Exil

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: encyklopedický styl

Exil (z lat. exilium, vyhnanství a exul, vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny exulantů, lidí, kteří museli opustit svou vlast v důsledku vypovězení, vyhnání, deportace, ztráty občanství nebo aby unikli politickému, národnostnímu, rasovému nebo náboženskému pronásledování.

Slovo exil pak může označovat i skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Příklad: Československý předválečný exil.

Exil a emigrace

Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo emigrace, které se však liší tím, že

• emigrace může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený,
• exulant (člověk v exilu) často předpokládá, že by se při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrace je spíše natrvalo.

V demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí azylu, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.

Exil politiků

Do exilu odcházejí často lidé, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických.

Nejznámějším příkladem je jistě exilová vláda vedená prezidentem Edvardem Benešem v době 2. světové války jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem Emilem Háchou.

Exulant

Podrobnější informace naleznete v článku Exulant.

Exulant znamená osobu, která odešla nuceně do zahraničí ale stále se zajímá o svou původní vlast, často s naději a ambicemi se do ní vrátit. Klasickým příkladem exulanta je Jan Ámos Komenský. V původním významu slova byl exulant někdo, kdo odešel ze své původní vlasti, aby se tam vrátil po změně režimu, kterým byl jeho odchod způsoben. V dnešní češtině je výraz exulant často nesprávné zaměňován s výrazem emigrant. Emigrant je osoba odcházející z podobných důvodů jako exulant, ale bez dalších citových vazeb na původní vlast a většinou bez ambicí se do původní země vrátit. Z výše uvedených důvodů jsou exulanti viděni obyvateli Česka v pozitivním světle, kdežto výraz emigrant zde může mít i příchuť negativní.

Odkazy

Literatura

• BOBKOVÁ, Lenka. Exulanti z Prahy a severozápadních Čech v Pirně v letech 1621-1639. Praha : Scriptorium, 1999. 228 s. ISBN 80-86197-05-0.  
• D. Brandes, Exil v Londýně 1939-1943: Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem. Praha: Karolinum, 2003 - 566 s. ; 25 cm. ISBN 80-246-0488-4
• V. Burian a kol., Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu: informatorium pro učitele, studenty i laiky. Olomouc: Hanácké noviny, 1991 - 165 s.
• FILÍPEK, Jan. Odlesky dějin československého exilu. Praha : [vl. nákl.], 1999. 172 s. ISBN 80-902023-8-1.  
• Z. Jirásek, Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno: Prius, 1999 - 88 s
• F. Knopp, Česká literatura v exilu 1948-1989: bibliografie. Praha: Makropulos, 1996 - 631 s. ISBN 80-86003-00-0
• Ottův slovník naučný, heslo Exilium. Sv. 8, str. 953
• K. Pacner a kol., Čeští vědci v exilu. Praha: Karolinum, 2007 - 357 s. ; 20 cm ISBN 978-80-246-1412-0

Související články

• Azyl
• Azylová a přistěhovalecká politika
• Československé exilové vlády
• Emigrace
• Gulag

Externí odkazy

• Encyklopedie československého exilu po druhé světové válce na stránkách Československého dokumentačního střediska (ČSDS)
• Exil ruských šlechtičen na stránkách historieweb.cz