Císař Chung-wu (21. října 1328 – 24. června 1398), vlastním jménem Ču Jüan-čang, byl zakladatel a první císař čínské dynastie Ming. V polovině 14. století, v Číně ovládané mongolskou dynastií Jüan, ztratil rodiče a jako potulný mnich se živil žebrotou. Roku 1352 se přidal k jednomu z rebelských oddílů povstání rudých turbanů. Záhy mezi nimi vynikl a stanul v čele vlastní armády. Roku 1356 dobyl Nanking, který učinil svým hlavním městem. Poté sestavil vlastní vládu složenou z generálů a konfuciánských vzdělanců odmítajících mongolskou nadvládu. Postupně porazil konkurenční povstalecké vůdce, rozhodujícím mezníkem byla porážka Čchen Jou-lianga v bitvě na jezeře Pcho-jang roku 1363. Počátkem roku 1364 se prohlásil králem Wu, do roku 1367 však stále uznával svou podřízenost vůdci rudých turbanů Chan Lin-erovi.
Počátkem roku 1368, kdy už dominoval jižní a střední Číně, přejmenoval svůj stát na Ta Ming („Veliká záře“). Za název
éry a heslo své vlády určil Chung-wu („Nesmírná bojovnost“). V následující čtyřleté válce vyhnal z Číny mongolské armády věrné
dynastii Jüan a sjednotil zemi. Pokus dobýt Mongolsko však skončil neúspěchem. Během následujících třiceti let jeho vlády
mingská Čína značně zesílila a zotavila se z dlouhotrvajících válek. Císař měl jasnou představu o uspořádání společnosti a věřil, že má být změněna reformou institucí. Vrchol jeho politického systému sice zkolaboval v občanské válce krátce po jeho smrti, ale další produkty
Chung-wuových reforem vydržely. Cenzus, systém registrace půdy a pozemkové daně i vojenský systém
wej-suo přežily do konce dynastie. Jeho potomci vládli celé Číně až do roku 1644 a jihu země ještě o sedmnáct let déle.
.jpg)
.jpg)
