Mistr Jan Hus (kolem roku 1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky - reformátory Luthera, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev.
Katolická církev označila jeho učení za
herezi a roku 1411 jej
exkomunikovala. Na
kostnickém koncilu byl odsouzen jako kacíř, a přestože mu císař
Zikmund Lucemburský zaručil bezpečnost, byl vydán světské moci k
upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce
1999 prohlásil
papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve. Některé Husovy názory (například ten, že kněz ve hříchu neplatně udílí svátosti) jsou dodnes katolickou církví vnímány jako teologicky vadné. Datum jeho upálení se stalo
českým státním svátkem. K jeho odkazu se hlásili
husité a později i další církve a společnosti vzešlé z
české i protestantské
reformace. Jako svého svatého mučedníka jej (spolu se svatým mučedníkem
Jeronýmem Pražským) už uctívá
pravoslavná církev (dle vyhlášení metropolity Kryštofa, arcibiskupa pražského).
