Mitt Romney v roce 2011

Willard Mitt Romney (* 12. března 1947, Detroit) je americký podnikatel, republikánský politik, bývalý guvernér státu Massachusetts. Byl jedním z neúspěšných kandidátů na nominaci za Republikánskou stranu pro prezidentské volby v roce 2008, je kandidátem na nominaci i pro volby v roce 2012. Náboženským vyznáním je Romney mormon,^[1][2][3] v mládí byl po 30 měsíců dokonce mormonským misionářem.

[editovat] Životopis

Narodil se v Detroitu v roce 1947 jako čtvrté dítě, otec George Wilcken Romney (1907 – 1995), narozený v mormonských osadách v Mexiku byl podnikatel a republikánský politik, mimo jiné byl v letech 1954 až 1962 ředitelem automobilky American Motors, v letech 1963 až 1969 byl guvernérem státu Michigan a v letech 1969 až 1973 pak ministrem bytové výstavby a rozvoje měst ve vládě USA; matka Lenore Romney (1908 - 1998, rozená LaFount) byla herečka, po narození prvního ze čtyř dětí zůstala v domácnosti. Jméno Willard dostal po Johnu Willardovi Marriottovi (zakladateli hotelového řetězce Marriott, který byl tou dobou rodinným přítelem.

Mitt vyrůstal ve městě Bloomfield Hills (asi 30 km od Detroitu), jeho otec se díky úspěšnému vedení automobilky postupně stal veřejně známou osobou, Mitt se podílel i na jeho guvernérské volební kampani. Na základní a střední škole byl Mitt průmerným žákem. Již na střední škole měl známost se svou pozdější manželkou Ann Davies (znali se již od základní školy). Po roce studia na Stanford University 1965 – 1966 odjel v rámci rodinné tradice do Francie jako mormonský misionář. Příliš úspěšný nebyl, během 30 měsíců získal podle svého tvrzení ne více než 12 konvertitů. Mormonská víra zakazující mj. pití alkoholu nebyla pro Francouze, milovníky vína, příliš atraktivní. V červnu 1968 byl jako ridič vozu účastníkem vážné dopravní nehody, při které zahynula i jeho spolujezdkyně (manželka předsedy misie), vina však nebyla na jeho straně. Během misie se také naučil francouzsky a byl také svědkem francouzských protestů v roce 1968, díky misii

Během jeho nepřítomnosti jeho přítelkyně konvertovala k mormonům a začala studovat mormonskou univerzitu Brigham Young University (BYU) v Utahu. Mittovi se po návratu podařilo získat přítelkyni zpět, na její přání začal také v únoru 1969 studovat na BYU. V březnu 1969 dvojice uzavřela manželství, v roce 1970 se jim narodil syn Taggart (další synové pak v letech 1971, 1975, 1978 a 1981)^[4]. Mitt v roce 1971 úspěšně ukončil bakalářské studium angličtiny na BYU, dále na radu svého otce pokračoval ve studiích práva a ekonomie na Harvardově univerzitě, která úspěšně ukončil v roce 1975.

Pracoval jako obchodník v konzultačních firmách, v roce 1984 se podílel na založení investiční společnosti Bain Capital. V roce 2002 vedl organizační výbor olympijských her v Salt Lake City. Podle časopisu Forbes měl v roce 2012 jeho majetek hodntou přilbižně 230 milionů USD^[5] (asi 4,7 mld Kč).

[editovat] Politika

Byl jedním z kandidátů na nominaci za Republikánskou stranu pro prezidentské volby v roce 2008 a byl původně považován za jednoho z favoritů. Po sérii neúspěchů, která vyvrcholila při volebním superúterý zastavil svou kampaň a o nominaci přestal usilovat (neodstoupil však a technicky zůstal kandidátem; díky tomu mu zůstali získaní delegáti a možnost udržet si určitý vliv); 14. února 2008 pak podpořil Johna McCaina. Podle médií byl jedním z možných adeptů na viceprezidenta, John McCain si však nakonec vybral Sarah Palin. Podle novinářů se mu nepodařilo přesvědčit voliče tím, že změnil své někdejší liberální názory z doby svého guvernérství na konzervativní postoje prezentované v kampani.^[6]

