Saúdská Arábie (arabsky العربية السعودية ‘Arabīyah as-Su‘ūdīyah, oficiálním názvem Saúdskoarabské království) je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Zabírá velkou část Arabského poloostrova a s rozlohou 2 149 690 km² je druhým největším státem arabského světa. Na severu a severovýchodě sousedí s Jordánskem a Irákem, na východě s Kuvajtem, Katarem a Spojenými arabskými emiráty, na jihovýchodě s Ománem a na jihu s Jemenem. Ze západu Saúdskou Arábii ohraničuje Rudé moře a na severovýchodě Perský záliv. Podle odhadů z roku 2011 žije v zemi 26 680 000 obyvatel, z nichž asi 5,5 milionu jsou zahraniční pracovníci. Hustota zalidnění je velmi nízká z důvodu nepříznivého pouštního klimatu na většině území. Zhruba 97 % obyvatel vyznává islám (z asi 90 % sunnitský), který je jediným povoleným náboženstvím. Hlavním městem je Rijád a úředním jazykem arabština.
Saúdská Arábie nebyla nikdy kolonizována Evropou.[pozn. 1][3] První pokusy o založení saúdského států proběhly v polovině 18. století. První saúdský stát měl hranice podobné současnému státu, druhý saúdský stát byl mnohem menší. Moderní království založil v roce 1932 Abd al-Azíz ibn Saúd, který zemi považoval za soukromý majetek svého rodu, a Saúdové mu vládnou dodnes. Předtím svou moc Ibn Saúd rozšiřoval a upevňoval prostřednictvím wahhábistického hnutí Ichwán. Stát má druhé největší zásoby ropy na světě[4] a je jejím největším vývozcem, proto tato surovina dominuje celé ekonomice. V 70. letech kvůli ropnému boomu saúdská vláda ohromně zbohatla a začala přetvářet zaostalou zemi v moderní stát. Kvůli nabytému bohatství se stala značným poskytovatelem zahraniční pomoci, čímž začala hrát významnou roli v politice Blízkého východu i celého světa. Saúdská Arábie je islámská absolutní monarchie, kterou ovládá široká královská rodina. Jedná se o jednu z nejteokratičtějších zemí na Blízkém východě; ústavu představují korán a sunna a zdrojem práva je šaría. V zemi se nacházejí dvě nejsvětější místa islámu, Mekka a Medína. Ekonomicky je království liberální, ale saúdskoarabská společnost je silně konzervativní. Mezi přetrvávající problémy patří porušování lidských práv, diskriminace žen a působení teroristických organizací.
Po spojení Království Hidžázu a Království Nadždu byl nový stát 23. září 1932 pojmenován المملكة العربية السعودية (al-Mamlakah al-ʻArabīyah as-Suʻūdīyah) neboli „Saúdskoarabské království.“[5] Slovo „Saúdský“ je odvozeno ze jména vládnoucího rodu Saúdů. V názvu státu bylo začleněno proto, že jeho zakladatel Abd al-Azíz ibn Saúd ho považoval za majetek svého rodu.[6][7] Slovo „Arábie“ (řecky „Arbabia“) je složenina slova „Arab“ a řecké přípony „-ia“. Arab je slovo původně odvozené ze slova „arabha“ (poušť) vyskytujícího se ve Starém zákoně, později se jménem „'arab“ označovali sami obyvatelé Arábie.[8]
[editovat] Nejstarší dějiny Arábie a vznik islámu
- Související informace naleznete v článcích Mohamed, Islám, Chalífát a Islámská expanze.
První lidé se na Arabském poloostrově objevili pravděpodobně již před 100 000 lety.[9] V nejstarších dobách byla Saúdská Arábie rozdělena na tři regiony, jejichž názvy se používají dodnes. Oblast Nadžd leží ve vnitrozemí, al-Hasa na východě při pobřeží Perského zálivu a Hidžáz na západě při pobřeží Rudého moře.[10] Kvůli absenci vodních toků a nedostatku srážek ve vnitrozemí byly osidlovány oblasti s podzemními zdroji vody, např. oázy. Jejich izolovanost znemožňovala vytvoření jednotné politické struktury a vznikaly spíše kmeny spoutané příbuzenstvím, v jejichž čele stáli šajchové a emíři.
V roce 570 se v Mekce narodil Mohamed z kmene Kurajšovců, kteří v té době tuto kupeckou republiku ovládali. Na počátku 7. století založil islám. Kvůli původnímu odmítnutí islámu většinou obyvatel Mekky odešel Mohamed roku 622 do Medíny a toto datum bylo přijato za počátek muslimského letopočtu. Poté jeho moc začala rychle stoupat a nová víra se rychle rozšířila po Arabském poloostrově. Po Mohamedově smrti vznikl státní útvar chalífát, jehož prvním vládcem (chalífou) se stal Abú Bakr. Medína zůstala do roku 661 hlavním městem chalífátu a Mekka se stala duchovním centrem islámu.[11]
Chalífátu nejdříve vládli volení chalífové a poté Umajjovci, kteří přesídlili hlavní město do Damašku. V roce 750 se vlády nad chalífátem ujali Abbásovci a přenesli hlavní město do Bagdádu, který se stal centrem islámského světa.[pozn. 2] Mekka a Medína jsou od té doby pouze duchovními středisky.[13] V první polovině 10. století se západní část dnešní Saúdské Arábie včetně těchto dvou měst stala součástí fátimovského chalífátu.[11] V roce 1171 Fátimovce svrhl Saladin, zakladatel dynastie Ajjúbovců, který byl uznán za vládce Mekky. Od počátku 13. století Mekce vládli Hášimovci a zhruba po roce 1269 zde měli silný politický vliv mamlúčtí sultáni.[14][15] Roku 1516 dobyl celý Hidžáz osmanský sultán Selim I. a až do první světové války tomuto území pod osmanským dozorem panovali Hášimovci.[15]
[editovat] První a druhý saúdský stát
V první polovině 18. století se v Nadždu začal zejména mezi drobnými rolníky rozmáhat nově vzniklý wahhábismus, sunnitská fundamentální forma islámu. Jeho zakladatel Muhammad ibn Abd al-Wahháb se spojil s Mohammadem ibn Saúdem v oáze Daríje a založili spolu první saúdský stát, který byl do počátku 19. století rozšířen přes celou dnešní Saúdskou Arábii a přesahoval i do okolních území.[13] Stát zanikl v roce 1818 po několikaletých snahách egyptského paši Muhammada Alího.[16]
