Dělnickou stranu sociální spravedlnosti v posledních letech trápí spory se zbytkem ultrapravicové scény i vnitřní problémy. Ty vyústily až v odtržení celé severočeské pobočky v čele s jejími klíčovými postavami. V posledních měsících ale médii priživované protiromské nálady daly straně príležitost zviditelnit její populistická hesla. I zoufale necharismatický Tomáš Vandas si proto užival relativní pozornosti.

V úterý 24.9.2013 se sešlo několik desítek antifašistů a antifašistek před řeckou ambasádou v Praze, aby si připomněli smrt řeckého antifašisty Pavlose Fyssase, který byl zavražděn před týdnem na předměstí Atén.

Koncem srpna proběhl další koncert ze série Bootboys are back, kterou organizuje Tomáš Ducháček, známější pod přezdívkou Duchin. O letošní akci jsme zatím nic nepsali, protože vše, co mělo být řečeno, už bylo řečeno dříve. I letos šlo o přehlídku skupin z pravého okraje tzv. "apolitické" scény a kapel, které už tento pomyslný okraj překročily.

S historikem Pavlem Himlem z Univerzity Karlovy o řezání uší, vypovídání, bičování, převýchově a experimentování za habsburské monarchie.

V rámci německé antirasistické a antifašistické scény se v posledních měsících vyostřila debata týkající se kritické sebereflexe vlastní perspektivy, resp. toho, zda a do jaké míry je činnost německých aktivistů a aktivistek skutečně protirasistická. Zní to jako protimluv? Z pohledu teorie „critical whiteness“ ne tak docela.

Paul Polansky je jeden z lidí, kteří stáli u odhalení tragické historie tábora v Letech. Při své cestě do Prahy v květnu letošního roku vydal do Let, aby se podíval na to, jak vypadá památník, za jehož vybudování se dlouhou dobu zasazoval. Výsledkem bylo rozčarování, kterého ho vedlo k sepsání následujícího článku.