[editovat] Reference

1. ↑ Governor Mitt Romney's "Faith In America" Address
2. ↑ Novinky.cz: Republikánský kandidát Romney zastavil kampaň v boji o Bílý dům
3. ↑ Ota Ulč: Mormon by rád do Bílého domu
4. ↑ The Boston Globe: Journeys of a shared life
5. ↑ Forbes: What Mitt Romney Is Really Worth: An Exclusive Analysis Of His Latest Finances
6. ↑ Michaela Šmídová. Co zlomilo Romneymu vaz [online]. Týden, 2008-02-07, [cit. 2008-02-08]. Dostupné online. (cs) 

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Mitt Romney

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální stránky

Barack Obama
44. prezident USA
Úřadující
Ve funkci od: 20. ledna 2009
Viceprezident	Joe Biden
Předchůdce	George W. Bush
Senátor Senátu USA za stát Illinois
Ve funkci: 4. leden 2005 – 16. listopadu 2008
Předchůdce	Peter Fitzgerald
Nástupce	Roland Burris
Senátor Senátu státu Illinois za 13. volební okrsek
Ve funkci: 8. leden 1997 – 4. listopadu 2004
Předchůdce	Alice J. Palmer
Nástupce	Kwame Raoul
Narození	4. srpna 1961 (51 let) Honolulu, Havaj
Politický subjekt	Demokratická
Choť	Michelle Obamová
Děti	Malia Ann (nar. 1998) Natasha (nar. 2001)
Sídlo	(Kenwood), Chicago Illinois
Vzdělání	Columbia University Harvard University
Zaměstnání	politik
Náboženství	křesťan, bývalý člen Sjednocené církve Kristovy
Podpis

Barack Hussein Obama (* 4. srpna 1961 Honolulu) je současný 44. prezident USA a první Afroameričan v tomto úřadu. V letech 2005 až 2008 zastával úřad senátora za stát Illinois. Pro rok 2009 se stal nositelem Nobelovy ceny míru. Časopis Time jej v roce 2008 vyhlásil Osobností roku.

[editovat] Osobní život a vzdělání

Barack Obama se narodil do rodiny keňského otce Baracka Husseina Obamy a americké matky (bělošky) Stanley Ann Dunhamové (zemřela v polovině 90. let na rakovinu, vystudovala na Havajské univerzitě kulturní antropologii). Část dětství strávil v Honolulu na Havaji. Otec od rodiny záhy odešel, neboť získal stipendium na Harvardu (po studiích se vrátil do rodné Keni, kde byl činný v místní politice, pocházel z kmene Luo, zemřel při automobilové nehodě). Od svých šesti do deseti let žil v Jakartě v Indonésii se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem.^[1] V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová (zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromou elitní akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj. Po absolvování Punahou School si překvapivě vybral Occidental College v Los Angeles, aby si vyjasnil svůj rasový původ. Během studia (1981) přestupuje na Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře při studiu politologie.

První rodina Spojených států amerických – Barack Obama s manželkou a dcerami.

Po studiích pracoval v New Yorku jako komunitní pracovník. V roce 1985 po nabídce odchází do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1. afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kde byl zvolen prvním afroamerickým předsedou prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu Harvardovy univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním. V roce 1992 se oženil s afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při školní praxi. Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se rozhoduje pro Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a ochranou lidských práv. V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě.^[2] V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy.^[3] V roce 2006 napsal knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream).

[editovat] Sourozenci Baracka Obamy

• Abongo Obama (*1958) - zvaný Malik
• Auma Obama (*1960) - sestra
• Abo Obama (*1968)
• Bernard Obama (*1970)
• Mark Ndesandjo
• David Ndesandjo (+)
• Joseph Ndesandjo
• Maya Soetoro-Ng - sestra
• George Husajn Obama

[editovat] Politická kariéra

[editovat] Senát

Roku 1997 byl poprvé zvolen do Senátu státu Illinois, kde sloužil do roku 2004. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Sněmovny reprezentantů, když prohrál o 30 %. V roce 2003 pak oznámil svoji kandidaturu na post senátora Spojených států a začal pro něj pracovat skvělý manažer předvolebních kampaní David Axelrod, který pro něj pracoval i v prezidentské kampani. V demokratických primárkách vyhrává s 53% všech hlasů. Již tehdy používal volební heslo: "Yes, we can" ("Ano, my můžeme" - jako odpověď na snahu o změnu)^[2].

