Plod (fructus) je rostlinný orgán obsahující semena. Vzniká přeměnou pestíku, případně ostatních květních částí, po oplození vajíček a jeho funkcí je výživa a ochrana semen, případně pak napomáhání jejich šíření. Největší plody mají meloun (do 70 kg) či tykev (až 821 kg).[pozn. 1] Plod je specifický orgán krytosemenných rostlin (a např. útvar jinanů připomínající plod není nic než vajíčko se zdužnatělým osemením).[2]
Květenství, které se nerozpadá ani v době zralosti a odlamuje se v celku, se nazývá plodenství.
Obsah |
[editovat] Způsoby rozšiřování plodů
- Anemochorie: větrem - plody jsou většinou vybaveny křidélky u javoru či chmýřím u pampelišky
- Zoochorie: živočichy - přichycením k živočichovi (např. lopuch, svízel), nebo konzumací a přes trávící trakt trusem ven (jedlé plody, např. bobule)
- Hydrochorie: vodou - u vodních rostlin
- Autochorie: vlastními silami, např. u netýkavky
[editovat] Klasifikace plodů
Klasifikace plodů je komplikovaná. Existuje mnoho způsobů, jak ji provádět a neexistuje obecně přijímaný úzus, který by některou z nich výrazně upřednostňoval. Jediné, na čem se vědci obecně shodnou, je dělba na pravý a nepravý plod. Podle tohoto pravidla rozlišujeme plody pravé, na jejichž tvorbě se podílí pouze gyneceum a plody nepravé, na jejichž tvorbě se kromě gynecea podílí i jiné části květu.
Jakákoliv hlubší klasifikace plodů je však stálým předmětem diskuse v rostlinné morfologii. V následujících kapitolách jsou proto uvedeny dvě další, často uváděná členění.
[editovat] Podle typu gynecea
Tento typ uvádí studijní materiály pro morfologii rostlin na BF JU[3]. Dělí plody na apokarpní a cenokarpní.
- Apokarpní plody
- Cenokarpní plody
- pukavé: tobolka (suchá tobolka, dužnatá tobolka), šešule (resp. šešulka)
- nepukavé: víceplodolistová nažka, oříšek, obilka, bobule (vysychavá bobule), peckovice
- rozpadavé
- poltivé: dvounažka, dvoupeckovička, zobanitý plod, knoflíčkovité plody slézů, rozpadavé plody pryšců,
- lámavé: struk, dvojstruk, tvrdka
[editovat] Suchý nebo dužnatý
Tento typ dělení se aplikuje na českých středních školách.
- Suché plody
- pukavé: měchýřek, lusk, šešule, šešulka, tobolka
- nepukavé: nažka, oříšek, obilka
- poltivé: struk, dvounažka, tvrdka, diskový plod
- Dužnaté plody
- Nepravé plody
[editovat] Odkazy
[editovat] Poznámky
- ↑ V říjnu 2010 byla změřena rekordní hmotnost dýně, tedy plodu tykve - 821 kg. O její vypěstování se zasloužil Chris Stevens z USA.[1]
[editovat] Reference
- ↑ PhysOrg.com: New world record set for heaviest pumpkin (29. 10. 2010)
- ↑ Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L.. Rozmnožování organismů. Praha : Ústřední komise biologické olympiády, 2000.
- ↑ Milan Štech: studijní materiály pro morfologii rostlin na BF JU
[editovat] Literatura
- KINCL, Lubomír, KINCL, Miloslav, JAKRLOVÁ, Jana. Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. Ilustr. Marie Suchardová. Praha : Fortuna, 1993. 112 s. - ISBN 80-7168-090-7
- ROSYPAL, Stanislav, et al. Přehled biologie. Ilustr. Karel Jelínek aj.; fotogr. Ivan Heráň aj. 2. upr. vyd. Praha: Scientia, 1994. 635 s. - ISBN 80-85827-32-8
- REISENAUER, Roman, et al. Co je co? [Díl] 1. 2. přeprac. vyd. Praha: Pressfoto, 1982. 714 s.
ake ma rozširovanie...
[editovat] Externí odkazy
http://cs.wn.com/Plod_(botanika)
This article is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License, which means that you can copy and modify it as long as the entire work (including additions) remains under this license.
Botanika neboli rostlinopis či fytologie je přírodní věda spadající do velkého okruhu věd biologických. Zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a vše, co s nimi souvisí. V rámci botaniky můžeme rozlišit další specializovanější vědní obory, jako geobotanika, fytogeografie, morfologie rostlin, paleobotanika, fyziologie, systematika, ekologie, anatomie rostlin a podobně.
Floristika je odvětvím botaniky, které se věnuje vyhledávání, určování a evidování rostlinných druhů na určitém území.
Obsah |
[editovat] Historie botaniky
Historie botaniky má své kořeny v ústním podání paleolitického člověka, který se živil výhradně sběrem plodin, . Zřejmé pokročilé znalosti registrujeme v období neolitické revoluce - přechodu člověka k zemědělství. Větší zájem o samotnou rostlinu se projevil až ve starých Athénách u Aristotelova žáka Theofrasta. V Evropě byl po dobu středověku většinou zájem pouze o lečivé účinky rostlin, které byly zapisovány do tzv. herbářů.
V Evropě se botanika odlišila od zemědělství a medicíny až v renesanci. V českém prostředí na to měl velký vliv lékař Adam Zalužanský ze Zalužan na konci 16. století. Vynález mikroskopu byl převratný objev, který umožnil nahlédnout do anatomie rostlin.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- Kubát Karel, Hrouda Lubomír, Chrtek Jindřich jun., Kaplan Zdeněk, Kirschner Jan a Štěpánek Jan [eds.]. Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha 2002.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Související články
http://cs.wn.com/Botanika
This article is licensed under the Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported License, which means that you can copy and modify it as long as the entire work (including additions) remains under this license.