Pokus o obnovu státu učinil emír Turní ibn Abdulláh ibn Muhammad, který v roce 1822 přepadl Rijád ovládaný Egypťany. Založil druhý saúdský stát, který byl oproti tomu prvnímu menší – Saúdové tentokrát vládli jen Nadždu a al-Hase. V polovině 19. století se rozpoutal boj mezi Saúdy a Rašídy, jejichž říše s centrem v oáze Hájl na severu se postupně rozšiřovala a nakonec vytlačila Saúdy z Nadždu. V roce 1891 druhý saúdský stát zanikl a Saúdové tak byli donuceni uchýlit se do Kuvajtu.[16]
[editovat] Vznik Saúdské Arábie a její první roky
Na přelomu 19. a 20. století kvůli sporům mezi Osmanskou říší a Spojeným královstvím, které si chtělo v Perském zálivu zajistit silnou pozici, Britové podpořili saúdského emíra Abd al-Azíze ibn Saúda v převratu proti proosmanským Rašídům. V lednu 1902 se zmocnil Rijádu a později ovládl celý Nadžd.[17] Poté postupně získával vliv mezi hlavními kmeny v oblasti, vytvořil primitivní státní organizaci a začal budovat armádu, jejichž hlavní složkou se stalo nábožensko-vojenské (wahhábistické) hnutí Ichwán („bratři“). Členové bratrstva zakládali osady, do kterých usazovali beduíny. Během první světové války se Abd al-Azízovi pomocí Ichwánu podařilo rozšířit svou moc na velkou část Arabského poloostrova.[18] Wahhábité 1. září 1924 dobyli a zdevastovali Táif a 16. října vstoupili do Mekky. Po roce obléhání a následném dobytí Medíny se Abd al-Azíz prohlásil králem Hidžázu, Nadždu a přilehlých oblastí a v roce 1927 Britové uznali jeho království.[19] V září 1932 oficiálně vzniklo spojené království s názvem Saúdská Arábie.[20]
Abd al-Azíz, zakladatel a první král moderní Saúdské Arábie
Abd al-Azíz považoval stát za soukromý majetek svého rodu. Upevňoval svou moc ve všech sférách vlivu a jeho vláda se proměňovala v despocii. Ekonomickou moc mu zajišťovaly britské příspěvky, muslimské poutě a později příjmy z ropy. Do druhé světové války se stále zvyšoval vliv Spojených států, který nakonec převýšil ten britský[17] a v roce 1942 navázalo USA se Saúdskou Arábií diplomatické styky. Saúdská Arábie byla v roce 1943 zahrnuta do Zákona o půjčce a pronájmu a po Jaltské konferenci bylo uzavřeno několik dohod mezi těmito dvěma státy: Američané např. mohli v zemi stavět vojenské základny a Saúdové získali dodávky amerických zbraní.[20]
[editovat] Konec Abd al-Azízovy vlády a jeho první následníci
Poválečné období bylo charakteristické rapidním rozvojem ropného průmyslu. Státní příjmy se rychle navyšovaly, ale socioekonomická a politická situace v zemi se téměř nevyvíjela a v 50. letech byla Saúdská Arábie jednou z nejzaostalejších zemí Blízkého východu. Zemědělství bylo na katastrofální úrovni, což bylo z velké části zaviněno nepříznivými přírodními podmínkami.[21] Ještě v této době bylo v Saúdské Arábii běžné otrokářství; v roce 1963, rok poté, co bylo otrokářství zakázáno zákonem, žilo v otrockých podmínkách odhadem 300 000 lidí.[22] V zemi se začalo rozvíjet podnikání, a to hlavně ve spojení s činností ropné společnosti Aramco. Saúdská vláda dostávala zpočátku od amerických ropných společností pouze malé poplatky za vytěžené barely, což se změnilo v roce 1950, kdy byly zisky rozděleny 50 na 50.[21]
Abd al-Azíz zemřel v roce 1953 a zanechal po sobě 34 synů. Prvním z jeho následovníků byl král Saúd, který po svém otci pokračoval v mrhání státními penězi;[13] až polovinu státních příjmů utrácela královská rodina.[23] Role islámu se za Saúdovy vlády ještě zvýšila, ze Saúdské Arábie se stala v podstatě teokracie. Jediným pramenem práva se stala šaría a islám začal výrazně zasahovat do všech oblastí společenského života.[24] V roce 1958 vyvrcholila finanční a politická krize Saúdské Arábie. Ta rozdělila královskou rodinu na tři skupiny: první byla věrná Saúdovi, druhá chtěla nastolit konstituční monarchii a v čele třetí stál následník trůnu princ Fajsal. Na nátlak svých bratrů předal v roce 1958 král Saúd Fajsalovi široké pravomoci[25] a 2. listopadu 1964 Fajsal usedl na trůn.[26] Zavedl několik ekonomických reforem,[13] ale jinak po svých předchůdcích pokračoval v absolutistické vládě, útisku politických soupeřů a vměšování se do soukromého života obyvatel. Během šedesátých let se v Saúdské Arábii začala výrazně projevovat modernizace, a to z počátku převážně modernizace ozbrojených sil; později stát investoval velké částky do infrastruktury, zdravotnictví a školství. Modernizace byla umožněna prudkým růstem příjmů z ropy.[pozn. 3][27]
Ropný boom v sedmdesátých letech[pozn. 4] zajistil zemi silnou hospodářskou i politickou pozici v rámci Blízkého východu i celého světa. V roce 1980 byla znárodněna společnost Saudi Aramco.[28] Od roku 1970 plánuje Saúdská Arábie pětiletky.[29] První proběhla za vlády krále Fajsala, který se snažil o pomalý přechod ke kapitalismu, ale po jeho smrti v roce 1975 byla vyhlášena druhá s plánem mnohem rychlejší modernizace ekonomiky. Velké výdaje byly věnovány na rozvoj infrastruktury, zemědělství, vzdělávání a zdravotnictví. Byly zakládány nové společnosti převážně smíšeného charakteru (část patřila státu) a majetek se přesouval do soukromého sektoru. Podíl státních výdajů na tvorbě HDP se snížil ze 73 % v roce 1973 na 48 % v roce 1983.[30]
