1984 (MCMLXXXIV) byl rok, který dle gregoriánského kalendáře započal nedělí.

[editovat] Události

• 1. leden - Brunej se stává plně nezávislou zemí
• 10. leden - USA a Vatikán zahájily plnohodnotné diplomatické styky
• 24. leden - na trh byly uvedeny první počítače Macintosh
• 13. únor - Konstantin Ustinovič Černěnko nahradil Jurije Andropova ve funkci generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu
• 18. únor - mezi Vatikánem a Itálií byl uzavřen nový konkordát
• 4. duben - Ronald Reagan vyzval k mezinárodnímu zákazu používání chemických zbraní
• 15. duben - proběhly Světové dny mládeže v Římě
• 8. květen - SSSR oznámil, že bude bojkotovat letní olympijské hry 1984 v Los Angeles
• 6. červen - indické jednotky dobyly Zlatý chrám v Amritsaru, nejposvátnější chrám Sikhů, a zabily odhadem 1000 lidí
• 6. červen - Vyrobena hra Tetris Rusem Alexejem Pažitnovem
• 1. říjen - byl slavnostně zahájen provoz na železniční Bajkalsko-amurské magistrále v tehdejším SSSR.
• IBM uveřejnil systém TopView, který se však stal neúspěšným a byl nahrazen DESQview.

[editovat] Vědy a umění

• byl popsán nový druh kosatka jižní (mnozí vědci jej však označují za poddruh kosatky dravé)
• Michael Radford natočil film podle námětu George Orwella: 1984 (Nineteen Eighty-Four), jehož děj se v tomto roce odehrává.
• Tomáš Linka společně s Helenou Maršálkovou založil hudební skupinu Kanafas.

[editovat] Nobelova cena

• Fyzika – Carlo Rubbia, Simon van der Meer (Itálie, Nizozemsko; za přínos k objevení částic W a Z)
• Chemie – Robert Bruce Merrifield (USA; objev metodologie chemické syntézy v pevné fázi)
• Fyziologie a medicína – Niels K. Jerne, Georges J. F. Köhler, César Milstein (Dánsko, Německo, Argentina/Spojené království; výzkum imunitního systému)
• Literatura – Jaroslav Seifert (Československo)
• Mír – biskup Desmond Mpilo Tutu (JAR)
• Ekonomie – Richard Stone (Spojené království; vývoj systémů národních účtů a empirická ekonomická analýza)

[editovat] Narození

Česko

• 16. března – Tomáš Fleischmann, český hokejový hráč
• 15. dubna – Miloslav König, český herec
• 18. dubna – Ondřej Němec, český hokejista
• 22. dubna – Aleš Slabý, český podnikatel
• 5. června – Jakub Klepiš, český hokejový hráč
• 6. června – Jakub Tvrdík, český herec
• 12. června – Michal Barinka, český hokejista
• 30. srpna – Pavel Samiec, akordeonista, hudební skladatel
• 18. října – Ctirad Ovčačík, český hokejista
• 21. listopadu - Hana Baroňová, česká herečka
• 24. listopadu – David Booth, americký hokejista
• 7. prosince – Milan Michálek, český hokejista
• 13. prosince – Michal Kadlec, český fotbalista

Svět

• 25. ledna – Robinho, brazilský fotbalista
• 3. května – Graham Gristwood, britský reprezentant v orientačním běhu
• 15. září – Harry, princ z Walesu
• 27. září – Avril Lavigne, kanadská zpěvačka
• 3. října – Ashlee Simpson, americká zpěvačka
• 26. listopadu – Jeremy Lusk, americký freestylový motokrosový jezdec († 10. února 2009)
• 3. prosince – Constança Araújo, portugalská malířka
• 21. srpna – Alizée Jacotey, francouzská zpěvačka

[editovat] Úmrtí

Česko

• 30. ledna – Josef Kuhn, český varhaník a hudební skladatel (* 17. dubna 1911)
• 14. února – Bohumil Trnka, český jazykovědec a literární historik (* 3. června 1895)
• 25. května – Antonín Devátý, český houslista, dirigent a hudební skladatel (12. června 1903)
• 1. října – František Kovářík, český herec (* 1. října 1886)
• 26. října – Zdeněk Folprecht, český dirigent († 26. leden 1900)
• 18. listopadu – Karel Klapálek, český voják, armádní generál (* 26. května 1893)

Svět

• 9. února – Jurij Vladimirovič Andropov, generální tajemník KSSS
• 21. února – Michail Alexandrovič Šolochov, ruský spisovatel (* 24. května 1905)
• 1. března – Peter Walker, britský automobilový závodník
• 4. dubna – Oleg Antonov, ruský letecký konstruktér (* 7. února 1906)
• 16. května – Irwin Shaw, americký spisovatel (* 27. února 1913)
• 30. června – Henri Fabre, francouzský průkopník letectví (* 29. listopadu, 1882)
• 11. srpna – Marcel Balsa, francouzský automobilový závodník (* 1. ledna 1909)
• 9. září – Walter Kaufmann, hudební vědec, skladatel, pedagog a dirigent, narozený v Čechách (* 1. dubna 1907)
• 20. října – Paul Dirac, britský teoretický fyzik, (* 8. srpna 1902)
• 25. října – Richard Gary Brautigan (* 30. ledna 1935)
• 31. října – Indíra Gándhíová, indická politička a předsedkyně vlády (* 19. listopadu 1917)

[editovat] Hlavy státu

Evropa:

