Rijeka
Pohled na město od severu
vlajka
poloha
souřadnice:	45°19′47″ s. š., 14°25′56″ v. d.
nadmořská výška:	0-? m n. m.
stát:	Chorvatsko
župa:	Přímořsko-gorskokotarská
administrativní dělení:	7 okruhů
Rijeka
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	44 km²
počet obyvatel:	144 043 (2001)
hustota zalidnění:	3274 obyv. / km²
etnické složení:	Chorvati (80 %) a Srbové, Italové a další
náboženské složení:	římskokatolické a pravoslavné křesťanství
správa
starosta:	Vojko Obersnel
oficiální web:	www.rijeka.hr
telefonní předvolba:	(+385) 051
PSČ:	51000
označení vozidel:	RI

Rijeka (italsky Fiume, německy St. Veit am Flaum, slovinsky Reka, dříve maďarsky Szentvit) je přístavní město v severním Chorvatsku. Leží v Kvarnerském zálivu Jaderského moře, východně od Istrie. Se svými 145 000 obyvateli je třetím největším městem země. Sídlí zde Přímořsko-gorskokotarská župa a katolické arcibiskupství. Patronem města je svatý Vít.

[editovat] Historie

Národní divadlo Ivana pl. Zajca

Chrám sv. Víta

V době Římské říše zde byla liburnská osada, od 7. století je město osídleno Slovany. Ve středověku jí vládli aquilejští patriarchové, od 13. století získala titul města. Roku 1471 se stala majetkem Habsburků, v jejichž područí zůstala dalších 300 let. Až v 18. století, v roce 1717 byla vyhlášena svobodným přístavem. V letech 1808 až 1814 ji drželi Francouzi, poté byla navrácena Rakousku a od roku 1822 spadala pod Uhersko. Po pádu Rakouska-Uherska v roce 1918 se většina obyvatel přiklonila k připojení k Itálii, čemuž bylo vyhověno. V meziválečném období byla tak Rijeka rozdělená mezi Itálii (většina města) a Jugoslávii (východní části), od roku 1947 byla již celá jugoslávská.

[editovat] Charakter města

Rijeka je oblíbené turistické letovisko – jednak pro své památky, ať barokní jezuitský Chrám sv. Víta, vystavěný na kruhovém půdorysu, chrám sv. Jeronýma, paláce z 19. století, kapucínský kostel z počátku 20. století, pozůstatky římského osídlení či výstavné korzo a úzké uličky ve středu města, jednak pro mořské pobřeží (v tom ale Rijece konkuruje sousední Opatija, neboť v Rijece většinu pobřeží zaujímá přístav). Jsou zde také divadla, univerzita (1973), galerie a mnoho muzeí. Každou zimu se zde koná velký karneval. Sídlí zde fotbalový klub HNK Rijeka.

Většinu obyvatel tvoří Chorvati kteří jsou zpravidla římskými katolíky, stejně jako menšina Italů; dále je zde menšina pravoslavných Srbů a také muslimů.

V roce 1912 se zde narodil maďarský politik János Kádár.

[editovat] Doprava

Rijeka je největším přístavem Chorvatska s ročním obratem 13 milionů tun. Lodě se zde také vyrábějí. Trajekty odtud jezdí na blízké ostrovy (Krk, Cres) a některých chorvatských a italských měst. Rijeka je napojena na dálnici A6; z místního nepříliš frekventovaného nádraží jezdí vlaky do Záhřebu, Osijeku a do Lublaně, v letní sezóně počet destinací stoupá o některá středoevropská města. Zajímavostí je náročné trasování tratě na Záhřeb centrem města.

Místní a městskou dopravu zajišťují autobusy na 17 linkách. V minulosti (1899–1952) byla provozována také tramvajová doprava, kterou později nahradily trolejbusy, zrušené roku 1971.

[editovat] Partnerská města

• Bitola, Makedonie
• Burgas, Bulharsko
• Este, Itálie
• Faenza, Itálie
• Jalta, Ukrajina
• Janov, Itálie
• Kawasaki, Japonsko
• Kolín nad Rýnem, Německo
• Ljubljana, Slovinsko
• Neuss, Německo

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Rijeka

• Oficiální stránky

Mak Dizdar (17. října 1917 Stolac, Bosna a Hercegovina^[1] - 14. srpna 1971 Sarajevo, Bosna a Hercegovina) byl bosňácký básník a novinář; vlastním jménem Mehmedalija Dizdar. Sdílí ho jak bosenská, tak chorvatská literatura^[1] a známým pojmem je i pro literatury všech zemí bývalé Jugoslávie.

Základní školu navštěvoval v rodném Stolaci, gymnázium pak v Sarajevu. Od roku 1936 se věnoval novinářské činnosti.^[1] Během druhé světové války pracoval jako poštovní doručovatel a brzy nato vstoupil do partyzánského hnutí. Po válce působil jako zpravodaj jugoslávské tiskové agentury TANJUG pro Bosnu a Hercegovinu, poté jako redaktor bosenského listu Oslobođenje (Osvobození) a vydavatelství Narodna prosvjeta (Lidová osvěta). Od roku 1952 se věnoval pouze literatuře. V letech 1963-1971 pracoval jako redaktor časopisu Život.

Proslavil se především básnickou sbírkou Kameni spavač (Kamenný spáč), jež byla inspirována středověkými bosenskými epitafy (stećky)^[2] a literaturou. Jeho poesie využívá jednoduchý jazyk bible a lidových písní, tradiční obrazivost čerpající z reálií a historických záznamů středověké Bosny a lapidární a samozřejmé vyjadřování formou "zápisu", v pozadí jeho básní ale často stojí společenské a filosofické problémy.^[1] Pro jeho verše je typická snaha o spojování zvukově podobných slov do neobvyklých významových celků ("Zatvoren u rebra zarobljen od srebra / I kad si visokan bjelji ni od sebra" - z básně Drugo slovo o čovjeku).

[editovat] Dílo

Básnická tvorba:

• Vidovopoljska noć (1936, Vidopolská noc)
• Plivačica (1954, Plavkyně)
• Povratak (1958, Návrat)
• Minijature (1965, Miniatury)
• Ostrva (1966, Ostrovy)
• Kameni spavač (1966, Kamenný spáč)

Prozaická tvorba:

• Panorama savremene bosanskohercegovačke proze (1961, Panorama současné bh. prózy)
• Stari bosanski tekstovi (1969, Staré bosenské texty)

[editovat] Odkazy

• Seznam bosenských spisovatelů
• Bosenská literatura

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b c d} PROSPEROV NOVAK, Slobodan. Povijest hvratske književnosti - sjećanje na dobro i zlo. [s.l.] : Marijan tisak. ISBN 953-214-207-X. Kapitola Primordijalna dimenzija u pjesmama Maka Dizdara, s. 167. (chorvatština) 
2. ↑ PROSPEROV NOVAK, Slobodan. Povijest hvratske književnosti - sjećanje na dobro i zlo. [s.l.] : Marijan tisak. ISBN 953-214-207-X. Kapitola Kameni spavač, vizionarska knjiga o davnini, s. 168. (chorvatština) 

[editovat] Externí odkazy

• Sbírka Kamenný spáč v bosenštině