Aktinium

Aktinium
[Rn] 6d1 7s2 227 Ac 89
↓ Periodická tabulka ↓
atom aktinia
Obecné
Název, značka, číslo	Aktinium, Ac, 89
Cizojazyčné názvy	lat. Actinium
Skupina, perioda, blok	3. skupina, 7. perioda, blok f
Chemická skupina	Aktinoidy
Koncentrace v zemské kůře	5×10−10 ppm
Vzhled	stříbrný kov
Identifikace
Registrační číslo CAS	7440-34-8
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	(227,027 8)
Atomový poloměr	187,8 pm
Kovalentní poloměr	203 pm
Iontový poloměr	(Ac3+) 118 pm
Elektronová konfigurace	[Rn] 6d1 7s2
Oxidační čísla	III
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	1,1
Ionizační energie
První	5,70 eV
Druhá	11,48 eV
Třetí	18,90 eV
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	krychlová a= 531,1 pm
Molární objem	22,55×10−6 m3/mol
Mechanické vlastnosti
Hustota	10,062 g/cm3 (20 °C)
Skupenství	pevné
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	12 W⋅m−1⋅K−1
Molární atomizační entalpie	385,2 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	56,5 J K-1 mol-1 187,94 J K-1 mol-1 (plyn)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	1 050 ± 50 (1 323,15 K)
Teplota varu	2 750 (3 023,15 K)
Skupenské teplo varu	406 kJ/mol (25 °C)
Měrná tepelná kapacita	0,120 J K-1 g-1 0,091 8 J K-1 g-1 (plyn)
Elektromagnetické vlastnosti
Standardní elektrodový potenciál	(Ac3+ → Ac0) -2,6 V
Bezpečnost
Radioaktivní
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P {{{izotopy}}}
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
La ⋏ Radium ≺ Ac ≻ Thorium

Aktinium, chemická značka Ac, (lat. Actinium) je prvním členem z řady aktinoidů, radioaktivní kovový prvek.

Základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Aktinium je silně radioaktivní kovový prvek, který nemá žádný stabilní izotop. Ve sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Ac⁺³ a svým chemickým chováním se podobá prvkům skupiny lanthanoidů. Čistý kov lze připravit redukcí fluoridu aktinitého parami lithia při teplotě 1100–1300 °C.

Aktinium je silně radioaktivní, září přibližně 150× intenzivněji než radium a ve tmě proto vydává namodralé světlo.

Objevil jej roku 1899 francouzský chemik André-Louis Debierne v uranové rudě.

Výskyt, izotopy a využití

Přestože je známa řada izotopů aktinia, v zemské kůře se můžeme setkat pouze s izotopem ²²⁷Ac, který vzniká radioaktivním rozpadem uranu. Poločas rozpadu tohoto izotopu je 21,772 roku a uvádí se, že jedna tuna uranové rudy obsahuje přibližně desetinu gramu aktinia.

Z dalších izotopů stojí za zmínku např. ²²⁶Ac s poločasem rozpadu 29,37 hodiny nebo ²²⁵Ac s poločasem přibližně 10 dnů. Ostatní izotopy od atomové hmotnosti 206 po 237 u se rozpadají mnohem rychleji:

Izotop	Poločas rozpadu	Druh rozpadu	Produkt rozpadu
206Ac	22 ms	α	202Fr
207Ac	27 ms	α	203Fr
208Ac	95 ms	α (99 %)/ ε (1 %)	204Fr/ 208Ra
209Ac	100 ms	α (99 %)/ ε (1 %)	205Fr/ 209Ra
210Ac	350 ms	α (91 %)/ ε (9 %)	206Fr/ 210Ra
211Ac	210 ms	α	207Fr
212Ac	930 ms	α (57 %)/ ε (43 %)	208Fr/ 212Ra
213Ac	738 ms	α	209Fr
214Ac	8,2 s	α (89 %)/ ε (11 %)	210Fr/ 214Ra
215Ac	170 ms	α (99,91 %)/ ε (0,09 %)	211Fr/ 215Ra
216Ac	440 μs	α	212Fr
217Ac	69 ns	α (98 %)/ ε (2 %)	213Fr/ 217Ra
218Ac	1,08 μs	α	214Fr
219Ac	11,8 μs	α	215Fr
220Ac	26,4 ms	α (100 %)/ ε (5×10−4 %)	216Fr/ 220Ra
221Ac	52 ms	α	217Fr
222Ac	5 s	α (99 %)/ ε (1 %)	218Fr/ 222Ra
223Ac	2,10 min	α (99 %)/ ε (1 %)	219Fr/ 223Ra
224Ac	2,78 h	ε (90,9 %)/ α (9,1 %)	224Ra/220Fr
225Ac	10 d	α	221Fr
226Ac	29,37 h	β- (83 %)/ ε (17 %)	226Th/ 226Ra
227Ac	21,772 r	β- (98,62 %)/ α (1,38 %)	227Th/ 223Fr
228Ac	6,15 h	β-	228Th
229Ac	62,7 min	β-	229Th
230Ac	122 s	β-	230Th
231Ac	7,5 min	β-	231Th
232Ac	119 s	β-	232Th
233Ac	145 s	β-	233Th
234Ac	44 s	β-	234Th
235Ac	60 s	β-	235Th
236Ac	?	β-	236Th
237Ac	?	?	?

Všechny byly připraveny uměle bombardováním jader těžkých prvků (např. radia) neutrony.

Praktický význam aktinia je pouze minimální, je možno jej použít například jako silný zdroj neutronů při experimentech s jadernými přeměnami.

Související články

• Aktiniová rozpadová řada

Literatura

• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9
• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  

Externí odkazy

• Galerie aktinium ve Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu aktinium ve Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo aktinium ve Wikislovníku