Chyba při vytváření náhledu: Neplatný parametr náhledu

Herci Petr Štěpán a Milan Němec převlečení za ženy v Sugar! (Někdo to rád horké)

Herec (herečka) je umělec, který dramaticky předvádí jinou postavu. K tomu využívá především svého těla (mimika, pohyb, hlas). Herci se uplatňují především v divadle, filmu, televizi, nebo rozhlase. Někteří herci také často působí jakožto moderátoři či konferenciéři při různých společenských událostech, v televizních a rozhlasových pořadech apod., zvláštní kategorií této činnosti je pak četba slovních komentářů k dokumentárním a publicistickým filmům či k některým televizním pořadům apod.(viz voiceover).

[editovat] Typy hereckých profesí

• divadelní herec (např. činoherec, muzikálový herec, tanečník, operní pěvec)
• filmový herec a televizní herec
  • dabingový herec (neboli dabér)
• recitátor či rozhlasový herec (nebo čtenář knih z oblasti krásné literatury či voiceover, moderátor apod.)
• pornoherec
• mim (či jiný pohybový herec)
• loutkoherec
• komparsista (statista, herec malých rolí apod.)

[editovat] Rozdělení podle profesionality

• profesionál – vykonává své povolání herce jakožto hlavní zdroj své obživy s tím, že v praxi může být kombinován s dalšími divadelními profesemi, jako např. scenárista, překladatel, režisér, dramaturg, moderátor či divadelní manažer apod.
  • herec se stálým divadelním, filmovým, televizním či rozhlasovým angažmá
  • herec na volné noze – svobodná profese
• poloprofesionál – vykonává povolání herce pouze příležitostně vedle svého jiného nedivadelního občanského povolání, které je hlavním zdrojem jeho obživy
• ochotník – vykonává svoji hereckou činnost pouze jako svůj koníček či hobby, dobrovolně a v převážné míře zcela zdarma především pro svoje potěšení a radost

Velmi často se stávalo^[kdy?] (a je dost pravděpodobné, že se tak stává občas i dnes), že opravdu dobrý ochotník se později stal poloprofesionálním či plně profesionálním hercem se vším všudy. Sebelepší herecká škola pak nemůže žádnému člověku zaručit to, že z něj bude dobrý herec (ostatně tak jako každá jiná škola nikomu nezaručuje pozdější úspěch v povolání i v nehereckých profesích).^[zdroj?]

[editovat] Reference

1. ↑ K.H.Hilar: O pokoře hercově, In: Jeviště, divadelní týdeník, roč.I, č.32, 2.září 1920, vyd. Fr.Borový, Praha, str. 364

[editovat] Související články

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova herec.

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova herečka.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Herec

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Herec

• dabing
• voiceover
• dvojrole
• Seznam herců
• Seznam hereček

Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Bližší informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.

Jan Potměšil

Jan Potměšil (31. března 1966 Praha) je český herec. Přestože je upoután na invalidní vozík, je oceňovaným divadelním i filmovým hercem.

[editovat] Herecká kariéra

Poprvé v 11 letech účinkoval v televizním seriálu Žena za pultem. Později herectví vystudoval a ztvárnil řadu romantických (např. Jíra v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci), ale i dramatických (Milan v dokudramatu Proč?, Martin v Bony a klid) postav ve filmu i divadle.

8. prosince 1989, krátce po té, co se účastnil listopadových demonstrací, utrpěl při automobilové havárii zranění páteře, po kterém částečně ochrnul. Po dlouhém léčení a rehabilitaci je upoután na invalidní vozík ale nadále je aktivním hercem.

V současnosti je členem Divadelního spolku Kašpar, který hraje v Divadle v Celetné. Ztvárňuje zde řadu rolí, z nichž nejúspěšnější je patrně hlavní postava ve hře Růže pro Algernon. Tato hra se úspěšně hraje přes 10 let a měla přes 600 repríz (2009). Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal Cenu Alfréda Radoka. Mezi další zaznamenáníhodné role patří Syn (Ježíš) v Mittererově Účtování v domě božím nebo Claudius v Hamletovi. Ve scénických čteních Lyry Pragensis ztvárnil Dickieho v Bachově Útěcích do bezpečí, Fletchera v Jonathanu Livingstonu Rackovi téhož autora či malíře Henri Toulouse-Lautreca v Pavlíkově hře Krása z Moulin Rouge. Ve volně šiřitelné zvukové nahrávce Nového zákona čte svatého Jana.