• Československo - prezident Gustáv Husák
• Vatikán - papež Jan Pavel II.
• Sovětský svaz
  • předseda prezidia Nejvyššího sovětu a generální tajemník KSSS Jurij Vladimirovič Andropov
  • předseda prezidia Nejvyššího sovětu a generální tajemník KSSS Konstantin Ustinovič Černěnko
• Francie - prezident François Mitterrand
• Velká Británie
  • královna Alžběta II.
  • (fakticky) předsedkyně vlády Margaret Thatcher
• Spolková republika Německo
  • prezident Karl Carstens
  • prezident Richard von Weizsäcker
  • (fakticky) kancléř Helmut Kohl
• Dánsko - královna Markéta II.
• Španělsko – král Juan Carlos
• Nizozemsko – Beatrix

Ostatní:

• Čína - předseda ČLR Li Sien-nien
• USA - prezident Ronald Reagan
• Kuba - předseda státní rady Fidel Castro Ruz

• SSSR
  • Nikolaj Andrejevič Tichonov (předseda Rady ministrů SSSR)
  • Andrej Andrejevič Gromyko (předseda prezídia Nejvyššího sovětu)

• USA
  • Ronald Reagan

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

1984

George Orwell
George Orwell
Narození	25. června 1903 Motihari, dnešní Indie
Úmrtí	21. ledna 1950 Londýn, Anglie

Eric Arthur Blair (25. června 1903 Motihari, Bengálsko – 21. ledna 1950 v Londýně), známější spíše pod svým literárním pseudonymem George Orwell, byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem a sympatizoval s levicí. Světovou popularitu si získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984, popisující nehumánnost totalitních ideologií.

[editovat] Biografie

Eric Arthur Blair se narodil v Indii, kde v té době jako úředník pracoval jeho otec (Richard Walmesley Blair) a která byla součástí britského impéria. Do Anglie ho přivezla matka (Ida Mabel Blair), když mu bylo kolem jednoho roku. Otce viděl až za několik let. Měl dvě sestry, starší Majorie a mladší Avril. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal svůj pseudonym. Svou rodinu později popsal jako „nižší vyšší střední třídu“.

Mladý Blair vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na universitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal ve své prvotině, románu Barmské dny (anglicky Burmese Days), vydané v roce 1934.

V roce 1927 se vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil „na ulici“ jako tulák a pohyboval se mezi spodinou. Své zážitky zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně (anglicky Down and Out in Paris and London) vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkají a tak se stává socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí.

Po roce 1936 se Orwell jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval v jednotkách milicí POUM (Dělnické strany marxistického sjednocení). Zážitky ze svého působení ve španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku, v které líčí i své těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým odstřelovačem. V roce 1938 žil půl roku v Maroku.

Do roku 1940 psal Orwell recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze a v roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto zaměstnání opustil v roce 1943.

Těsně před svou smrtí (1950) napsal svůj nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let.

Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.“

Orwellovy náboženské názory jsou složitým problémem. Orwell byl členem anglikánské církve a pravidelně se zúčastňoval jejích bohoslužeb. Obě jeho svatby i pohřeb byly na jeho přání vedeny anglikánským knězem.^[1] Ve svém literárním díle (zejm. v románu Farářova dcera) však církev i náboženství jako takové spíše kritizoval z pozic levicového ateismu. Orwellův životopisec Stephen Ingle k tomu napsal, že "spisovatel George Orwell se holedbal svým ateismem, zatímco jedinec Eric Blair si uchoval hluboce zakořeněnou zbožnost."^[2]

[editovat] Dílo

Orwellovy knihy a eseje se netýkají jen politiky, ale komentují život své doby a zabývají se sociálními tématy. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů.

V komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů, jeho knihy nemohly oficiálně vycházet. V roce 1985 vyšla jen kritická stostránková brožura Josefa Skály Postřehy a fikce George Orwella. Orwellovy knihy v češtině tou dobou vycházely v exilových nakladatelstvích.

[editovat] Romány

• Na dně v Paříži a Londýně, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství 1935 (Down and Out in Paris and London, 1933) - Orwellovy zážitky z doby, kdy se jako tulák pohyboval mezi chudými
• Barmské dny, Volvox Globator 1998, ISBN 80-7207-164-5 (Burmese Days, 1934) - život v malé koloniální barmské vesnici rozvíří příjezd mladé anglické dámy. Orwell knihu napsal na základě svých zkušeností při pobytu v Barmě v letech 1922-1927
• Farářova dcera, Volvox Globator 2000, ISBN 80-7207-337-0 (A Clergyman's Daughter, 1935) - zamyšlení nad smyslem víry v Boha a nechtěný útěk dcery vesnického faráře do zcela odlišného prostředí
• Bože chraň aspidistru, Volvox Globator a KGB 2001 ISBN 80-7207-395-8 (Keep the Aspidistra Flying, 1936)
• Cesta k Wigan Pier, Argo 2011 (The Road to Wigan Pier, 1937) - knižní reportáž z velšských dolů
• Hold Katalánsku, Odeon 1991 (Homage to Catalonia, 1938) - zážitky ze svého působení ve Španělské občanské válce
• Nadechnout se, Odeon 2003, ISBN 80-207-1136-8 (Coming Up For Air, 1939) - méně známý román ze střední Anglie, líčící útěk do vzpomínek a střet s realitou
• Válečný deník - zážitky z života v Anglii během 2. světové války
• Farma zvířat, nakladatelství I. L. Kober 1946 (Animal Farm, 1945)
• 1984, Index 1984, Naše vojsko 1991 (Nineteen Eighty-Four, 1949)