Obrovské příjmy z ropy financovaly Saúdské Arábii mohutné zbrojení, za které mezi lety 1974–1982 utratila 150 miliard dolarů, což bylo zhruba 30 % státního rozpočtu. Většina z těchto peněz šla na rozvoj infrastruktury a údržbu techniky, kterou prováděli většinou Američané. Mimo zbrojení využívala Saúdská Arábie nabytý majetek k ovlivňování politiky států převážně Arabského poloostrova, kde financovala zpátečnické vlády a vystupovala proti demokratizačním tendencím.[31]
Král Fajsal byl 25. března 1975 zavražděn svým synovcem Fajsalem ibn Musájdem a na trůn nastoupil král Chálid. Jeho vláda byla charakteristická určitým uvolněním napětí v zemi (např. propustil politické vězně a přerozdělením části státních peněz chudým potlačil ekonomické zdroje nespokojenosti). Chálida v den jeho smrti na infarkt myokardu 13. června 1982 nahradil král Fahd.[32] V sedmdesátých letech se začala výrazně projevovat nespokojenost s praktikami královského dvora vznikem radikálních náboženských a politických hnutí. Hlavními příčinami nespokojenosti byly např. diskriminace náboženských skupin (hlavně ší'itů ve Východní provincii) a odstupování od tradičních islámských hodnot.[33] Válka v Zálivu v roce 1991, kterou vedly Spojené státy, v důsledku vyústila ve zvýšení nespokojenosti některých islámských hnutí,[13] kterým se nelíbilo spojenectví saúdské vlády s USA a stále větší pronikání západních myšlenek do království.[34] Z islámských hnutí vznikaly teroristické organizace. Asi nejznámější teroristickou organizací vůbec je al-Káida založená v roce 1988. Ta začala provádět sebevražedné atentáty a bombové útoky a v devadesátých letech svou působnost rozšířila i mimo Saúdskou Arábii.[35]
Král Fahd zemřel 1. srpna 2005 a na trůně ho nahradil král Abdalláh. Mezi jeho snahy patří např. boj proti terorismu, ekonomické reformy, určitá demokratizace politického procesu a emancipace žen. Mezi přetrvávající potíže v království patří nedodržování lidských práv a působení teroristických organizací.[36] Arabské jaro v roce 2011 Saúdskou Arábii téměř nezasáhlo, vláda nepokoje potlačila v zárodku násilím, ideologicky i finančně.[37]
Topografie Saúdské Arábie
Saúdská Arábie se nachází na Arabském poloostrově v jihozápadní Asii. Na východě od ní leží Perský záliv a na západě Rudé moře spolu s Akabským zálivem. Celková délka pobřeží je 2640 km. Se svou rozlohou 2 149 690 km² zabírá Saúdská Arábie zhruba 80 % Arabského poloostrova a je 13. největším státem na světě.[38] Na jihu sousedí s Jemenem, na jihovýchodě s Ománem, na východě se Spojenými arabskými emiráty (SAE), Katarem a Bahrajnem, na severu s Irákem, Jordánskem a Kuvajtem.[pozn. 5] Země dlouhodobě vede spory o hranice se SAE kvůli těžištím ropy a zemního plynu.[39][40]
Na západě Saúdské Arábie se podél Rudého moře táhne horský systém Saravátu, z něhož vystupují pohoří Hidžáz, Asír a Jemenské hory. Směrem k východu hory klesají a mění se v náhorní plošinu Nadžd, která zaujímá velkou část země. Za nejvyšší bod je považována hora Džabal Saudá s výškou 3133 metrů, která leží v pohoří Asír. Nejnižším bodem země je úroveň hladiny Perského zálivu. Celý jihovýchod země představuje velká poušť Rub al-Chálí (česky „Pustá končina“), která je se svou rozlohou přes 640 000 km² největší souvislou písečnou pouští na světě.[17][41] Menší pouště Dahná a Nafúd se rozprostírají i v centrální a severní části země. V zemi nejsou žádné stálé vodní toky, nachází se tam pouze mnoho vádí (což jsou vyschlá koryta řek, jimiž voda protéká jen nárazově po deštích).[17] Půda je většinou neúrodná, obdělává se 1,67 % z celkové rozlohy,[38] z toho většina jsou aluviální usazeniny (usazeniny říčního původu) ve vádí, kotlinách a oázách.[17] Země trpí desertifikací, vyčerpáváním podzemních zásob vody a kontaminací půdy na pobřeží v důsledku úniku ropy. Častým jevem jsou písečné a prachové bouře. Na západě se vyskytuje několik sopek, které jsou ale posledních několik století téměř nečinné.[38]
Království se od roku 1978 začalo aktivně zapojovat do ochrany životního prostředí a od té doby vytvořilo 15 chráněných území o rozloze větší než 80 000 km².[42] V zemi žije několik druhů živočichů, mezi ty menší patří např. vlk, hyena, liška, medojed, promyka, dikobraz, pavián, ježek, zajíc a pískomil, mezi větší pak různé druhy gazel, přímorožec a levhart. V Saúdské Arábii hnízdí asi 180 druhů ptáků, z nichž 11 je endemických. Mezi ty neendemické patří např. orel, drop, orlovec, ostříž a plameňák. Dále se v království nachází 60 druhů ještěrů, 34 druhů hadů, 9 druhů želv a 7 druhů obojživelníků. Bohatý je vodní život v Rudém moři.[43] Na území Saúdské Arábie se vyskytují většinou malé byliny a keře, které vyžadují málo vody a používají se jako krmivo pro živočichy. V Asíru na jihu se v několika oblastech vyskytují i stromy a louky. Rozšířenou rostlinou je datlovník pravý, a to hlavně ve Východní provincii.[17]
Země má s výjimkou západní provincie Asír suché pouštní podnebí s velmi vysokými denními a nízkými nočními teplotami a minimem srážek. Největší rozdíly podnebných podmínek jsou mezi vnitrozemskými a přímořskými oblastmi. Průměrné letní teploty ve dne dosahují 45 °C, ale mohou se vyšplhat až na 54 °C. V zimě se průměrné teploty pohybují okolo 19 °C a málokdy klesají pod 0 °C.[44] Výjimečně ale napadá sníh, např. v jižních výšinách[17] nebo i na severu země.[45] Podnebí Asíru je ovlivněno monzuny Indického oceánu, celoročně zde spadne zhruba 480 mm srážek. Na západním břehu je vysoká vlhkost. Ve vnitrozemí jsou srážky velmi neobvyklé, někde spadne např. 65 mm srážek ročně a jinde po několik let nezaprší.[17]
[editovat] Vláda a politika
Náměstí Dira, na kterém probíhají veřejné popravy.