Oženil se 24. srpna 2004.

[editovat] Podpora lidských práv v ČLR

Skupinové foto účinkujících na koncertě za vězněného čínského právníka Kao Č'-šenga (zleva klavírista Štěpán Kos, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, zpěvačka Marta Kubišová, politička Kateřina Jacques)

27. ledna 2012 vystoupila Jitka Hosprová^[1] společně s Martou Kubišovou a hercem Janem Potměšilem^[2] na dobročinném koncertu^[3] na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č'-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu.^[4] Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.^[5]

[editovat] Filmy

• Tajemství Ocelového města (1978)
• Neohlížej se, jde za námi kůň! (1979)
• Proč? (1987)
• O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)
• Bony a klid (1987)
• Vlastně se nic nestalo (1988)
• V erbu lvice (1994)
• Jméno kódu Rubín (1996)
• Bolero (2004)
• Bony a klid 2 (2009, odloženo)

[editovat] Televizní seriály

• Žena za pultem (1977)
• Třetí patro (1985)
• Dlouhá míle (1989)
• O zvířatech a lidech (1994)
• Eden (2006)

[editovat] Reference

1. ↑ Jitka Hosprová, iniciátorka koncertu za Kao Č'-šenga: Mám pocit, že takhle to na světě nemá být. [Epocha] [online]. 2012-29-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
2. ↑ Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. [Epocha] [online]. 2012-24-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
3. ↑ Živě: koncert na podporu čínského disidenta. [[1]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
4. ↑ V senátu ČR se konal koncert za čínského právníka Kao Č´-šenga a praktikující Falun Gongu (video). [Epocha] [online]. 2012-2&-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
5. ↑ Koncert na podporu Kao Č’-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu. [[2]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  

[editovat] Související články

• Jaroslav Potměšil

[editovat] Externí odkazy

• Jan Potměšil na Kinoboxu
• Jan Potměšil na Česko-Slovenské filmové databázi
• Jan Potměšil - video z cyklu České televize 13. komnata

Ondřej Sokol
Ondřej Sokol v Praze (2012)
Narození	16. října 1971 (40 let) Šumperk
Aktivní roky	1996 – současnost
Manžel/ka	Kateřina Lojdová (1998-2010)
Český lev
Nominace - Nejlepší vedlejší mužský herecký výkon 2011 - Richard Hron (Perfect Days - I ženy mají své dny)
Umělecké ceny
Cena Alfréda Radoka 2002 - Hra roku (Osiřelý západ ČK) 2002 - Talent roku (herec, režisér, překladatel) 2007 - Inscenace roku (Hrdina západu ČK) Cena Thálie 2002 - Cena pro mladého činoherce do 33 let Cena Sazky a Divadelních novin 2007/2008 - Inscenace roku (Hrdina západu ČK) 2002 - Nominace - Inscenace roku (Osiřelý západ ČK) 2002 - Nominace - Herecký výkon sezony bez ohledu na žánr (Vikomt de Valmont - Nebezpečné vztahy ČK) TýTý 2011 - Osobnost televizní zábavy 2011 - Pořad roku - Partička 2011 - Absolutní vítěz - Partička Anketa společnosti seznam.cz v rámci předávání cen Český lev 2011 - Nejoblíbenější herec

Ondřej Sokol (* 16. října 1971, Šumperk) je český režisér, herec a překladatel.

Po pěti letech studia na pražské DAMU se stal v roce 1996 členem souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi. O tři roky později přešel do Činoherního klubu, kde ztvárnil několik výrazných rolí. Po režijním úspěchu s inscenací Osiřelý západ obdržel Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a Cenu Thálie pro mladého umělce do 33 let. Nyní hraje v zábavném improvizačním pořadu Partička a v představení Dámský krejčí v Činoherním klubu. Má dvě děti Ester a Adama. Příležitostně se věnuje překladatelské činnosti (angličtina). Mezi jeho režijní počiny můžeme zmínit třeba Tele Tele, Mr. GS nebo Hello Dolly. V minulém roce režíroval úspěšné představení Vánoční koleda. Mezi jeho poslední filmovou roli patří role homosexuálního kamaráda Richarda z filmu Perfect Days - I ženy mají své dny, za kterou získal nominaci na Českého Lva.