V roce 2004, na konventu Demokratické strany, přednesl hlavní projev sjezdu, díky kterému zaznamenal velký nárůst popularity, a v témže roce byl zvolen do Senátu Spojených států. Obdržel více než 70 % hlasů oproti 29 % jeho republikánského kandidáta Afroameričana Alana Keyese, což byl největší rozdíl v historii^[2]. Byl v pořadí pátým Afroameričanem, který se stal americkým senátorem, a jediným, který byl kdy zvolen prezidentem Spojených států.^[4]

V roce 2005 se v Senátu zaměřoval hlavně na záležitosti týkající se státu Illinois a byl členem výboru pro mezinárodní vztahy, s nímž navštívil Rusko, východní Evropu, Izrael a Irák.

Roku 2006 navštívil Afriku. V Keni, zemi původu svého otce, se nechal vyšetřit na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby. V Čadu se setkal s uprchlíky z Dárfúru, poté co mu Súdánem nebylo uděleno vízum, neboť kritizoval situaci v Dárfúru^[2].

Jako člen Kongresu Spojených států amerických podpořil návrhy zákonů, které podporovaly větší kontrolu konvenčních zbraní a větší kontrolu využívání federálních zdrojů.

V současné době podporuje návrhy zákonů, které prosazují zpřísnění kontroly lobbistů, ale i volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o válečné veterány.

[editovat] Prezidentská kandidatura

Obama (New Hampshire, 2007)

Dne 10. února 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce 2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal drobné finanční dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.^[5] Zvítězil především díky podpoře mladších, vzdělanějších voličů a afroameričanů (více než 90 % afroameričanů sympatizovalo s Obamou). Menší podporu měl u starších a manuálně pracujících občanů (zde o několik procentních bodů vedl v předvolebních průzkumech kandidát RS) a také u žen a katolíků.

Po posledních primárkách Demokratické strany (3. června 2008) v Jižní Dakotě a Montaně získal Barack Obama definitivně nominaci na prezidentskou kandidaturu (tedy překročil hranici potřebných 2118 delegátů), která mu byla oficiálně přidělena na srpnovém sjezdu Demokratické strany (25. - 28. srpna 2008) v Pepsi Centru v Denveru (Colorado). Stal se tak vůbec prvním oficiálním kandidátem jedné ze dvou největších stran, který nemá bílou barvu pleti.^[6]

[editovat] Výběr kandidáta na viceprezidenta

Dne 23. srpna 2008 oznámil, že za kandidáta na místo viceprezidenta USA za Demokraty si vybral delawareského senátora Joe Bidena, který mj. v Senátu zastává post předsedy Výboru pro zahraniční záležitosti.^[7]

[editovat] Televizní debaty s republikánským protikandidátem

Od počátku října do volebního dne byly naplánovány tři televizní celostátně vysílané debaty mezi prezidentskými kandidáty, které trvají zhruba hodinu a půl. Moderátor debaty vybíral různá témata a u každého po dvouminutových úvodních slovech obou kandidátů následovala pětiminutová diskuse, většinou mezi spornými body a jejich obhajobou u toho kterého kandidáta.

Debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama. Duel se přitom konal za situace, kdy McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu soupeře nejen na celostátní úrovni, ale i v klíčových státech, kde je souboj nejtěsnější.^[8] Podle průzkum pro CNN považovalo za vítěze Obamu 54% diváků, McCaina jen 30%. V otázce ekonomické krize měl Obama dvacetiprocentní náskok.^[9]

[editovat] Vyšetřování pokusu o atentát

Americké úřady zatkly v Denveru čtyři osoby podezřelé z toho, že chtěly Obamu zabít. Oznámila to 25. srpna 2008 televizní stanice CBS34 a mluvčí Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) potvrdila, že je případ vyšetřován. Podle televize jeden ze zatčených uvedl, že chtěl střílet na Obamu z velmi výhodné pozice, puškou na vzdálenost 750 metrů. Atentát měl být spáchán 28. srpna během Obamova projevu na sjezdu Demokratické strany, který jej má oficiálně nominovat jako kandidáta na úřad prezidenta USA.^[10]

[editovat] Prezident

Obamova inaugrace do funkce prezidenta USA

Barack Obama s manželkou na Hradčanském náměstí v Praze v dubnu 2009

Dne 4. listopadu 2008 zvítězil Barack Obama v prezidentských volbách, když porazil republikánského kandidáta Johna McCaina. Po vítězství v prezidentských volbách rezignoval dne 16. listopadu 2008 na křeslo senátora USA. Obama se stal 44. prezidentem USA. Historicky je vůbec prvním afroamerickým prezidentem Spojených států amerických. 20. ledna složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.

Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA-Evropská unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování a který vyslechlo asi 30 000 lidí.^[11] Obama vyjádřil v tomto projevu též obdiv k demokratickým tradicím českého národa.^[12]

Obama začínal své funkční období jako jeden z nejpopulárnějších prezidentů, podle průzkumů jej v době nástupu do úřadu podporovalo 78 % Američanů. Míra podpory však brzy začala klesat a ve třetím čtvrtletí roku 2009 čítala již jen 53 %.^[13]

[editovat] Obamova zdravotnická reforma

Na počátku roku 2010 Obamova obliba u občanů USA klesla podle jednoho průzkumu veřejného mínění dočasně pod 50 %. Podle komentátorů^[zdroj?] byla hlavní příčinou stále ještě špatná hospodářská situace po velké finanční krizi let 2008 a 2009. Kritiky politických oponentů i mnohých řadových obyvatel, ale také souhlasu nejen odborných kruhů v USA a ve světě, nýbrž značné části veřejnosti, se dostalo finančním injekcím vlády USA a Federální rezervní banky za účelem oživení ekonomiky. Se souhlasem a kritikou se setkala také zdravotnická reforma, která narazila na odpor republikánů i určité části demokratů^[zdroj?] ve Sněmovně reprezentantů a jejímuž prosazení věnoval prezident Obama značné úsilí od podzimu 2009. Po určitých počátečních úspěších, jako schválení sněmovní verze reformy ve Sněmovně reprezentantů a senátní verze reformy v Senátu, z nichž Obama upřednostňoval spíše tu druhou verzi, však Obamovo úsilí o rychlé schválení reformy podle jeho představ narazilo na překážky. ^[zdroj?]

19. ledna 2010 došlo k doplňovacím senátním volbám v Massachusetts. Původně se předpokládalo hladké vítězství demokratů, kteří dané křeslo drželi 57 let, senátní volby v Massachusetts neprohráli od roku 1972 a jejichž kandidátka měla na počátku kampaně dle průzkumů preferencí 20% náskok. Nicméně republikán Scott Brown postavil svoji kampaň především na odmítání Obamovy zdravotnické reformy a demokratickou kandidátku Marthu Coakley nakonec s tímto tématem porazil o 5 % hlasů. Ačkoliv demokratičtí představitelé nejprve tvrdili, že to nemění nic na jejich snaze prosadit reformu co nejdříve^[zdroj?], vítězstvím Browna ztratili fakticky supervětšinu v Senátu a tím pádem i schopnost čelit republikánskému filibusteringu. Senát tím byl pro konečné schválení reformy dočasně neprůchodný.^[zdroj?] 21. ledna oznámila demokratická mluvčí Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi, že pro schválení senátní verze beze změn nebude ve Sněmovně pravděpodobně dostatek hlasů.^[14] Přesto se nakonec 21. března 2010 podařilo schválit ve Sněmovně reprezentantů kompromisní návrh zdravotnické reformy, pro který hlasovalo 219 demokratů. Proti návrhu hlasovalo 34 demokratů a všichni republikánští poslanci.^[15] Následně byla takto upravená zdravotnická reforma schválena v Senátu USA. Unijní státy ovládané Republikánskou stranou na to reagovaly vytyčováním legislativy, která má znemožnit zavedení některých principů reformy na jejich území^[zdroj?] a vůči jejich občanům. Zároveň oznámily některé státy úmysl napadnout reformu u Nejvyššího soudu, avšak nedosáhly v tomto směru úspěchu.

[editovat] Nobelova cena za mír

Dne 9. října 2009 obdržel Barack Obama Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Obamy byly podle příslušného výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama se v několika svých projevech, mj. v Praze, vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu mírovému procesu. Pro Obamu hlasoval pětičlenný výbor jednomyslně.^[16] Kromě souhlasných ozvěn ve světě bylo ocenění Obamy podrobeno některými komentátory silné kritice, neboť podle nich obdržel cenu za styl, sliby a projevy, nikoliv za reálné výsledky.^[17][18] Z ocenění byl do určité míry na rozpacích i sám Obama, který prohlásil: „Abych byl upřímný, nemám pocit, že bych si zasloužil být ve společnosti tolika přelomových osobností.“ Obama přislíbil, že se bude nyní ještě více snažit o udržení míru.^[19] Cenu převzal krátce poté, co oznámil vyslání dalších 30 tisíc mužů do Afgánistánu, během přebírání ceny ve svém projevu hájil spravedlivou válku.^[20]

