(Pracovní překlad)

Marxistický urbanista Henri Lefebvre napsal, že dělnická třída je tvořena z městského materiálu. Poukázal na to, že aby bylo možné dělnickou třídu pochopit a organizovat, je nutné na její každodenní život pohlížet v rámci městského života jako celku, tj. v jeho totalitě, a ne pouze na jeho výsek odehrávající se v továrně. Dále je nutné sledovat městskou dělnickou třídu v jejím celku, a ne pouze tu její část pracující v průmyslu či továrnách.

Podle jiného marxistického urbanisty Davida Harveye si většina marxistů tuto Lefebverovu tezi k srdci moc nevzala a měla nadále sklon ignorovat jak život dělnické třídy mimo továrnu, tak i ty její části, které nebyly součástí průmyslového proletariátu. U anarchistů to tak úplně neplatí. V minulosti totiž tvořili teorie, v nichž počítali s organizováním dělnické třídy jako celku spolu s [kapitálem] vyvlastněnými skupinami obyvatelstva, jakými jsou například rolníci a původní domorodí obyvatelé. Ani anarchistický kánon ani anarchistická praxe nepovažovaly průmyslovou dělnickou třídu za neoddiskutovatelný předvoj vyvlastněných.

Od svého obnovení v 90. letech 20. století se rovněž velká část anarchistické teorie i praxe zaměřovala na třídní boje vedené v městském prostoru; zejména se jednalo o squatting, protipolicejní a antirasistické mobilizace, akce zaměřené na místní potravinovou bezpečnost, boj proti přírodu devastující a kolonialistické urbanizaci, budování kontrakulturních prostorů a útočišť pro migrující dělníky. Obzvláště tomu tak je v Severní Americe, kde byla širší anarchistická tradice téměř zcela přetržena. Číst celé