[editovat] Výbory z esejů v češtině

• V břiše velryby, esej o Henrym Millerovi, Votobia 1996, ISBN 80-7198-124-9, přeložila Adéla Václavková, verše přebásnil Petr Pistorius
• Úpadek anglické vraždy a jiné eseje, Votobia 1995, ISBN 80-85885-62-X, přeložila Alena Caklová – seznam esejů: Úpadek anglické vraždy, Poprava, Výsada kléru, Jak umírají chudí, Rudyard Kipling, Raffles a slečna Blandishová, Charles Dickens, Umění Donalda McGilla, Poznámky o nacionalismu, Proč píšu
• Uvnitř velryby a jiné eseje, Atlantis 1997, ISBN 80-7108-140-X, přeložila Kateřina Hilská

[editovat] Významné eseje

(do seznamu nejsou zahrnuty Orwellovy drobnější eseje, sloupky a fejetony)

• A Hanging (1931, překládáno Poprava či Poprava oběšením, vyšlo v obou českých výborech) - črta, líčící popravu indického vězně, které se Orwell zúčastnil v Indii jako člen ostrahy
• Shooting an Elephant (1936, překládáno Střílení na slona, vyšlo ve sbírce Uvnitř velryby a jiné eseje) - autobiografická esej, popisující Orwellovy zkušenosti z dob jeho práce v koloniální policii
• Charles Dickens (1939, vyšlo v obou českých výborech, titul nepřekládán) - poměrně kritický rozbor díla Charlese Dickense
• Boys' Weeklies (1940, překládáno Týdeníky pro kluky, vyšlo ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - literární rozbor „školních povídek“ v chlapeckých časopisech Orwellovy doby
• Inside the Whale (1940, překládáno Uvnitř velryby či V břiše velryby, vyšlo ve sbírce Uvnitř velryby a jiné eseje a také samostatně) - velmi různorodá literárně kritická esej, věnovaná především moderní anglické literatuře
• Wells, Hitler and the World State (1941, překládáno Wells, Hitler a Světový stát, česky ve sbírce Uvnitř velryby a jiné eseje) - kritika Wellsových utopických vizí
• The Art of Donald McGill (1941, překládáno Umění Donalda McGilla, vyšlo v obou českých výborech) - literární rozbor dobových pohlednic s kreslenými vtipy
• Looking Back on the Spanish War (1943, překládáno jako Ohlédnutí za španělskou válkou, vyšlo ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - politický rozbor španělské občanské války, jakýsi esejistický dodatek k románu Hold Katalánsku
• W. B. Yeats (1943, vyšlo ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje, titul nebyl přeložen) - vlastně recenze na biografii Williama Butlera Yeatse
• Benefit of Clergy: Some notes on Salvador Dali (1944, v obou českých výborech pod názvy Výsada kléru a Výsada kněžstva) - recenze a reakce na Dalího autobiografii, ústící do úvahy o tom, zda může být někomu odpouštěna zvrhlost, pokud je spojena s mimořádným talentem
• Arthur Koestler (1944, vyšlo ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje bez přeložení názvu)
• Notes on Nationalism (1945, česky pod názvem Poznámky o nacionalismu ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - klasifikace a kritika nacionalistické politiky
• How the Poor Die (1946, česky pod názvem Jak umírají chudí v obou výborech) - autobiografická črta, popisující Orwellův pobyt v chudinské nemocnici v Paříži
• Politics vs. Literature: An Examination of Gulliver's Travels (1946, česky pod názvem Politika versus literatura ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - rozbor Gulliverových cest Jonathana Swifta
• Politics and the English Language (1946, česky pod názvem Politika a anglický jazyk ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - esej o anglické stylistice, kritizuje klišé v mluvě anglických politiků
• Second Thoughts on James Burnham (1946, česky nejspíš Další názory na Jamese Burnhama, nicméně v češtině nevyšlo)
• Decline of the English Murder (1946, česky pod názvem Úpadek anglické vraždy v obou výborech) - fejeton, zabývající se ideální vraždou z hlediska čtenářů novin
• Some Thoughts on the Common Toad (1946, česky pod názvem Zamyšlení nad žábou obecnou ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - esej o zapomínaných symbolech jara, jako hlavní z nich je uvedena žába obecná
• A Good Word for the Vicar of Bray (1946, česky pod názvem Přímluva za vikáře z Bray ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - esej o záslužnosti sázení stromů
• In Defence of P. G. Wodehouse (1946)
• Why I Write (1946, česky pod názvem Proč píšu v obou výborech) - esej o důvodech, proč se spisovatelé rozhodují psát
• The Prevention of Literature (1946, česky pod názvem Zakazování literatury ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - esej, vyjadřující Orwellovy názory na cenzuru
• Such, Such Were the Joys (1946, česky pod názvem Takové to byly radosti ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - delší autobiografická črta, zabývající se autorovým studiem na soukromé škole St Cyprian a popisující jeho otřesné zkušenosti s dobovým vzdělávacím systémem
• Lear, Tolstoy and the Fool (1947, česky pod názvem Lear, Tolstoj a šašek ve výboru Uvnitř velryby a jiné eseje) - polemika s Tolstým ohledně Shakespeara
• Reflections on Gandhi (1949, česky pod názvem Úvahy o Gándhím) - esej o úloze Gándhího v indickém boji za nezávislost

[editovat] Výroky

[editovat] Reference

1. ↑ Bowker, Gordon, 1934-. George Orwell. Gordon Bowker ; [Z anglického originálu přeložil Miroslav Drozd]. Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 485 s. ISBN 80-7106-809-8.
2. ↑ Ingle, Stephen (2006). The social and political thought of George Orwell: a reassessment. Abingdon, England: Routledge. p. 17. ISBN 0-415-35735-7.