[46]
Saúdská Arábie je islámská absolutní monarchie. Základem právního systému je šaría.[47] Islámským právem by se podle ústavy, kterou představují korán a sunna, měl řídit i král, ten má ale i poslední slovo v ústavních sporech. Výkonnou moc představuje král, kterým je od roku 2005 král Abdalláh. Ten funguje jako předseda vlády, kterou každé čtyři roky jmenuje on sám a je v ní několik členů královské rodiny. Všichni dosavadní následovníci trůnu byli synové Abd al-Azíze, zakladatele moderní Saúdské Arábie.[48] Král Abdalláh v roce 2006 zřídil Komisi věrnosti, která má za úkol zvolit další krále a korunní prince, aby se předcházelo sporům o nástupnictví.[49] Zákonodárnou moc má do jisté míry Poradní shromáždění čítající 150 členů, zákony ní navržené ale schvaluje až král. V roce 2005 proběhly první volby na úrovni místních úřadů, přičemž volební právo měli pouze muži starší 21 let.[50] Součástí státního aparátu jsou ulamové, kteří mají velký vliv na školství, kulturu a zákony. Islámské soudy jsou klíčovou částí soudní moci, řeší nejvíce soudních sporů. Mimo ně existují menší soudy, které mají omezené pole působnosti. V roce 2009 byl zřízen vrchní soud, který má možnost zvrátit rozhodnutí nižších soudů, která závisí na individuálním způsobu výkladu islámského práva.[51]
Nemuslimským obyvatelům je většinou odpírána svoboda vyznání, ale Abdalláhova vláda se zčásti na nátlak západních mocností snaží o větší náboženskou toleranci. Stejně tak není dodržována svoboda shromažďování ani svoboda projevu. Přístup k internetu je regulován. Human Rights Watch poukazuje na odsouzení v nespravedlivých soudních procesech, týrání vězňů, diskriminaci žen a nucení k předčasnému manželství.[51] V zemi funguje Sbor pro šíření ctnosti a potírání hříchu, náboženská policie, která dohlíží nad dodržováním náboženských předpisů. Politické opozici a lidem podezřelým z terorismu hrozí svévolné zadržení a nespravedlivé odsouzení. Mezi tresty patří např. rány holí nebo useknutí končetiny. Trest smrti může být udělen např. za čarodějnictví, zřeknutí se islámu, cizoložství, loupež nebo pašování drog.[52] Zahraniční pracovníci nemají sociální, politická, kulturní ani ekonomická práva.[51] V zemi je zakázána činnost politických stran a odborových organizací,[47] nicméně existují domácí i zahraniční opoziční hnutí, z nichž nejvýznamnější jsou sunnitští extrémisté, liberalisté a ší'ité. Vláda se se smíšeným úspěchem snaží opozici potlačovat.[53] Režim důkladně kontroluje všechny aspekty veřejného života občanů.[51]
[editovat] Administrativní členění
Mapa administrativního dělení Saúdské Arábie: 1)
al-Baha, 2)
al-Hudud aš-Šamalíja, 3)
al-Džauf, 4)
al-Medina, 5)
al-Kásim, 6)
al-Rijád, 7)
aš-Šarkíja (Východní provincie), 8)
Asír, 9)
Hajl, 10)
Džizán, 11)
Mekka, 12)
Nadžrán, 13)
Tabuk
Saúdská Arábie je silně centralizovanou zemí.[51] Je rozdělena na 13 provincií (emirátů), v jejichž čele stojí guvernér ze saúdské rodiny jmenovaný králem.[47] Provincie jsou dále rozděleny na guvernoráty, kterých je více než 100. Největšími saúdskými městy jsou Rijád (hlavní město; k roku 2009 v něm žilo 4 725 000 obyvatel), Džidda (3 234 000), Mekka (1 484 000), Medína (1 104 000) a Dammám (902 000).[38]
[editovat] Zahraniční vztahy
Království je členem několika mezinárodních organizací. V roce 1945 se stala zakládajícím členem Organizace spojených národů (OSN) a Ligy arabských států (LAS), v roce 1960 spoluzaložila Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC).[47] Zastává silnou pozici v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance. Jejími hlavními cíli v zahraniční politice jsou udržet si klíčovou pozici na Arabském poloostrově, bránit arabské a islámské zájmy, podporovat solidaritu mezi islámskými vládami a udržet si dobré vztahy s ostatními ropnými zeměmi a největšími odběrateli ropy. Je jedním z největších poskytovatelů zahraniční pomoci na světě, pomáhá několika arabským, africkým a asijským státům. Usiluje o mírové vyřešení arabsko-izraelského konfliktu a vyžaduje stáhnutí Izraele ze všech jím okupovaných území a uznání Palestinské autonomie jako nezávislého státu.[48]
Diplomatické vztahy se Spojenými státy jsou pro obě země velmi významné, ať už kvůli ekonomické, vojenské nebo politické spolupráci. Spojené státy dlouhodobě pomáhají království s výcvikem armády a dodávkami zbraní. Po teroristických útocích 11. září 2001 byly vztahy mezi těmito dvěma zeměmi oslabeny[54] (15 sebevražedných atentátníků bylo saúdské národnosti), ale později se Saúdská Arábie stala jedním z největších partnerů USA v boji proti terorismu.[48] S Íránem udržovalo království od 90. let pozitivní vztahy (shodují se např. v ropných záležitostech, obraně islámu a pohledu na arabsko-izraelský konflikt) i přes výrazně odlišný přístup ke Spojeným státům,[55] nicméně král Abdalláh kvůli íránskému jadernému programu opakovaně žádal USA, aby na zemi zaútočilo.[56] Diplomatické vztahy s Irákem jsou od války v Iráku chladné, protože království se obává vzrůstajícího vlivu ší'itů v zemi.[pozn. 6][58] Z okolních států Arabského poloostrova si Saúdská Arábie udržuje dobré vztahy např. s Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty, zatímco s Katarem, Ománem a Jemenem má vztahy spíše špatné.[59]
[editovat] Vztahy s Československem a Českem
