Sinéad O'Connor
Základní informace
Rodné jméno	Sinéad Marie Bernadette O'Connor
Narození	8. prosince 1966 Glenageary, County Dublin, Irsko
Žánry	Alternative rock, pop rock, folkrock
Povolání	zpěvačka, skladatelka, hudebnice
Nástroje	Zpěv, klavír, kytara, klávesy, bicí
Hlasový obor	Mezzosoprán
Aktivní roky	1986–současnost
Vydavatel	Ensing, Vanguard, Chocolate and Vanilla
Web	www.sineadoconnor.com

Sinéad O'Connor [ʃɪˈneɪd oʊˈkɒnɚ] IPA (* 8. prosince 1966 Dublin), je irská zpěvačka. Popularitu si začala získávat na konci osmdesátých let, světově proslulou se stala písní „Nothing Compares 2 U“ z alba I Do Not Want What I Haven't Got.

Její projevy na veřejnosti jsou vnímány velmi kontroverzně, například veřejně obhajovala teroristickou organizaci IRA, velmi angažovaně vystupuje proti římskokatolické církvi, což vyvrcholilo veřejným roztržením fotografie papeže Jana Pavla II.. Protestovala tím zejména proti pohlavnímu zneužívání dětí představiteli církve a zakrývání této skutečnosti jejími vyššími představiteli. V roce 2005 v rozhovoru pro časopis Interview své poslání popsala slovy „zachránit boha před náboženstvím“.

[editovat] Mládí

Sinéad O'Connor se narodila v Glenageary v oblasti County Dublin inženýru Seanu O'Connorovi a jeho ženě Marii O'Connorové jako třetí z pěti dětí, jejími sourozenci byli Joseph, Eimear, John, a Eoin. Joseph O'Connor se stal spisovatelem. Jméno Sinéad získala po Sinéad de Valera, ženě irského prezidenta Éamona de Valera a matce lékaře dohlížejícího nad porodem, a svaté Bernadetty Sobirous.

Rodiče se brali mladí a jejich vztah se rozpadl, když Sinéad bylo osm let. Tři nejstarší děti šly bydlet k matce, kde měly být podrobeny častému fyzickému týrání. To se promítalo i v její pozdější tvorbě (píseň Fire on Babylon) a její angažovanosti proti zneužívání dětí. Sean O'Connor se díky své snaze o rozvod a získání svých děti do péče stal mluvčím Divorce Action Group.

V roce 1979 Sinéad matku opustila a přistěhovala se k otci a jeho nové ženě, ale kvůli kázeňským prohřeškům byla v 15 letech umístěna do Magdalene laundry.

Jejího zpěvu si všimla jedna z dobrovolnic v Grinan, která byla sestrou Paula Byrna, bubeníka skupiny In Tua Nua. S In Tua Nua nahrála Sinéad píseň Take My Hand, ale pro skupinu byla příliš mladá, než aby se k nim připojila.

V roce 1983 ji otec poslal do Newton School, výběrové internátní školy v Waterfordu, zařízení daleko svobodnějšího než Grianan. S pomocí učitele irštiny Josepha Falveye nahrála svou první demonahrávku obsahující dvě převzaté písně a dvě vlastní skladby, které se později objevily na jejím prvním albu.

Díky inzerátu v Hot Press roku 1984 potkala Columba Farrellyho. Spolu pak přemluvili několik dalších členů a založily kapelu Ton Ton Macoute. Jméno Tonton Macoute, původně haitské označení pro strašidla, používali Haiťané pro Duvalierovu tajnou policii. Kapela krátce působila ve Waterfordu, ale poté co O'Connor opustila školu, přesídlili do Dublinu, kde se dočkali kladného přijetí. Kromě jejího zpěvu měl na hudbu kapely vliv Farellyův zájmem o okultismus a world music.

10. února 1985 zemřela Sinéadina matka při autonehodě. I přes jejich problematický vztah, byla Sinéad touto událostí poznamenána, opustila kapelu a přesídlila do Londýna.

[editovat] Hudební kariéra

[editovat] První nahrávací kontrakt

Její zpěv v Ton Ton Macoute na ni upnul pozornost hudebního průmyslu, koncem osmdesátých let navázala spolupráci se zkušeným manažerem Fachtnou O'Ceallaighem spolupracujícím s U2. Spolu získali smlouvu s Ensign Records. Krátce po uzavření kontraktu, nazpívala píseň „Heoine“, kterou složila s Edgem, kytaristou U2. Píseň byla zařazena na soundtrack filmu Captive z roku 1986. Spolupráce O'Ceallaigha a U2 byla vypovězena ze strany skupiny, která nelibě nesla O'Ceallaighovy komentáře na její adresu, Sinéad O'Connor nezůstala za O'Caalliaghem pozadu, pozornost upoutala kontroverzními výroky o Irské republikánské armádě i negativními komentáři na adresu U2.