[editovat] Související články

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

George Orwell

• Anglická literatura
• Seznam anglických spisovatelů

[editovat] Zdroje

• http://en.wikipedia.org/wiki/George_Orwell
• http://ld.johanesville.net/orwell
• Orwell George: Nadechnout se. Odeon, Praha, 2003, 1. vyd., ISBN 80-207-1136-8, překlad: Petr Kopecký
• Kolektiv autorů: Přehledné dějiny literatury III. SPN, Praha, 1997, ISBN 80-85937-48-4,

[editovat] Externí odkazy

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
George Orwell

• George Orwell na stránkách Literárního doupěte
• George Orwel na stránkách Odpor
• Orwellova díla rusky a anglicky

David Bowie
David Bowie při turné Glass Spider v roce 1987.
Základní informace
Rodné jméno	David Robert Jones
Jinak zvaný	Ziggy Stardust Aladdin Sane The Thin White Duke The Dame
Narození	8. ledna 1947 (65 let) Brixton, Anglie
Žánry	Alternative rock Glam rock Art rock Experimental rock Pop Dance Soul Protopunk
Povolání	zpěvák, textař, hudební producent, herec, režisér
Nástroje	zpěv, klávesy, kytara, saxofon, perkuse
Aktivní roky	1964—dosud
Příbuzná témata	The Spiders from Mars Tin Machine Iggy Pop Lou Reed Brian Eno Mott the Hoople
Web	www.davidbowie.com

David Bowie (* 8. ledna 1947 v Brixtonu v Londýně jako David Robert Hayward-Jones) je jeden z britských autorů alternativní rockové scény (působí od konce 60. let až do současnosti). Je považován za průkopníka nových hudebních trendů. Od roku 1992 je jeho manželkou modelka Iman.

[editovat] Hudební dráha

Svoji hudební dráhu začal jako saxofonista ve školní kapele. Jedna školní rvačka pro něj skončila operací oka, od té doby má poškozenou zornici. Po odchodu ze střední školy pracoval jako výtvarník, hrál a nahrával s několika skupinami, ale bez úspěchu. Protože se jeho jméno pletlo s Davy Jonesem ze skupiny Monkees, změnil si ho na David Bowie.

Jako sólový zpěvák nahrál sérii milostných písniček, která vyšla pod názvem The Word of David Bowie. Pak na krátko nechal hudby a věnoval se buddhismu. Tou dobou účinkoval v pantomimě, což ovlivnilo jeho pozdější zájem o divadlo. V roce 1969 založil v Beckhamu umělecký workshop. V témže roce nahrál písničku Space Oddity, která měla překvapivě úspěch. Následovalo stejnojmenné album.

V roce 1970 vznikla tematická deska The Man Who Sold The World, která byla úplně jiná než předchozí. Akustickou kytaru tu nahradila tvrdá kytara Micka Ronsona. Tematicky je zde vykreslena temná orwellovská vize budoucnosti. K řadě dílčích témat se Bowie vrátil na následujících albech. Album sice nešlo na dračku, ale pro část publika se stalo kultovním. Následovalo turné po Spojených státech, na němž se oblékal do vlajících šatů a stylizoval se do role populární herečky Grety Garbo. Přitáhl tak k sobě zájem médií, přešel k labelu RCA, u kterého vydal další, tentokrát poněkud měkčí, desku Hunky Dory.

V roce 1972 se po vydání alba The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars konečně stal komerčně úspěšným. Zatímco dříve nabízel celou paletu témat, přišel nyní s jedinou postavou – rockovou superhvězdou Ziggym, kterého nakonec zničil fanatismus, který sám pomáhal vytvořit.

Po singlu Starman se představil v dalších rolích. Tentokráte jako producent zachránil upadající kariéru Lou Reeda (LP Transformer). Další Bowieho alba se jmenovala Aladdin Sane a Pin Ups. V této době také pro televizní síť NBC vytvořil pořad The 1980 Floor Show, který ho inspiroval k následujícímu albu Diamond Dogs, které se opět vracelo k neradostným orwellovským vizím. Bowie pak s touto show odjel na americké turné, z něhož vyšla i deska David Live. Během tohoto turné vstřebával nové hudební vlivy – nechával se ovlivnit soulem a R&B. Je to slyšet z alba Young Americans, ze kterého pronikly do hitparád dva singly: titulní stejnojmenná nahrávka a Fame, jejíž spoluautorem je John Lennon a která se dostala až na vrchol americké hitparády. Shodou okolností v téže době bodovala i reedice hitu Space Oddity, která se tak stala nejvíce zpožděnou hitparádovou jedničkou (6 let a 63 dní).

V následujícím období se pustil do větších experimentů. Album Station to Station je tvořeno šesti delšími pasážemi a představovalo přípravu pro sérii dalších tří alb, na kterých s ním spolupracoval Brian Eno. První z nich, album Low, bylo ambientní. Experiment pak pokračoval na desce Heroes, která už byla výrazně rockovější a také ji přijalo i širší publikum. Třetím článkem je album Lodger, které je celé rockové a je nejpřístupnějším albem z této série. Někdy bývají tato tři alba nazývána jako Berlínská trilogie. V roce 1976 si Bowie zahrál hlavní roli ve filmu The Man Who Fell To Earth a fotky z něj se objevily na přebalech alb Station to Station a Low. V 70. letech spolupracoval se zpěvákem Iggy Popem, vzniká např. album Lust For Life. Některé společné písně, nazpíváné do té doby výhradně Popem, Bowie nahrával na své desky v 80. letech sám, např. China Girl nebo Tonight ( jako duet s Tinou Turner), jiné hraje živě pouze na svých koncertech, např. I Wanna Be Your Dog. Napsal také pro skupinu Moot the Hoople hit All The Young Dudes, který má i on sám dodnes ve svém repertoáru.