[editovat] Divadelní režie (výběr)

• 2011 – Ujetá ruka, Martin McDonagh, ČK (také překlad)
• 2008 – Bůh masakru, Yasmina Reza, ČK
• 2008 – Válka Roseových
• 2007 – Hrdina západu, J. M. Synge, ČK, Cena Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku (spolu s dalšími dvěma inscenacemi)
• 2006 – Americký bizon, David Mamet, ČK (také překlad)
• 2005 – Pan Polštář, Martin McDonagh, ČK (také překlad)
• 2005 – Prokletí nefritového škorpióna
• 2004 – Sexuální perverze v Chicagu, David Mamet, ČK (také překlad)
• 2003 – Zahraj to znovu, Same
• 2002 – Osiřelý západ, Martin McDonagh, ČK (také překlad), nominace na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku, nejlepší činoherní inscenace roku dle Ankety Divadelních novin

[editovat] Divadelní role

• 2006 – vikomt de Valmont - Nebezpečné vztahy, ČK
• 2005 – Moulineaux - Dámský krejčí
• 2002 – Filint - Misantrop
• 2001 – Václav Štech - Deskový statek
• 2001 – Šorel - Portugálie

[editovat] Filmografie

• 2011 – Perfect Days - I ženy mají své dny (Richard)
• 2011 – Partička - zábavný improvizační pořad
• 2006-2007, 2011 – Ordinace v růžové zahradě (Prokop Hrubý)
• 2002 – Útěk do Budína (Tomáš)
• 2001 – Den, kdy nevyšlo slunce
• 1998 – Motel Anathema
• 1997 – Úraz

[editovat] Externí odkazy

• Stručný životopis na stránkách Činoherního klubu
• Rozhovor v Divadelních novinách
• (anglicky)  Ondřej Sokol na Internet Movie Database
• Ondřej Sokol na Kinoboxu
• Ondřej Sokol na Česko-Slovenské filmové databázi

Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Vladimír Menšík
Pamětní deska v Ivančicích
Rodné jméno	Vladislav Menšík[1]
Narození	9. října 1929[2] Ivančice, Československo
Úmrtí	29. května 1988 (58 let) Brno, Československo
Aktivní roky	1953 - 1988
Významné role	Vacovský ve filmu Lásky jedné plavovlásky

Vladimír Menšík (9. října 1929, Ivančice, Československo – 29. května 1988, Brno) byl český herec^[3] moravského původu, moderátor, lidový vypravěč a bavič, držitel ocenění Národní umělec, otec herečky a moderátorky Martiny Menšíkové. V divadle hrál jen velmi málo – většinu ze svých 150 rolí ztvárnil ve filmu a televizi.

[editovat] Život

Rodák z moravských Ivančic přičichl k divadlu v hudebním souboru Adolfa Pištěláka. Nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. Teprve později se pokusil dostat na brněnskou JAMU (Janáčkova akademie múzických umění), což se mu na druhý pokus podařilo a po absolutoriu v roce 1953 nastoupil do Vesnického divadla, kde jej v roce 1955 objevil E.F.Burian, který jej také angažoval.

I přesto, že zde dostal spousty příležitostí a přestože byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost a to víceméně coby komparsista. Teprve ve snímku Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, kde si zahrál italského mechanika, na sebe výrazněji upozornil. Díky své práci u filmu se dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.

K divadlu se vracel už víceméně ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Nebyl jen komediálním hercem. Dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. V 70. letech se již objevoval převážně v komediálních rolích a to jak ve filmech, tak i v pohádkách a seriálech. Jednalo se o velkého baviče, konferenciéra a hlavně excelentního vypravěče. Vystupoval doslova ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři a nezapomenutelné konferování silvestrovských estrád. Celá dlouhá léta trpěl těžkým astmatem. Byl silný kuřák a byl také závislý na alkoholu,^[4][5][6] což jej zdravotně zcela decimovalo. Naposledy stál, resp. seděl před kamerou v květnu 1988 v pořadu ABECEDA.^[5] O dva dny později zemřel v Brně. Pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.