Komplikacím se zpěvačka nevyhnula ani ve studiu. Vztah s producentem Mickem Glossopemem, se kterým se nemohla dohodnout na podobě nového alba, ukončila veřejným výsměchem. Čtyři měsíce nahrávání tak přišly vniveč. Mezitím otěhotněla s bubeníkem Johnem Reynoldsem a jen díky O'Ceallaighovu přesvědčování dovolila nahrávací společnost dvacetileté zpěvačce v sedmém měsíci těhotenství nahrát její první album.

[editovat] Celosvětový úspěch

Hned svými dvěma prvními alby (The Lion and the Cobra (1987) a I Do Not Want What I Haven't Got (1990)) zaznamenala značný úspěch a dočkala se pozitivní kritiky. Pozornost na sebe strhávala svým zpěvem, ale i rozhněvaným výrazem, vyholenou hlavou a stylem oblékání.

The Lion and the Cobra se ve větší míře neprosadilo mezi mainstreamovými posluchači, ale bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii Best Female Rock Vocal Performance. Singl „Mandinka“ se stal hitem v studentských rádiích, singl „I Want Your (Hands on Me)“ se v rádiích stal populární v remixované verzi s rapperkou MC Lyte. Dalším singlem ve Spojeném království a Irsku byl „Troy“, skladba se dočkala úspěchu na taneční scéně v USA jako klubový remix v roce 2002. V roce 1988 O'Connor poprvé vystoupila v americké televizi v Late Night with David Letterman, kde zahrála píseň „Mandinka“.

Následující rok přispěla jako host na album Mind Bomb skupiny The The, výsledkem byl „Kingdom of Rain“, duet s frontmanem skupiny Mattem Johnsonem.

Album I Do Not Want What I Haven't Got, na kterém se podíleli Marco Pirroni a Kevin Mooney z Adam and the Ants, obsahovalo její mezinárodně úspěšný hit „Nothing Compares 2 U“, píseň hudebníka Prince. Singlu pomohlo i kladně přijaté minimalistické video Johna Maybury, zachycující téměř výlučně pouze zpěvaččin obličej. Píseň se stala číslem jedna v mnoha zemích, v Irsku se v létě 1990 udržela na vrcholu 11 týdnů. Ve Spojeném království se singl udržel na vrcholu 4 týdny, v Německu 11 týdnů, singl dobyl vrchol hitparády Top 100 v Austrálii i Hot 100 chart v USA. Sinéad O'Connor získala několik nominací na cenu Grammy včetně kategorií Record of the Year a Best Female Pop Vocal Performance. Vyhrála v kategorii Best Alternative Music Performance, ale udílení cen bojkotovala.

Ještě před vydáním alba I Do Not Want What I Haven't Got vyšel singl „Jump in the River“, tato skladba se původně objevila na soundtracku k filmu Manželství s mafií (Married to the Mob), dvanáctipalcový singl obsahoval také remix na který přispěla i performerka Karen Finley. O remix další skladby „The Emperor's New Clothes“ se postaral Hank Shocklee z Public Enemy, pro dvanáctipalcovou verzi singlu byla píseň doplněna o „I Am Stretched On Your Grave“.

Sinéad O'Connor si zahrála v nezávislém irském filmu Hush-a-Bye Baby, debutu režisérky Margo Harkin.

V roce 1990 se připojila spolu s dalšími hudebníky k bývalému členu skupiny Pink Floyd Rogeru Watersovi při berlínském vystoupení osm měsíců po pádu Berlínské zdi. (Roku 1996, hostovala na sólovém albu Broken China dalšího člena Pink Floyd – Richarda Wrighta) V roce 1991 bylo její podání skladby „Sacrifice“ Eltona Johna uznáváno jako jedna z nejlepších písní na tributu Two Rooms: Celebrating the Songs of Elton John & Bernie Taupin.

V roce 1990 ještě přispěla cover verzí skladby „You Do Something to Me“ na Red Hot + Blue, hudební tribut Coleovi Porterovi, výtěžek z prodeje alba byl věnován na boj proti AIDS. V roce 1992 následovala deska Am I Not Your Girl?, sestávající z tradičních a sentimentálních písní. Komerčně nebyla deska úspěšná. Téhož roku doprovodila svým hlasem Petera Gabriela ve dvou z jeho skladeb („Come Talk to Me“ a „Blood of Eden“) na album Us.

Devět let trávila svůj čas střídavě v Londýně a Los Angeles, v roce 1992 se ale vrátila do rodného Dublinu, aby žila nedaleko sestry a více se věnovala výchově syna Jakea, kterému tehdy bylo šest let. Několik měsíců strávila studiem zpěvu Bel Canto s Frankem Merrimanem z Parnell School of Music.

