Rumunsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rumunsko
România
Vlajka Rumunska
Vlajka		 Znak Rumunska
Znak
Hymna: Deșteaptă-te, române!
Geografie

EU location ROM.svg Poloha Rumunska
Hlavní město: Bukurešť
Rozloha: 238 391 km² (78. na světě)
z toho 3 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Moldoveanu (2 554 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 46°0′ s. š., 25°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 19 599 506[1][2] (49. na světě, 2011)
Hustota zalidnění: 82 ob. / km² (101. na světě)
HDI: ▲ 0,786 (vysoký) (56. na světě, 2012)
Jazyk: rumunština, regionálně maďarština a němčina
Národnostní složení: Rumuni (89.5%), Maďaři (6.6%), Romové (2.5%), Němci (0,3%), Ukrajinci (0,3%)
Náboženství: křesťanství: převážně pravoslavné, též evangelické, řeckokatolické, římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení: poloprezidentská republika
Vznik: 9. května 1877 (odtržením od Osmanské říše)
Prezident: Klaus Iohannis
Předseda vlády: Dacian Cioloș
Měna: rumunské leu (RON)
HDP/obyv. (PPP): 16 518 USD (60. na světě, 2012)
Giniho koeficient: 31 (2003)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 642 ROU RO
MPZ: RO
Telefonní předvolba: +40
Národní TLD: .ro
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Rumunsko (rumunsky România) je stát ležící z větší části na Balkánském poloostrově v jihovýchodní části Evropy. Sousedí s Ukrajinou a Moldavskem na severovýchodě, s Maďarskem na severozápadě, se Srbskem na západě a s Bulharskem na jihu. Východní břehy země omývají vody Černého moře. Rumunsko je jednou ze zemí bývalého východního bloku. V současnosti je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Rumunska.

Původní obyvatelé Dákové byli poraženi v roce 106 Římany, území si však i poté ponechalo značnou míru samostatnosti.

Kníže Vlad Dracula řečený též Napichovač

Ve středověku bylo Rumunsko rozděleno do tří knížectví. První dvě, Valašsko a Moldávie, byla od 16. století závislá na Osmanské říši, Sedmihradsko bylo zprvu součástí Uher, v 16. století mělo na Osmanské říši větší míru nezávislosti, roku 1699 pak bylo znovu připojeno k Uhrám.

Valašsko a Moldávie získaly roku 1829 autonomii, v roce 1858 se sjednotily a položily tak základ samostatnému Rumunsku, které vzniklo roku 1878. Od roku 1881 bylo Rumunsko královstvím. Roku 1916 vstoupilo Rumunsko do první světové války na straně Dohody. Po první světové válce se Rumunsko rozšířilo o Sedmihradsko, Bukovinu a Besarábii, čímž vzniklo tzv. Velké Rumunsko. Po anexi Besarábie byla uzavřena obranná aliance s Polskem proti Rusům. Maďaři s tímto rozdělením samozřejmě nesouhlasili a pokoušeli se své ztracené země dobýt zpět. Rumunské ozbrojené síly však vedly tuhý odpor, který posléze přerostl v rázný útok a maďarské síly byly rychle zahnány hluboko do vnitrozemí dnešního Maďarska. V meziválečném období bylo Rumunské království součástí Malé dohody. Úzce spolupracovalo s Československem a Jugoslávií proti nárůstu maďarského vlivu. S oběma zeměmi však mělo jen krátkou hranici v odlehlých oblastech a proto užší spolupráce byla jen stěží možná. Navíc vzhledem k rozmělňování integrity obou spojeneckých států ke konci 30. let zůstalo později Rumunsko opuštěno a Budapešti se přece jen podařilo zajistit si úpravy hranic na úkor karpatské země.

Územní vývoj nezávislého Rumunska. Fialovou barvou Rumunské království 1881–1918; Velkému Rumunsku (1918–1940) náležela veškerá vyznačená území; v červených hranicích současné Rumunsko.

Ve druhé světové válce Rumunsko bojovalo po boku Třetí říše. Rumuni přišli za druhé vídeňské arbitráže o severní Sedmihradsko, které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku. Roku 1940 okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. V zemi měl v tehdejší době největší vliv maršál Ion Antonescu. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 získali Rumuni území zpět. Po válce byla Rumunsku opět odňata Besarábie a připojena k Sovětskému svazu. V roce 1947 byl král nucen abdikovat a odejít ze země. Rumunsko se stalo součástí komunistického východního bloku. Zahájily se rozsáhlé projekty na industrializaci chudé zemědělské země, potřebné technologie byly zajišťovány hlavně ze západní Evropy (např. Francie). V zemi pokročily mnohé velkolepé projekty, jako například rozvoj atomové energetiky, výstavba vodních kanálů, či přehrada Železná vrata na Dunaji. I přesto se ale nepodařilo situaci radikálně změnit a Rumunsko se zařadilo mezi ty nejchudší země RVHP, kam patřilo víceméně až do konce 80. let. Rumunsko bylo také jednou ze zemí, která dokázala prosazovat do jisté míry nezávislou politiku. Země se neúčastnila některých akcí východního bloku, jakými byla například invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 nebo bojkot olympijských her v Los Angeles v roce 1984. Diktátor Nicolae Ceaușescu, který zemi po léta vládl tvrdou rukou, byl svržen v roce 1989, odsouzen polním soudem a následně zastřelen i se svou manželkou.