Jeho rodný dům v Ivančicích zdobí pamětní deska a nachází se zde také stálá výstava Vladimíra Menšíka. 29. dubna 2007 byla slavnostně otevřena Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.^[7][8][9]

V Brně existuje kavárna Vladimíra Menšíka, kterou vlastní jeho syn Petr.^[10]

Vladimír Menšík byl dvakrát ženatý. S první manželkou Věrou měl dvě děti - syna Petra (1955) a dceru Vladimíru (1957). S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti - syna Jana (1962) a dceru Martinu (1965), která se jako jediná po tatínkovi stala herečkou.

[editovat] Filmografie

• Váhavý střelec (1956) – poddůstojník
• Dědeček automobil (1956) – italský automechanik
• Zářijové noci (1957) – rotný Marčák
• Štěňata (1957) – Václav Hampl
• Snadný život (1957) – Saxon
• Padělek (1957) – Toglar
• Konec jasnovidce (1957) – Vobrna
• Touha (1958) – kombajnista v povídce Anděla
• Tenkrát o vánocích (1958) – Lojza
• Hvězda jede na jih (1958) – Vostřák
• Dnes naposled (1958) – Kroc
• Probuzení (1959) – vrchní
• Ošklivá slečna (1959) – Štolfa
• Král Šumavy (1959) – Burdyška
• Hlavní výhra (1959) – Pavel
• Dařbuján a Pandrhola (1959) – opilec
• 105 % alibi (1959) – Kici
• Zlé pondělí (1960) – Mácha
• U nás v Mechově (1960) – šofér
• Přežil jsem svou smrt (1960) – kápo Hranáč
• Práče (1960) – Pekárek
• Pochodně (1960) – buldočí tajný
• Chlap jako hora (1960) – Kouba
• Procesí k Panence (1961) – Vladimír Kabourek
• Muž z prvního století (1961) – muž v baru
• Labyrint srdce (1961) – obtěžující muž
• Kolik slov stačí lásce (1961) – taxikář v povídkách Taxi, prosím a Zaza
• Hledá se táta (1961) – Standa
• Eman Fiala (dokumentární film, 1961)
• Vánice (1962) – lékárník
• Deštivý den (1962) – číšník
• Anička jde do školy (1962) – Šlechta
• Začít znova (1963) – Mechl
• Tchyně (1963) – Kadlec
• Mezi námi zloději (1963) – Bazan
• Až přijde kocour (1963) – školník
• Preclík (1964) – Lahvička
• Povídky o dětech (1964) – otec v povídce Magdalena
• Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) – barman
• Čintamani a podvodník (1964) – opilec v povídce Čintamani a ptáci
• Bláznova kronika (1964) – dvorní malíř
• Archimedov zákon (1964) – Čukanovský
• Volejte Martina (1965) – nadporučík VB v povídce Létající kolotoč
• Úplně vyřízený chlap (1965) – Lexa Pírko
• Třicet jedna ve stínu (1965) – Emil
• Strašná žena (1965) – Kouba
• Puščik jede do Prahy (1965) – hodinář
• Lásky jedné plavovlásky (1965) – Vacovský
• Hrdina má strach (1965) – tajemník
• Alibi na vodě (1965) – novinář
• Ženu ani květinou neuhodíš (1966) – příslušník SNB
• Vražda po našem (1966) – Emil
• Svatební cesta aneb Ještě ne, Evžene! (televizní film, 1966)
• Nahá pastýřka (1966) – kapitán Tronda
• Kdo chce zabít Jessii? (1966) – Kolbaba
• Hra bez pravidel (1966) – Pepi
• Flám (1966) – kamarád
• Autorevue (televizní film, 1966)
• Zmluva s diablom (1967) – Viktor
• Zločin a trik I. [televizní film, 1967)
• Přísně tajné premiéry (1967) – Matýsek
• Marketa Lazarová (1967) – Bernard
• Klec pro dva (1967) – Čenda
• Když má svátek Dominika (1967) – Honzíkův otec
• Happy end (1967) – Bedřich
• Všichni dobří rodáci (1968) – Jořka Pyřk
• Spalovač mrtvol (1968) – muž ženy v klobouku
• Raport (televizní film, 1968) – konfident Evžen