Soundtrack k filmu Ve jménu otce (In the Name of the Father, 1993) obsahoval skladbu „You Made Me the Thief of Your Heart“, na níž se významně podílel i Bono, frontman skupiny U2.

Konvenčnější album Universal Mother (1994) popularity předešlých nahrávek nedosáhlo. V roce 1995 koncertovala s Lollapalooza, ale přestala, když otěhotněla, v rozpisu některých vystoupení ji nahradili Elastica, na jiných Superchunk. Další nahrávkou bylo EP Gospel Oak (1997), ale ani to nebylo tak úspěšné, jako první alba.

V roce 1994 vystoupila na koncertě A Celebration: The Music of Pete Townshend and The Who, známém též jako Daltrey Sings Townshend. Tento koncert odehrávající se dvě noci v Carnegie Hall byl oslavou padesátých narozenin Rogera Daltreye z The Who, záznam vyšel jako CD a VHS, později i jako DVD.

V roce 1997 se objevila ve filmu Neila Jordana Malý řezník (The Butcher Boy), ve kterém ztvárnila Pannu Marii.

[editovat] Od roku 2000

Album Faith and Courage vyšlo v roce 2000, obsahující singl „No Man's Woman“ na albu spolupracovali Wyclef Jean a Dave Stewart z Eurythmics. Při vydání alba se přiznala k homosexualitě, kterou ale později popřela.

Na albu z roku 2002 Sean-Nós Nua se nové podoby dočkaly tradiční irské lidové písně.

V roce 2003 přispěla na album Just Because I'm a Woman, které vzniklo jako pocta Dolly Parton předělávkou „Dagger Through the Heart“. Tentýž rok vydala dvojalbum She Who Dwells in the Secret Place of the Most High Shall Abide Under the Shadow of the Almighty. Na prvním disku alba byl obsažen dříve nevydaný materiál a demonahrávky dřívějších skladeb, na druhém pak záznam živého vystoupení. Po vydání alba zpěvačka oznámila odchod z hudebního průmyslu. V roce 2005 vyšlo album Collaborations, kompilace písní, které dříve nahrála jako hostující hudebník s Peterem Gabrielem, Massive Attack, Jahem Wobblem, Terrym Hallem, Mobym, Bomb The Bass, Edgem, U2 a The The. Početná řada spoluprací s jinými hudebníky se na album nedostala.

Po krátké době neaktivity korigovala své vyjádření o odchodu z hudební branže a vyjádřila své plány věnovat se alternativnějším žánrům. Na konci roku tak vydala album Throw Down Your Arms ve stylu reggae, setkalo se s příznivým přijetím. Na albu je patrný vliv rastafariánství, se kterým se zpěvačka setkala při svém pobytu na Jamaice v roce 2004. Singl „Throw Down Your Arms“ zahrála v The Late Late Show, kde kritizovala válku v Iráku a využívaní irského letiště Shannon Airport Americkou armádou k vojenským účelům.

8. listopadu 2006 zahrála sedm skladeb z nadcházejícího alba Theology v dublinském The Sugar Club. Nahrávka z tohoto vystoupení pak vyšla v roce 2008 na Live in The Sugar Club CD/DVD, prodávaném pouze přes webové stránky.

Album Theology vyšlo v červnu 2007. Předcházel mu singlů „I Don't Know How to Love Him“ původně z muzikálu Jesus Christ Superstar autorské dvojice Rice/Webber. Album bylo podpořeno koncerty v Evropě i severní Americe. Dvě skladby („If You Had a Vineyard“ a „Jeremiah (Something Beautiful)“) uvolnila zpěvačka ke stažení z oficiálních stránek. Objevila se také na albu Iana Browna The World Is Yours, kde zazpívala ve dvou písních včetně protiválečného singlu „Illegal Attacks“.

I Do Not Want What I Haven't Got vyšlo znovu v roce 2009, album doprovázel bonusový disk obsahující B-strany a dříve nevydaný materiál.

V lednu 2010 nazpívala duet „This Is to Mother You“ s R&B zpěvačkou Mary J. Blige produkovaný bývalým členem A Tribe Called Quest Alim Shaheedem Muhammadem. Výtěžek byl věnován organizaci GEMS (Girls Educational and Mentoring Services.)

