• Lyrics: play full screen play karaoke
• Andìl Utrpení - Agmen
• Apokalypsa - Agmen
• Zatracení - Agmen
• Temné Hory - Agmen
• Písnì Temných Nocí - Agmen
• Písnì Krkavcù - Agmen
• Nesmrtelný - Agmen
• Mise Dobra - Agmen

Kamenné modly nad krajinou ledu
mrazivé stíny v duších mrtvých
krvavé slzy zkrápìjí zem
temní andìlé zažehli hranici.
Kamenné modly nad krajinou ledu
z mrazivých stínù vychází žár,
krvavé slzy - nasáklá zem
temní andìlé utrpení.
Strážci dìsivých temnot
ochránci smrti a zatracených,
temný andìl utrpení
krvavým pláèem zkrápí zem.
Krutá vláda temné smrti
trýznivì ledová, nesmrtelná, nekoneèná.
Temný úsvit zabíjí slunce
temní andìlé na vìèném trùnu,
krvavé slzy z kamených model
ledová smrš zkrápí zem.
Bohové stínù, bouøí a vìtru
vláda temnot nad krajinou ledu,
mrazivé stíny oblehly modly
tìžký led zabarven krví.

Záblesk temnou oblohou
od zlatého køíže.
Hymna dobyvatelù zní krajinou stínù.
Vìštby dávných prorokù
naplnìná znamení,
pøíchod apokalypsy - koneèného dne.
Dusot koní protíná
klid temné noci,
tajemná øíše ožívá
životem temných sil.
Chladný zimní déš
pøichází s krutou bouøí,
proniká do nitra - odplavuje vnitøní žár
s krvavou botou odchází nesmrtelnost.

Rozmlouvám s démony
uvnitø své duše
o zlu a zatracení,
které tkví ve mì,
za bezesných nocí
plných strachu
slyším v dáli znít chóry písní
Má duše - èerná a krvavá,
spálená na prach plná stínù.
Dávné písnì zatracených
konèící v plamenech pekelných.
Temnota pøichází s temným deštìm,
kámen provinìní leží na mé duši,
temné a prázdné - zatracené.
Chlad z mých oèí nahání strach.
Chlad v tìle v oèích i v duši,
èerný déš dopadá na zem,
chladná noc konèící smrtí,
bezesným spánkem a zatracením.

Mocné hory tyèící se k obzoru,
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù.
Vláda temnot usedá na trùn,
noèní oblohou pøichází posel.
Smrtící záø proniká mou duší,
nekoneèný život proniká mezi prsty.
Smrtící dech ovanul mou tváø,
zkrvavìlé ruce skrývají mráz.
V chladných horách mocných bohù
vládne víra v utrpení,
smrtící znamení modravé tváøe,
utrpení v duši v tìle vládne chlad.
Mocné hory tyèící se k obzoru,
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù.
Vláda temnot usedla na trùn,
noèní oblohou pøišel posel.
Za svitu mìsíce v èerném dešti,
ležím v pusté krajinì, chladné a mrtvé.
Víra boha v srdce - skuèení vìtru,
cítím chlad zemì od nìkud z hlubin.
Hoøí, oblohou proniká záø.
Smrt dosedla na svùj trùn,
žár proniká mou duší,
ledová smr bièuje mou tváø.
Z chladných hor mocných bohù
pøichází vítr nesoucí bouøi,
zavátý snìhem v ledové hrobce
upadám do hlubin - chladných a tìžkých.

Noc se rozprostøela tichou krajinou
temnou a tesknou.
Mrazivý chlad dává tušit zlo
pøíchod temných sil a utrpení.
Ztemìlou krajinou zní náøky mrtvých
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù
tušení boje - vzrušení vládne
dohøívá hranice temná noc odchází v dál.
Ve vìtru je cítit kamenný chlad smrti
páchnoucí a zatuchlý je její dech
píseò temných nocí zní krajinou
temná píseò havranù pøerušena køikem.
Ztemnìlou oblohou zní dìsivý køik
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù
vzrušení z boje kolem vládne
dohoøela hranice odešla noc.
Temné chóry dávných písní
plné strachu a utrpení.
Tanec smrti v rouše noci
zaèíná temný rej
temné chóry dávných písní
plné strachu a utrpení.
Ztemnìlou oblohou zní náøky mrtvých
z mrazivých dálek doléhá zpìv havranù
smrt kolem vládne kamenným chladem
dohoøela hranice pøišel nový den

Ztichlou krajinou nese se náøek,
záchvìvy zemì pod chladným oparem.
Za zpìvu krkavcù ožívá øíše,
vláda temnot pod vìèným ledem.
Temné vize - pøichází zlo,
v podobì víry v dobrého boha.
Vidím vesnici mizící v plamenech,
trpící lidi na hoøících hranicích.
Vidím mìsto - znièené trosky.
Kamenné tváøe mužù víry.
Jezdci víry pøináší zlo
na tìžkých meèích utrpení,
prosím bohy bouøí a válek
zbavte mì utrpení.
Ztichlou krajinou doznìl náøek,
naslouhám v dáli písním havranù.

Jsem nesmrtelným žijícím bohem.
Já jsem pravdou, žijící vírou, utrpením.
Z ptaèích výšin sleduji smrt
po dobu vìkù dodávám utrpení.
Chladný déš proniká hluboko do nitra,
utrpení a bolest prochází duší.
Dotýkám se ohnì, sleduji smrt,
krutou a chladnou kroužící kolem.
Náhlé ticho protlo tlukot srdcí nevinných,
havraní temnotou proniká záø
od svatého ohnì dobyvatelù.
Oživlá smrt vybýrá svou daò
temnou a krutou, životy nevinných
Jsem nesmrtelným žijícím bohem.
Jsem pravdou, utrpením,
z ptaèích výšin sleduji smrt,
po dobu vìkù dávám utrpení.
Z ptaèích výsin po dobu vìkù
sleduji pøíchod smrti, dávám utrpení.

Kamenné tváøe mužù víry,
masakr nevinných lidí.
Jezdci na koních nesoucí víru,
pravdu, lásku a poznání dobra.
Oheò ožívá, jasná záø protíná oblohu.
Domy v plamenech mise dobra,
mìsta duchù - domy v troskách,
èerný dým v mìsíèním svitu,
jediná pravda hlásaná meèem a krví.
Láska boží dopadá s bièí
na záda lidí vìøící v sebe,
krvavé divadlo - popravy lidí,
kamenné ruce potøísnìné krví.
Božská pravda - krev nevinných,
temným andìlùm ztìškla køídla.
Dusot koní - poslední zvuky,
které slyším z nenávratné dálky.