• Rakev ve snu viděti (1968) – kapitán Roj
• Naše bláznivá rodina (1968) – otec Solnička
• Maratón (1968) – Jarda
• Hříšní lidé města pražského [televizní seriál, 1968) – Rozštlapil v 5. dílu
• Bohouš (krátkometrážní televizní film, 1968) – Humhej
• Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc (1969) – vrátný
• Světáci (1969) – Novák
• Slasti Otce vlasti (1969) – Marsilio Rossi
• Přehlídce velím já (1969) – Holiš
• Panenství a kriminál (1969) – Souška
• Odvážná slečna (1969) – Robek
• Vražda ing. Čerta (1970) – Ing. Čert
• Rekviem za rytierov (1970) – Kropáček
• Radúz a Mahulena (televizní film, 1970) – Vratko
• Partie krásného dragouna (1970) – komisař Zdychynec
• Pane, vy jste vdova! (1970) – Bloom
• Na kometě (1970) – Silberman
• Luk královny Dorotky (1970) – porybný, radní, Kabrhel
• Ženy v ofsajdu (1971) – funkcionář fotbalové komise
• Touha Sherlocka Holmese (1971) – detektiv
• Slaměný klobouk (1971) – Nonancourt
• Pět mužů a jedno srdce (1971) – dr. Kořalník
• Kam slunce nechodí (televizní film, 1971) – Ondřej Andrýsek
• F. L. Věk (televizní seriál, 1971) – konšel Pinkava
• Dívka na koštěti (1971) – upír v. v.
• Zlatá svatba (1972) – Pepa
• Rodeo (1972) – Vilda
• Lupič Legenda (1972) – Wohryzek
• Aféry mé ženy (1972) – sedlák v povídce Suvenýr z Paříže
• Zatykač na královnu (1973) – Černý
• Tři oříšky pro Popelku (1973) – Vincek
• Poslední ples na rožnovské plovárně (1974) – prof. Čepelák
• Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) – Karel
• Hodíme se k sobě, miláčku? (1974) – Vencl
• Byl jednou jeden dům (televizní seriál, 1974)
• Tak láska začíná… (1975) – Rambousek
• Rodič (televizní film, 1975)
• Pomerančový kluk (1975) – Rána
• Plavení hříbat (1975) – Chrástek
• Můj brácha má prima bráchu (1975) – Vrána
• Hřiště (1975) – Louda
• Dva muži hlásí příchod (1975) – Pacholík
• Parta hic (1976) – Chochola
• Náš dědek Josef (1976) – Trdlifaj
• Bouřlivé víno (1976) – Michal Janák
• Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) – Kraus
• Jak se budí princezny (1977) – Matěj
• Což takhle dát si špenát (1977) – Zemánek
• Ikarův pád (1977) – Táta
• Žena za pultem (1977) – vedoucí Karas
• Zlatí úhoři (televizní film, 1978)
• Skandál v Gri-Gri baru (1978) – poslanec Komorous
• Princ a Večernice (1978) – král
• Jen ho nechte, ať se bojí (1978) – rekvizitář
• Hrozba (1978) – Pavel Budil
• Brácha za všechny peníze (1978) – otec Zuzany
• Báječní muži s klikou (1978) – kabaretiér Šlapeto
• Lásky mezi kapkami deště (1979) – Bursík
• Křehké vztahy (1979) – Ropek
• Arabela (televizní seriál, 1979) – Karel Majer
• Zločin na poště (televizní film, 1980) - strážmistr Brejcha
• Zralé víno (1981) – Michal Janák
• Víkend bez rodičů (1981) – Vaněk
• Zelená vlna (1982) – otec Labucy
• Když rozvod, tak rozvod (1982) – Arnošt Provazník
• Návštěvníci (televizní seriál, 1983) – příslušník VB
• Létající Čestmír (televizní seriál, 1983) – správce Trnka
• Jako kníže Rohan (televizní film, 1983) – Špáta
• Tažní ptáci (televizní film, 1983)
• Půl domu bez ženicha (1984) – Franc
• Jak se dělá smích (1984) – komentátor
• Děti zítřků (1984) – hejtman
• Mladé víno (1986) – Michal Janák
• Dobří holubi se vracejí (1987) – Honzíček
• Hurá za ním (1988) – kpt. Váňa