O'Connor oznámila že spolu s Marcem Pirronim spolupracují na vydání nového alba, které popsala jako elektronické, založené na kytarách s písněmi o lásce. Odkládané album How About I Be Me (And You Be You)? vyšlo v březnu 2012, prvním singlem se stala skladba „The Wolf is Getting Married“. Po řadě vlažně přijímaných nahrávek bylo album hodnoceno jako návrat k úspěšné tvorbě z přelomu 80. a 90. let.^[1][2]

[editovat] Sinéad O'Connor v Česku

Sinéad O'Connor v České republice vystoupila v roce 1997 na festivalu JAM, po devíti letech měla vystoupit na festival Music In The Park v pražské Stromovce, ale vystoupení ze zdravotních důvodů zrušila.^[3] Vystoupila až na sedmém ročníku Colours of Ostrava (2008), kde představila průřez svojí tvorbou.^[4] První samostatný koncert v Česku odehrála na zámku Sychrov v roce 2010. V zámeckém parku ji předskakoval Petr Kolář, zahrála pro 3000 lidí akustické verze svých písní.^[5][6][7]

[editovat] Kontroverze

[editovat] Roztržení fotografie Jana Pavla II.

3. listopadu 1992 veřejně roztrhla fotografii papeže Jana Pavla II.. Protestovala tím zejména proti pohlavnímu zneužívání dětí představiteli církve a zakrývání této zkušenosti jejími vyššími představiteli.

[editovat] Vystoupení v Garden State Arts Center

24. srpna 1990 Garden State Arts Center odmítla vystoupit na pódium, poté co zazněla americká hymna.

[editovat] Kněžské svěcení

Na konci devadesátých let přijala po šesti měsících studia teologie kněžské svěcení od Michaela Coxe, biskupa Ortodoxní katolické a apoštolské církve (nezávisle katolické skupiny).

[editovat] Udání Shanea MacGowana

Hudebníka Shanea MacGowana udala na policii za držení drog.

[editovat] Osobní život

Je čtyřikrát vdaná,^[8] poprvé za Johna Reynoldse, se kterým má jednoho syna, podruhé za novináře Nicholase Sommerlada. Celkem má čtyři děti. V roce 2010 si vzala Stevea Cooneyho, člena své doprovodné kapely. 8. prosince si v Las Vegas vzala Barryho Herridge a po 16 dnech se s ním rozešla. ^[9]

[editovat] Diskografie

• The Lion and The Cobra, 1987
• I Do Not Want What I Haven't Got, 1990
• Am I Not Your Girl?, 1992
• Universal Mother, 1994
• Gospel Oak, 1997
• So Far…The Best Of Sinéad O'Connor, 1997
• Faith and Courage, 2000
• Sean-Nós Nua, 2002
• She Who Dwells in the Secret Place of the Most High Shall Abide Under the Shadow of the Almighty, 2003
• Collaborations, 2005
• Throw Down Your Arms, 2005
• Theology, 2007
• How About I Be Me (And You Be You)?, 2012

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Sinéad O'Connor

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Sinéad O'Connor na anglické Wikipedii.

1. ↑ http://musicserver.cz/clanek/38528/Sinead-O-Connor-How-About-I-Be-Me-And-You-Be-You/
2. ↑ http://www.metacritic.com/music/how-about-i-be-me-and-you-be-you
3. ↑ Sinead O'Connor na festival nepřijede [online]. 2006-7-20, [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  
4. ↑ Colours of Ostrava dnes končí, vystoupí Gogol Bordello [online]. ČT24, 2008-7-13, [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  
5. ↑ Petr Kolář předskakoval Sinéad O’Connor [online]. [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  
6. ↑ Sinéad O’Connor na zámku předvedla „best of“ a oranžové šaty [online]. iDnes, [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  
7. ↑ Sinéad O’Connor: Když na zámek přijde princ, stačí, když bude bohatý [online]. iDnes, [cit. 2010-07-19]. Dostupné online.  
8. ↑ http://revue.idnes.cz/sinead-o-connor-se-vdala-za-clena-sve-kapely-k-oltari-sla-potreti-pw4-/sex.asp?c=A100726_104246_sex_nh
9. ↑ Nothing compares to you after all: Sinead O’Connor reunites with 4th husband of 16 days Irish Independent, 2012-01-04.

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Sinéad O'Connor

• oficiální stránky Sinéad O'Connor
• neoficiální stránky Sinéad O'Connor

Roger Waters
Roger Waters v roce 2008
Základní informace
Rodné jméno	George Roger Waters
Narození	6. září 1943 (68 let) Great Bookham, Surrey, Anglie
Žánry	progresivní rock, psychedelický rock, art rock, opera
Povolání	skladatel, hudebník, producent
Nástroje	zpěv, baskytara, kytara, syntezátor
Aktivní roky	od 1963
Vydavatel	Capitol Columbia Sony Harvest
Příbuzná témata	Sigma 6 (The Screaming Abdabs, The Tea Set) (1963–1964) Pink Floyd (1964–1985) The Bleeding Heart Band Jeff Beck
Web	http://www.rogerwaters.com
Významný nástroj
Fender Precision Bass

