S přehoupnutím se do očekávaného volebního roku logicky narůstá i agresivita zápolení českých politických stran a hnutí. Někdy drobné, jindy bouřlivé rozepře, občas rozsekne událost, která ne zdánlivě připomíná kombinaci pověstného Augiášova kydání chléva a principu „zachraň se, kdo můžeš“

Mezi poslední případy právem patří probíhající rozkol mezi členy dvou islamofobních a populistických subjektů – Bloku proti islámu a Úsvitu Národní Koalice. Pokud nás dosud bavily excesy jejich jednotlivých figurek a činovníků, současné dění si přímo říká o otevření rodinného balení popcornu. Příběh BPI a Úsvitu totiž pravděpodobně obsahuje vše, co máme na české politické scéně rádi. Od defraudace předvolební kasy, pojištění kandidatury egocentrických prominentů smlouvou, která se neodmítá, po známé postavy pražské lobby v pozadí a malou domů.

Pokud chceme alespoň rámcově pochopit současnou situaci, musíme se vypravit o pár kroků zpět.

Úsvit a pád Okamury

První dějství totiž začíná ještě před rozmachem protiimigračních nálad a popularizací nástavby iniciativy Islám v ČR nechceme – Bloku proti islámu. V roce 2013 za Úsvit Tomia Okamury ve volbách do Poslanecké sněmovny neúspěšně kandiduje známý lobbista a podnikatel Vít Bárta, známý jako deus ex machina rychlokvašné strany Věcí Veřejných. Úsvit se i přesto s volebním ziskem téměř sedmi procent dostává do Parlamentu. O reálném vlivu bývalého ministra dopravy Bárty na dění v Úsvitu Tomia Okamury se však dále spekuluje a vnitrostranické rozepře končí nuceným odchodem maskota Okamury a předsedy klubu – Radima Fialy z Úsvitu, jenž se přejmenovává na Úsvit Přímé demokracie a posléze na Úsvit - Národní koalice. Puč doprovází zvěsti zbylých členů Úsvitu o téměř vybrakované pokladně. Na světlo také vyplouvají faktury, které svědčí o toku stranických peněz do privátních firem, napojených na Bártu, ale i Okamuru.

Nástup islamofobů

Odejitím Okamury, který následně zakládá vlastní subjekt pod názvem Hnutí Svoboda a Přímá demokracie (SPD) končí transformace Úsvitu a Bárta má čisté pole na lobbování vlastních zájmů.

V říjnu 2015 dochází k opulentnímu spojení Bloku proti islámu a Úsvitu – Národní koalice. Pakt se na první pohled jeví logicky – Úsvit bez výrazného Okamury preferenčně skomírá, BPI cítí volební šanci v nastálé vlně islamofobie, ale chybí jí legální status politické strany (je pouze zapsaným spolkem).

Dohodu mediálně posvěcují nejznámější postavy obou stran - „pravicový sociolog“ Petr Hampl, etnolog a sexuolog amatér - Martin Konvička, politická matadorka Jana Volfová za BPI a předseda Úsvitu – Miroslav Lidinský společně s místopředsedou Markem Černochem.

Od počátku spojení se ale opět objevují kusé informace z debat části členů BPI o skutečné roli Víta Bárty a dalších „šedých eminencích“ stojících v pozadí. Nevole nad zapojením Bárty naplno propukne i mezi některými poslanci Úsvitu. Kauze odchodu poslance Fiedlera se v březnu podrobně věnuje i server A2LARM. Konvička pak událostem nasadí korunu, kdy poskytne rozhovor pro bulvární deník, kde mimo jiné zmíní:

Kolem Úsvitu jako kolem parlamentní strany je více členů a příznivců či spolupracovníků, než je těch pár v médiích mluvících hlav. A Vítek je prostě jedním z nich. Tu a tam s něčím pomůže – nijak se netajím, že zvesela využíváme jeho nebytové prostory vzdálené od parlamentu asi sto metrů,“ prohlásil Martin Konvička. Chodí si tam například měnit košile.