[editovat] Autor námětu

• 1971 – Kam slunce nechodí [TV film]
• 1967 – Klec pro dva

[editovat] Zpěvák

• 1968 – Ach, ta vojna [TV film]
• 1960 – Práče (Letěla husička; Já jsem malý mysliveček)
• 1959 – Dařbuján a Pandrhola (My jsme tady dva)
• 1958 – Hvězda jede na jih (Ach synku, synku)

[editovat] Reference

1. ↑ http://kic.ivancice.cz/Mensik.htm
2. ↑ Někdy je i v oficiálních dokumentech chybně uváděn rok 1924. Zde je vysvětlení příčiny těchto omylů
3. ↑ Vladimír Menšík [online]. osobnosti.cz, [cit. 2010-01-17]. Dostupné online.  
4. ↑ HÖSCHLOVÁ, Hana. Vladimír Menšík: Umíral a neviděl barvy.... Blesk, 2006-03-10. Dostupné online [cit. 2008-01-08]. ISSN 1213-8991.  
5. ↑ ^{a b} MENŠÍKOVÁ, Martina. Vladimír Menšík: Boj s alkoholem prohrával [online]. 2007-10-14, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
6. ↑ Vladimír Menšík. Reflex, 1999-12, roč. 1999, čís. 51. Dostupné online [cit. 2008-01-08].  
7. ↑ Prvbí den otevření [online]. Obec Hlína, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
8. ↑ Rozhledna Vladimíra Menšíka [online]. Turistik.cz, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
9. ↑ Z věže Vladimíra Menšíka uvidíte i Alpy [online]. Centrum.cz, 2007-02-19, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  
10. ↑ Petr Menšík Kavárna Vladimíra Menšíka [online]. Royal menu, [cit. 2008-01-08]. Dostupné online.  

[editovat] Externí odkazy

• Vladimír Menšík na Kinoboxu
• Vladimír Menšík na Česko-Slovenské filmové databázi
• (anglicky)  Vladimír Menšík na Internet Movie Database
• Německé stránky o TV seriálech
• Vladimír Menšík (Cyklus České televize Příběhy slavných) - video on-line v archivu ČT

Roman Šebrle

Osobní informace
Datum narození	26. listopadu 1974 (37 let)
Místo narození	Lanškroun
Země	Československo
Výška	186 cm
Váha	88 kg
Kariéra
Disciplína	desetiboj
Účasti na OH	3
Účasti na MS	7
Účasti na ME	3

Přehled medailí
Letní olympijské hry
	LOH 2000	desetiboj
	LOH 2004	desetiboj
Mistrovství světa v atletice
	MS 2003	desetiboj
	MS 2005	desetiboj
	MS 2007	desetiboj
Mistrovství Evropy v atletice
	ME 2002	desetiboj
	ME 2006	desetiboj
Halové MS v atletice
	HMS 1999	sedmiboj
	HMS 2001	sedmiboj
	HMS 2003	sedmiboj
	HMS 2004	sedmiboj
	HMS 2006	sedmiboj
Halové ME v atletice
	HME 2000	sedmiboj
	HME 2002	sedmiboj
	HME 2005	sedmiboj
	HME 2007	sedmiboj
	HME 2009	sedmiboj
	HME 2011	sedmiboj

Roman Šebrle oslavuje zisk zlaté medaile na MS v atletice v Osace (2007)

Roman Šebrle (* 26. listopadu 1974 v Lanškrouně) je český atletický vícebojař a olympijský vítěz v desetiboji z roku 2004. Bývá považován za nejlepšího desetibojaře všech dob.^[zdroj?] Jako první překonal v desetiboji bájnou hranici 9000 bodů podle aktuálních bodovacích tabulek; výkonem 9026 bodů vytvořil 26. a 27. května 2001 v Götzis světový rekord nepřekonaný dalších jedenáct let (vzal mu jej teprve Američan Ashton Eaton v červnu roku 2012 výkonem 9039 bodů).