George Roger Waters (* 6. září 1943 Great Bookham, Surrey, Anglie) je britský rockový hudebník, zpěvák a skladatel. Proslavil se svým působením v kapele Pink Floyd v letech 1965–1985, kde hrál na baskytaru, zpíval a v pozdějších letech byl i hlavním skladatelem. Na odchod z Pink Floyd navázal svojí sólovou kariérou, vydal tři studiová alba a jeden soundtrack. V roce 1990 zorganizoval koncert The Wall - Live in Berlin. V roce 2005 vydal operu Ça Ira a 2. července 2005 vystoupil společně s Pink Floyd na koncertě Live 8.

[editovat] Biografie

[editovat] Mládí (do 1963)

Ačkoliv se Roger Waters narodil v hrabství Surrey, vyrůstal v Cambridgi. Jeho otec Eric Fletcher Waters padl v roce 1944 ve druhé světové válce v bitvě o italské město Anzio, když bylo synovi pět měsíců. Roger Waters byl touto událostí, která jej provází celý život, velice ovlivněn a na ztrátu svého otce narážel v mnoha skladbách, které později složil (od „Corporal Clegg“ přes „Free Four“ až po „When the Tigers Broke Free“ a „The Fletcher Memorial Home“).

Waters a Syd Barrett navštěvovali Morley Memorial Junior School a později Cambridgeshire High School for Boys, zatímco jejich pozdější spoluhráč David Gilmour chodil na stejné ulici do The Perse School.^[1] Na Regent Street Polytechnic se seznámil s Nickem Masonem a Rickem Wrightem. V té době byl vášnivým sportovcem a rád plaval v řece Cam na grantchesterských loukách (píseň „Grantchester Meadows“). V 15 letech byl v Cambridgi předsedou Kampaně mládeže za nukleární odzbrojení.

[editovat] Pink Floyd (1963–1985)

V roce 1964 se Waters společně s Wrightem a Masonem stali členy skupiny Sigma 6, která postupně vystřídala více názvů. Waters zde hrál doprovodnou kytaru. V září 1964 přišel do kapely kytarista Bob Klose (odešel v roce 1965) a Waters byl „degradován“ na baskytaristu. O něco později se členem stal i Syd Barrett, čímž vznikla skupina The Pink Floyd Sound (v roce 1965 byl název zkrácen na The Pink Floyd, později již pouze Pink Floyd). V roce 1967 skupina vydala první album The Piper at the Gates of Dawn, které mělo úspěch u kritiků i fanoušků. Ačkoliv byl v té době hlavním skladatelem Barrett, jednu píseň, konkrétně „Take Up Thy Stethoscope and Walk“, napsal právě Waters. Kvůli zhoršujícímu se psychickému zdraví frontmana kapely Syda Barretta, byl do Pink Floyd začátkem roku 1968 přijat kytarista a zpěvák David Gilmour, který svého přítele Barretta na jaře téhož roku definitivně vystřídal. Waters se po Barrettově odchodu dostal více do popředí, nicméně celá skupina hrála a skládala společně a vedoucí duo Waters a Gilmour vyprodukovalo v 70. letech alba úspěšná jak komerčně, tak i u kritiků.

Roger Waters v roce 1970

V roce 1970 nahrál Roger Waters společně s britským skladatelem Ronem Geesinem (ten spolupracoval na albu Pink Floyd Atom Heart Mother) soundtrack k lékařskému dokumentu s názvem Music from The Body. Ten se skládá z instrumentálních Geesinových skladeb, které se střídají s Watersovými písněmi.

Ve skupině Pink Floyd se Waters v první polovině 70. let stal hlavním textařem a postupně převzal nad kapelou i kontrolu. Vytvářel různé tematické myšlenky, z nichž se poté stala alba The Dark Side of the Moon (1973) a Wish You Were Here (1975), u kterých napsal veškeré texty a část hudby. Následující alba Animals (1977) a The Wall (1979) jsou Watersova již i hudebně, příspěvky ostatních členů kapely byly poměrně malé.

Spoluhráči ze skupiny nic nenamítali proti Watersovým, často koncepčním textům, pokud mohli přispět hudebně.^[2] Pozdější Watersovo „diktátorské“ vedení kapely, kdy kromě textů preferoval i své vlastní hudební nápady, se ale ostatním nelíbilo a vztahy mezi členy se začaly zhoršovat. Po nahrávání alba The Wall byl z kapely vyhozen klávesista Rick Wright. Ten zůstal s Pink Floyd ještě během následujícího turné, avšak zde působil jen jako najatý hráč.

