rozšířena v letech 1924–1931 architektem Ladislavem Machoněm za spolupráce sochaře Otty Gutfreunda o halu služeb a některé skladovací prostory.

Pro potřeby Knihovny vysokých škol technických bylo v letech 1934–1935 radikálně přebudována rovněž podle projektu architekta Ladislava Machoně ve spolupráci s ředitelem knihovny Antonínem Mouchou část severního křídla. Od roku 1935 do roku 2009 zde sídlila i Národní technická knihovna. V těchto prostorách bylo původně jezuitské divadlo.

Rekonstrukce

Od roku 2010 probíhá postupná rekonstrukce objektů. Jejím cílem je zmodernizovat budovy pro účely knihovny a zároveň zachovat a obnovit historické a kulturní hodnoty a zvýšit společenskou prestiž. Revitalizace je uvažována v pěti etapách, z nichž první proběhla v letech 2010–2011. Poslední, pátá etapa, má být ukončena v roce 2016.^[zdroj?] Prostory Klementina nabídnou kromě sídla Národní knihovny např. moderní studovny, stylovou kavárnu, kongresový/přednáškový sál, galerijní prostory a knihkupectví.

Popis

Samostatné stavby svatyní začleněné do komplexu

• kostel Nejsvětějšího Salvátora
• katedrála svatého Klimenta
• Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie

Kaple uvnitř budov Klementina

• Zrcadlová kaple
• Kaple svatého Jana Nepomuckého

Další stavby

• Astronomická věž Klementina

Sály

• Knihovní sál
• Letní refektář
• Matematický sál
• Hudební sál

Osobnosti spjaté s Klementinem

• Antonín Koniáš – jezuitský kazatel, cenzor a náboženský spisovatel
• Rodrigo de Arriaga (1592–1667), španělský jezuita, vědec, filosof, výborný přednašeč
• Bohuslav Balbín – významný český literát, historik a vlastenec (pamětní deska v areálu)
• Pavel Josef Šafařík – spisovatel a jazykovědec slovenského původu, ředitel zdejší knihovny
• Andrija Mohorovičić – chorvatský geofyzik (od roku 2011 pamětní deska v areálu)
• Tomáš Halík – kazatel v kostele Nejsvětějšího Salvátora

Zajímavosti

V roce 1791 se v refektáři Klementina konala první průmyslová výstava v Evropě.^[zdroj?]

Celková rozloha Klementina včetně kostelů je 19 041 m², celková zastavěná plocha bez kostelů je 10 355 m² (13012 m² s kostely).

Po Klementinu je pojmenovaná planetka 3386 Klementinum, kterou objevil v roce 1980 astronom J. Brožek v jihočeské hvězdárně na Kleti.

Ve filmu a literatuře

• Všeobecná studovna Klementina je vidět ve filmu Zdeňka Podskalského Světáci (1969, v časech 32:42–35:22 a 54:31–55:03).

Fotogalerie

• 

  Kašna na nádvoří Klementina

• 

  Nádvoří při západním vchodu

• 

  Pohled z astronomické věže Klementina na Staré Město

• 

  Vstup do Klementina z Křižovnického náměstí v noci

• 

  Výstava fotografií Orbis pictus Karola Benického v Křižovnické chodbě Klementina

• 

  Refektář Klementina – dnes Všeobecná studovna Národní knihovny

Odkazy

Literatura

• WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha : Matice česká, 1899. Dostupné online. - kapitola Učení v Klementinu, s. 386-403.  
• EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek I. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883. Dostupné online. - kapitola Klementinská kollej, s. 348-383.  
  • Jezuité a Klementinum, katalog výstavy, Alena Richterová a Ivana Čornejová (eds.), NK Praha 2006.

Související články

• Národní knihovna České republiky
• Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuité
• Astronomická observatoř
• Kostel Nejsvětějšího Salvátora
• Katedrála svatého Klimenta

Podobné názvy

• Karolinum

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klementinum ve Wikimedia Commons
• Historie Klementina na stránkách Národní knihovny
• Meteorologická pozorování na webu Českého hydrometeorologického ústavu
• Fotogalerie na stránkách Národní knihovny
• Budoucnost Klementina z pohledu studentů Univerzity Karlovy