[editovat] Kontroverze

Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Barack Obama čelil obviněním, že udržuje přátelství s Billem Ayersem a Bernardine Dohrnovou, bývalými vůdci skupiny Weatherman, kteří patřili mezi představitele chicagské extrémní levice.^[21] Nicméně se prokázalo, že Obama neměl s Ayersem blízký vztah.^[22]

Mentorem mladého Obamy na Havaji měl být černošský aktivista a spisovatel Frank Marshall Davis, který byl v padesátých letech (mccarthismus) vyšetřován americkým Sněmovním výborem pro neamerickou činnost. Davis údajně přesvědčil mladého Obamu, jehož vychovávali jeho bílí prarodiče z matčiny strany, aby více zdůrazňoval svou černošskou identitu.

Obamova manželka Michelle za studií na Princetonu napsala práci, ve které popisovala dvojí možný černošský postoj k americké společnosti: integracionistický a segregacionistický. Integracionistický znamená přijetí hodnot americké (tedy bílé, kapitalistické) společnosti a může být cestou k úspěchu. Lze se na něj však také podle ní dívat jako na odklon od černošského původu.

K jeho přátelům se také řadil radikální pastor Jeremiah Wright. Mezi jeho údajné názory mělo tehdy patřit tvrzení, že virus HIV byl záměrně vynalezen a použit americkou vládou jako zbraň proti černochům, nebo obvinění vlády USA ze zosnování útoků z 11. září 2001.^[23] Wright patřil dočasně k Obamovým blízkým přátelům, Obama se s ním seznámil v osmdesátých letech. Wright Obamu a jeho manželku Michelle oddal, stejně jako i pokřtil jejich dvě dcery. Vztahy mezi ním a manžely Obamovými byly údajně vřelé. Barack Obama se však v roce 2008 od reverenda Wrighta distancoval.

[editovat] Reference

1. ↑ SAILER, S.: America's Half-Blood Prince: Barack Obama's "Story of Race and Inheritance". VDARE Books. 2009. ISBN 978-0-578-00037-4 s. XVIII
2. ↑ ^{a b c d} MENDELL, D.: Obama: Od slibu k činu. Praha: Práh, 2008
3. ↑ U2 porazili Careyovou 5:3. aktualne.centrum.cz [online]. . Dostupné online.  
4. ↑ http://zpravy.idnes.cz/osm-duvodu-proc-se-novym-americkym-prezidentem-stal-obama-pn0-/zahranicni.asp?c=A081105_171503_zahranicni_kot Osm důvodů, proč se novým americkým prezidentem stal Obama
5. ↑ Clintonová oficiálně ukončila svou kampaň a podpořila Baracka Obamu. Novinky.cz [online].  [cit. 2008-8-20]. Dostupné online.  
6. ↑ Obama a McCain se střetli v ekonomických otázkách. iDNES.cz [online].  [cit. 2008-8-20]. Dostupné online.  
7. ↑ Novinky.cz: Barack Obama vybral svého kandidáta na viceprezidenta, 23. 8. 2008
8. ↑ V TV debatě zvítězil mezi diváky Obama
9. ↑ McCain nezvládl klíčový duel, do Bílého domu míří Obama
10. ↑ V USA zatčeny čtyři osoby podezřelé, že chtěly zabít Obamu. Respekt.cz [online].  [cit. 2008-8-26]. Dostupné online.  (čeština) 
11. ↑ Barack Obama: Zbavit se jaderných zbraní? Yes, we can!, Hospodářské noviny, 6. 4. 2009
12. ↑ "Remarks of President Barack Obama", viz: http://prague.usembassy.gov/obama.html
13. ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/182400-pokles-obamovy-popularity-je-nejvetsi-za-50-let.html
14. ↑ http://www.onenewsnow.com/Politics/Default.aspx?id=863678
15. ↑ http://zpravy.idnes.cz/deset-americkych-statu-chce-obamovu-zdravotni-reformu-napadnout-u-soudu-1qj-/zahranicni.asp?c=A100323_152155_zahranicni_ipl
16. ↑ Barack Obama získal Nobelovu cenu za mír [online]. Novinky.cz, 2009-10-09, [cit. 2009-10-09]. Dostupné online. (česky) 
17. ↑ Nobelova cena pro Obamu za sliby, nikoliv za činy in LN 10. října 2009 (str. 1) a Petr Pešek Body za styl, nikoliv za dálku na str. 7 tamtéž
18. ↑ Nobelova cena za nic in MF Dnes, str. 1 a Magdalena Sodomková: Nemá kovbojský klobouk. Tak proto (str. 3 tamtéž)
19. ↑ Nobelova cena pro Obamu za sliby, nikoliv za činy in LN 10. října 2009 (str. 1)
20. ↑ MF Dnes, 11. prosince 2009 (str. 1)
21. ↑ http://www.revuepolitika.cz/clanky/79/obama-a-meteorologove
22. ↑ SHANE, Scott. Obama and ’60s Bomber: A Look Into Crossed Paths [online]. The New York Times, 2008-10-3, [cit. 2009-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
23. ↑ http://www.foxnews.com/politics/elections/2008/03/14/obamas-spiritual-adviser-questioned-us-role-in-spread-of-hiv-sept-11-attacks/