Nově nabytá svoboda rumunskému lidu otevřela staronové a problematické otázky. K těm patřilo jak soužití se zhruba dvoumilionovou maďarskou menšinou, cesta k Evropě, ale také ekonomická situace. Rumunsko se propadlo velmi rychle do problémů ve všech těchto oblastech. Začaly národnostní nepokoje, měna se destabilizovala a mnohé země střední Evropy se k integrované části kontinentu přibližovaly stále rychleji. Mnohé oblasti Rumunska však stále připomínaly oblasti z jiného století než z přelomu 20. a 21. Teprve s postupnými změnami v průběhu let se podařilo zajistit i Rumunsku cestu vpřed. Roku 2004 vstoupila země do NATO a roku 2007 společně s Bulharskem do Evropské unie. Přesto patří k nejchudším zemím "osmadvacitky", a je proto významným příjemcem mnohých rozvojových plánů.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Rumunska.
Mapa současného Rumunska

S rozlohou 238 391 km² je Rumunsko největší zemí v jihovýchodní Evropě. Dunaj, největší rumunská řeka, tvoří jižní hranici se Srbskem a Bulharskem. Hranici s Moldavskem tvoří řeka Prut, která se vlévá do Dunaje. Dunaj se vlévá do Černého moře a na Rumunském území tvoří deltu Dunaje, druhou největší a nejlépe zachovalou deltu a biosférickou rezervaci v Evropě seznamu Světového přírodního dědictví UNESCO, která je zároveň jedním z 13 rumunských národních parků.

Pohoří Rodna v Karpatech
Krajina v okolí české vesnice Gerník v Banátu

Střed Rumunska je hornatý, dominují mu Karpaty. Nejvyšší hora, Moldoveanu, dosahuje výšky 2544 m. Pohraniční oblasti jsou tvořeny nížinami: Panonská nížina na západě, Valašská nížina na jihu a rovina kolem řeky Prut na východě.

Na západě se také rozkládá pohoří Munții Apuseni.

Mezi nejdůležitější sídla patří:

Politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Rumunska.
Nixon na návštěvě Rumunska, fotografie z roku 1969

Zákonodárná moc je v Rumunsku rozdělena mezi Senát a Poslaneckou sněmovnu, takzvanou Camera Deputaților. Senát má 137 členů, Poslanecká sněmovna 334. Členové obou komor jsou voleni ve všeobecných volbách konajících se jednou za čtyři roky.

Prezident, nejvyšší představitel moci výkonné, je rovněž volen přímo a to jednou za pět let (do roku 2004 jednou za 4 roky). Prezident jmenuje Ministerského předsedu. Ten je hlavou rady ministrů, které jmenuje. Současným prezidentem Rumunska je Klaus Iohannis.

Od roku 1991 se Rumunsko soudí s Čadem o podobu státní vlajky.[3]

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Rumunska.

Území Rumunska se dělí na 41 administrativních jednotek (žup) a hlavní město Bukurešť.

Rumunské župy

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

„Drákulův hrad" Bran
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Rumunska.

Rumunsko bylo jednou z chudších zemí RVHP a dodnes se řadí k méně rozvinutým zemím Evropy. Mezi zeměmi Evropské unie je jeho HDP na obyvatele druhý nejnižší, po Bulharsku. Může za to především dlouholetá autoritativní vláda Nicolae Ceaușesca, která naprosto znemožnila rozvoj rumunské ekonomiky. Významná je pro rumunskou ekonomiku výroba aut značky Dacia, která je součástí francouzského koncernu Renault. Tomuto napomáhá rumunské hutnictví - nicméně zásoby rumunského nerostného bohatství nejsou využity tak, jak by mohly být. Dále je Rumunsko poměrně vhodné pro zemědělství - v Rumunské nížině se pěstují plodiny jako pšenice, slunečnice, kukuřice, brambory, zelenina či ovoce. Z živočišné výroby je významný chov vepřů, ovcí či skotu, mimo jiné pro zemědělské účely pak chov koní. Rumunsko má velký potenciál pro cestovní ruch, turisty lákají především Karpaty, ale vzhledem ke slabé úrovni služeb pro turisty jsou příjmy z něj velmi malé.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Rumunska.
Etnické skupiny v okresech Rumunska v roce 2011.