S Českem navázala Saúdská Arábie diplomatické vztahy v roce 1995, ale již předtím se rozvíjel její obchod s Československem. To do království vyváželo potraviny a průmyslové výrobky, převážně mléčné výrobky, sklo, bižuterii a produkty strojírenského průmyslu. V roce 2001 navštívil český prezident Václav Havel Saúdskou Arábii a při této příležitosti byla podepsána dohoda o zřízení vyslanectví Saúdské Arábie v Praze. To bylo otevřeno v roce 2002. Česko s královstvím spolupracuje v oblasti politické, školské, vědecké, kulturní a obchodní. V Praze se mezi lety 1999–2000 uskutečnila výstava s názvem Saúdskoarabské kulturní dědictví[60] a v roce 2011 byla Saúdská Arábie čestným hostem a hlavním tématem veletrhu Svět knihy.[61] V roce 2011 byla podepsána Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic.[37]
Podle odhadů CIA z roku 2011 žije v Saúdské Arábii 26 132 000 obyvatel, z toho 5 576 000 lidí nemá saúdskou státní příslušnost (zahraniční pracovníci).[38] To je v porovnání s ostatními členy Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu relativně malé procento zahraniční pracovní síly.[62] Roční přirozený přírůstek činí 1,5 % a úhrnná plodnost je 2,31 dítěte. Střední délka života je v průměru 74 let (u mužů 72 let, u žen 76 let). Mediánový věk činí 26,4 let, u žen je o něco menší než u mužů. Zhruba 29,4 % obyvatel je ve věku 0–14 let, 67,6 % jich je ve věku 15–64 let a 3 % jsou starší. Do 60. let 20. století žila většina obyvatel nomádským způsobem života, v roce 2010 žilo již 82 % obyvatel ve městech a růst urbanizace činí asi 2,2 % ročně.[38] Asi 80 % z necelého 7,5 milionu pracujících jsou cizinci. Etnicky tvoří obyvatelstvo z 90 % Arabové a 10 % je jiného afroasijského původu. Mezi největší skupiny zahraničních pracovníků patří Indové (v roce 2004 jich zde žilo 1 300 000), Pákistánci (900 000), Egypťané (900 000), Jemenci (800 000), Filipíňané (500 000) a Bangladéšané (400 000).[62] Úředním jazykem je arabština.[48] Přistěhovalecké menšiny hovoří svými vlastními jazyky, z nichž nejrozšířenější jsou tagalog (700 000 lidí), urdština (380 000) a egyptská arabština (300 000).[63]
V zemi je dobrá zdravotní situace. Království nepřijímá žádnou humanitární pomoc, naopak je jedním z jejích největších poskytovatelů.[64][65] Přístup k pitné vodě má zhruba 95 % obyvatel, téměř všichni mají přístup k základním lékům a zdravotní péče je pro všechny zdarma. Míra imunizace dosahuje také téměř 100 %.[13]
Mladá saúdskoarabská žena v
niqábu
V království přetrvává silná diskriminace žen. Podle zákona mají nižší postavení než muži, kteří mají rozhodující slovo v manželství a v péči o děti. Muži mohou beztrestně páchat domácí násilí na ženách.[66] Ženy také nemohou např. řídit auta nebo cestovat bez mužského příbuzného a náboženskou policií jim je přikazován konzervativní způsob oblékání.[50] Diskriminace žen v království je co se týče jejich práv jedna z nejhorších na světě, za Abdalláhovy vlády ale dochází k určitým zlepšením.[67]
V Saúdské Arábii založil Mohamed islám na počátku 7. století. Dnes je Saúdská Arábie jednou z nejteokratičtějších zemí na Blízkém východě a islám je oficiálním státním náboženstvím.[3] V království se nacházejí dvě nejposvátnější místa islámu, Mekka a Medína. Jeden z pěti pilířů islámu, Hadždž, přikazuje každému muslimovi alespoň jednou za život provést pouť do Mekky. Zhruba 97 % obyvatel Saúdské Arábie jsou muslimové, z nichž 85–90 % jsou sunnité a 10–15 % ší'ité, kteří žijí hlavně ve Východní provincii.[68] Dění v království oficiálně podléhá striktní konzervativní wahhábistické interpretaci šaríy.[48] Saúdská vláda i soukromé organizace působící v zemi vynakládají mnoho prostředků na financování zakládání mešit a náboženských škol po celém světě, které poté využívají k šíření wahhábismu.[69] Mimo jiné kvůli přílivu západních myšlenek, modernizaci země a zkorumpovanosti královského dvora se zhruba od 80. let začaly v Saúdské Arábii vytvářet militantní islámské skupiny, z nichž některé bojují za návrat k životu podle fundamentálního výkladu Koránu.[34]
V království platí zákaz veřejného vyznávání jiných náboženství než islámu a jsou omezovány i jiné než sunnitské formy jako ší'itský islám a súfismus. Ve školách přetrvává vyučování nenávistných názorů proti neislámským vírám a muslimským menšinám, čemuž se Abdalláhova vláda snaží bránit.[50] Protože obyvatelé se oficiálně nemohou hlásit k jiným náboženstvím, ta nejsou při sčítáních lidu započítávána. Mnoho zahraničních pracovníků ale vyznává svou vlastní víru, např. křesťanství a hinduismus. Počty nemuslimských věřících je obtížné určit, ale např. křesťanská populace se odhaduje na 500 000 až 1 000 000 lidí.[13]
V roce 2010 činil hrubý domácí produkt (HDP) Saúdské Arábie podle parity kupní síly 622 miliard dolarů,[pozn. 7] což byla 23. nejvyšší hodnota na světě.[38] Několik posledních let HDP roste v průměru 4 % ročně.[37] Zhruba 10 % obyvatel je nezaměstnaných[48] (odhad saúdské vlády; americká vláda míru nezaměstnanosti odhaduje na 25 %)[13] a v roce 2006 pouze 10 % pracovní síly tvořily ženy.[62] Kvůli ropnému boomu v 70. letech se Saúdská Arábie na několik let stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě.[48]
Režim se v rámci svých pětiletek soustřeďuje na rozšíření a posilování soukromého sektoru ve všech oblastech kromě ropného průmyslu, který je ve vlastnění státu (ovládá ho státní společnost Saudi Aramco).[51] Kromě obrovských zásob ropy má Saúdská Arábie také 4. největší zásoby zemního plynu na světě.[38] Mezi další vládní snahy patří lákání zahraničních investorů, diverzifikace ekonomiky, výstavba infrastruktury a vytváření nových pracovních míst. Saúdská ekonomika je liberální, jednotlivci i firmy platí nízké daně. Od roku 2005 je království členem Světové obchodní organizace (WTO). Země má stabilní a vysoce výdělečný bankovní systém.[51] Měnou je saúdský rial, jehož kurz byl v roce 2010 celkem 3,75 rialů za dolar.[38]