[editovat] Externí odkazy

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Barack Obama

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	zprávy na Wikizprávách

• Oficiální stránky Baracka Obamy
• Volební centrum televizní stanice CNN - výsledky voleb a primárek
• Debata z primárek demokratů
• Je Barack Obama vůbec volitelný do úřadu prezidenta USA?, Britské listy
• Událost roku 2008: Barack Obama americkým prezidentem z vůle médií, deník E15 č. 277, 22. prosince 2008, str. 12 – 13
• Patrick J. Buchanan: Obama's First 100 Days—Amnesty Will Just Be The Start
• Stránka ČT24 věnovaná prezidentským volbám 2008 v USA.
• Obama's 'Hate Bill' Steals Right to Free Speech
• Barack Obama: Zbavit se jaderných zbraní? Yes, we can!, český překlad projevu proneseného v Praze 5. dubna 2009, Hospodářské noviny, 6. 4. 2009

Prezidenti Spojených států amerických
George Washington (bezp., F) · John Adams (F) · Thomas Jefferson (SR) · James Madison (SR) · James Monroe (SR) · John Quincy Adams (SR) · Andrew Jackson (D) · Martin Van Buren (D) · William Henry Harrison † (W) · John Tyler (W, bezp.) · James Knox Polk (D) · Zachary Taylor † (W) · Millard Fillmore (W) · Franklin Pierce (D) · James Buchanan (D) · Abraham Lincoln †* (R,U) · Andrew Johnson (U) · Ulysses Simpson Grant (R) · Rutherford Birchard Hayes (R) · James Abram Garfield †* (R) · Chester Alan Arthur (R) · Grover Cleveland (D) · Benjamin Harrison (R) · Grover Cleveland (D) · William McKinley †* (R) · Theodore Roosevelt (R) · William Howard Taft (R) · Woodrow Wilson (D) · Warren Gamaliel Harding † (R) · Calvin Coolidge (R) · Herbert Clark Hoover (R) · Franklin Delano Roosevelt † (D) · Harry S. Truman (D) · Dwight D. Eisenhower (R) · John Fitzgerald Kennedy †* (D) · Lyndon Baines Johnson (D) · Richard Milhous Nixon (R) · Gerald R. Ford (R) · Jimmy Carter (D) · Ronald Wilson Reagan (R) · George Herbert Walker Bush (R) · William Jefferson Clinton (D) · George Walker Bush, jr. (R) · Barack Hussein Obama (D)
Legenda:  (F) – federalista  (SR) – „starorepublikán“  (W) – whig  (D) – demokrat  (R) – republikán  (U) – unionista  (bezp.) – bezpartijní  † – zemřel v úřadě * – zavražděn Seznam prezidentů

vep:Obama Barak

Jesse Ventura

Jesse Ventura (* 15. července 1951, Minneapolis) je americký politik slovenského původu, herec, komentátor a bývalý wrestlingový zápasník a guvernér státu Minnesota.

Guvernérem Minnesoty byl v letech 1999 až 2003. Zvolen byl za Reform Party of Minnesota (později byl strana přejmenována na Independence Party of Minnesota), čímž narušil dominanci Republikánské a Demokratické strany.

[editovat] Externí odkazy

• Jesse Ventura na webu Rally for the Republic
• Jesse Ventura, profil wrestlingového zápasníka
• Jesse Ventura na serveru Reformy.cz

Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.