V roce 1983 vyšlo album The Final Cut. Popis na přebalu desky uvádí, že toto dílo „by Roger Waters“ (od Rogera Waterse) je „performed by Pink Floyd“ (zahráno Pink Floyd). Gilmour se neúspěšně snažil vydání alba pozdržet, dokud by neměl více hudebního materiálu. Waters v roce 1985 prohlásil, že kapela je kvůli nepřekonatelným rozdílům rozpuštěna. Gilmour s Masonem však již v následujícím roce činnost skupiny obnovili a poté probíhaly soudní pře o používání jména Pink Floyd. Roger Waters argumentoval tím, že původní skupina sestávala z něj, Syda Barretta, Nicka Masona a Ricka Wrighta a že Gilmour nepatřil k zakládajícím členům. Dalším argumentem byl fakt, že Waters napsal po odchodu Barretta většinu textů a velkou část hudby. Nicméně soud vyhrál Gilmour s Masonem, Watersovi však připadla práva na alba Animals, The Wall (kromě tří skladeb, které napsal společně s Gilmourem) a The Final Cut a také vlastnictví nafukovacího prasete, které skupina využívala při koncertech.

[editovat] Sólová kariéra v letech 1984–1992

Roger Waters na koncertě v červnu 2006

Po odchodu z Pink Floyd vydal Waters tři studiová alba a soundtrack k filmu, které však nedosáhly prodejů jako předchozí desky Pink Floyd. Jeho sólová díla však měla úspěch u kritiků a jsou dokonce i srovnávána s díly, která vytvořil s Pink Floyd.^[3]

První sólové album s názvem The Pros and Cons of Hitch Hiking vydal Waters již v roce 1984. Jedná se o koncepční album o lidských snech během noci. Na nahrávání si pozval množství dalších hudebníků včetně kytaristy Erica Claptona či jazzového saxofonisty Davida Sanborna. Demo tohoto alba nahrál Waters již ve druhé polovině 70. let, ale spoluhráči z Pink Floyd vybrali pro realizaci rockovou operu The Wall, neboť se jim The Pros and Cons of Hitch Hiking zdálo „příliš osobní“. Na vydání alba navázalo koncertní turné (v roce 1984 se jej zúčastnil i Eric Clapton), které však nebylo příliš úspěšné.

V roce 1986 přispěl Waters několika skladbami na soundtrack k animovanému filmu When the Wind Blows. Jeho doprovodná kapela, zahrnující i klávesistu Paula Carracka, zde byla poprvé označena jako The Bleeding Heart Band.

Následující rok vydal album Radio K.A.O.S., rockovou operu o handicapovaném muži jménem Billy, který dokáže poslouchat rádio ve své hlavě. Poté následovalo turné, tentokrát však jenom po USA a Kanadě. Ačkoliv bylo album chváleno pro současný zvuk, který s Pink Floyd neměl moc společného, deska nedosahovala velkých prodejních úspěchů. Později Waters přiznal, že s albem není spokojen kvůli jeho produkci a částečně také kvůli svému rozhodnutí vydat místo dvojalba jedinou desku, což se podepsalo převážně na její koncepci.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 uspořádal Waters 21. července 1990 koncert, jehož záznam byl vydán jako dvojalbum The Wall - Live in Berlin. Akce se konala na „území nikoho“ mezi Východním a Západním Berlínem na Potsdamer Platz. Na koncertě vystoupilo několik známých hostů: Bryan Adams, Cyndi Lauper, Van Morrison, Sinéad O'Connor, Marianne Faithfull, Joni Mitchell či skupiny The Band a Scorpions. Jednalo se o jeden z největších koncertů všech dob, navštívilo jej přes 300 000 lidí a živý přenos sledovalo přes pět milionů lidí po celém světě.

Roku 1992 vydal Waters své poslední studiové album Amused to Death o pomíjivém vlivu televize. Název byl odvozen z knihy Amusing Ourselves to Death od Neila Postmana. Amused to Death je Watersovo nejlépe hodnocené album, srovnávané např. s The Wall. Autor tuto nahrávku později popsal jako třetí díl trilogie, po The Dark Side of the Moon a právě The Wall. Album nenahrála pevná sestava hudebníků, každá skladba byla nahrána jinými muzikanty. Na kytaru zde v mnoha písních hraje Jeff Beck. Turné k tomuto albu nebylo uspořádáno.