Národnostní skupiny[4] (údaje z roku 2002):

Komunita Čechů žijících v oblasti Banátu od první poloviny 19. století podle údajů z roku 2010 čítá 2 242 osob. Před deseti lety nicméně v banátských vesnicích žilo dvakrát více Čechů - jejich počet se kvůli emigraci každým rokem snižuje, především z důvodu vysoké nezaměstnanosti.[5] Na vytváření nových pracovních míst, především pro mladé, se soustřeďuje organizace Člověk v tísni, působící v místě již od roku 2000. V roce 1992 žilo v Rumunsku 5 800 Čechů.[6]

Horalé v Transylvánii v 19. století

V Karpatech žijí maďarští Sikulové, kteří byli v minulosti pověřeni ostrahou uherských hranic.[7] Němci v Sedmihradsku tzv. Sasové se v oblasti usazovali již ve 13. století a ještě v roce 1930 žilo v Rumunsku 745 000 Němců. V deltě Dunaje žijí ruští Lipované, potomci starověrců, a také Ukrajinci, kteří jsou potomci záporožských kozáků. Část Ukrajinců v rumunských Karpatech se označuje za Rusíny. Na území Dobrudže žijí ještě z dob Osmanské říše Turci, Tataři a Nogajci. V roce 1930, před holokaustem, žilo v Rumunsku 728 000 Židů.

Podle oficiálních statistik z roku 2011 žije v zemi okolo 620 tisíc Romů. Neoficiální odhady počtu Romů se však pohybují mezi 1,2 milionů až 2,5 miliony[8] a rumunští Romové tak tvoří největší romskou komunitu v Evropě.[9]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Náboženství[4] (údaje z roku 2002):

  • Pravoslavní křesťané 87 %
  • Evangeličtí (protestanští) křesťané 6,8 %
  • Římskokatoličtí a řeckokatoličtí křesťané 5,6 %
  • Muslimové a ostatní 0,5 %

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ http://www.mediasinfo.ro/wp-content/uploads/documente/rez_recensamant_part_2011.pdf
  2. ↑ http://www.insse.ro/cms/files%5Cstatistici%5Ccomunicate%5CRPL%5CInformare_1nov2011.pdf
  3. ↑ "'Identical flag' causes flap in Romania" (BBC News article).
  4. ↑ a b http://www.recensamant.ro/pagini/rezultate.html
  5. ↑ Obživa a zajištění potravy. Člověk v tísni. 11. září 2012
  6. ↑ Tradiční české vesnici v Rumunsku hrozí zkáza, zastíní ji větrné elektrárny. Novinky. 16. července 2011.
  7. ↑ "Sedmihradsko – pestrá paleta etnik ". Navýchod. 5/2002.
  8. ↑ "Roma Travellers Statistics", Council of Europe, compilation of population estimates. Archivováno z the original, 6. října 2009.
  9. ↑ "Rumunské město staví zeď kolem romského sídliště". Česká televize. 14. července 2011.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TREPTOW, Kurt W., a kol. Dějiny Rumunska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 543 s. ISBN 80-7106-348-7.  
  • REID, Robert. Rumunsko a Moldavsko. Praha : Svojtka & Co., 2008. ISBN 978-80-7352-765-5. (česky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rumunsko – România – (RO)
Administrativní dělení Rumunska – Župy a jejich správní centrum
Hlavní město Bukurešť • Alba (Alba Iulia) • Arad (Arad) • Argeș (Pitești) • Bacău (Bacău) • Bihor (Oradea) • Bistrița-Năsăud (Bistrița) • Botoșani (Botoșani) • Brašov – Brașov (Brašov – Brașov) • Brăila (Brăila) • Buzău (Buzău) • Karaš Severin – Caraș-Severin (Rešice – Reșița) • Călărași (Călărași) • Constanța (Constanța) • Covasna (Sfântu Gheorghe) • Dâmbovița (Târgoviște) • Dolj (Craiova) • Galați (Galați) • Gorj (Târgu Jiu) • Giurgiu (Giurgiu) • Harghita (Miercurea Ciuc) • Hunedoara (Deva) • Ialomița (Slobozia) • Iași (Jasy) • Ilfov (částečně Buftea, částečně Bukurešť) • Kluž – Cluj (Kluž – Cluj-Napoca) • Maramureš – Maramureș (Baia Mare) • Mehedinți (župa) (Drobeta-Turnu Severin) • Mureș (Târgu Mureș) • Neamț (Piatra Neamț) • Olt (Slatina) • Prahova (Ploiești) • Satu Mare (Satu Mare) • Sălaj (Zalău) • Sibiu (Sibiu) • Suceava (Suceava) • Teleorman (Alexandria) • Timiș (Temešvár – Timișoara) • Tulcea (Tulcea) • Vaslui (Vaslui) • Vâlcea (Râmnicu Vâlcea) • Vrancea (Focșani)
Rumunská historická území Rumunsko
Státy a území v Evropě
nezávislé státy Europe (orthographic projection).svg
teritoria, kolonie a
závislá území
územní celky se sporným
mezinárodním postavením
Státy u Černého moře
Abcházie1 • Bulharsko • Gruzie • Rumunsko • Rusko • Turecko • Ukrajina
1 Částečně uznané státy.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rumunsko&oldid=13898402“