80. léta přinesla několik dalších plodných spoluprací, např. se skupinou Queen píseň Under Pressure, se skupinou Pat Metheny vzniká song This Is Not America či remake skladby z 60. let Dancing In The Streets s Mickem Jaggerem. Z roku 1980 pochází album Scary Monsters s punk - rockovými hity Ashes To Ashes a Fashion a po něm přichází taneční album Let´s Dance. V roce 1984 vyšla deska Tonight, na níž čerpá převážně ze své spolupráce s Iggy Popem ze 70. let a některé písně se nesou i v rytmu reggae. Čtenáři hudebního časopisu Rolling Stones tuto desku zvolili jako 3. nejhorší album celé hudební historie. V 80. letech napsal písničky ke 4 filmům - Cat People, When The Wind Blows, Absolute Beginners a Labyrinth. V posledních dvou jmenovaných si také sám zahrál. Poslední album, které Bowiemu coby sólistovi v 80. letech vyšlo, je popové Never Let Me Down. K němu bylo uspořádáno i velkolepé koncertní šou plné tanečníků, v němž se za pódiem nacházela obrovská podobizna pavouka (proto Glass Spider Tour) a při první písničce se on sám spouštěl z výšky na pódium. Další dvě alba Bowie vydal už jako člen rockové skupiny Tin Machine, je ale téměř jejím výhradním zpěvákem a autorem většiny skladeb. Na koncertech s touto kapelou se nevyužíval téměř nic ze svého předchozího a obsáhlého repertoáru.

[editovat] Diskografie

• David Bowie (1967)
• Space Oddity (1969)
• The Man Who Sold the World (1970)
• Hunky Dory (1971)
• The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars (1972)
• Aladdin Sane (1973)
• Pin Ups (1973)
• Diamond Dogs (1974)
• David Live (live) (1974)
• Young Americans (1975)
• Station To Station (1976)
• Changes One Bowie (kompilace) (1976)
• Low (1977)
• Heroes (1977)
• Stage (live) (1978)
• Lodger (1979)
• Scary Monsters... And Super Creeps (1980)
• Changes Two Bowie (kompilace) (1981)
• Christiane F.:Wir Kinder Vom Bahnhoff Zoo (soundtrack) (1981)
• Ziggy Stardust - The Motion Picture (live)(soudntrack) (1983)
• Let's Dance (1983)
• Tonight (1984)
• Labyrinth (soundtrack, s Trevorem Jonesem) (1986)
• Never Let Me Down (1987)
• Tin Machine (1989)
• Sound+Vision (kompilace) (1989)
• Changes Bowie (kompilace) (1990)
• Tin Machine II (1991)
• Early On 1964-1966 (kompilace) (1991)
• Tin Machine Live: Oy Vey Baby (live) (1992)
• Black Tie White Noise (1993)
• The Singles Collection (kompilace) (1993)
• The Buddha of Suburbia (soundtrack) (1993)
• Santa Monica ´72 (live) (1994)
• 1.Outside (1995)
• Excerpts From Outside (zkrácené LP vydání alba 1.Outside) (1995)
• 1.Outside Versin Two (kompilace, pouze USA) (1996)
• Earthling (1997)
• The Deram Anthology 1966/1968 (kompilace) (1997)
• The Best Of 1969/1974 (kompilace) (1997)
• The Best Of 1974/1979 (kompilace) (1998)
• Hours (1999)
• Bowie At The Beeb (kompilace) (2000)
• BBC Radio Theatre (live) (2000)
• All Saints - Collected Instrumentals 1977/1999 (kompilace) (2001)
• Heathen (2002)
• Best Of Bowie (kompilace)(vydáno ve 23 různých verzích pro různé státy) (2002)
• Reality (2003)
• Club Bowie (kompilace) (2003)
• The Platinum Collection (kompilace) (2005)
• The Collection (kompilace) (2005)
• The Best Of 1980/1987 (kompilace) (2007)
• Glass Spider (live) (2007)
• A Reality Tour (live) (2010)

[editovat] Literatura

• Nová ilustrovaná encyklopedie rocku, Praha, Albatros, 1996

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

David Bowie

• Oficiální stránky
• Seznam všech Bowieho alb a music sampler

Steve Jobs
Steve Jobs na Macworld 2005
Narození	24. února 1955 San Francisco, Kalifornie  Spojené státy americké
Úmrtí	5. října 2011 (ve věku 56 let) Palo Alto, Kalifornie  Spojené státy americké
Povolání	Apple Inc.: zakladatel, předseda představenstva a CEO; Pixar: zakladatel a CEO; NeXT Inc.: zakladatel a CEO
Nábož. vyznání	buddhismus
Manžel(ka)	Laurene Powell (od r. 1991)
Děti	4
Podpis

Steven Paul Jobs (24. února 1955 San Francisco, USA – 5. října 2011 Palo Alto, USA) byl zakladatel, výkonný ředitel (CEO) a předseda představenstva firmy Apple a zároveň jedna z nejvýraznějších osobností počítačového průmyslu posledních dvaceti let. V roce 1976 spolu se Stevem Wozniakem založil firmu Apple, která vyvinula jedny z prvních úspěšných osobních počítačů.