Po obhajobě titulu evropského šampiona v Göteborgu v roce 2006 (jeho 7. zlatá medaile z vrcholné atletické akce) se stal zároveň prvním desetibojařem ^[1], který dokončil 35 závodů s celkovým součtem přes 8000 bodů (druhým v pořadí je další český desetibojař Tomáš Dvořák se 34 desetiboji nad 8000 bodů).

Po MS v Ósace má již 8 zlatých medailí z vrcholných akcí. Na kontě má také unikátních 20 desetibojů se součtem nad 8500 bodů, což je již hranice světové extratřídy. Jako jediný v historii překonal také šestkrát exkluzivní hranici 8800 bodů a k 21. srpnu 2009 již 45-krát 8000 bodů.^[2] V tomto ohledu drží historický primát.

V březnu roku 2008 musel vzdát při běhu na 60 m. př. medailově rozjetý sedmiboj na HMS ve Valencii pro svalové zranění. O rok později (8. března 2009) získal bronzovou medaili v sedmiboji na halovém mistrovství Evropy v Turíně výkonem 6142 bodů. Na venkovním mistrovství světa v Berlíně ve stejném roce však skončil výkonem 8266 bodů až na 11. místě. V halové sezóně roku 2010 bylo jeho nejvýznamnějším umístěním 5. místo na HMS v katarském Dauhá, kde výkonem 6024 bodů znovu překonal šestitisícovou hranici v sedmiboji a zároveň v něm překonal veteránský světový rekord v kategorii nad 35 let věku (předchozí měl hodnotu 5839 bodů).^[3] V únoru 2011 tento výkon ještě vylepšil, když na halovém mistrovství ČR v Praze-Stromovce posbíral 6117 bodů.^[4]. Dne 6. března 2011 vybojoval bronzovou medaili na HME v Paříži výkonem nového veteránského SR 6178 bodů.^[5] Dne 28. 6. 2012 vybojoval 6. místo v desetiboji na ME v Helsinkách výkonem 8052 bodů. Jednalo se již o jeho 49. desetiboj v kariéře s výkonem nad 8000 bodů. Tímto výkonem se zároveň kvalifikoval na Olympijské hry v Londýně.^[6]

Jakožto člen Armádního sportovního centra (ASC) Dukla je také vojákem z povolání. Momentálně má hodnost majora, do které byl povýšen po zlatém vítězství na olympiádě v Athénách (2004) ^[7]. V listopadu 2006 se stal již popáté v řadě atletem roku České republiky ^[8].

[editovat] Rekordy

+) Osobní rekordy Romana Šebrleho v jednotlivých disciplínách desetiboje dávají součet 9326 bodů.

[editovat] Olympijské hry

[editovat] Mistrovství světa - dráha

[editovat] Mistrovství Evropy - dráha

[editovat] Halové mistrovství světa - sedmiboj

[editovat] Halové mistrovství Evropy - sedmiboj

[editovat] Ankety

• 2006 - Atlet roku - 1. místo, Atlet Evropy roku - 5. místo, Armádní sportovec roku - 3. místo
• 2005 - Atlet roku - 1. místo
• 2004 - Atlet roku - 1. místo, Sportovec roku - 1. místo, Atlet Evropy (EAA) - 3. místo, Armádní sportovec roku - 1. místo
• 2003 - Atlet roku - 1. místo, Sportovec roku - 4. místo
• 2002 - Atlet roku - 1. místo, Sportovec roku - 2. místo
• 2001 - Atlet roku - 3. místo, Sportovec roku - 2. místo, Atlet Evropy - 7. místo
• 2000 - Atlet roku - 2. místo, Sportovec roku - 3. místo

Ostatní:

• 2004 - ministrem obrany propůjčena hodnost majora, prezidentem republiky udělena medaile Za zásluhy (II. stupně) ^[zdroj?]
• 2001 a 2004 mu byla udělena cena ČOV J. Gutha - Jarkovského za nejhodnotnější sportovní výkon v uplynulém roce ^[zdroj?]