Ve stejné době situace ještě více eskaluje zveřejněním dohody o společném postupu mezi BPI, Konvičkou, Volfovou a Úsvitem, která na jedné straně zmiňuje závazek Úsvitu na financování společné volební kampaně v částce 60 milionů korun, na druhé straně ukládá BPI a účastníkům likvidační povinnost úhrady nákladů Úsvitu v případě odstoupení od smlouvy. Vzniká debata o „Bártově pojistce“.

Konec dříve, než jsme doufali

Finální část velkého rozkolu malých stran startuje teatrální vyloučení advokátky Kláry Samkové z BPI. Její odchod oznámil mluvčí spolku – David Štěpán, partner Jany Volfové.

Petr Hampl po pár týdnech nejprve avizuje stažení krajské kandidatury, kterou mění za kandidaturu do Senátu. Svůj krok na sociálních sítích vysvětlil lakonicky:

O co jde v senátních volbách? (…) Hlavní význam je v tom, že voliči udělují senátorovi grant (na způsob grantové agentury). Dostane plat tak velký, že se může rozdělit s dalšími dvěma lidmi a stačí všem. K tomu dva asistenty, kancelář, další peníze na činnost atd. A k tomu poslaneckou imunitu.
Dnešní senátoři to berou jako osobní benefit. Ale kdyby to jednou vyhrál poctivý člověk, umožní mu to fakticky provozovat volební štáb pro parlamentní volby, vlastenecký protipól Hate Free atd.

Během dne však svoji zprávu mění a avizuje odchod z postu místopředsedy BPI. Hampl si však ještě před odchodem z funkce stihl zřídit transparentní účet, kde mu jeho sympatizanti posílají peníze na krajskou kandidaturu, která se nekoná. Odchodu navíc údajně předchází hádka s Janou Volfovou, kterou Hampl obvinil z vytunelování kasy a čtení emailové korespondence členů BPI. Viditelný a skrytý sled událostí pak ústí v očekávání závěr, jímž je vypovězení předvolební smlouvy s Úsvitem ze strany BPI dne 25. 4. 2016.

Rozštěpení partnerství ihned doprovází sled udávání a házení špíny, které nám snad časem osvětlí skutečné zákulisí a motivace českých islamofobů.

Epilog

Blok proti islámu tedy v současné době opět figuruje pouze jako zapsaný spolek (jinými slovy - nezisková organizace). Pokud v příštích měsících nestihne rozehrát jiná partnerství s registrovanou politickou stranou, přichází o možnost účasti v nadcházejících volbách. Rozpad účelového spojení „hvězd“ protiimigrační scény možná není sám o sobě překvapivý, jeho rychlost nejspíš ano. Po přečtení předchozího textu se jistě nabízí otázka, zda-li jepičí život spojení Bloku proti islámu a Úsvitu - Národní koalice vlastně vůbec stojí za podrobnější analýzy a rešerše. Z našeho pohledu ano - stejně jako nepodceňujeme na první pohled beznadějné zápolení Dělnické strany sociální spravedlnosti, jejímž kandidátům věnujeme pravidelnou pozornost, ani politické aspirace jiných českých islamofobů a rasistů neuchází naší pozornosti. Ostatně i situace na Slovensku nám názorně ukázala, že do vrcholných politických struktur může bez problémů zasednout parta dříve vysmívaných nácků. Zároveň ale nechceme působit jako hlídací pes úrovně politického mainstreamu, o kterém si neděláme iluze, a který z našeho pohledu nepředstavuje reálnou cestu k odstranění rasismu a xenofobie jako celospolečenského fenoménu. O reálném stavu a míry rozhádanosti domácích „islamoklastů“ se přesvědčíme třeba již na Prvního máje, kdy Blok proti islámu pořádá pochod z Letné na Klárov.