[editovat] Životopis

Narodil se americké vysokoškolačce a syrskému studentovi politologie, krátce po porodu byl ale adoptován Paulem a Clarou Jobsovými. Studia na vysoké škole zanechal po prvním semestru; přednášky, které už si ale vybíral čistě podle vlastní volby, ale navštěvoval další rok a půl. Spával na zemi po pokojích svých kamarádů a na jídlo si vydělával vracením lahví od coly. V tomto období bylo jídlo, které každou neděli rozdávalo hnutí Hare Krišna, jeho jediným pořádným jídlem.^[1] Oženil se s Laurene Powellovou (tři děti), dále měl dceru z předchozího vztahu. Jeho typickým oblečením byl černý rolák St. Croix s dlouhým rukávem, modré džíny Levi’s 501 a tenisky New Balance 992.

Stal se jedním z prvních lidí, kteří rozpoznali potenciál myší ovládaného grafického uživatelského rozhraní vyvíjeného v laboratořích Palo Alto Research Center firmy Xerox. V rámci divize Macintosh v roce 1984 uvedl na trh počítač ovládaný pomoci myši a menu. V roce 1985 byl vyhozen ze společnosti Apple a založil technologicky vyspělou, ale komerčně nepříliš úspěšnou společnost NeXT Computer. Tu v roce 1997 odkoupil stagnující Apple Computer a on sám se vrátil do jeho vedení. Operační systém NeXTSTEP firmy NeXT Computer se stal základem nového operačního systému Mac OS X.

Byl také většinovým majitelem animačního studia Pixar, které v roce 1986 koupil od George Lucase za necelých 10 milionů dolarů a které bylo po dlouhá léta dvorním dodavatelem animovaných filmů pro společnost Disney. V lednu 2006 Disney odkoupil Pixar za 7,4 miliardy dolarů. Steve Jobs tím získal 7 % akcií Disney a místo v představenstvu společnosti.

Byl známý svým manažerským stylem – často se o něm říkalo, že terorizuje své zaměstnance, vyhazuje z firmy za drobnosti a přenáší příliš pozornosti na sebe. Na druhou stranu byl také znám pro své řečnické schopnosti a pro to, že dokázal mít vizi a přesvědčit o ní mnoho lidí. Úspěch obchodní strategie Steva Jobse stál na tom, že dokázal vycítit aktuální potřeby trhu, klást důraz na jednoduchost použití a nepodceňovat design, za který si zájemci rádi byli ochotni připlatit, neboť jim dával pocit výjimečnosti. Za jeho vedení získala struktura Applu podobu kola, kdy Jobs byl jeho centrem a jednotlivá oddělení a manažeři paprsky tohoto kola. Steve Jobs se chtěl podílet na všem, mít kontrolu nad každým procesem, díky čemuž měl roli nesrovnatelnou s jinými CEO, a analytici proto poukazovali na provázanost jeho osobnosti s Applem samotným.^[2]

Jeho plat v určité době činil pouhý jeden dolar za rok, ale díky akciím společností Apple a Disney, které vlastnil, patřil mezi nejbohatší Američany.^[3][4] Forbes odhadoval jeho jmění na 8,3 miliardy dolarů.^[5]

Díky úspěchu modelů počítače iMac, přehrávače iPod, mobilního telefonu iPhone a tabletu iPad se firma Apple stala největší světovou firmou.

Dne 25. srpna 2011 oznámil rezignaci na postu šéfa společnosti Apple. Nahradil jej Tim Cook.^[6][7]

V roce 2005 mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní. Byla to však její vzácná forma, která byla chirurgicky léčitelná, jak řekl ve svém slavném Stanfordském projevu.^[8] Jeho tělo však bylo oslabené a v roce 2007 mu byla diagnostikována nemoc, která znemožňovala správné fungování metabolismu a obírala jeho tělo o bílkoviny. Této nemoci podlehl 5. října 2011.^[9]

[editovat] Kariéra

[editovat] Apple Computer

Dům Paula a Clary Jobsových, na Crist Drive v Los Altos v Kalifornii. V roce 1976 Steve Jobs založil Apple Computer ve své garáži se Stevem Wozniakem a Ronaldem Waynem. Wayne však zůstal jen na chvíli, a tak jsou Jobs a Wozniak považováni za primární spoluzakladatele společnosti.

Jobs a Steve Wozniak se poprvé setkali v roce 1971, kdy je představil jejich společný přítel, Bill Fernandez. Wozniakovi bylo tehdy 21 let, zatímco Jobsovi bylo pouhých 16. V roce 1976 Wozniak vymyslel počítač Apple I. Jobs, Wozniak a Ronald Wayne založili v garáži Jobsových rodičů společnost Apple Computer, aby svůj počítač mohli prodávat.^[10] Financoval je tehdy napůl vysloužilý manažer produktového marketingu a inženýr Intelu v jedné osobě, Mike Markkula.^[11]

V roce 1978 Apple rekrutoval Michaela Scotta z National Semiconductor na post generálního ředitele, což mělo za následek několik divokých let. V roce 1983 se Jobs snažil získat Johna Sculleyho z firmy Pepsi-Cola, aby u Applu pracoval jako CEO. Během tohoto lanaření se ho Jobs mimo jiné zeptal známou otázkou: „Chcete prodávat do konce svého života sladkou vodu? Nebo chcete pracovat se mnou a pomoct mi změnit svět?“^[12]

Na počátku 80. let spatřil Jobs jako první komerční potenciál v myší ovládaném grafickém uživatelském rozhraní, které vyvíjelo Palo Alto Research Center firmy Xerox, což vedlo k vytvoření počítače Apple Lisa. O rok později zaměstnanec Applu Jef Raskin přivedl na svět Macintosh.^[13][14]

V roce 1984 Apple během vysílání Super Bowlu odvysílal televizní reklamu evokující román 1984. 24. ledna 1984 na výroční valné hromadě představil Jobs velice emocionálním způsobem počítač Macintosh. Andy Hertzfeld popsal tuto scénu jako „vřavu“.^[15]

V roce 1977 vytvořil Rob Janoff logo, které bylo v této duhové podobě používáno až do roku 1998.

