Jan Gebauer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Gebauer
Narození 8. října 1838
Úbislavice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 25. května 1907 (ve věku 68 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání lingvista, pedagog, spisovatel a vysokoškolský pedagog
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Gebauer (8. října 1838 Úbislavice – 25. května 1907 Praha) byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav (synchronní) nebyl brán vůbec v potaz. V roce 1902 vydal příručku Pravidel hledících k českému pravopisu a tvarosloví, předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz.

Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze. V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii,[1] o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK,[1] rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900.[2] Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (mimořádným členem se stal 10. května 1876, řádným od 6. června 1883), 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění.[3] Byl také členem akademií polské a ruské,[2] Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických (1874–1904), do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie.[4]

Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem. Několik let poctivě bádal nad rukopisy, než z hlediska jazykového dokázal, že se jedná o padělek. Přitom byl tiskem napadán, že je zrádcem národa. V rodinném kruhu prohlásil: „Hanka byl šejdíř, který mě stál několik let života.“[zdroj?]

Jeho dcera Helena se stala manželkou profesora brněnské techniky Vladimíra Lista, Ludmila Eva se provdala za Josefa Schiezsla, vedoucího politického odboru kanceláře prezidenta Masaryka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Historická mluvnice jazyka českého – díl I. Hláskosloví (1894), díl III. Tvarosloví 1. Skloňování (1896), 2. Časování (1898), díl IV. Skladba (1929, k vydání upravil František Trávníček)
  • Slovník staročeský díl I. A-J (1903) (on-line) a díl II. K-netbalivost, díl dokončen Emilem Smetánkou (1904-1913)
  • Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské - díl I. Nauka o slově, díl. II Skladba (1890)
  • Krátká mluvnice česká pro 1. třídy škol středních (1891)
  • Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském (1888)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 162.
  2. ↑ a b Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918, s. 163.
  3. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 80.
  4. ↑ Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. s. 178.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 178–181.  
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 561.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 788–791.  
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 24–26, 55–57, 132, 162–171, 240–241, 303.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 128–129.  
  • SYLLABA, Theodor. Jan Gebauer. Praha : Melantrich, 1986. 357 s.  
  • NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha : Novina, 1940. Dostupné online. Kapitola Jan Gebauer, s. 93–108.  
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 80–81.  
  • Rodinné vzpomínky na Jana Gebauera / Marie Gebauerová, J.Šnajdr, Kladno, 1926
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 361–362.  
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 71–72.  

Online dostupná díla autora[editovat | editovat zdroj]

  • GEBAUER, Jan. Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. 4. vyd. Praha : Unie, 1905. 359 s. Dostupné online.  
  • GEBAUER, Jan. Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Příprava vydání Václav Ertl. 5. vyd. Svazek I. Hláskosloví. Nauka o slově. Praha : Unie, 1914. 244 s. Dostupné online.  
  • GEBAUER, Jan. Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské. Příprava vydání Václav Ertl. 5. vyd. Svazek II . Skladba. Praha : Česká grafická akc. společnost Unie, 1914. 249 s. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Gebauer&oldid=13382573“