Nejčastějšími cíli saúdského exportu (z něhož naprostou většinu tvoří ropa a ropné produkty) byly v roce 2010 Japonsko (14,3 %), Čínská lidová republika (13,1 %), Spojené státy (13 %), Jižní Korea (8,8 %), Indie (8,3 %) a Singapur (4,5 %). Naopak importuje nejčastěji různé stroje, potraviny, chemikálie, automobily a textilie, a to převážně ze Spojených států (12,4 %), ČLR (11,1 %), Německa (7,1 %), Japonska (6,9 %), Francie (6,1 %), Indie (4,7 %) a Jižní Koreje (4,2 %).[38]
Království má velmi malý podíl obdělávané půdy, asi 1,7 %. Mezi významné plodiny patří např. pšenice, ječmen, rajče, meloun, datle a citrus. Z živočišných produktů jde pak o jehněčí maso, kuřecí maso, vejce a mléko.[38] Království je soběstačné v pěstování pšenice a produkci vajec a mléka, ale většinu jídla dováží.[17]
Saúdské ekonomice dominuje těžba ropy a navazující petrochemická výroba, mezi další významná odvětví patří výroba cementu, hnojiv, železa a plastů, lehký průmysl a průmysl zpracovávající místní suroviny jako jsou např. bauxit, měď, zinek, vápenec a mramor.[48][37] Kromě ropy se těží i zemní plyn, který se ale nevyváží a využívá se z většiny na výrobu energie. Celkové zásoby zemního plynu jsou odhadovány na 7,8 bilionů m³ a roční produkce činí 84 miliard m³.[38]
Království vlastní asi pětinu světových zásob ropy (podle odhadu z roku 2011 je to 262,6 miliard barelů) a je jejím největším vývozcem, kvůli čemuž zastává vedoucí roli v Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC).[38] Saudi Aramco, státní ropná společnost, zaměstnává 66 tisíc zaměstnanců.[37] Výdělky z ropy tvoří asi 45 % HDP, 90 % procent vývozu a 75 % státních příjmů.[38] Naleziště ropy se nacházejí hlavně na východě země.[17]
[editovat] Služby a cestovní ruch
Ve službách podle údajů z roku 2005 pracují zhruba tři pětiny ekonomicky aktivních obyvatel.[17] V zemi nejsou rozvinuty všechny služby, např. městská hromadná doprava nebo kulturní zařízení. Postupně se rozvíjejí finanční a logistické služby. Cestovní ruch je z naprosté většiny tvořen návštěvami islámských památek, a to převážně Mekky a Medíny. Hadždž, muslimskou pouť do Mekky, každým rokem absolvují zhruba 3 miliony lidí.[37] I když se vláda snaží o přilákání turistů např. výstavbou pobřežních středisek, turismus nenáboženského významu je zatím vzácný.[17]
[editovat] Infrastruktura
Během prvních dvou saúdskoarabských pětiletek (1970–1979) došlo k výraznému rozvoji infrastruktury. V zemi je zhruba 184 000 km zpevněných cest, z toho asi 53 800 km je asfaltových silnic. Délka železnic je asi 2 400 km a do železniční přepravy vláda investuje velké peníze.[37] V zemi se nachází přes 215 letišť,[38] z nichž mezinárodní jsou v Rijádu, Džiddě, Dammámu a Tabuku.[37] Co se týče námořní dopravy, Saúdská Arábie mělo k roku 2010 k dispozici 74 obchodních lodí[38] a největšími přístavy jsou Džidda, Dammám, Jubail a Janbu, kterými prochází 95 % námořní přepravy. Síť ropovodů a plynovodů dosahuje délky asi 9 000 km.[37]
Počet pevných linek k roku 2010 přesahoval 4 miliony a počet mobilních telefonů 51 milionů. Počet uživatelů internetu, který je cenzurován (vláda blokuje přístup k některým stránkám), byl k roku 2009 necelých 10 milionů.[38]
Kultura království je silně konzervativní a ovlivněna islámem, konkrétně wahhábistickým výkladem Koránu. Významné místo v ní náleží hudbě, tanci a poezii. Mezi nejčastější hudební nástroje patří rebab a různé bicí nástroje. Poezie svou tradicí sahá do předislámské doby, kdy vznikla často používaná forma básní kasída (óda). Ve společnosti je velký důraz kladen na rodinu, která v minulosti hrála klíčovou roli v kmenovém uspořádání společnosti. Většina obyvatel nosí tradiční oblečení, které u mužů představuje dlouhý oděv a pokrývku hlavy kefíju. Ženy, které na veřejnosti musí chodit zahalené, nosí hidžáb a niqáb. V zemi se používá islámský kalendář, který je lunární a podle kterého se slaví dva národní náboženské svátky, íd al-fitr (konec Ramadánu) a íd al-adhá (Svátek oběti). Kromě nich se ještě podle západního kalendáře slaví dne 23. září výročí sjednocení království. Kromě těchto tří svátků se žádné oficiálně neslaví.[17]
V zemi se nachází mnoho islámských památek včetně dvou nejsvětějších míst islámu, Mekky a Medíny. V nich se nacházejí Velká mešita (Mekka) a Prorokova mešita (Medína). Na nádvoří Velké mešity leží Ka'ba a v Prorokově mešitě se nachází hrob proroka Mohameda. Dvě památky na území Saúdské Arábie jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, a to předislámská archeologická lokalita Al-Hijr a původní sídlo královské rodiny Saúdů At-Turaif v Daríje.[71]
Falafel, jedno z tradičních saúdskoarabských jídel
Saúdskoarabská kuchyně je velmi podobná okolním státům na pobřeží Perského zálivu a silně ji ovlivnily turecká, perská a africká kuchyně. V zemi je zakázána konzumace alkoholu a vepřového masa. Mezi oblíbená jídla patří khúzí (vycpané jehněčí maso), švarma (jídlo podobné kebabu), kabsa (rýže s kuřecím masem) a falafel (smažené kuličky z bobů). Saúdskoarabská jídla bývají často silně kořeněná. K jídlu je podáván chléb a čerstvé ovoce, z nichž nejčastější jsou datle. Tradičním nápojem je silná káva.[17][72]
Velmi oblíbeným sportem v Saúdské Arábii je fotbal, mezi další patří např. potápění s přístrojem, windsurfing a závody velbloudů. V zemi je stále praktikováno sokolnictví, ale podléhá několika omezením, protože několik druhů sokolů je chráněných. Saúdská Arábie se účastní asijských her a od roku 1972 také letních olympijských her.[17] Olympijských her se zatím nezúčastnila žádná saúdskoarabská žena.[73]