[editovat] Sólová kariéra od 1992

Pink Floyd s Rogerem Watersem na koncertě Live 8 v roce 2005

Koncert The Dark Side of the Moon v australském Perthu (2007)

Nick Mason jako host na Watersově koncertu 12. května 2007

V roce 1999 uspořádal Roger Waters turné In the Flesh, na kterém spolu s doprovodnými hudebníky představil své písně jak ze sólových desek, tak i z alb Pink Floyd. Koncerty byly komerčně úspěšné, lístky byly často brzy vyprodány a vystoupení musela být přesunuta do větších prostor. Záznam z koncertů vyšel na CD i DVD po názvem In the Flesh. Turné pokračovalo ještě v letech 2000 a 2002, kdy Waters poprvé zavítal i do Česka. První český koncert se konal 10. června 2002 v tehdejší pražské Paegas Aréně.

V noci na 1. května 2004 se uskutečnila předpremiéra overtury opery Ça Ira, ke které Waters složil hudbu. Tato akce byla uspořádána v hlavním maltském městě Valletta při příležitosti vstupu země do EU.

V polovině roku 2004 oznámila společnost Miramax Films, že se chystá uvedení muzikálu The Wall v newyorském divadle Broadway Theatre. V představení měly zaznít také skladby z alb The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a dalších alb Pink Floyd, včetně nového materiálu.^[4]

V září 2004 vydal Roger Waters singl „To Kill the Child“/„Leaving Beirut“, který reagoval na válku v Iráku. Text ve skladbě „Leaving Beirut“ silně útočí na amerického prezidenta George W. Bushe a britského premiéra Tonyho Blaira.

2. července 2005 vystoupil Waters poprvé po 24 letech s ostatními členy Pink Floyd na jednom pódiu. Stalo se tak na koncertě v rámci akce Live 8, Pink Floyd zde odehráli 23minutové vystoupení se skladbami „Speak to Me“/„Breathe“/„Breathe (Reprise)“, „Money“, „Wish You Were Here“ a „Comfortably Numb“. Ačkoliv Waters s Pink Floyd možnou spolupráci nevyvrátil, David Gilmour takové spekulace odmítl s tím, že se chce věnovat vlastním projektům.

V září 2005 vyšla Watersova klasická opera Ça Ira o době francouzské revoluce, na které pracoval s přestávkami 16 let. Původní francouzské libreto napsal Étienne Roda-Gil, Waters jej od roku 1997 přepsal též do angličtiny.

Další turné, tentokrát s názvem The Dark Side of the Moon Live, uspořádal Roger Waters v roce 2006. Druhá polovina každého koncertu obsahovala živé provedení celého alba The Dark Side of the Moon, v první půlce byly zahrány některé Watersovy sólové písně a především výběr z nejznámějších skladeb Pink Floyd. Turné pokračovalo i v roce 2007, kdy byl odehrán i druhý Watersův koncert v Česku. Ten se konal 13. dubna 2007 v tehdejší Sazka Areně v Praze. Na několika koncertech v rámci turné byl hostem bubeník Pink Floyd Nick Mason, byl pozván i klávesista Rick Wright, který však pozvání odmítl s tím, že pracuje na vlastním sólovém projektu. Několik dalších koncertů se konalo i v první polovině roku 2008.

V březnu 2007 byl uveden do kin sci-fi film Mimzy, ke kterému složil Waters jednu píseň, jež vyšla i jako singl: „Hello (I Love You)“.

12. dubna 2010 oznámil Waters data a místa koncertů pro chystané turné The Wall Live. Severoamerická část turné začala 15. září 2010 v Torontu a skončila 21. prosince téhož roku v Ciudad de México. V roce 2011 turné pokračuje v Evropě: 21. března byl odehrán první koncert v Lisabonu, poslední vystoupení je naplánováno na 9. července v Athénách. Jeho součástí byl i třetí a čtvrtý Watersův koncert v Česku – 15. a 16. dubna v O₂ Areně.^[5] Na londýnském vystoupení 12. května 2011 hostoval ve skladbě „Comfortably Numb“ David Gilmour (se kterým hrál také na charitativním vystoupení 10. července 2010), v závěru koncertu se připojil i Nick Mason.^[6]

[editovat] Používané nástroje

V začátcích své hudební kariéry používal Roger Waters baskytaru Höfner, kterou ale brzy nato vyměnil za baskytaru Rickenbacker 4001S. Na přelomu 60. a 70. let začal hrát na Fender Precision Bass, kterou používá dodnes. Většinou hraje trsátkem, příležitostně ale i prsty.

Ačkoliv je Waters znám především jako baskytarista a zpěvák, v některých skladbách Pink Floyd hrál také na elektrickou kytaru („Shine On You Crazy Diamond“, „Pigs (Three Different Ones)“ a „Sheep“). Na koncertech používá též akustickou kytaru (ve skladbách z alba The Final Cut a písni „Mother“). Umí využívat i syntezátory a různé zvukové efekty.

