Mgr. Michal Nekorjak, Ph.D., Mgr. Adéla Souralová, Mgr. Klára Vomastková

Práce výzkumníků z Masarykovy univerzity se zabývá vznikem, posilováním a reprodukováním sociálních nerovností na příkladu romských škol. Autoři konstatují, že od devadesátých let můžeme sledovat u části základních škol postupnou etnickou segregaci. Nejšířeji diskutovaným tématem je zařazování romských dětí do zvláštních škol. Studie ale ukazuje, že dochází k segregaci i na běžných školách.

Autoři pracují s konceptem lokálního vzdělávacího trhu, který je důsledkem postupné marketizace vzdělávání a jsou u něj pozorovatelné efekty známé z ostatních zemí v Evropě. Lokální vzdělávací trh popisují jako prostor, kde z principu neexistují rovné šance a možnosti, důsledkem čehož dochází ke štěpení podle sociálních pozic jednotlivých aktérů, v tomto případě na základě etnického klíče.

Mgr. et Mgr. Markéta Vaňková

Antropoložka Markéta Vaňková ve svém textu popisuje jakými obtížím čelí Romové v sociálně vyloučených lokalitách pokud se snaží využívat služby, které jsou zpravidla běžně dostupné majoritní společnosti. Legitimizační formule moderních liberálních demokraciích o rovnosti před zákonem, je hojně používaná v reprodukci nenávistných protiromských předsudků podle kterých jsou Romové oproti majoritní společnosti zvýhodňováni. Uvedený text se naopak zabývá jakým způsobem jsou Romové diskriminováni a jakým způsobem policejní práce přispívá k reprodukci sociálního vyloučení.

Jan Šamánek
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy - Institut sociologických studií

Dalším příspěvkem je opět kritická diskurzivní analýza. Tentokrát se týká textů publikovaným na známém neonacistickém serveru Odpor.org. Podobně jako minulý text, i tento příspěvek byl uveřejněn na serveru Antropowebzin.

Autor analyzuje diskurzy neonacistů, které jsou spojeny s demonstracemi v Litvínově a Přerově, jejichž účastníci se pokoušeli o pogrom na místní romské obyvatelstvo. V duchu kritické diskurzivní analýzy je interpretovaný text chápán nikoliv jako mocensky neutrální sdělení informací, ale jako druh praxe, která má bezprostřední vliv na sociální realitu. V tomto případě zároveň sleduje prosazení jistých politických cílů.

Práce si všímá nejenom toho, jakým způsobem neonacisté reagují na proběhlé události, jak se snaží diskurzivně využít vlastní úspěchy a jak zpracovat neúspěchy, aby byly konzistentní s jejich politickými cíly, ale také jakými technikami se snaží prezentovat problematiku jako rasově-genetickou. A k jakým technikám se uchylují, když se (především kvůli strachu z represe ze strany státního aparátu, ale i ze strachu z odmítavé reakce veřejnosti) nemohou otevřeně hlásit k rasismu. Snaží se analyzovat explicitní, ale i implicitní sdělení textu a jeho význam v daném kontextu.

prof. PhDr. Gerlinda Šmausová
Masarykova univerzita

Další textem je článek české socioložky Gerlindy Šmausové uveřejněný v Sociologickém časopise, který se zabývá rasou a rasismem.

Dnes už se málokdy setkáme s hierarchizovanou rasovou typologií. Dřívější tvrzení, že rasy jsou nějakým způsobem jedna nadřazená druhé, bylo již v běžném myšlení vcelku opuštěno (i když například u neonacistů ho pochopitelně stále nacházíme) a moderní rasisté jsou o poznání benevolentnější. Přiznávají rase pouze „neutrální“ deskriptivní funkci, tedy že se jedná o vyjádření různosti lidské populace.

Celý text Gerlindy Šmausové je vyvracením názoru, že pojem rasy slouží pouze k popisu společenských a biologických skutečností. Autorka s tím nesouhlasí a tvrdí, že pojem rasy je v přírodních i v sociálních vědách dávno opuštěn. V každodenním myšlení tento relikt stále přetrvává s přesvědčením, že se jedná o kategorii přejatou z biologie. Ta ho ovšem již pro klasifikaci lidských populací nepoužívá, a to nikoliv z politické korektnosti, jak se domnívají někteří zastánci pojmu „rasa“, ale prostě proto, že se nepodařilo najít takovou kategorizaci ras, která by vnášela méně zmatku než vysvětlení.