[editovat] Vzdělání a věda
Saúdský školní systém je pro všechny občany bezplatný. Zhruba 99 % dětí v odpovídající věkové kategorii studuje základní školu. Z dat z roku 1996 vyplývá, že zhruba 88 % jich poté začne studovat střední školu.[74] Podle sčítání lidu z roku 2006 celkem 50 % studentů a 60 % studentek po vystudování střední školy pokračují ve studiu na vysoké škole. Učební osnovy jsou stále z velké části ovládány islámskými duchovními, ale Abdalláhova vláda se snaží tento vliv potlačit.[51] Mezi nejčastěji studované obory v zemi patří technické obory a teologie.[17] Podle odhadu z roku 2003 je zhruba 79 % obyvatel gramotných s tím, že žen je gramotných méně než mužů (71 % oproti 85 %).[38] Mladší generace (15–24 let) je pak z 98 % gramotná.[75] Pětiletka na roky 2010–2014 se soustřeďuje na rozvoj lidských zdrojů, plánuje se výstavba 25 univerzit a 250 milionů dolarů ročně je určeno na výzkumné projekty.[37]
[editovat] Obrana a bezpečnost
Saúdské bezpečnostní složky
Saúdskoarabská armáda sestává z pozemní armády, letectva, vzdušné obrany, námořnictva, národní gardy a sil ministerstva vnitra. Kromě toho má království k dispozici mnoho paramilitantních jednotek a několik zpravodajských služeb.[76] Tyto složky fungují o celkové síle 200 000 mužů. V roce 2005 byly počty v jednotlivých složkách následující: pozemní armáda 75 000, letectvo 18 000, protiletecká obrana 16 000, námořnictvo 15 500. K tomu 75 000 vojáků a 25 000 kmenových bojovníků bylo v národní gardě. V zemi také funguje náboženská policie pod názvem Sbor pro šíření ctnosti a potírání hříchu, která dohlíží nad dodržováním náboženských pravidel. Vojensky království již dlouhou dobu spolupracuje se Spojenými státy; Američané Saúdské Arábii dodávají zbraně a zajišťují výcvik velké části armády. Vojenské výdaje království v procentech HDP jsou jedny z nejvyšších na světě, v roce 2005 to bylo asi 7 %.[13] Většinu armádní výbavy země kupuje ze zahraničí a od roku 1990 za ní utratila více než 85 miliard dolarů.[77] Vstup do armády je dobrovolný a je povolen pouze mužům.[13]
Saúdskoarabská armáda je jednou z nejvybavenějších na světě. Z tanků měla k roku 2006 k dispozici 315 kusů M1A2 Abrams, 290 kusů AMX-30 a 450 kusů M60A3, dále vlastnila např. více než 1000 bojových vozidel pěchoty, přes 3000 obrněných transportérů, přes 200 kusů mobilního dělostřelectva, 60 vícehlavňových raketometů, 400 minometů a 12 útočných vrtulníků. Námořnictvo mělo k dispozici 11 válečných lodí, 65 bojových hlídkových lodí a několik dalších. Království také vlastnilo zhruba 300 bojových letadel, z nichž hlavní útočnou sílu tvořily stíhací letouny F-5 a F-15.[13]
Jedním z největších domácích problémů je terorismus. Teroristické organizace, z nichž nejznámější je al-Káida založená saúdskoarabským multimilionářem Usámou bin Ládinem, útočí např. na ropovody nebo zaměstnance ze západních zemí. Saúdská vláda se snaží proti terorismu aktivně bojovat.[13] Národní garda slouží hlavně k obraně citlivých cílů (ropná zařízení a elektrárny), kontrole hranic, provádění protiteroristických akcí, potlačování občanských nepokojů a zajišťování bezpečnosti nejvýznamnějších členů královské rodiny.[76] Jednotlivé složky armády se vzájemně kontrolují a jejich vzájemná komunikace je omezena na minimum, aby z jejich strany nemohlo dojít k povstání.[77]
- ↑ Ze zemí na Blízkém východě nebyly kromě Saúdské Arábie Evropou kolonizovány ještě Írán, Turecko a Afghánistán
- ↑ Nejslavnější období Bagdádu skončilo roku 1258, kdy ho dobyli Mongolové.[12]
- ↑ Příjmy z ropy stouply z 355 milionů dolarů v roce 1960 na 4340 milionů dolarů v roce 1973.
- ↑ V roce 1980 připadalo na Saúdskou Arábii 34 % exportu ropy do západních zemí a v roce 1981 její příjmy z ropy činily 113 miliard dolarů.
- ↑ Délka hranic: Irák 814 km, Jordánsko 744 km, Kuvajt 222 km, Omán 676 km, Katar 60 km, SAE 457 km, Jemen 1,458 km.
- ↑ Saddám Husajn se proti iráckým ší'itům stavěl velmi tvrdě.[57]
- ↑ Reálná hodnota HDP byla 443,7 miliard dolarů. Přibližné podíly jednotlivých sektorů na HDP: zemědělství 2,6 %, průmysl 61,8 %, služby 35,6 %
- ↑ Saudi Arabia [online]. Mezinárodní měnový fond, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Human Development Index and its components [PDF]. Organizace spojených národů, 2010, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BERÁNEK, Ondřej. Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností. Praha : Volvox Globator, 2007. Dále jen: Beránek 2007. ISBN 978-80-7207-647-5. S. 7.
- ↑ Venezuela overtakes Saudis to hold world's biggest oil reserves
- ↑ LEWIS, Bernard. The Crisis of Islam. New York : Modern Library, 2003. ISBN 0679642811. S. xx–xxi (Úvod). (anglicky)
- ↑ WILSON, Peter W., Graham, Douglas Saudi Arabia: the coming storm. Armonk : M.E. Sharpe, 1994. Dostupné online. ISBN 1563243946. S. 46. (anglicky)
- ↑ KAMRAVA, Mehran. The Modern Middle East: A Political History Since the First World War. Berkeley : University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 9780520267749. S. 67. (anglicky)
- ↑ Arab (n.) [online]. Online Etymology Dictionary, [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stöckl, Pavel. Expanze lidského rodu stárne. National Geographic Magazine Česko [online]. [cit. 2012-02-15]. Dostupné online.
- ↑ BOUČEK, Jaroslav. Saúdská Arábie. Praha : Libri, 2005. Dále jen: Bouček 2005. ISBN 80-7277-218-X. S. 7.