[editovat] Skladby Pink Floyd složené výhradně Rogerem Watersem

Laserový jehlan používaný na koncertech turné The Dark Side of the Moon Live

• „Take Up Thy Stethoscope and Walk“ (1967, The Piper at the Gates of Dawn)
• „Julia Dream“ (1968, B strana singlu „It Would Be So Nice“)
• „Let There Be More Light“ (1968, A Saucerful of Secrets)
• „Set the Controls for the Heart of the Sun“ (1968, A Saucerful of Secrets)
• „Corporal Clegg“ (1968, A Saucerful of Secrets)
• „Cirrus Minor“ (1969, Soundtrack from the Film More)
• „The Nile Song“ (1969, Soundtrack from the Film More)
• „Crying Song“ (1969, Soundtrack from the Film More)
• „Green Is the Colour“ (1969, Soundtrack from the Film More)
• „Cymbaline“ (1969, Soundtrack from the Film More)
• „Grantchester Meadows“ (1969, Ummagumma)
• „Several Species of Small Furry Animals Gathered Together in a Cave and Grooving with a Pict“ (1969, Ummagumma)
• „Embryo“ (1970, Picnic - A Breath of Fresh Air)
• „If“ (1970, Atom Heart Mother)
• „Biding My Time“ (1971, Relics)
• „San Tropez“ (1971, Meddle)
• „Free Four“ (1972, Obscured by Clouds)
• „Money“ (1973, The Dark Side of the Moon)
• „Brain Damage“ (1973, The Dark Side of the Moon)
• „Eclipse“ (1973, The Dark Side of the Moon)
• „Have a Cigar“ (1975, Wish You Were Here)
• „Welcome to the Machine“ (1975, Wish You Were Here)
• všechny skladby na albu Animals (1977) kromě „Dogs“
• všechny skladby na albu The Wall (1979) kromě „Young Lust“, „Comfortably Numb“, „Run Like Hell“ a „The Trial“
• „When the Tigers Broke Free“ (1982, singl)
• všechny skladby na albu The Final Cut (1983)

[editovat] Diskografie

[editovat] Sólová alba

[editovat] Studiová alba

• The Pros and Cons of Hitch Hiking (1984)
• Radio K.A.O.S. (1987)
• Amused to Death (1992)
• Ça Ira (2005)

[editovat] Živá alba

• The Wall - Live in Berlin (1990)
• In the Flesh (2000)

[editovat] Spolupráce s jinými autory

• Music from The Body (1970, soundtrack, s Ronem Geesinem)
• When the Wind Blows (1986, soundtrack, s více hudebníky)

[editovat] Výběrové album

• Flickering Flame: The Solo Years Volume 1 (2002)

[editovat] Singly

• 1984 – „The Pros and Cons of Hitch Hiking“
• 1984 – „Every Stranger's Eyes“
• 1987 – „Radio Waves“
• 1987 – „Sunset Strip“
• 1987 – „Who Needs Information“
• 1987 – „The Tide Is Turning (After Live Aid)“
• 1990 – „Another Brick in the Wall“
• 1990 – „The Tide Is Turning“
• 1992 – „What God Wants, Part 1“
• 1992 – „Three Wishes“
• 1992 – „The Bravery of Being Out of Range“
• 2004 – „To Kill the Child“/„Leaving Beirut“
• 2007 – „Hello (I Love You)“

[editovat] Videozáznamy

• 1988 – Radio K.A.O.S. (videoEP)
• 1990 – The Wall - Live in Berlin (koncert 1990)
• 2001 – In the Flesh - Live (koncert 2000)

[editovat] S Pink Floyd

• viz diskografie Pink Floyd v letech 1967–1983

[editovat] Reference

1. ↑ Pink Floyd in Cambridge [online]. Ecoln.com, [cit. 2009-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
2. ↑ David Gilmour Interview [online]. Pinkfloydonline.com, [cit. 2009-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
3. ↑ Amused to Death review [online]. Allmusic.com, [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
4. ↑ Pink Floyd's Wall Broadway bound [online]. News.bbc.co.uk, [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
5. ↑ The Tour [online]. Rogerwaters.com, [cit. 2011-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
6. ↑ ČTK. Zbývající členové Pink Floyd si spolu opět zahráli [online]. Aktualne.cz, 2011-05-13, [cit. 2011-05-13]. Dostupné online.  

[editovat] Zdroj

V tomto článku je použit překlad textu z článku Roger Waters na anglické Wikipedii.

[editovat] Externí odkazy

Projekt Wikicitáty obsahuje sbírku citátů v angličtině k tématu

Roger Waters

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Roger Waters

• (anglicky) Oficiální stránky
• (anglicky) Roger Waters na Imdb.com
• (anglicky) Mezinárodní fanklub Rogera Waterse
• (anglicky) Profil Rogera Waterse na Allmusic.com