Zatímco Jobs byl přesvědčivý a charismatický ředitel Applu, někteří jeho zaměstnanci ho měli za excentrického náladového manažera. Neuspokojivé prodeje způsobily zhoršní pracovního vztahu mezi Jobsem a Sculleym a nakonec se z toho stal boj o pracovní místo mezi Jobsem a Sculleym.^[16]

Sculley se nechal slyšet, že spolupráce Jobs – Sculley není již nadále pro Apple vhodná, a pokusil se v zasedací místnosti o jakýsi převrat. Na 24. května 1985 svolal schůzi, na které se měla situace vyřešit.^[16] Představenstvo Applu sdílelo názor se Sculleym a zakázalo Jobsovi pokračovat v jeho manažerských úkolech v čele divize Macintosh.^[17][18] Jobs o pět měsíců později odešel z Applu a ještě téhož roku založil NeXT Inc.^[19][20]

V roce 2005 Jobs ve svém projevu na Stenfordské univerzitě řekl, že odchod ze společnosti Apple bylo to nejlepší, co se mu mohlo stát. „Těžkosti byly nahrazeny lehkostí začátečníka. To způsobilo, že jsem mohl započít jednu z nekreativnějších etap svého života.“ A dodal: „Jsem si jistý, že nic z toho by se nestalo, kdybych nebyl vyhozen od společnosti Apple. Byla to těžká léčba, ale možná právě to jsem potřeboval.“^[21][22]

[editovat] NeXT Computer

Počítač NeXTstation s původní klávesnicí, myší a monitorem NeXT MegaPixel

Po odchodu z Applu v roce 1985 založil Jobs společnost NeXT Computer s kapitálem 7 milionů dolarů. Rok na to Jobsovi došly peníze a bez jediného produktu na obzoru hrozil společnosti bankrot. Nakonec ale upoutal pozornost miliardáře Rosse Perota, který se rozhodl, že do společnosti investuje.^[23] První pracovní stanice NeXT byly uvedeny na trh až v roce 1990 a stály 9 999 $. Stejně jako Apple Lisa, byl i NeXT workstation technologicky velmi pokročilý, ale později byl zamítnut, protože byl pro vzdělávací sektor (pro který byl navrhován) poněkud drahý.^[24] NeXT workstation byl známý pro své technické přednosti, zejména pro objektově orientovaný vývoj systému. Jobs uvedl na trh produkty NeXT určené do finančních, vědeckých a akademických komunit, s důrazem na inovativní, experimentální nové technologie, jako například Mach kernel, čip digitálního signálového procesoru a vestavěný ethernetový port. Tim Berners-Lee vymyslel v CERNu na počítači NeXT World Wide Web.^[25]

Také revidovaná druhá generace NeXTcube byla do světa vypuštěna v roce 1990. Díky inovativnímu multimediálnímu e-mailovému systému NeXTMail mohl NeXTcube vůbec poprvé sdílet pomocí e-mailu hlas, obrázky, grafiku a video. Kvůli zaměření na komunikaci Jobs pro NeXTcube prosazoval název „meziosobní počítač“ (interpersonal computer). „Meziosobní počítače budou jistojistě revolucí v komunikaci a skupinové práci,“ řekl Jobs novinářům.^[26] Jobs byl u NeXTu posedlý estetickým perfekcionizmem, o čemž svědčí i vývoj hořčíkové skříně pro NeXTcube.^[27] To způsobilo značný tlak na hardwarovou divizi NeXTu a v roce 1993, poté co prodali jen 50 000 kusů, přešla NeXT plně na vývoj software NeXTSTEP pro platformu Intel.^[28] Společnost poprvé vykázala zisk v roce 1994, a to 1,03 milionu dolarů.^[23] V roce 1996 vydala NeXT Software, Inc., WebObjects, framework určený k vývoji webowých aplikací. Poté, co byla NeXT v roce 1997 odkoupena společností Apple Inc., byly WebObjects použity pro vytvoření obchodu Apple Online Store,^[28] služby MobileMe a hudebního obchodu iTunes Store.

[editovat] Majetek

Před svou smrtí vlastnil 138 mil. akcií Walt Disney (hodnota 4,7 mld. dolarů) a Apple (hodnota 2 mld. dolarů). Ty připadly do rodinného fondu a nyní je spravuje Laurene Powell Jobsová.^[29]

[editovat] Citáty

• „Buďme měřítkem kvality. Někteří lidé nejsou zvyklí na prostředí, kde se dokonalost očekává.“
• „Tlačítka na obrazovce jsme udělali tak lákavá, že máte chuť je olíznout.“
• „Vždycky jsem chtěl u všeho, co děláme, vlastnit a kontrolovat primární technologii.“
• „Chci rozezvučet vesmír.“
• „Lidé často nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete.“
• „Musíte v něco věřit: instinkt, osud, život, karmu, cokoliv.“
• „Pokud nebudete v sobotu v práci, v neděli už nechoďte!“
• „Pracujte jen s génii, idioty vyhoďte!“

Zdroje: Leander Kahney: Jak myslí Steve Jobs, Walter Isaacson: Steve Jobs

[editovat] Reference

V tomto článku je použit překlad textu z článku Steve Jobs na anglické Wikipedii.