- ↑ a b Bouček 2005, str. 13–17
- ↑ BAHRY, Louay; MARR, Phebe A. Baghdad (Iraq) [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l Library of Congress. Country Profile: Saudi Arabia [PDF]. 2006-09-29, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEESTON, Alfred Felix L., a kol. History of Arabia [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2012-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Bouček 2005, str. 17–18
- ↑ a b Bouček 2005, str. 19–20
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p OCHSENWALD, William L, a kol. Saudi Arabia [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bouček 2005, str. 21–23
- ↑ Bouček 2005, str. 24–26
- ↑ a b Bouček 2005, str. 27–30
- ↑ a b Bouček 2005, str. 31–37
- ↑ Ewing, C. W., Samenlevingen, S. P. Case studies on human rights and fundamental freedoms: a world survey, Volume 4. Haag : Nijhoff, 1975. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bouček 2005, str. 38–41
- ↑ Bouček 2005, str. 42–44
- ↑ Bouček 2005, str. 54–55
- ↑ Bouček 2005, str. 64
- ↑ Bouček 2005, str. 67–72
- ↑ Bouček 2005, str. 79–81
- ↑ Saudi Arabia's Five Year Development Plans [online]. SAMIRAD, [cit. 2011-11-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bouček 2005, str. 82–87
- ↑ Bouček 2005, str. 87–91
- ↑ Bouček 2005, str. 95–97
- ↑ Bouček 2005, str. 97–101
- ↑ a b Bouček 2005, str. 108
- ↑ Bouček 2005, str. 114–116
- ↑ 2010 Human Rights Report: Saudi Arabia [online]. U.S. Department of State, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j Zastupitelský úřad ČR v Rijádu. Souhrnná teritoriální informace: Saúdská Arábie [PDF]. Businessinfo.cz, 2011-04-01, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r The World Factbook - Saudi Arabia [online]. CIA, rev. 2011-10-18, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HENDERSON, Simon. Map Wars: The UAE Reclaims Lost Territory from Saudi Arabia. The Washington Institute for Near East Policy [online]. 2006-01-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SPENCER, Richard. Naval battle between UAE and Saudi Arabia raises fears for Gulf security. The Daily Telegraph [online]. 2010-03-26. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VINCENT, Peter. Saudi Arabia: an environmental overview. New York : Taylor & Francis, 2008. Dostupné online. S. 141. (anglicky)
- ↑ Protected Areas in the Kingdom [online]. Saudi Wildlife Commission, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PICCOLO, Cindy. Wildlife in Saudi Arabia [online]. Helen Ziegler and Associates, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Climate of the World: Saudi-Arabia [online]. WeatherOnline, [cit. 2011-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Arabia covered with snow in coldest winter for 20 years. RIA Novosti [online]. 2008-01-11 [cit. 2012-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Justice?. CBS News [online]. 2007-12-05. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Bouček 2005, str. 125–128
- ↑ a b c d e f g h Bureau of Near Eastern Affairs. Background Note: Saudi Arabia [online]. U.S. Department of State, 2011-05-06, [cit. 2011-12-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beránek 2007, str. 37
- ↑ a b c Suadi Arabia (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Saudi Arabia Country Report [PDF]. Gütersloh : Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bouček 2005, str. 116–118
- ↑ Beránek 2007, str. 81–154
- ↑ Beránek 2007, str. 165–168
- ↑ Beránek 2007, str. 176–179
- ↑ Black, I., Tisdall, S. Saudi Arabia urges US attack on Iran to stop nuclear programme [online]. 2010-11-28. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saddam Hussein executed in Iraq. BBC News [online]. 2006-12-30. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beránek 2007, str. 180–182
- ↑ Beránek 2007, str. 183–187
- ↑ Bouček 2005, str. 120–122
- ↑ Na Světě knihy nejvíc zaujaly Saúdská Arábie a e-Knihy. České noviny [online]. 2011-05-15. Dostupné online.
- ↑ a b c Arab versus Asian migrant workers in the GCC countries [PDF]. Organizace spojených národů, 2006-05-15, [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Languages of Saudi Arabia [online]. Languages of the World, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Arabia: Overview [online]. Global Humanitarian Assistance, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Arabia as a Humanitarian Donor: High Potential, Little Institutionalization [online]. Global Public Policy institute, 2011-03, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Arabia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Global Gender Gap Report 2010 [PDF]. World Economic Forum, 2010, [cit. 2011-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mapping the World Muslim Population [PDF]. Pew Forum on Religion & Public Life, 2009-10, [cit. 2011-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beránek 2007, str. 57–63
- ↑ Saudi Arabia: No.16 1 Riyal [online]. Islamic Banknotes.com, [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Saudi Arabia [online]. UNESCO, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Viola, D., Moore, E. Saudi Arabian Cooking [online]. In Mamas Kitchen, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Thorold, Crispin. Saudi women vie for Olympic rights. BBC News [online]. 2008-06-13 [cit. 2012-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Data on Education: Saudi Arabia [PDF]. World Data on Education UNESCO – International Bureau of Education, rev. 2011-08, [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Literacy rate, youth total (% of people ages 15-24) [online]. Světová banka, [cit. 2011-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Beránek 2007, str. 76–77
- ↑ a b Beránek 2007, str. 79
- BOUČEK, Jaroslav. Saúdská Arábie. Praha : Libri, 2005. 132 s. ISBN 80-7277-218-X.
- BERÁNEK, Ondřej. Saúdská Arábie mezi tradicemi a moderností. Praha : Volvox Globator, 2007. 252 s. ISBN 978-80-7207-647-5.
- LACEY, Robert. Inside the Kingdom: kings, clerics, modernists, terrorists, and the struggle for Saudi Arabia. New York : Viking, 2009. 404 s. ISBN 978-0-670-02118-5. (anglicky)
- FÜRTIG, Henner. Iran's rivalry with Saudi Arabia between the Gulf wars. Reading : Ithaca Press, 2006. 288 s. ISBN 0-86372-311-X. (anglicky)
- AL-RASHEED, Madawi. A history of Saudi Arabia. New York : Cambridge University Press, 2002. 255 s. ISBN 0-521-64412-7. (anglicky)
- LONG, David E. Culture and customs of Saudi Arabia. Westport : Greenwood Press, 2005. 124 s. ISBN 0-313-32021-7. (anglicky)
- HĀZIMĪ, Manṣūr Ibrāhīm. Beyond the dunes: an anthology of modern Saudi literature. Londýn : Tauris, 2006. 528 s. ISBN 1-85043-972-9. (anglicky)
[editovat] Externí odkazy
Další informace o tématu na projektech Wikimedia:
- Saudi Arabia [online]. Foreign & Commonwealth Office, rev. 2011-11-09, [cit. 2011-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- Saudi Arabia - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Saudi Arabia (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Saudi Arabia Country Report [PDF]. Gütersloh : Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bureau of Near Eastern Affairs. Background Note: Saudi Arabia [online]. U.S. Department of State, 2011-05-06, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Saudi Arabia [online]. REV. 2011-07-08, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Library of Congress. Country Profile: Saudi Arabia [PDF]. 2006-09-29, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Rijádu. Souhrnná teritoriální informace: Saúdská Arábie [PDF]. Businessinfo.cz, 2011-04-01, [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (česky)
- OCHSENWALD, William L, a kol. Saudi Arabia [online]. Encyclopædia Britannica, [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- Audiovizuální dokumenty
| Členství v mezinárodních organizacích |
| Státy a území s členstvím v OPEC |
|
|
|
|
 Geografická lokalizace |
|
|
lez:Сауди Арабистан
![[FGS] Alpha Protocol - Let's Play #10: Saudská Arábie (CZ)](http://web.archive.org./web/20121207125917im_/http://i.ytimg.com/vi/mBAtWCX9jrA/default.jpg "[FGS] Alpha Protocol - Let's Play #10: Saudská Arábie (CZ)")
![\\ LFS // Saudi Arabia Drifting [PG]](http://web.archive.org./web/20121207125917im_/http://i.ytimg.com/vi/l7h5d22tQ68/default.jpg "\\ LFS // Saudi Arabia Drifting [PG]")
.jpg)