[editovat] Rekordy

• Desetiboj - 9026 bodů (Götzis 2001; bývalý SR, ER, NR)
• Sedmiboj - 6438 bodů (Budapešť 2004; ER, NR); veteránský SR 6178 bodů (Paříž, 2011)

[editovat] Související články

• Československé a české úspěchy na LOH

[editovat] Reference

1. ↑ R. Šebrle. tyden.cz [online]. . Dostupné online.  
2. ↑ http://www.iaaf.org/news/kind=100/newsid=51274.html
3. ↑ http://dinosaurus.bloguje.cz/840046-vikendova-atletika.php
4. ↑ http://www.atletika.cz/Default.aspx?section=3&server=1&article=12567
5. ↑ http://www.atletika.cz/Default.aspx?section=3&server=1&article=12667
6. ↑ http://www.atletika.cz/aktuality/evropsky-sampionat-druhy-podvecer/
7. ↑ Kühnl povýšil Šebrleho na majora. Sport.cz [online]. 20050103 [cit. 20080914]. Dostupné online.  
8. ↑ Šebrle vyhrál anketu Atlet roku před Špotákovou a Janků. Sport.cz [online]. . Dostupné online.  

[editovat] Externí odkazy

• (česky) životopis na www.olympic.cz
• Profil Romana Šebrleho na www.iaaf.org
• Profil na LOH 2008
• Roman Šebrle (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně") - video on-line v archivu ČT
• Statistika golfisty na Golfparada.cz

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Roman Šebrle

Sportovec roku
1959: Vladimír Jirásek • 1960: Eva Bosáková • 1961: Josef Mikoláš • 1962: Eva Romanová a Pavel Roman • 1963: Václav Kozák • 1964: Věra Čáslavská • 1965: Ludvík Daněk • 1966: Věra Čáslavská • 1967: Věra Čáslavská • 1968: Věra Čáslavská • 1969: Miloslava Rezková • 1970: Ladislav Rygl • 1971: Ondrej Nepela • 1972: Ludvík Daněk • 1973: Jan Kodeš • 1974: Vítězslav Mácha • 1975: Karel Kodejška • 1976: Anton Tkáč • 1977: Vítězslav Mácha • 1978: Anton Tkáč • 1979: Jan a Jindřich Pospíšilové • 1980: Ota Zaremba • 1981: Jarmila Kratochvílová • 1982: Imrich Bugár • 1983: Jarmila Kratochvílová • 1984: Květa Jeriová • 1985: Petr Jirmus • 1986: Jozef Pribilinec • 1987: Jiří Parma • 1988: Jozef Pribilinec • 1989: Attila Szabó • 1990: Jozef Lohyňa • 1991: Radomír Šimůnek • 1992*: Robert Změlík • 1993: Jan Železný • 1994: Dominik Hašek • 1995: Jan Železný • 1996: Martin Doktor • 1997: Tomáš Dvořák • 1998: Dominik Hašek • 1999: Tomáš Dvořák • 2000: Jan Železný • 2001: Jan Železný • 2002: Aleš Valenta • 2003: Pavel Nedvěd • 2004: Roman Šebrle • 2005: Jaromír Jágr • 2006: Kateřina Neumannová • 2007: Martina Sáblíková • 2008: Barbora Špotáková • 2009: Martina Sáblíková • 2010: Martina Sáblíková • 2011: Petra Kvitová
* Do r. 1992 Sportovec Československa, poté Sportovec České republiky

Olympijští vítězové v desetiboji
1912: James Thorpe • 1920: Helge Løvland • 1924: Harold Osborn • 1928: Paavo Yrjölä • 1932: James Bausch • 1936: Glenn Morris • 1948: Bob Mathias • 1952: Bob Mathias • 1956: Milton Campbell • 1960: Rafer Johnson • 1964: Willi Holdorf • 1968: William Toomey • 1972: Nikolaj Avilov • 1976: Bruce Jenner • 1980: Daley Thompson • 1984: Daley Thompson • 1988: Christian Schenk • 1992: Robert Změlík • 1996: Dan O'Brien • 2000: Erki Nool • 2004: Roman Šebrle • 2008: Bryan Clay •