1. ↑ http://news.stanford.edu/news/2005/june15/jobs-061505.html
2. ↑ PASTUCHOVÁ, Markéta. Proč byl Steve Jobs výjimečným manažerem?. ICT manažer [online]. 8. 10. 2011 [cit. 8. 10. 2011]. Dostupné online.  
3. ↑ Executive salaries on the rise again [online]. Nine MSN, [cit. 2011-05-11]. S. 5. Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
4. ↑ "Steve Jobs is $300 million richer". Fortune. Retrieved June 10, 2010.
5. ↑ "The 400 Richest Americans 2009". Forbes. Retrieved September 5, 2011.
6. ↑ NOVÁČEK, Ondřej. Apple se otřásl: Steve Jobs končí. ČT24 [online]. 25. 8. 2011 [cit. 25. 8. 2011]. Dostupné online.  
7. ↑ VEČEŘA, Zdeněk. Peklo zamrzlo: Steve Jobs opustil pozici šéfa Applu. Živě.cz [online]. 25. 8. 2011 [cit. 25. 8. 2011]. Dostupné online.  
8. ↑ STEVE, Jobs; KASÍK, Pavel. Standforský projev Steva Jobse 2007 [online]. 2005, [cit. 2011-10-10]. Dostupné online.  
9. ↑ KUŽNÍK, Jan; KASÍK, Pavel. Zemřel Steve Jobs. Zakladatel společnosti Apple. iDNES.cz [online]. 6. 11. 2011 [cit. 6. 11. 2011]. Dostupné online.  
10. ↑ Owen W. Linzmayer, No Starch Press."Apple Confidential: The Real Story of Apple Computer, Inc.", The Denver Post. 
11. ↑ Markoff, John."An 'Unknown' Co-Founder Leaves After 20 Years of Glory and Turmoil", The New York Times, September 1, 1997. Ověřeno k August 24, 2011. 
12. ↑ His Opportunity to Change the World [online]. . Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
13. ↑ Kahney, Leander."Wired News: We're All Mac Users Now", Wired News, January 6, 2004. Ověřeno k September 20, 2006. 
14. ↑ "America's Most Admired Companies: Jobs' journey timeline", Fortune. Ověřeno k May 24, 2010.  Jobs and a team of engineers visit Xerox PARC, where they see a demo of mouse and graphical user interface
15. ↑ HERTZFELD, Andy. The Times They Are A-Changin' [online]. folklore.org. Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
16. ↑ ^{a b} SEIBOLD, Chris. May 24, 1985: Jobs Fails to Oust Sculley [online]. 2011-05-24, [cit. 2011-10-08]. Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
17. ↑ HERTZFELD, Andy. The End Of An Era [online]. folklore.org. Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
18. ↑ Steven Levy – Insanely Great – The Life and Times of Macintosh, the Computer That Changed Everything – Penguin Books, 1994, 2000 – page 204.
19. ↑ Hormby, Thomas. Growing Apple with the Macintosh: The Sculley years, Low End Mac, February 22, 2006. Retrieved on March 2, 2007.
20. ↑ Spector, G."Apple's Jobs Starts New Firm, Targets Education Market", PC Week, September 24, 1985, p. 109. 
21. ↑ John Naughton."Steve Jobs: Stanford commencement address, June 2005", The Guardian, October 8, 2011. 
22. ↑ Kopun, Francine."Life lessons from Jobs", Aug 25, 2011. 
23. ↑ ^{a b} Linzmayer, O. W. (2004). Apple Confidential 2.0: The Definitive History of the World's Most Colorful Company. No Starch Press. ISBN 1-59327-010-0.
24. ↑ Rose, F. (2009, April 23). The End of Innocence at Apple: What Happened After Steve Jobs was Fired. Wired.
25. ↑ Welcome to info.cern.ch: The website of the world's first-ever web server [online]. CERN (European Organization for Nuclear Research), 2008, [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. (anglicky) Pouze dočasné použití
26. ↑ Computimes. (May 31, 1990). Interpersonal computing – the third revolution?. New Straits Times. (230), 20; Schlender, B. R., Alpert, M. (1990, February 12). Who's ahead in the computer wars. Fortune.
27. ↑ Stross, R. E. (1993). Steve Jobs and the NeXT Big Thing. Atheneum. ISBN 0-689-12135-0. pp. 117, 120, 246.
28. ↑ ^{a b} O'Grady, J. (2008). Apple Inc. Greenwood Press. ISBN 0-313-36244-0.
29. ↑ Dědictví po Jobsovi zůstává v rodině. Rozhodne tajná závěť. Hospodářské noviny [online]. 25. 11. 2011 [cit. 2. 12. 2011]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  

[editovat] Související články

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	zprávy na Wikizprávách

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Steve Jobs

• Apple
• Steve Wozniak – spoluzakladatel Apple
• Piráti ze Silicon Valley – film z roku 1999

[editovat] Externí odkazy

• Projev na stanforské univerzitě roku 2005 (anglicky, text + video)
• Článek: Steve Jobs - obrazem (50 fotografií, 1979-2011)